SSRI, SARI, NRI, DARI – účinkují vždy na jeden konkrétní neurotransmiter. Nejčastěji se užívají SSRI pro zvýšení hladiny serotoninu a patří sem: Cipralex, Escitalopram, Elicea, Escitil, Esoprex, Lenuxin (všechny mají tutéž účinnou látku escitalopram), Citalopram, Citalec, Seropram (účinná látka citalopram), Seroxat, Remood (účinná látka paroxetin); Deprex, Prozac (účinná látka fluoxetin), Fevarin (účinná látka fluvoxamin), Zoloft, Asentra, Sertralin (účinná látka sertralin); ze skupiny SARI se často užívá Trittico (účinná látka trazodon).
Antidepresiva se obvykle užívají nejen na depresi, ale i k léčbě jiných psychiatrických poruch, jako jsou anxiozita, bipolární afektivní porucha, obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy spánku a poruchy příjmu potravy. Produkce a spotřeba antidepresiv je enormní – jen v roce 2002 bylo v USA předepsáno 133 milionů antidepresiv.
Úplně prvními antidepresivy byly iproniazid (Marsilid) a imipramin (Tofranil), vyvinuté v padesátých letech 20. století. Od té doby byl na poli léčby deprese učiněn obrovský pokrok – postupně byly vyvinuty všechny v současnosti známé třídy antidepresiv. Všechny nějakým způsobem ovlivňují neuropřenašeče na synapsích. První vyvinutá antidepresiva spadala buď mezi tricyklická antidepresiva (TCA), nebo mezi inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byly objeveny později a jsou oblíbené pro svou relativně nízkou toxicitu či škodlivost. Prvním široce užívaným představitelem této skupiny byl fluoxetin (Prozac).
Přípravek Prozac obsahuje molekulu fluoxetin. Je prvním vynalezeným lék ze skupiny SSRI v roce 1987, funguje dobře, bohužel je po něm příbytek na váze.
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jsou v dnešní době nejčastěji předepisovaným druhem antidepresiv. Fungují na principu inhibice zpětného vychytávání neurotransmiteru serotoninu v presynaptickém úseku neuronu, čímž zvyšují množství serotoninu na synapsi. (Předpokládá se totiž, že jednou z příčin vzniku deprese je nedostatek serotoninu na synapsích.) Tato skupina léčiv má mírnější nežádoucí účinky než skupina MAOI a tricyklických antidepresiv, ale u některých pacientů je také méně účinná. Mezi SSRI patří fluvoxamin, fluoxetin, sertralin, paroxetin, citalopram a escitalopram.
Escitalopram
Escitalopram patří do skupiny antidepresiv nazývaných též selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Jak již bylo zmíněno výše, přípravky patřící do této skupiny ovlivňují serotoninový systém. A právě poruchy serotoninového systému jsou považovány za významný faktor v rozvoji deprese a úzkostných poruch.
Indikace: Používá se k léčbě deprese a úzkostných poruch (panická porucha s nebo bez agorafobie, sociální úzkostná porucha, generalizovaná úzkostná porucha a obsedantně kompulzivní porucha).
Vedlejší účinky: Podobně jako všechny léky, může mít i ESCITALOPRAM nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky zpravidla odezní během několika týdnů léčby. Často však mohou být projevem nemoci samotné a v takovém případě postupně vymizí, jakmile se začnete cítit lépe.
SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitors), jinak také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, patří mezi nejčastěji předepisovanou skupinu antidepresivních léků. Do SSRI řadíme například tyto preparáty: fluoxetin (Prozac), sertralin (Zoloft), paroxetin (Paxil), citalopram (Celexa) a escitalopram (Cipralex).
SNRI (Serotonin and Norepinephrine Reuptake Inhibitors), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jsou druhou nejčastější volbou antidepresiv. Zahrnují například: venlafazin (Effexor), desvenlafazin (Pristiq) a duloxetin (Cymbalta).
SSRI i SNRI ovlivňují svým chemickým složením zpětné vychytávání zmíněných neurotransmiterů. Za běžného stavu je po ukončení nervového vzruchu přebytečný serotonin i noradrenalin transportován pomocí takzvané presynaptické membrány ze synaptické štěrbiny ven. Podstatou antidepresivní léčby je tento proces zablokovat a zvýšit tak hladinu serotoninu (či noradrenalinu) v synapsích nervových buněk.
TCA, tricyklická antidepresiva, jejichž název je odvozen od jejich chemické struktury, patří do první generace antidepresiv a jejich indikace není dnes už příliš častá. Pro vysokou pravděpodobnost vedlejších účinků (ospalost, zažívací obtíže, poruchy zraku, bolesti hlavy) jsou předepisována teprve tehdy, nebyla-li úspěšná léčba předcházející. Do této skupiny patří například: amitriptylin (Elavil), desipramin (Norpramin), doxepin (Sinequan), imipramin (Tofranil), nortriptylin (Pamelor, Aventyl) a protriptylin (Vivactil).
Vzájemné působení Citalonu s dalšími léčivými přípravky
Lékař, který Citalon předepisuje, by měl vědět o všech lécích, které pacient užívá nebo je užíval v nedávné době, a to i léky, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. Některé léky mohou způsobit problémy, pokud se užijí s přípravkem Citalon. Pokud pacient užívá kterékoli z následujících léčiv, je nutná porada s lékařem, předtím, než se začne přípravek Citalon užívat.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků, které zvyšují hladiny serotoninu, jako je Oxitriptan nebo L-tryptofan, což je volně prodejný doplněk stravy.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků na depresi, jako jsou jiné léky ze skupiny SSRI, například fluoxetin, fluvoxamin, paroxetin, sertralin, venlafaxin. Pak také pokud se užívají IMAO, tricyklická antidepresiva jako je klomipramin, nortriptylin a desipramin, bupropion, a třezalka tečkovaná, což je bylinný přípravek.
Opatrnosti je třeba při užívání Catalonu a léků na Parkinsonovu chorobu, jako je selegelin (IMAO).
Opatrnosti je třeba při společném užívání Citalonu a léků na migrénu nazývané triptany, jako je sumatriptan.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků na bolest, jako je Tramadol.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků na duševní nemoci, jako je lithium, risperidon, thioridazin, fenothiaziny, pimozid a haloperidol.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků na vysoký krevní tlak nebo srdeční selhání, jako je metoprolol.
Opatrnosti je třeba při užívání a léků na nepravidelný srdeční tep, například propafenon, flekainid.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků zabraňující srážení krve, jako je warfarin, dipyridamol, tiklopidin, obecně nazývané antikoagulancia.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků proti bolesti a zánětu, jako je kyselina acetylsalicylová nebo jiné léky nazývané nesteroidní antirevmatika, jako je ibuprofen, diklofenak a celekoxib.
Opatrnosti je třeba při užívání Citalonu a léků na žaludeční vředy, jako je omeprazol, lansoprazol, esomeprazol nebo cimetidin.
Opatrnosti je třeba při společném užívání Citalonu a léků k prevenci malárie, jako je meflochin.
Calcium nadroparin - účinná látka přípravku Fraxiparine, by neměl být podáván současně s kyselinou acetylsalicylovou (Aspirin, Acylpyrin), s jinými salicyláty, s jinými nesteroidními protizánětlivými léky (volně prodejné léky proti bolesti) nebo s tiklopidinem (protidestičkové léčivo v rodině thienopyridinů, které je inhibitorem receptoru adenosindifosfátu). Současné podávání s perorálními antikoagulancii, glukokortikoidy nebo s dextranem by mělo být prováděno s odpovídající kontrolou.
Úplný výčet interakcí mezi nadroparinem a následujících léků:
Trazodon má rychlý nástup účinku. Zhodnocení odborné literatury prokázalo, že zejména starší pacienti jsou náchylní ke vzniku ortostatické hypotenze způsobené nejčastěji antihypertenzivy, antidepresivy a anxiolytiky nebo jejich kombinací. Dále odborné studie naznačují, že riziko nežádoucích reakcí během užívání trazodonu je vyšší u pacientů, kteří současně užívají další léky (zejména další sedativní nebo hypotenzivní léky). Omezená farmakokinetická a farmakodynamická (PK-PD) data ukazují, že expozice trazodonu je vyšší u starších pacientů a při dlouhodobé léčbě není možné vyloučit jeho kumulaci v organismu. Žádné informace ohledně aktivního metabolitu trazodonu m-chlorofenylpiperazinu s ohledem na jeho farmakologickou aktivitu a farmakokinetiku nebyly poskytnuty. Tyto informace mohou být důležité pro dávkování a zvyšování dávek trazodonu. Poskytnutá PK-PD data ukazují, že starší pacienti mají při vyšších dávkách a dlouhodobém podávání riziko vyšší expozice trazodonu.
Zkušenosti ukazují, že trazodon je po perorálním podání rychle absorbován s biologickou dostupností nad 60 %. U retardované lékové formy se t-max prodlužuje na 4 hodiny. Při podání trazodonu s potravou se jeho vstřebávání prodlužuje, ale současně zvyšuje asi o 20 %. Trazodon je v játrech oxidován a hydroxylován cytochromem P-450 2D6. Vzniká jeden farmakologicky aktivní metabolit (m-chlorfenylpiperazin, m-CPP) a několik neaktivních konjugátů. Méně než 1 % podané látky se vylučuje močí v nezměněné podobě. Plazmatická koncentrace trazodonu klesá ve dvou fázích s terminálním biologickým poločasem eliminace kolem 7 hodin. Distribuční objem i hodnota AUC mírně vzrůstají ve vyšším věku, prodlužuje se také biologický poločas eliminace (asi na 13–14 hodin). Z farmakokinetických interakcí je třeba dávat pozor na inhibitory cytochromu 2D6 (například fluoxetin, fluvoxamin, verapamil, amiodaron).
Trazodon má lékovou formu s řízeným uvolňováním, umožňující udržování rovnoměrné hladiny léčivé látky v krvi a dávkování jednou denně. Tablety lze rozdělit na 3 části, což umožní pozvolné nastavení optimální individuální léčebné dávky. Neexistují žádné důkazy, že by byl trazodon návykový.
Antidepresiva patří v rozvinutých státech mezi nejpředepisovanější léky. Existuje celá řada různých typů s různými mechanismy účinku, jedno však mají společné – různými způsoby mění rovnováhu v neurotransmiterech v centrálním nervovém systému. Neurotransmitery jsou sloučeniny, které mezi neurony pomáhají přenášet nervové vzruchy a jejich nerovnováha může způsobovat vznik celé řady psychiatrických poruch.
Antidepresiva účinkují tak, že tlumí pocity strachu a úzkosti, jsou tedy využívána v léčbě depresí, maniodepresivní psychózy a úzkostných poruch (například obsedantně-kompulzivní porucha). Vzhledem k rozsahu užívání těchto léků je vhodné si uvědomit jejich nežádoucí účinky.
Nežádoucí účinky:
1. Tricyklická antidepresiva – ovlivňují zpětné vstřebávání neurotransmiterů, jako je noradrenalin a serotonin, a tím zvyšují jejich účinek. Příkladem je sloučenina amitriptylin (lék Amitriptylin) nebo dosulepin (lék Prothiaden). Nežádoucí účinky mohou být relativně četné a jsou způsobeny nadměrným efektem neurotransmiterů: sucho v ústech, bušení srdce, zácpa, nadměrné pocení, ospalost a zvýšení tělesné hmotnosti. Tyto účinky obvykle do týdne vymizí, v případě jejich trvání je vhodné vyměnit antidepresiva za jiný typ.
2. SSRI antidepresiva – do této skupiny patří většina běžně užívaných preparátů. Jejich efekt je relativně cílený na neurotransmiter serotonin, jehož zpětné vychytávání blokují, čímž zvyšují jeho efekt. Patří sem řada účinných látek jako například:
citalopram – léky Citalec, Citalon, Citalopram, Seropram a další;
escitalopram – léky Cipralex, Elicea, Escitalopram a další;
fluoxetin – léky Deprex, Apo-Fluoxetin, Fluoxetin, Prozac a další;
sertralin –léky Zoloft, Asentra, Serlift, Sertralin a další;
paroxetin – léky Arketis, Paroxetin, Remood a další.
K nežádoucím účinkům patří například nevolnost, nechutenství, průjmy, snížení sexuálního libida, zvětšení prsů u mužů, problémy s ejakulací (vzácně byla popisována i bolestivá ejakulace), narušení spánkového rytmu, pocení a sucho v ústech. Tyto účinky se většinou po krátké době užívání léků zmírní a následně vymizí. Velmi nebezpečným nežádoucím účinkem je takzvaný serotoninový syndrom. Vznikne při příliš velkém účinku serotoninu, který vzniká kombinací SSRI antidepresiv s jinými sloučeninami zvyšujícími jeho účinek (kokain, amfetaminy, opiáty, LSD, inhibitory monoaminooxidázy, některé léky na zrychlení pohyblivosti trávicího traktu a podobně). Syndrom zahrnuje psychický neklid, bušení srdce, pocení, rozšíření zornic, svalový třes, zvýšení krevního tlaku a zvýšení tělesné teploty (takzvaná hypertermie). Obtíže vznikají relativně rychle a syndrom může pacienta i usmrtit. Pokud se u nemocného užívajícího SSRI objeví náhle tyto příznaky, je nutná kontrola lékařem.
3. SARI antidepresiva – léky této skupiny opět zvyšují účinky serotoninu. Patří sem sloučenina trazodon (lék Trittico AC). Nežádoucí účinky zahrnují sucho v ústech a relativně nebezpečný priapismus.
4. SNRI antidepresiva – snižují zpětné vstřebávání noradrenalinu a serotoninu. Patří sem například účinná sloučenina venlafaxin (například léky Venlafaxin, Velaxin, Olwexya a Elify) a sloučenina duloxetin (léky Ariclaim, Aritavi, Cymbalta, Duloxetin a další). Nežádoucí účinky těchto léků jsou podobné jako u antidepresiv skupiny SSRI (viz výše) včetně serotoninového syndromu. U SNRI jsou nicméně popisovány méně časté tlumivé účinky, menší ospalost a podobně.
5. NaSS antidepresiva – tato antidepresiva snižují zpětné vstřebávání serotoninu a noradrenalinu. Příkladem je sloučenina mirtazapin (léky Mirtazapin, Mirzaten, Remeron). Nežádoucí účinky těchto léků jsou vesměs podobné jako u antidepresiv skupiny SSRI včetně serotoninového syndromu.
6. Inhibitory monoaminooxidázy – monoaminooxidáza je enzym, který způsobuje rozklad neurotransmiterů, jako je adrenalin, noradrenalin a serotonin. Antidepresiva této skupiny mají schopnost blokovat funkci monoaminooxidázy, čímž sníží rozklad zmíněných neurotransmiterů, a to vede ke zvýšení jejich účinnost. Příkladem léku z této skupiny je preparát Jumex. Nežádoucí účinky mohou být opět pestré: nechutenství, nebo naopak zvýšená chuť k jídlu, motání hlavy, nespavost a bušení srdce. Významným nežádoucím účinkem může být prudké zvýšení krevního tlaku, které může být spojeno s bolestmi hlavy nebo bolestí na hrudi. Riziko stavu se zvyšuje, pokud nemocný užívající tyto preparáty pojídá potraviny bohaté na aminokyselinu tyramin (červené víno, banány, sýry). V případě takového zvýšení tlaku je nutná kontrola lékařem ihned.
Podobně jako všechny léky může mít i přípravek Prozac nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Jestliže se objeví vyrážka nebo alergická reakce, jako je svědění, oteklé rty/jazyk nebo sípání/dušnost, ihned přestaňte užívat tobolky a kontaktujte lékaře
Jestliže pocítíte neklid nebo cítíte, že nemůžete zůstat klidně sedět nebo stát, může se jednat o stav nazývaný akatizie. Zvýšení dávky přípravku Prozac může způsobit, že se cítíte hůře. V tomto případě kontaktujte svého lékaře.
Kontaktujte ihned svého lékaře, pokud vám zčervená kůže, dojde k různým kožním reakcím, nebo se vám na kůži udělají puchýře, nebo se kůže loupe. Jde o velmi vzácné vedlejší účinky.
U některých pacientů se vyskytla kombinace příznaků (známých jako serotoninový syndrom) zahrnující nevysvětlitelnou horečku se zrychleným dýcháním nebo srdečním tepem, pocení, svalovou ztuhlost nebo třes, zmatenost, extrémní rozrušení nebo spavost (pouze vzácně), pocit slabosti, netečnost nebo zmatenost, a to převážně u starších osob a (starších) osob užívajících diuretika (tablety na odvodnění), dále prodloužená a bolestivá erekce, podrážděnost a extrémní rozrušení.
Jestliže se u vás vyskytne jakýkoliv ze zmíněných nežádoucích účinků, sdělte to ihned svému lékaři.
Jestliže vás kterýkoli z níže uvedených nežádoucích účinků obtěžuje nebo trvá delší dobu, kontaktujte lékaře nebo lékárníka:
Organismus celkově – zimnice, citlivost na sluneční světlo, úbytek tělesné hmotnosti.
Trávicí ústrojí – průjem a žaludeční nevolnost, zvracení, trávicí potíže, potíže při polykání nebo změny chuti nebo sucho v ústech. Vzácně byly hlášeny abnormální jaterní funkce, velmi vzácně případy zánětu jater.
Nervový systém – bolest hlavy, problémy se spánkem nebo nezvyklé sny, závrať, špatná chuť k jídlu, únava, neobvykle „dobrá“ nálada, nekontrolovatelné pohyby, záchvaty, extrémní neklid, halucinace, netypické zuřivé chování, zmatenost, rozrušení, úzkost, nervozita, neschopnost se koncentrovat nebo řádně přemýšlet, záchvaty paniky, myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškození.
Urogenitální (močopohlavní) systém a reprodukční poruchy – obtížné močení nebo příliš časté močení, nízká sexuální výkonnost, prodloužená erekce, tvorba mléka.
Dýchací systém – podrážděné hrdlo, dušnost. Vzácně byly hlášeny plicní problémy (včetně zánětlivých procesů různého druhu a/nebo fibróza).
Jiné – vypadávání vlasů, zívání, rozmazané vidění, nevysvětlitelné podlitiny nebo krvácení, pocení, návaly horka, pocit závratě při postavení se, bolest kloubů nebo svalů, nízké hladiny sodíku v krvi.
Většina těchto nežádoucích účinků mizí v průběhu léčby.
U dětí a dospívajících (8–18 let) může fluoxetin zpomalit růst nebo možná zpozdit pohlavní dospívání.
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, prosím, sdělte to lékaři nebo lékárníkovi.
Léky užívané jako antidepresiva dělíme do několika skupin podle chemické struktury a mechanismu účinku na různé neurotransmiterové systémy (systémy chemické komunikace nervových buněk uskutečňované vždy jednou látkou). Mezi nejdéle užívaná patří bicyklická a heterocyklická antidepresiva, která nejvíce působí na noradrenalinový a serotoninový systém mozku. Patří sem klomipramin, imipramin, amitriptylin, notriptylin, desipramin, dibenzepin, dosulepin, mianserin a trazodon. Navazují se většinou až jako druhá nebo třetí volba v léčbě depresivních příznaků bipolární poruchy. Mají vyšší riziko přesmyku do manické epizody bipolární poruchy během léčby. Další skupinou antidepresiv jsou inhibitory monoaminooxidázy, enzymu, který se podílí na odbourávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Patří sem fenelzin, tranylcypromin a isokarboxazid. Kombinace s jinými antidepresivy a s některými potravinami může vyvolat životu nebezpečný vzestup krevního tlaku, proto je jejich využití v terapii menší. K této skupině lze přiřadit i reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy a jejich jediného zástupce, moclobemid. Díky reverzibilitě inhibice jsou některé možné interakce s ostatními léky a potravinami mírnější, ale mohou být také závažné. V současné době jsou nejpředepisovanější skupinou antidepresiv selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tato skupina má šest představitelů: fluoxetin, paroxetin, sertralin, citalopram, fluvoxamin a escitalopram. Antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu mají pouze jediného zástupce, reboxetin. Další skupiny antidepresiv jsou vytvořeny vždy podle dvojice neurotransmiterů, na které dané antidepresivum působí. Ve skupině antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a serotonin jsou venlfaxin, milnacipram, nefazodon a mirtazapin. Do skupiny antidepresiv ovlivňujících noradrenalin a dopamin patří bupropion. Jako antidepresivum se využívá i tianeptin, který oproti SSRI naopak zvyšuje zpětné vychytávání serotoninu.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky cyklických antidepresiv
Při léčbě antidepresivy lze obecně říci, že vedlejší nežádoucí účinky bývají většinou mírné a přechodné. Při léčbě cyklickými antidepresivy se může vyskytnout suchost v ústech, zácpa, obtíže při močení, rozmazané vidění, závratě, útlum, zrychlení tepu srdce, pocení, zvyšování tělesné hmotnosti, obtíže v sexuálním životě (ztráta chuti k sexuálnímu životu a zhoršené dosažení uspokojení).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky SSRI a novějších antidepresiv
Léčba SSRI a novějšími skupinami antidepresiv je spjata s odlišným spektrem vedlejších nežádoucích účinků, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, nervozita, poruchy spánku, pocení, agitovanost a u některých antidepresiv (zejména SSRI) i obtíže v sexuálním životě. Při léčbě antidepresivy ovlivňujícími serotoninový systém se může objevit vedlejší nežádoucí účinek zvaný serotoninový syndrom. Je to stav plynoucí z nárůstu množství serotoninu ve spojích nervových buněk v mozku. Jeho příznaky jsou nervozita, pocení, průjmy, třes a zimnice, svalové záškuby, v těžších případech zmatenost, křeče a porucha vědomí. Řešením je po konzultaci s lékařem snížení dávky antidepresiva nebo jeho vysazení a záměna za jiné antidepresivum.
Které léky se používají při zvládání nespavosti
Poruchy spánku jsou velmi častým příznakem provázejícím depresivní poruchu. K léčbě nespavosti se užívají léky nazývané hypnotika. Jejich podávání usnadňuje usínání a také prodlužuje dobu spánku v závislosti na délce jejich účinku. Máme k dispozici hypnotika skupiny benzodiazepinů: diazepam, midazolam, flunitrazepam. V současné době je nejvíce předepisováno hypnotikum III. generace, zooidem. Jako hypnotika se užívají také některá neuroleptika se sedativním účinkem (levamepromazin, chlorpromazin, chlorprothixen), antidepresiva se sedativním účinkem (amitriptylin, dosulepin, mianserin, trazodon, mirtazapin) a antihistaminika (promethazin).
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky hypnotik ze skupiny benzodiazepinů
Nejzávažnější nežádoucí účinky jsou přetrvávající ospalost a únavnost ráno po probuzení, zvýraznění tlumivého efektu ostatních podávaných léků a abstinenční příznaky při jejich (zejména náhlém) vysazení. Účinnost benzodiazepinů je individuální, a proto je třeba začít s menší dávkou a postupně ji zvyšovat až do uspokojivého efektu. Při léčbě preparáty ze skupiny benzodiazepinů nesmí pacienti požívat žádný alkohol, protože dochází k významnému a pro pacienta nebezpečnému zesilování účinku, ale i k vyššímu výskytu vedlejších nežádoucích účinků. Vedlejší nežádoucí účinky benzodiazepinů zesílené podáním alkoholu mohou mít až život ohrožující průběh. Zejména nebezpečný je zde pak útlum dechového centra, který nastává při předávkování nebo v kombinaci s jinými tlumivými preparáty nebo alkoholem. Pacienti, kteří berou benzodiazepinová hypnotika delší dobu, mohou po určité době pociťovat zmenšení hypnotického účinku. Tento rozvoj tolerance vyžaduje navýšení dávky hypnotika k dosažení stejného efektu. Zneužívání nebo nadužívání hypnotik bývá často spojeno s problémy se závislostí na užívaném léku. Ta je úzce spojena i s abstinenčními příznaky po vysazení (zejména po náhlém). Mezi tyto abstinenční příznaky patří úzkost, neklid, agitovanost, pocení, nevolnost, zrychlený srdeční tep, poruchy vědomí a někdy i epileptický záchvat, nebo dokonce několik navazujících epileptických záchvatů. Ty mohou být pro pacienta velmi nebezpečné a mohou jej přímo ohrozit na životě. Nikdy proto neměníme dávku ani nevysazujeme hypnotika najednou, ale postupně měníme nebo snižujeme dávku po dohodě s lékařem.
Jaké jsou vedlejší nežádoucí účinky hypnotik III. generace
Hypnotika III. generace mají podstatně méně vedlejších nežádoucích účinků než ostatní druhy hypnotik. Také tolerance a závislost se rozvíjejí pomaleji než u benzodiazepinových hypnotik. Vedlejší nežádoucí účinky jsou charakterizovány závratěmi, bolestmi hlavy, slabostí, nevolností a zcela výjimečně útlumem v průběhu dne. Zooidem se nesmí podávat pacientům se syndromem spánkové apnoe.
Váš otec má bolesti v noze, které vznikají drážděním nervů vycházejících z páteře. Na jeho páteři sesedají obratle, které se dotýkají nervů, což je v mozku vyhodnoceno jako bolest v pravé dolní končetině. Návštěva u neurologa bude velmi dobrým posunem v řešení této nepříjemnosti. Do té doby buďte v kontaktu s praktickým lékařem, který má možnost použít léky na tlumení bolesti vzniklé drážděním nervů. Ke zmírnění bolesti nervů lze ke konvenčním lékům proti bolesti přidat různé další léky. Přidáním některého z těchto léků proti bolesti nervů zcela nezmizí bolest, ale může to pomoci lépe zvládnout tento stav.
Antikonvulziva: Jde o léčivé látky karbamazepin, gabapentin, lamotrigin a pregabalin. Tyto léky byly vyvinuty pro kontrolu záchvatů, ale také pomáhají otupit signály bolesti v nervech. Některé z nich jsou široce používány pro chronickou bolest. Trvá asi tři až čtyři týdny, než se nastartuje plný účinek. Lékař obvykle nasadí nízkou dávku a postupně ji bude zvyšovat. To snižuje vedlejší účinky, kterými jsou hlavně ospalost, závratě a nevolnost.
Antidepresiva: Některé typy antidepresiv také pomáhají tlumit bolest nervů. Mohou mít synergický účinek u lidí, kteří trpí depresí spolu s chronickou bolestí. Chronická bolest často způsobuje depresi a deprese může zesílit citlivost člověka na bolest některá antidepresiva řeší obojí. Existují tři možnosti:
- Tricyklická antidepresiva, jako je amitriptylin, doxepin a nortriptylin. Tyto léky se předepisují proti bolesti v dávkách nižších, než jsou účinné při depresi.
- Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI), jako je duloxetin a venlafaxin. SNRI mají méně vedlejších účinků než tricyklické, i když některé výzkumy naznačují, že mohou být méně účinné.
- Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako je fluoxetin, jsou nejčastěji předepisovanými léky na depresi. Někteří lékaři je mohou vyzkoušet i pro léčbu bolesti nervů, ale důkazy o účinné úlevě od bolesti jsou smíšené.
Lékař obvykle vyzkouší jeden nebo druhý typ (antidepresiva nebo antikonvulziva), i když je lze kombinovat. Mohou být užívány denně kromě běžných léků proti bolesti podle potřeby. Proberte to s praktickým lékařem, aby použil některé antikonvulzivum v kombinaci s tricyklickým antidepresivem, než se otec dostane k neurologovi.
Co můžete udělat doma a hned, je vyzkoušet různé polohy ležení při spánku, které uvolní tlak mezi obratli. Například leh na břiše bez polštáře pod hlavou s různě vysoko podloženým břichem. Totéž opatrně zkoušet i v leže na boku, kdy se podložka umísťuje pod kyčle. Z volně prodejných přípravků můžete okamžitě použít kyselinu alfa lipoovou ALA v dávce 500 mg denně. Kyselina alfa lipoová je přirozeně se vyskytující antioxidant s prokázaným analgetickým potenciálem při léčbě bolesti nervů.
