Hyperpigmentace je charakterizována jako porucha tvorby nebo distribuce pigmentu, při které dochází ke ztmavnutí kůže. Velikost zasažené plochy, stejně jako výsledný tvar hyperpigmentovaných skvrn, se může výrazně lišit a není určujícím rozlišovacím znakem.
Druhy pigmentací
Pigmentové skvrny a znaménka procházejí různými vývojovými stadii:
stadium junkční névus – pigmentová znaménka a skvrny jsou ploché, mají tmavě hnědé zabarvení, nacházejí se v horních vrstvách kůže
stadium intradermální – nitrokožní névus – znaménko či skvrna se uprostřed vyklenuje a névové buňky začínají pronikat do hlubších vrstev kůže
Podle toho, v jaké vrstvě se melanocyty nacházejí a jak jsou uspořádány, členíme pigmentové skvrny a znaménka do následujících skupin.
Pihy
pihy se objevují od dětství kdekoliv na těle i v obličeji
jsou jednotlivě zabarvené
vyskytují se ve větším počtu
jsou to pouze drobné pigmentové plošky
jejich pigmentace se zvyšuje vlivem UV záření
sklon ke vzniku pih ovlivňují také dědičné dispozice
podkladem pro jejich vznik je množství pigmentu v těle, nikoliv množství melanocytů
tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět pihy: pihy foto.
Sluneční skvrny
vyskytují se většinou na místech, kde nenosíme oděv a kde vystavujeme kůži slunečnímu záření – nejvíce na obličeji a rukou
jsou ostře ohraničené
mají nepravidelnou pigmentaci
vyskytují se především u lidí vyššího věku, ale samozřejmě není ojedinělý výskyt i u mladších jedinců
ze slunečních skvrn se nevyvíjí maligní melanomy
tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět sluneční skvrny: sluneční skvrny foto.
Seberoická keratóza
vyskytuje se na místech, která nejsou kryta před sluncem
jedná se o ostře ohraničené skvrny nebo plošky
tato znaménka mají světle až tmavě hnědou barvu s drobnými jemnými šupinkami
zabarvení skvrny nebo znaménka se nemění vlivem slunečního záření
tato pigmentová skvrna nebo znaménko se nevyvíjí jako maligní melanom
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Seboroická dermatitida je chronické zánětlivé kožní onemocnění, které se objevuje v oblastech s vyšší produkcí kožního mazu. Typickými místy jsou vlasatá část hlavy, obočí, nos, oblast kolem úst a hrudník.
Projevuje se zarudnutím, šupinatěním a svěděním. Průběh onemocnění je často kolísavý, s obdobím zlepšení a zhoršení, které může souviset se stresem nebo ročním obdobím.
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Psoriáza, lidově lupénka, se často projevuje na různých částech těla vyvýšenými červenými ložisky, které jsou pokryty stříbrolesklými odlupujícími se šupinami. Hlavními místy výskytu jsou lokty, kolena, a vlasatá část kůže. Psoriáza se ale může vyskytnout prakticky kdekoliv a její projevy se mohou vyskytovat po celém těle: na rukou, na nehtech, v kloubech, na obličeji na chodidlech, na noze, v uchu.
Toto onemocnění se nejčastěji objevuje mezi desátým až třicátým rokem života, není to však pravidlo. Zhruba 15% pacientů s lupénkou má postižení rozsáhlé a bolestivé, někdy zcela znemožňující plnohodnotný život. U 5% případů se dokonce objevují otoky a bolesti kloubů jako v případě revmatoidní artritidy. Asi čtvrtina lidí s psoriázou má pak postižené ruce a nohy. Tento druh lupénky se jmenuje palmoplantární psoriáza.
Pokud se u vás tedy vyskytuje lupenka na chodidlech a nebo lupénka dlaních, tak jde o palmoplantární psoriázu.
Lupénka u dětí
Lupénka u dětí je chronické, neinfekční kožní onemocnění charakterizované zanícenými, červenými skvrnami se stříbřitými šupinkami. I když je podobná lupénce u dospělých, u dětí se může projevovat odlišně, s vyšší pravděpodobností, že se jako počáteční příznaky objeví na obličeji, ve vlasech a v oblasti plenek. Mezi běžné typy patří ložisková psoriáza (nejčastější) a eruptivní psoriáza. Léčba se zaměřuje na zvládání symptomů a v závažných případech může zahrnovat lokální steroidy, hydratační krémy, světelnou terapii nebo systémové léky.
Příznaky a projevy
zarudlé plochy na kůži pokryté šupinkami
popraskaná kůže, puchýřky, bolestivá poranění
svědění postižených míst z důvodu hojení drobných zánětů v trhlinkách kůže
bolestivé otoky a ztuhlé klouby podobné artritidě
změna povrchu nehtů
Přenos
Lupénka není nakažlivá; nemůže být přenášena z jedné osoby na druhou. Lupénka je autoimunitní onemocnění, což znamená, že je způsobena útokem imunitního systému těla na vlastní zdravé kožní buňky. Toto onemocnění není infekční.
Příčiny bílých skvrn na jazyku, ale také na stranách úst mohou být dvě. V prvním případě se jedná o moučnivku, která je obvyklá především u kojenců, ale může postihnout i dospělé, kteří užívají antibiotika nebo jsou jinak nemocní. Po seškrábnutí zůstává po těchto skvrnách červené bolestivé místo. V dospělosti se moučnivka vyskytuje, pokud se oslabí imunitní systém. Typickou příčinou je infekce HIV nebo užívání léků, které tlumí imunitní systém, tedy imunosupresiv. Imunitní systém účinně neudržuje rovnováhu systému a dochází k přemnožení kvasinek, které na tuto situaci čekají. Poruchu rovnováhy mezi organismy žijícími v dutině ústní může také narušit užívání antibiotik. S moučnivkou se setkáme rovněž u jedinců s chronickým onemocněním jater. Léčba závisí na vyvolávající příčině. Tedy úprava funkce jater, vysazení antibiotik, úprava léčby imunosupresivy a podobně. Na tyto skvrny se často používá genciánová violeť, ale u malých dětí je dobré poradit se s lékařem o nejvhodnější léčbě.
Další příčinou bílého povlaku na jazyku je leukoplakie. Jedná se o chorobné rohovatění dlaždicového epitelu v místě, kde zrohovatělý být nemá, tedy například na jazyku. Bílý povlak pevně lne a nelze jej snadno odstranit. Dochází vlastně k bělavému ztluštění sliznice. Ložiska jsou ostře ohraničena. Mezi rizikové faktory se řadí zejména kouření, dále alkohol, chronické dráždění sliznice. To může být způsobeno nevhodnou zubní protézou či opakovanými infekcemi sliznice dutiny ústní. Vyvolavatelem jsou kvasinky nebo virus Epsteina-Baarové.
Pokud však bílé skvrny nelze seškrábnout, nejsou bolestivé a samy nemizí, může se jednat o prvotní příznak rakoviny této oblasti.
Dle čínské medicíny bílý povlak na špičce jazyka signalizuje zánět sliznice žaludku. Bílý povlak ve středu značí onemocnění dvanácterníku.
Léčba závisí na původu onemocnění a od něj se odvíjí. Podle vyvolávající příčiny se uplatňují antimykotika či antivirotika. Možná je též léčba chladem nebo chirurgická plastika postiženého místa. Stav není akutní, ale někdy se na jeho podkladě může vyvinout zhoubné onemocnění. Zvláštní jednotkou je vlasatá leukoplakie. Při tomto onemocnění jsou viditelné ostře ohraničené bílé okrsky, které jsou ale na hranách jazyka a pouze v předních dvou třetinách jazyka. Souvisí s virem HIV či virem Epsteina-Baarové.
Bílý povlak na jazyku je poměrně častým příznakem a neznamená nic neobvyklého. Obecně řečeno, povlak na jazyku se může vytvořit u každého z nás, jde v podstatě o zcela normální proces hromadění odumřelých buněk sliznic. Přesto může být bílý povlak i projevem některých závažnějších stavů.
Co tedy může být příčinou bílého povlaku:
Horší ústní hygiena s nedostatečným čistěním zubů může být kromě zápachu z úst spojena právě i s bíle potaženým jazykem.
Nedostatečný přísun tekutin způsobuje vysychání sliznic včetně sliznic dutiny ústní a jazyka. Tím se zhorší čisticí schopnosti a vzniká povlak na jazyku.
Kvasinková infekce vytváří bělavé povláčky, které pokrývají povrch sliznice dutiny ústní včetně jazyka. Nejčastější plísní, která toto způsobuje, je Candida albicans. Povláčky se dají setřít, spodina pod nimi může být rudá a podrážděná. Léčit tyto plísňové infekce sice umíme, jejich časté opakování může nicméně znamenat narušenou imunitu (obvykle u cukrovky 1. či 2. typu).
Streptokokové infekce v dutině ústní jsou často spojeny s bolestmi v krku a mimo jiné i s bíle potaženým jazykem. Typickým zástupcem je klasická angína.
Leukoplakie znamená bílé zabarvení sliznice, které může znamenat přednádorový stav (odborně prekancerózu). Jde vlastně o to, že se sliznice určitými škodlivými vlivy začne měnit a tyto změny se projeví bílou barvou. Bělavý „povlak“ se v tomto případě nedá setřít. Příčinou vzniku leukoplakie může být kouření či pití tvrdého alkoholu. Některé formy jsou spojené s virovými infekcemi, leukoplakie na okrajích jazyka (takzvná vlasatá leukoplakie) může být známkou HIV infekce.
Léčba je individuální, a je vždy závislá na příčině onemocnění.
Bílý jazyk je poměrně častým příznakem a může být projevem některých závažnějších stavů. Povlak na jazyku se ale může tvořit každému z nás, je to normální proces hromadění odumřelých buněk sliznic.
Příčiny povlaku:
Nedostatečná ústní hygiena – horší ústní hygiena s nedostatečným čistěním zubů může být kromě zápachu z úst spojena i s bíle povleklým jazykem.
Dehydratace – nedostatečný přísun tekutin způsobuje vysychání sliznic včetně sliznic dutiny ústní a jazyka. Tím se zhorší čisticí schopnosti a vzniká povlak na jazyku.
Kouření – cigaretový kouř obsahuje řadu škodlivin. Jeho působením dochází jak k přímému poškozování povrchu jazyka, tak k vysušování sliznice dutiny ústní.
Kvasinková infekce dutiny ústní – v tomto případě se vytváří bělavé povláčky (takzvaný soor), které pokrývají povrch sliznice dutiny ústní včetně jazyka. Nejčastější plísní, která toto způsobuje, je Candida albicans. Povláčky se dají setřít, spodina pod nimi může být rudá a podrážděná. Léčba těchto plísňových infekcí je snadná, jejich časté opakování může nicméně znamenat narušenou imunitu (obvykle u cukrovky 1. typu nebo 2. typu).
Streptokokové infekce – tyto infekce v dutině ústní jsou často spojeny s bolestmi v krku a mimo jiné i s bíle potaženým jazykem. Typickým zástupcem je klasická angína.
Leukoplakie – leukoplakie je bílé zabarvení sliznice, které může znamenat přednádorový stav (odborně prekancerózu). Jde vlastně o to, že se sliznice určitými škodlivými vlivy začne měnit a tyto změny se projeví bílou barvou. Bělavý „povlak“ se v tomto případě nedá setřít. Příčinou vzniku leukoplakie může být kouření či pití tvrdého alkoholu. Některé formy jsou spojené s virovými infekcemi, leukoplakie na okrajích jazyka (takzvaná vlasatá leukoplakie) může být známkou HIV infekce. Některé leukoplakie (rozhodně ne všechny) jsou prekancerózní – po určité době se z nich mohou vytvořit zhoubné nádory.
