FOTO PANENSKÉ BLÁNY je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Pohlavní ústrojí (organa genitalia) je soubor orgánů rozmnožovací soustavy. Lze je rozdělit na vnější a vnitřní. Rozdíly mezi pohlavími vytvářejí primární a sekundární pohlavní znaky. Pohlavní znaky jsou atributy, které určují pohlaví. Rozdělují se na primární pohlavní znaky a sekundární pohlavní znaky. Primární pohlavní znaky se vytvářejí před narozením (před porodem) a patří k nim vnější a vnitřní pohlavní ústrojí. Sekundární pohlavní znaky jsou takové znaky, které se vyvíjejí před pubertou (u člověka), ale které nejsou součástí rozmnožovací soustavy.
Hymen
Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenskéblány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenskéblány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopn
Některé ženy se narodí bez panenskéblány, jiným naopak panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutno ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána pak může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká hymenotomie. Ženy mohou požadovat i chirurgickou opravu panenskéblány, aby mohly předstírat panenství. Také z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost panenskéblány důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.
Z historického hlediska slovo „věneček“ neoznačovalo přímo panenskou blánu, ale stav. Věnec totiž nosily svobodné a počestné dívky na hlavě, když přišla dívka „o věneček“, už nebyla dívkou, ale ženou. Tuto symboliku známe z vyprávění prababiček a ze starých filmů, kde tak byla velmi decentně popsána sexuální aktivita mladé dívky. Symbolem vdané ženy byl čepec. Používaná úsloví tak byla „přijít o věneček“ a „dostat se pod čepec“.
Panenská blána, nebo též hymen, je slizniční řasa, která zcela nebo částečně překrývá poševní otvor žen. Slovo hymen pochází z řeckého slova znamenajícího membránu nebo blánu. Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší. Její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za důkaz nevinnosti. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tampónem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla. Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká vrstva tkáně, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampóny, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát. Biologickým účelem panenskéblány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány.
Velikost a tvar otvorů jsou u každé ženy jiné. Některé běžné druhy jsou:
kruhová blána – tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená blána – tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná blána – překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek.
Po porodu blána zcela chybí, zbydou z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru.
V současné době je v ženské populaci velmi atraktivní hymenoplastika. Tato metoda je velmi populární zvláště na plastických klinikách v Izraeli, ale stává se hitem i u nás. Sexuálně aktivní ženy chtějí opět prožít první sexuální styk spojený s krvácením. Důvody znovunabytí panenství jsou opravdu velmi rozmanité – kulturní, náboženské, nebo jen ženy chtějí potěšit své partnery a zažít druhé líbánky.
Hymenoplastika je operace, která obnovuje panenskou blánu. Celý zákrok je prováděn v celkové anestezii a oproti ostatním zákrokům plastické chirurgie trvá krátkou dobu. Během zákroku je nesložitě upravena sliznice poševního vchodu tak, že se z jedné strany poševního vchodu přichytí k druhé straně vstřebatelnými stehy. Zákrok trvá okolo půlhodiny. Jednodušší je zákrok u žen, které dosud nerodily. Před zahájením operace musí být zpracováno klasické interní předoperační vyšetření. Hymenoplastika je velmi šetrný zákrok, při kterém nehrozí žádná rizika, pokud jej provádí zodpovědný a kvalifikovaný atestovaný chirurg. Po hymenoplastice nehrozí problémy s odtokem menstruační krve ani nedojde k znecitlivění poševního vchodu. Jen se po zákroku několik týdnů nedoporučuje pohlavní styk, neboť je nutné zhojení. Po dostatečně dlouhé rekonvalescenci pociťují ženy při pohlavním styku stejné pocity jako při svém prvním styku. Hlavní indikací hymenoplastiky je vlastní rozhodnutí ženy. Většinou se jedná o jakýsi dárek novému sexuálnímu partnerovi, mnohem smutnějším důvodem je pak řešení deflorace při znásilnění.
Operace není v běžných případech logicky hrazena zdravotní pojišťovnou a žena si ji musí sama zaplatit. A celý zaplacený efekt je pochopitelně „na jedno použití“ – při dalším prvním pohlavním styku se rekonstruovaný hymen protrhává. Přibližná cena rekonstrukce panenskéblány je 15 tisíc korun.
Pochva v blízkosti poševního vchodu obsahuje velké množství nervových zakončení. Díky nim se žena při pohlavním styku cítí příjemně. Některé ženy mají v pochvě velmi citlivou erotogenní zónu, která se nazývá „bod G“ – jeho dráždění může vést k velmi intenzivnímu orgasmu.
U miminka
Maminky by měly být v porodnici poučeny o tom, jak se starat o genitálie miminka. Nedůsledná hygiena může být u děvčátek příčinou zarůstání poševního vchodu, což se odborně nazývá synechie. Je to onemocnění, které se vyskytuje u holčiček nejčastěji ve věku 2 až 5 let, v takzvaném klidovém období, kdy dítě nemá normální hladinu ženských pohlavních hormonů jako dospělá žena.
Typy synechie
Srůst zadní – je nejčastější. Sliznice protilehlé strany poševního vchodu postupně srůstá a uzavírá vchod do pochvy odzadu dopředu.
Srůst přední – je méně častý a jedná se o skutečný srůst malých stydkých pysků směrem od klitorisu, který zakrývá zevní vyústění močové trubice.
Srůst střední – je ojedinělý. Vytváří se při něm můstek mezi levou a pravou stranou poševního vchodu. Prostor mezi stydkými pysky nabývá tvaru osmičky.
U zadní části poševního vchodu se začne vytvářet zprvu průsvitná blanka, která nejprve zakrývá samotný poševní vchod a následně i močovou trubici. Postupně s růstem synechie dochází ke změně toku proudu moči a vy můžete pozorovat, že dítě přečurává nočník. Při velkém srůstu může mít děvčátko problém s močením a musí vynaložit veliké úsilí. Současně zatéká moč do pochvy a postupně může proniknout dělohou a vejcovody až do dutiny břišní. Pokud jsou v ní bakterie, může infikovat pochvu a dítě si bude stěžovat na svědění a pálení.
Co s tím
Stačí jednou za den, nejčastěji po koupání, oddálit od sebe stydké pysky a namazat poševní vchod čímkoli mastným, co se standardně u dětí používá. Je důležité řádně genitál omývat a zbavovat ho smegmatu, což je bílá hmota obsahující produkt mazových žláz a oloupané buňky. Pokud se rodidla nedostatečně ošetřují, srůst vzniká velmi rychle, třeba v průběhu 7 až 14 dní.
Poševní vchod po porodu
Některé ženy mají po porodu subjektivní pocit zvětšení poševního vchodu, což se někdy řeší plastickou úpravou poševního vchodu. Operace se provádí v celkové narkóze a trvá asi 60–90 minut. Často je nutné tento zákrok spojit s plastikou poševní zadní nebo přední, která řeší uvolnění podslizničního vaziva a tím pádem pocit příliš volné pochvy. Doba pobytu v nemocnici je 3 noci a doba pracovní neschopnosti minimálně 14 dnů. Sexuální abstinence kolem 6 týdnů. Cena za operaci se pohybuje v rozmezí 12 000 Kč až 18&n
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Zánět spojivek je zánět průhledné blány (spojivky), která pokrývá oční víčka i oko. Je to časté a většinou nezávažné onemocnění, nicméně způsobuje nepohodlí, a pokud je způsobeno infekcí, může být vysoce nakažlivé. Zánět spojivek může mít mnoho příčin, ale obecně je následkem bakteriální nebo virové infekce. V některých případech ho může způsobovat alergie, chemikálie v okolním prostředí nebo může dojít k přenosu z matky na dítě v průběhu porodu. Vyvolávající příčina vždy určuje způsob léčby. Oční specialista může zjistit přítomnost a příčinu zánětu spojivek pomocí vyšetření spojivky a okolní oblasti.
Kromě typicky růžového zbarvení jsou dalšími poznávajícími znameními:
pocit cizího tělesa v jednom nebo obou očích
svědění nebo pálení v jednom nebo obou očích
nažloutlý výtok z jednoho nebo obou očí
nadměrné slzení jednoho nebo obou očí
tvorba nánosu nebo krusty přes noc, které ztěžují otevření očí
otok očních víček
Váš lékař určí přesnou příčinu zčervenání očí na základě příznaků a toho, jak problém začal.
Zánět spojivek má obvykle přirozený průběh, ale mohou být přijata opatření pro omezení jeho šíření a pro léčbu infekce. Sem patří časté mytí rukou, použití čistého kapesníčku po každém otření očí, okamžité vyhození použitých kapesníčků, nesdílet nic, co může přijít do kontaktu s očima (kapesníky, ručníky, sluneční brýle, make-up, oční kapky nebo polštář).
Foto zánětu spojivek
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět zánět spojivek.
Jde o duté prostory mezi nehtovými destičkami, které vznikají při špatném či neodborném zacházení s manikúrou, při tlaku či úderu. Pokud se navíc dostaví šupinatění, s největší pravděpodobností se jedná o plísňové onemocnění, které je třeba léčit. Bílé tečky přetrvávající na nehtech několik týdnů mohou vznikat i v důsledku hromadění kyseliny močové v organismu. Tyto příznaky bývají později spojovány s otékáním či bolestmi kloubů. Je to stadium, kdy už je vhodné obrátit se na odborníka a zahájit dietní opatření a příslušnou léčbu. Výskyt bílých teček ve větším množství téměř na všech nehtech signalizuje nedostatek vitaminů a minerálů v těle. Tečky se mohou například dočasně objevit po oslabení organismu prodělanou horečkou či v důsledku hormonálních změn.
Řešení: Úprava jídelníčku a užívání doplňků stravy
V první řadě je třeba snížit hladinu kyseliny močové v krvi. Návod jak toho dosáhnout je zde: prostředky na přírodní snížení kyseliny močové v krvi. Pak je potřeba upravit jídelníček, neboť naše strava představuje plnohodnotný a přirozený zdroj výživných látek, který lze jen stěží nahradit. Pro pomoc můžeme sáhnout i po doplňcích stravy. Doporučuje se užívat vitaminy skupiny B (zejména vitamin B2), kyselinu listovou, zinek, vápník a hořčík. Vitaminy A a C je vhodné přijmout v přirozené stravě (rajčata, mrkev, červená paprika). Pokud potíže neodezní zhruba do měsíce, navštivte odborníka.
Třepení nehtů
Objevuje se po délce nebo po stranách nehtu v důsledku dlouhodobého strádání následkem diet či špatné životosprávy. Bývá spojováno se záděrkami kolem nehtů na nehtové kůžičce. Jediným řešením je doplnění látek do organismu přirozenou cestou anebo formou užívání doplňků stravy. Jsou-li nehty navíc matné a ztrácejí lesk, pak organismu chybí mastné kyseliny.
Řešení: Užívání doplňků stravy a vhodných kosmetických přípravků
Vynechejte potraviny, které obírají organismus o vitaminy a minerály (káva, alkohol, cukr, bílá mouka), a začněte jíst zdravě a použijte také domácí masky na ruce. Proti štěpení nehtů zaručeně pomáhá zinek, vápník, hořčík a křemík, dále pak vitaminy skupiny B. Vaše nehty též ocení příjem nenasycených mastných kyselin, jejichž zdrojem jsou především panenské, tedy za studena lisované, oleje (např. seznamový, olivový) nebo tučné druhy ryb (losos, makrela, tuňák). Kolagen obsažený v doplňku stravy dodává nehtům základní stavební materiál (bílkovinu), nehty jsou pak pružnější, lesklejší a pevnější. Speciální kosmetické prostředky ve formě olejů či krémů vytvářejí ochrannou vrstvu, posilují a regenerují. Nehtům prospívá též konzumace oříšků a semínek (především
Amenoreu způsobuje řada skutečností. Primární (primaria) amenorea je stav, kdy nedojde k nástupu menstruace do 16. roku života. Většina dívek dostane první menstruaci kolem 12. roku. Pacientky s primární amenoreou mohou mít i poruchu sexuálního zrání. To znamená, že vnitřní genitál a prsy se nevyvíjejí.
Příčiny „primaria“ amenorea:
anomálie nebo nevyvinutí pohlavních orgánů – zúžení děložního čípku, chybějící pochva nebo děloha, chybějící otvor v hymeně (panenské bláně);
nádory hypofýzy a centrální nervové soustavy před nástupem puberty;
podvýživa, anorexie;
chronická onemocnění – cukrovka, anémie, vrozené vady srdce, onemocnění štítné žlázy;
hormonální poruchy;
špatná funkce vaječníků;
selhání vaječníků;
poruchy nervového systému nebo hypofýzy, která je důležitou součástí systému endokrinního a ovlivňuje dospívání během puberty.
Někdy se příčina primární amenorey nikdy nezjistí.
Sekundární „supira“ amenorea je stav, kdy přestane žena menstruovat po období spontánních menstruačních cyklů.
Příčiny „supira“ amenorea:
stres;
redukční dieta;
zvýšená fyzická námaha;
nadbytek mužských pohlavních hormonů (androgenů);
onemocnění hypofýzy – nádory, Sheehanův syndrom;
menopauza nebo předčasná menopauza – období menopauzy obvykle nastává kolem 50. roku života, je to fyziologický proces, někdy však může nastat u žen ve věku 40 let, což je považováno za patologii;
selhání funkce vaječníků – chemoterapie, radioterapie;
nádory vaječníků;
Ashermanův syndrom;
poruchy štítné žlázy – zvýšená, ale i snížená činnost štítné žlázy vede k poruše menstruačního cyklu;
Cushingův syndrom;
gravidita;
antikoncepce – ženy, které ukončily antikoncepční léčbu, nemusí mít menstruaci ihned po dobrání léků, trvá určitou dobu, než bude menstruační cyklus a ovulace pravidelná;
syndrom polycystických ovarií – tento syndrom způsobuje zvýšenou hladinu všech ženských pohlavních hormonů, což negativně ovlivňuje menstruační cyklus
léky – antipsychotika, chemoterapie, antidepresiva, léky na krevní tlak, léky na alergii.
Samotná absence menstruace (amenorea) není škodlivá, pokud se za ní neskrývá nějaká odchylka. Organismus tak může reagovat na změněné životní podmínky, stres, nedostatek jídla, spánku, změnu klimatu – a po návratu se vše obnoví. Samotná absence menstruace neznamená neplodnost, zvláště ta přechodná. Vždy se doporučuje podrobnější gynekologické a hormonální vyšetření.
Proteinová dieta umí s nadváhou zatočit. Ketonová dieta, která je známá také jako ketogenní nebo proteinová dieta, se dostává poslední dobou do popředí. Když si ji pozorně prostudujete, tak si vzpomenete na velmi podobnou Atkinsonovu dietu, ze které právě ketonová dieta vychází. Je založena na konzumaci bílkovin a tuků a na omezení konzumace sacharidů. Pro malé připomenutí – mezi bílkoviny patří maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, tofu. Mezi sacharidy se řadí těstoviny, pečivo, rýže, vločky, mouka nebo obiloviny. Při ketonové dietě si sestavujete jídelníček pouze z bílkovin a tuků, je povolené velmi malé množství sacharidů. Tělo se po několika dnech dostává do ketózy (organismus si nebere energii ze sacharidů, neboť je nepřijímáte, ale z tukové tkáně) a vy hubnete rychleji. Za den se však nesmí přijmout více než 40 g sacharidů, aby byl organismus stále v ketóze. Při větším množství sacharidů se organismus dostává do normálního režimu. Po přechodu na ketonovou dietu trvá ještě 2–3 dny, než se vyčerpají zásoby glykogenu, teprve poté se zdrojem energie stávají ketony, které vzniknou při spalování tuků. Zdrojem energie tak již nejsou sacharidy, ale uložené tuky.
Co se smí jíst: maso, uzeniny, ryby – mořské i sladkovodní, mléčné výrobky – sýry, máslo, jogurty, mléko, vejce, proteinové nápoje, instantní bílkovinná strava, zelenina – ne sladká, některé ovoce – avokádo, citron, dále ořechy, semínka, panenské oleje, kvalitní čokoláda s alespoň 60 % kakaa (jen kousek jednou za čas).
Co se nesmí jíst: mouka i výrobky z ní (včetně celozrnných), obiloviny – pohanka, rýže, jáhly a další, sladká zelenina – mrkev, červená řepa, kukuřice, hrášek, brambory, některé luštěniny, ovoce, sladkosti – cukr, čokolády, sušenky, oplatky, bonbony a jiné, pochutiny – chipsy, slané tyčinky a podobně, káva, alkohol.
Ketonová dieta nemá vůbec přísná pravidla, množství není vůbec omezeno, takže jezte tak, aby vám to vyhovovalo a byli jste nasyceni. Nejezte ale velké množství bílkovin, raději se zaměřte na tuky.
Jídelníček
1. den
snídaně: kvalitní šunka, na kousky nakrájená paprika
svačina: bílý jogurt
oběd: rybí filety s kedlubnou
svačina: plnotučný tvaroh
večeře: bílý šmakoun, grilovaný lilek
2. den
snídaně: míchaná vejce, zeleninová obloha
svačina: celá okurka
oběd: přírodní steak se zeleninovou přílohou
svačina: sýr, šunka
večeře: uzená makrela
3. den
snídaně: vejce natvrdo, plátek slaniny, zelenina
svačina: celá paprika
oběd: polévka z dýně, losos na másle a salát z rukoly
