FYZIOLOGIE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Chůze je jednou z nejdůležitějších a velmi prospešných pohybových aktivit pro zdraví člověka. Jedná se o cyklický pohyb se stovkami a tisíci opakovaných kroků, při kterých noha přichází do kontaktu s podložkou a tlumí nárazy způsobené hmotností vlastního těla, aby nedocházelo k otřesům, kterým by jinak byly při každém kroku vystaveny vnitřní orgány i hlava a hlavně mozek.
Pro ochranu a pohodlí nohou
Úplně nevhodné jsou měkké boty a obuv se zakřivenou konstrukcí. Nejvhodnější je obuv s tvrdší vnitřní částí podešve a prvky kontroly pohybu, tedy se správně zhotovenou stélkou, volnou prostornou špičkou a pevným opatkem. Materiál by měl být prodyšný, lehký a poddajný. Ideální je volit obuv, odvíjející se od anatomie, fyziologie a biomechaniky nohy.
Nabídka na trhu zahrnuje různé typy obuvi a značek od různých výrobců. Pestrou škálu doslova pro celou rodinu najdete například v nabídce značkyKEEN. Tato obuv splňuje všechny požadavky pro zdraví vašich nohou. To ale není na úkor designu, který odpovídá požadavkům moderního outfitu.
Většina zvířat má vylučovací systém, který slouží k odstranění rozpustných toxických odpadů. U lidí jsou rozpustné odpady vylučovány primárně močovým ústrojím a v menší míře potem. Močový systém se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře a močové trubice. Systém vytváří moč procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece. Ledviny extrahují rozpustné odpady z krevního oběhu, stejně jako přebytečnou vodu, cukry a řadu dalších látek. Výsledná moč obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných látek, včetně toxinů. Moč teče z ledvin do močovodu, močového měchýře, močové trubice, pomocí níž opouští tělo.
Jedním z nejvíce nepříjemných pocitů, který můžete zažít, je nedobrovolné dávení. Pokud máte citlivý dávivý reflex, můžete mít potíže s polykáním pilulek nebo návštěvou u zubaře. Dávivý reflex je přirozený obranný systém vašeho těla proti vdechnutí cizích předmětů. Naštěstí existují způsoby, jak zmírnit dávivý reflex pomocí některých technik, například se radí zvednutí obou nohou. Pokud sedíte nebo ležíte, zvednutí obou nohou způsobí stažení břišních svalů a pomůže oddálit pocity na zvracení. Důležité je také psychické zklidnění. Dávivý reflex se totiž spouští kombinací psychologie a fyziologie. Pro některé lidi hraje psychologický aspekt větší roli. Možná, že jste měli v minulosti traumatizující zážitek u lékaře nebo máte jen strach ze ztráty sebekontroly. Je proto dobré s lékařem či zubařem komunikovat a ujistit se, že když mu dáte pokyn například rukou, tak s nepříjemným dotykem přestane. To vám dodá pocit větší důvěry a klidu, se kterým pro vás výkon nebude představovat takovou zátěž. Z dlouhodobého hlediska můžete k celkovému zklidnění výrazně přispět cvičení jógy. Mezi další rady patří sůl na jazyk. Trik se solí lze provádět dvěma způsoby. Buďto si dejte jen špetku soli na špičku jazyka, nebo rozmíchejte lžičku soli do sklenice s vodou, zamíchejte a vypláchněte si ústa. Nezapomeňte vodu se solí vyplivnout. Nepolykejte ji! Sůl na jazyku svojí silnou chutí přebije pocit na zvracení. Jinou možností je poslouchání hudby. Poslech hudby zaměří vaši mysl v dané chvíli na něco jiného, a tak se nebudete tolik soustředit na to, co vás nutí zvracet. Někteří lidé uvádějí, že mají citlivější dávivý reflex brzy po ránu, pokud je to možné, naplánujte si problémovou aktivitu na pozdní odpoledne nebo večer. Na dávivý reflex má vliv dýchání nosem, jestli je to v danou chvíli možné, dýchejte tedy raději nosem než ústy.
Problémem lidské fyziologie je nedostatek bikarbonových iontů. Výsledkem je pak snížení hodnoty pH v krvi, ale také v jiných tkáních a mezibuněčných prostorech. Enzymy jsou základní součástí biochemických reakcí v organismu, jsou však vysoce senzitivní na úrovně pH. Reakce probíhají nejlépe v prostředí, které není kyselé, tudíž buňky fungují nejlépe v mírně alkalickém (zásaditém) prostředí. A to dodává na významu jedlé sody, která nabízí možnost rychle odkyselit organismus.
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. Tento proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění. Včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako je bylinkářství, dietoterapie, ájurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální léčba, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to všechny postupy, při nichž se používá jen to, co nám dala sama příroda, a změní se tím pouze forma, nikoli molekulární struktura.
Vědeckým pojetím biomodulace se v 70. letech 20. století začali zabývat experti z Institutu národního zdraví v Marylandu v USA. Existenci molekulárních základů našich emocí potvrdila dr. Candace Pert z oddělení fyziologie a biofyziky na lékařské fakultě washingtonské univerzity. Emoce podle její teorie tvoří důležité spojení mezi myslí a tělem. Na základě svých výzkumů předložila nový vědecký výklad schopnosti mysli ovlivňovat lidské zdraví. Zjistila, že mozek produkuje takzvané neurohormony, které jsou prostředníkem jak při přenosu objektivních informací, tak emocí a působí prakticky ve všech buňkách celého těla, v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Díky těmto objevům byla nominována na Nobelovu cenu za medicínu a podařilo se jí spustit jednu z vědeckých revolucí posledních let – tentokrát v představě o fungování lidského těla z pohledu oficiální medicíny.
Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základn
Kolagenové injekce GUNA, vyráběné v Itálii, účinně pomáhají při snížení bolesti a reparaci kolagenu v měkkých tkáních a v kloubech.
Vhodná je například léčba u artróz kolen, kyčlí, ramen, drobných kloubů na rukou a nohou. Velmi dobré jsou též výsledky u bolestí hlavy, krční páteře, hrudní i bederní páteře. Injekce dobře působí i při vyzařování bolesti například do rukou nebo nohou. Úspěšná je rovněž léčba tenisových a golfových loktů (epikondylitida). Možná je i léčba natržených svalových vláken, dále stavů po zlomeninách, kdy dochází k rychlejšímu hojení. Léčba kolagenovými injekcemi výrazně snižuje otok měkkých tkání, například po úrazech nebo při zánětu.
Fyziologická regulační medicína (FRM), jejíž součástí jsou kolagenové injekce, představuje nový terapeutický přístup založený na stavu poznání molekulární fyziologie a patofyziologie neuroendokrinoimunitního systému. Cílem fyziologické regulační medicíny je restituce pozměněných hladin látek, které se přirozeně vyskytují v organismu, na fyziologickou úroveň, jedná se například o kolagen, cytokiny, neuropeptidy. FRM zpomaluje proces stárnutí.
Přípravky GUNA jsou také určeny k léčbě bolesti, obsahují kolagen doplněný přírodními látkami rostlinného původu. Kolagen je extracelulární protein, je základní stavební jednotkou pojivových tkání. Zvýšeně je odbouráván například u osteoartrózy.
Mezi behaviorální metody v léčbě chrapotu patří hlasová hygiena a hlasová terapie. Hlasová hygiena zahrnuje zvýšenou hydrataci pro snížení viskozity glottis (glottis je otvor mezi hlasivkami). Často může být indikován hlasový klid, který se ukázal být užitečný v krátkých časových obdobích, aby pomohl řešit edém a zánětlivé změny.
V závažných případech chrapotu, jako je chronická laryngitida, je možné uchýlit se k farmakologickým opatřením. Často pacienti s chronickou laryngitidou uvádějí příznaky pálení žáhy. V takových případech je pacient odeslán k léčbě na gastroenterologii, kde dostane léky - inhibitory protonové pumpy. Dále může být použit botulotoxin. Indikací k použití je křečová dysfonie a provádí se většinou v ordinaci společně s elektromyografií (diagnostická metoda vyšetření funkce periferního nervového systému). Injekce botulotoxinu do příslušných svalů hrtanu může tyto svaly oslabit a snížit související křeče. Pokud se nic neprokáže jako účinné, přistoupí se k operaci. Operace chrapotu je vždy zaměřena na obnovení nebo zachování normální fyziologie hlasu.
Pokud je například pH moči vysoké (zásadité), nedochází ke krystalizaci odpadních látek metabolismu v močovém traktu. Kyselina močová následně způsobuje dnu, ledvinové kameny, cukrovku a nemoci srdce.
Alkosan je toxická sloučenina, kterou vytváří houby v kyselém prostředí. Je dokázané, že tato látka vyvolává více druhů rakoviny a cukrovku.
Orální konzumací jedlé sody dokážete zabránit onemocněním, jako je artritida, dna, dokonce i chřipka. Také napomáhá slinivce správně vykonávat její funkce, mezi které patří převážně tvorba inzulinu a bílkovin štěpících enzymy. Nezáleží na tom, jestli je člověk postižen chorobou srdce, rakovinou nebo chřipkou. Jakmile se mu podá kombinace jedlé sody a chloridu hořečnatého, jde o účinnou a bezpečnou léčbu. Tato kombinace je tak účinná, že dokáže zbavit buňky, tkáně i celé orgány všech toxinů a kyselin.
Acidobazická nerovnováha narušuje v těle biochemické reakce. Hlavním problémem, co se týká lidské fyziologie, je nedostatek bikarbonových iontů. Výsledkem toho je snížení hodnoty pH v krvi, ale i v tkáních, včetně mezibuněčných prostor. Enzymy jsou základní součástí biochemických reakcí. Jsou však vysoce senzitivní na úroveň pH. Reakce probíhají nejlépe v prostředí, které není kyselé. Fakt, že buňky fungují nejlépe v mírně alkalickém (zásaditém) prostředí, dodává sodě značnou kredibilitu.
