GANGRÉNA je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Životnost jednotlivých orgánů a částí těla je závislá na dostatečném krevním zásobení. Jeho nedostatek způsobuje bolest a umožňuje vznik infekce. Pokud se postižená oblast včas neošetří, tkáň odumře (nekrotizuje) a problém může vyústit až v život ohrožující stav. Především diabetici se častěji potýkají s tímto zdravotním problémem, a to na prstech na noze. Jedinou možností léčby je odstranění (amputace) prstu.
Černý prst na noze
Syndrom diabetické nohy je definován dle mezinárodního konsenzu jako ulcerace nebo postižení hlubokých tkání nohy distálně od kotníku. Nejčastěji jde o ulcerace, gangrény, ale patří sem také postižení kostí osteomyelitidou nebo Charcotovou osteoartropatií, nebo postižení hlubokých měkkých tkání infekcí a stavy po amputaci. Lidově se toto onemocnění nazývá „cukrovkářský palec“ nebo „otevřená noha“.
Gangréna je odumření tkání, které se nejprve projeví na okrajových částech, tedy na prstech. Každá, byť drobná ranka na postižené noze je vážným ohrožením, vlivem špatného prokrvení se totiž rány nehojí a vznikají rozsáhlé defekty. Tato fáze bohužel může často končit amputací.
Gangréna se dělí na tři základní typy: suchou sněť, vlhkou sněť a plynatou sněť. Suchá sněť vzniká přerušením krevního oběhu. Vyznačuje se usycháním kůže na končetinách a jejím černáním. Příčinou vlhké sněti je masivní bakteriální infekce, což způsobuje, že postižené tkáně zvlhnou a získají nazelenalou barvu doprovázenou silným zápachem. Plynatá sněť je smrtelně nebezpečná.
Příčinou vzniku je přítomnost anaerobních bakterií. Velmi jim prospívá nedostatek kyslíku v tkáních, což vede k tomu, že se bakterie mohou dobře množit bez dostatečné odpovědi na antibiotickou léčbu. Následný rozklad metabolismu produkuje řadu plynů a toxických látek. Napadená tkáň otéká, hnisá a při pohmatu je cítit třaskání bublin plynu pod kůží. Nejčastěji bývají postiženy dolní končetiny.
Rizikovým faktorem pro vznik gangrény je ateroskleróza, která způsobuje zúžení tepen dolních končetin. Ty pak nejsou schopny zásobovat tkáně dostatečně kyslíkem. K ateroskleróze jsou náchylní také diabetici, kteří jsou zároveň ohroženější bakteriálními infekcemi a také syndromem diabetické nohy. Ohroženi mohou být dále lidé se záněty cév a tkáně po popálení či omrznutí.
Neléčená sněť nebo odkládání léčby mohou zapříčinit rozšíření bakterií na dosud nepostižené části těla a také způsobit otravu krve vlivem toxinů, které mohou člověka usmrtit. Léčba a postup nemoci před uzdravením jsou často spojeny s doživotními následky v podobě amputace končetin v místě postižení. Neléčená gangréna, zejména plynatá sněť, často končí smrtí.
U cévních obtížích je dobré navštívit specializovaná centra pro „diabetickou nohu“, většinou se zde nález konzultuje s angiologem (odborníkem na cévy), případně chirurgem (je-li nutné lokální odstranění již odumřelé tkáně).
Nejčastější příčinou tmavnutí nohou je diabetická noha. Diabetická noha vzniká poruchou prokrvení dolních končetin, což je velice negativně ovlivňuje vývoj chorobných procesů – vředů. Kvůli dlouhodobě a špatně vyživované tkáni se tvoří defekt neboli gangréna, při níž tyto tkáně odumírají. Právě tento defekt vede mnohdy k amputaci končetiny.
Jestliže nejsou tkáně dolních končetin dostatečně prokrvené, může se objevit i známé černání prstů nebo jiné části nohy – gangréna. Tento stav je velice nebezpečný a mnohdy i zbytečný. Lékaři ve většině případů své pacienty dobře poučí o riziku diabetické nohy, nicméně samotní pacienti si rady lékařů neberou příliš k srdci. Každý diabetik by měl již od počátku být seznámen s riziky svého onemocnění a měl by být také poučen o určitém denním režimu, který je nutné naprosto přesně dodržovat. Všichni diabetici by si měli pravidelně kontrolovat glykemii a samozřejmě by měli přestat kouřit, aby si tak zcela vědomě a úmyslně nesnižovali průchodnost cév v dolních končetinách. Právě amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, tohle riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči. Léčba diabetické nohy není nijak jednoduchá, je dlouhodobá a poměrně komplikovaná. Pro léčbu diabetické nohy je nutné obnovit průtok krve končetinou, což bylo možné dříve pouze za pomocí chirurgického bypassu. V dnešní době se však lékaři přiklání k angioplastice, díky níž je možné zprůchodnit zúžené či uzavřené bércové tepny pomocí balónkového katétru. Při tomto zákroku je možné obnovit průtok v několika cévách najednou a cévy se nijak neporuší. Díky vstříknuté kontrastní látce tak může radiolog pečlivě sledovat kudy krev proudí, kde jsou cévy ucpané a tenkým balonkovým katétrem je může pomalu zprůchodňovat. Celá procedura klade mnohem menší nároky na pacientův organismus, je bezpečnější a pacient se po ní rychle zotaví. Tento zákrok v mnoha případech předchází obávané komplikaci – amputaci končetiny. Tímto však léčba nekončí. Je nutné i nadále sledovat pečlivě stav pacienta, potlačit možnou infekci, odlehčit končetinu vhodnou protetickou pomůckou, je nutné i nadále měřit glykemii a krevní tuky, srážlivost krve a podobně.
Černý odstín pod nehtem je často sražená krev, která prosákla z poškozených cév vlivem úrazu. Tato vrstvička krve oddělí nehet od nehtové ploténky a nehet už drží jen u svého kořínku, odkud ho asi do měsíce vytlačí nový nehet. Tím dojde k samovolnému oddělení nehtu od prstu. Rozhodně nehet násilím neoddělujte, protože hrozí infekce houbami a bakteriemi. Nový nehet doroste asi tak za 6 až 8 měsíců. Vždy je dobrá konzultace s lékařem.
Zánět podkoží (latinsky erythema nodosum) je akutní onemocnění podkožní tkáně. Podkožní tkáň není pouze jednoho druhu, infekce proto může postihnout jak vazivo, tak i tuk. Příznaky onemocnění se objevují velmi rychle: postižená končetina je teplá a oteklá a při sebemenším doteku velmi bolestivá, kůže nad otokem je hrubá a tvoří se na ní šupinky. Nemocný má také horečku a nevolnost. A zánět se může šířit dále. Když zasáhne sval, začne se rozvíjet velmi nebezpečná gangréna (sněť), což může vést až k amputaci postižené končetiny. Základem léčby je pravidelné užívání antiflogistik, jež potlačují rozvoj zánětu. Dále může lékař předepsat antibiotika. Velmi důležité je rovněž dodržování klidu na lůžku, neboť i to významně přispívá k vyléčení nemocného.
Každá operace je zátěž pro organismus, tudíž je zvýšená teplota bezprostředně po operaci zcela normální. Ovšem u někoho uzdravování po operaci nemusí pokaždé probíhat zcela ideálně, i kdybychom si to přáli sebevíc. Tento stav pak může provázet řada komplikací, které nejenže celý proces zpomalují, ale ve vzácných případech mohou také vážně ohrozit naše zdraví. Operace prováděné kvůli hnisavým onemocněním (peritonitida, absces, gangréna a jiné) jsou častěji provázené infekcí operační rány. Nicméně i aseptické operace se mohou komplikovat infekcí, která se dostala do rány z kůže nemocného nebo z operovaného orgánu (střevo, dýchací cesty). Vzácně dochází ke kontaminaci operační rány nesprávným počínáním operační skupiny nebo z neaseptického operačního materiálu či prostředí operačního sálu. Klinickým obrazem infekce je zvýšená teplota po operaci a změny v operační ráně.
Neléčený zápal plic může vést k rozvoji těžkých komplikací, jako je výpotek či hnis v dutině hrudní, plicní absces (zánětlivá hlíza), plicní gangréna (sněť), stupňující se dušnost nebo otrava krve. Dále může dojít k trvalému poškození plicní tkáně se snížením plicních funkcí. U nemocných ve špatném fyzickém stavu i smrtelným (až v 35 % případů). U pacientů, kteří jsou původně léčeni ambulantně, se smrtelné komplikace uvádějí spíše výjimečně, přesto nejsou nemožné.
Znecitlivení či brnění je normální v chladu nebo při sedu či lehu v nevhodné poloze. Znecitlivení a brnění bez zjevné příčiny vyžaduje lékařské ošetření. Vždy musíte rozlišovat mezi těmito stavy – brnění a necitlivost.
Brnění – Parestezie je nepříjemný pocit brnění, píchání, svědění či pálení kůže bez trvalých následků. Neodborně se tento stav též označuje jako mravenčení. Projev parestezie může být přechodný nebo chronický. Zároveň ji může nebo nemusí doprovázet porucha citlivosti kůže. Při brnění (mravenčení) máte pocit, jako by vám pod kůží lezly tisíce mravenců. Ruka je často také méně pohyblivá, znecitlivělá. Zpravidla jde o důsledek toho, že dochází k dlouhodobějšímu stlačení nervů. Hlavní a nejčastější příčinou je zvýšení tlaku na nervy. Typicky se brnění projeví v okamžiku, kdy si v noci během spánku přeležíte ruku.
Příčiny:
delší pobyt v chladném prostředí
problémy s krční páteří
cukrovka
alkoholismus
nedostatek vitamínu B
syndrom karpálního tunelu
mozková mrtvice
přesezení – tlak na nerv
infarkt myokardu
Necitlivost – Ischemická choroba horních končetin (ICHHK) je onemocnění tepen horních končetin. Při tomto onemocnění dochází k postupnému uzávěru tepen až do stadia úplného uzávěru s následnou ischemii. Nemoc se ze začátku projevuje velice nepříjemnou bolestí (klaudikační bolest) nejprve při námaze, postupně se bolest objevuje i v poloze klidové. Celá končetina je chladnější a může se objevit i odlišné zbarvení, v nejhorším případě nastává gangréna.
Příčiny:
ateroskleróza tepen horních končetin
vaskulitida – zánět cév
Pokud jsou problémy s brněním a necitlivostí ruky přetrvávající, je vždy vhodné zajít k lékaři, který zjistí přesnou příčinu nemoci a zajistí potřebnou léčbu. Pokud se nejedná o závažné onemocnění, tak na brnění a mravenčení rukou doporučí analgetika, která přispívají k tlumení doprovodných příznaků.
Domácí léčba brnění rukou spočívá v odstranění příčin! Vynechejte v prvé řadě alkohol a kouření. Do jídelníčku zařaďte více potravin, které obsahují vitamíny skupiny B. Významným zdrojem vitamínu B12 je kupříkladu rybí maso. Kromě vitamínu zajistěte i dostatečný přísun vápníku.
Pomocí mikroskopů se rozlišuje mnoho druhů zánětů, ale v praxi – při rozhodování o léčbě – se rozeznávají tři základní stavy dřeně:
zdravá dřeň;
dřeň s vratnými změnami;
dřeň s nevratnými změnami.
První skupina je ideální
Druhá, kdy jsou změny ještě vratné, je typická bolestí při pití studených nebo horkých nápojů, která ale rychle ustupuje. Obvykle lékař nachází v oblasti, kterou pacient označí, hluboký kaz nebo výplň. K úplnému vyléčení postačí tento podnět eliminovat.
Třetí skupina již vyžaduje rozsáhlejší terapii, nestačí jen odstranit příčinu, ale musí se ošetřit i dřeň samotná. Druhá forma obvykle ve třetí přechází plynule, není tedy jednoduché striktně vymezit, kdy a jaký způsob léčby se použije. V tomto stadiu bolí zuby stále i bez tepelných podnětů. A nejen zub, ale celá polovina obličeje. Toto způsobují bakterie, které z kazu pronikly až do dřeně a jejich toxické látky postupně zabíjejí dřeňové buňky a vzniká nekróza.
Pokud pacient ani nyní nevyhledá zubaře, přestože léky proti bolesti už nezabírají, dřeň je postupně přeměněna bakteriemi na zapáchající infekční hmotu, což se označuje jako gangréna. Je to nejtěžší forma zánětu a vyžaduje delší léčbu než ostatní. Navíc existuje i chronický zánět zubní dřeně, který se sice ve všech ohledech, včetně léčby, podobá těm předchozím, avšak průběh onemocnění je vleklý a nemusí být doprovázen bolestí.
V zubní ordinaci je postup následující: Je důležité přesně zjistit, který zub pacienta trápí a jak moc je jeho dřeň poškozená. K tomu lékaři slouží různé klinické testy, jako například zkouška na studený podnět nebo naopak na teplý, poklep na hrbolky zubu a hlavně také rentgen. Na něm je totiž vidět, jestli se zánět nerozšířil i mimo zub kolem kořene. Pak následuje vlastní otevření dřeňové dutiny, odstranění veškeré infikované tkáně a vyčištění včetně kořenových kanálků. Prostor se zaplní hmotou zajišťující dokonalé utěsnění a o otvor v korunce zubu se lékař postará tak, jako by se jednalo o obyčejný kaz – plombou. Zní to sice jednoduše, ale celé ošetření zabere přes hodinu, v případě více kořenových zubů i několik hodin, nebo je rozděleno do více návštěv.
Jako Raynaudův syndrom se označuje stav podobný Raynaudově chorobě, na rozdíl od ní se ale objevuje v důsledku jiných chorob. Raynaudův syndrom je bolestivější a může vyústit do závažných komplikací, jelikož se jedná o dlouhodobé snížení, někdy až o zastavení průtoku krve. V nejhorších případech dochází až k takzvané gangréně prstů. Léčba Raynaudova syndromu převážně tlumí projevy onemocnění a nezaměřuje se na příčinu jejího vzniku. Až u 20 % pacientů, kteří trpí syndromem studených rukou a nohou, jde jen o průvodní onemocnění vážnější choroby.
Nejčastěji jde u Raynaudova syndromu o tyto choroby:
revmatická onemocnění;
arteriální onemocnění;
neurologická onemocnění;
hematologická onemocnění;
endokrinologická onemocnění;
maligní onemocnění, omrzliny a infekce;
toxické příčiny a léky;
nemoci z vibrací – pacienti, kteří jsou v rámci své profese vystaveni dlouhodobé a opakované mikrotraumatizaci prstů; často jde o dělníky pracující s vrtačkou nebo motorovou pilou, ale i o sekretářky, které píší na stroji; do rizikové skupiny patří rovněž profesionální pianisté.
Raynaudův syndrom postihuje častěji ženy než muže, protože mají pomalejší metabolismus, tenčí cévy a nižší krevní tlak. Nezanedbatelnou roli hrají i hormonální změny. Nejohroženější jsou ženy, které užívají hormonální antikoncepci, dále ženy trpící poruchou štítné žlázy a kuřačky. Pozor si musí dávat i ty, které mají suchou pokožku (je citlivější, má slabší obranyschopnost a hůře se brání změnám okolní teploty).
Wikipedie uvádí, že zhruba v 90 % případů jde o sekundární Raynaudův syndrom, často může být prvním projevem základního onemocnění.
Vlastní příčina onemocnění není známá.
Pacienti mají obvykle zvýšený cévní tonus, podmíněný působením sympatiku, který může být způsoben chybným řízením v hypotalamu nebo i zvýšenou citlivostí hladkých svalů ve stěně cévy na noradrenalin. V rozvoji choroby hrají roli i pohlavní hormony. Ženy jsou postiženy pětkrát až sedmkrát častěji než muži, obtíže se objevují až po pubertě, nejčastěji ve druhé dekádě, a po menopauze ustupují.
Vlastní záchvat trvá obvykle 10–20 minut a probíhá ve třech fázích:
Anemická fáze: Křečovitý stah tepen na začátku záchvatu vede k odkrvení postižené části těla, obvykle špičky prstu. Křečovitý stah je úplný, do postižené oblasti nepřitéká žádná krev. Špička prstu je nápadně bledá, hranice postiženého úseku je nápadně ostrá.
Cyanotická fáze: Může navazovat na fázi anemickou, někdy ale může záchvat začínat fází cyanotickou. V cyanotické fázi již není křečovitý stah tepen úplný, do úseku může přitékat malé množství krve. Vzhlede
V některých vzácných případech může po použití fosfátových klyzmat u pacientů pokročilejšího věku dojít k nekróze měkkých tkání kolem konečníku (takzvaná rektální gangréna) způsobené těžkým zvředovatěním nebo poraněním.
Byly zaznamenány vysoké hladiny fosfátů a nízké hladiny vápníku v krvi nebo jiné vážné elektrolytové poruchy vedoucí k těžkým svalovým křečím.
Pokud je přítomna rozsáhlá gangréna, kruté klidové bolesti a je nemožné realizovat cévní rekonstrukci, je nutné provést amputaci, což je uříznutí nohy. Diabetická noha je obtížná komplikace a je to daň, kterou si cukrovka vybírá při špatné léčbě. Amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, toto riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči.
Černání prstů bývá projevem cévní aterosklerózy a diabetické angiopatie (diabetická noha při cukrovce). Zčernání palce zní sice vcelku neškodně, ale tak to rozhodně není. Je to vážné onemocnění, už proto, že poškozené tkáně lehce podlehnou zánětu a z takto ohraničeného poškození se může lehce rozšířit další zánět dál do těla. Stejně tak může dojít i k otravě krve (= sepse).
Syndrom diabetické nohy může mít řadu příčin, může být důsledkem poškození nervů související s cukrovkou (= diabetická neuropatie), ischemickou chorobou dolních končetin. Na vznik diabetické nohy mohou mít vliv i deformace nohy, špatná pohyblivost kloubů, plísňová onemocnění a další. Ischemická choroba pak způsobuje nedostatečné okysličení tkáně, a má tak podíl nejen na vzniku defektu, ale i na pomalém hojení.
U diabetické nohy nemusí dojít jen ke gangréně, ale může být i postižená kost osteomyelitidou nebo Charcotovou osteoartropatií, či postižením infekcí.
Gangrénou je myšleno odumření tkání, to začíná nejprve na okrajových částech (a proto diabetická noha postihuje nejprve prsty). Je důležité si uvědomit, že každé i sebedrobnější poranění na noze může být u diabetika se špatným prokrvováním velkým ohrožením. I drobné poranění může nakonec vést k amputaci. Gangréna se dělí na suchou sněť (vzniká přerušením krevního oběhu. Kůže na končetinách usychá a černá), vlhkou sněť (příčinou je masivní bakteriální infekce. Postižené tkáně vlhnou a jsou nazelenalé a silně zapáchající) a plynatou sněť (tento typ gangrény je smrtelně nebezpečný. Tuto gangrénu způsobují anaerobí bakterie, kterým se daří v tkáni, která je špatně okysličená. Mohou se v nelehce a rychle množit. Napadená tkáň otéká, hnisá a při pohmatu je cítit třaskání bublin plynu pod kůží.)
Ateroskleróza bývá rizikovým faktorem pro vznik gangrény. Způsobuje totiž zúžení tepen dolních končetin. Toto zúžení způsobuje, že tkáně nejsou dostatečně okysličovány.
Dna označuje metabolickou poruchu, kdy tělo v dostatečném množství nelikviduje takzvané puriny, které jsou zodpovědné za nadměrnou produkci kyseliny močové. Organismus totiž není schopen vytvářet dostatek trávicího enzymu urikáza, který tuto kyselinu oxiduje. Bez oxidace kyseliny močové není možné, aby byla vyloučena z těla, a tak se hromadí v krvi a tkáních. Následně nadbytečná kyselina krystalizuje v kloubech, kde svými krystalky, které mají podobu jehliček, poškozuje klouby. Krystaly pak svými hroty pacientovi způsobují ostrou bolest.
Prvními příznaky standardně bývají prudké bolesti. Ty se nejhojněji objevují v malých kloubech na rukou a nohou. Kyselina močová se ráda usazuje v kloubu na palci dolní končetiny. Dna ale může zasáhnout také klouby v ramenech, prstech na rukou anebo třeba ušní lalůček. Krystalky postiženého často omezují v pohybu. Dna se poté obvykle změní v zánět, kdy zkrystalizovaná kyselina močová začne napadat bílé krvinky. Postižené místo je velmi citlivé a zvenčí se rozvoj zánětu projevuje napnutou lesklou kůží, červenáním a otékáním napadených kloubů.
Prvním stadiem nemoci jsou akutní záchvaty, přičemž bolesti kloubů přetrvávají zpravidla pár dní. Spolu s nimi se může objevit horečka nebo zimnice. V takzvaném interkritickém období mezi záchvaty, které většinou trvá půl roku až dva roky, pacient nepociťuje žádné obtíže. Závěrečným stadiem je takzvaná chronická tofózní dna, kdy se tofy, ložiska krystalů kyseliny močové, ukládají do chrupavky kloubu i mimo kloub a jsou již viditelné na pohled. Onemocnění může vyústit také v močové kameny, či dokonce v poškození ledvin.
Vznik dny může ovlivnit celá řada faktorů. Mezi ty hlavní patří přílišná konzumace bílkovin, zejména pak masa, a alkoholických nápojů, dále nadváha, stres, nedostatek tekutin nebo některých vitaminů a obecně nezdravý životní styl. Při propuknutí dny je obvykle potřeba radikálně změnit životný styl a přejít na přísný dietní režim. K léčení dny se používají léky jednak na snižování tvorby kyseliny močové a jednak na podporu jejího vylučování. Existuje také spousta podpůrných přírodních přípravků terapie, jako například tablety vojtěšky.
A jaký je rozdíl mezi dnou a diabetickým palcem? Dna se projevuje bolestí palce. Palec je silně bolestivý, zarudlý a horký. Kdežto diabetický palec se projevuje nehojícími prasklinami či odřeninami, které mohou vyústit v gangrénu. Rozdíl je i v léčbě. Gangréna se léčí chirurgickou cestou. Dna nikoli.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
Načervenalé nebo namodralé zabarvení kůže může být způsobeno aterosklerózou. Končetiny jsou bolestivé, chladné, dostavuje se kulhání, větší náchylnost k poranění a zhoršené hojení, může se rozvinout i gangréna. Před léčbou samotnou je potřeba provést vyšetření, díky nimž se zjistí hladina cholesterolu a jiných krevních lipidů, cukru. Používají se i zobrazovací metody – ultrazvuk, angiografie – k potvrzení zúžení tepny a místa, kde je toto zúžení.
U lehčích případů se začíná změnou životního stylu, změnou diety – omezuje se příjem tuků (cholesterolu), cukru, soli, alkoholu, je potřeba ukončit kouření. Je nutné také snížit tělesnou hmotnost, která se má dostat do rozmezí 18,5–25,0 BMI, tudíž je nutné zařadit i pravidelný pohyb.
V případě, že tato opatření nestačí, nebo u těžších případů, se přistupuje k farmakologické léčbě aterosklerózy – podávají se hypolipidemika, kterých existuje několik druhů, například statiny, fibráty.
Zároveň je nutné léčit přidružené nemoci – stabilizovat krevní tlak (antihypertenziva), cukrovku (inzulin, antidiabetika), ledvinné funkce (diuretika, ACE inhibitory a jiné).
