HLÍSTICE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Střevní parazité jsou paraziti, kteří se vyskytují na gastrointestinálním traktu u lidí a jiných živočichů. Mohou žít po celém těle, ale nejraději mají střevní stěnu. Mezi způsoby expozice patří požití nedostatečně tepelně upraveného masa, pití infikované vody a absorpce kůží. Hlavními skupinami parazitů jsou prvoci a parazitární červi.
Druhy parazitů
Úplavice
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Nejčastějším domácím parazitem je prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější. Přenašečem jsou naši domácí mazlíčci, a to kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje ve formě takzvaných oocyst (může se ale vyskytovat ve formě tkáňových cyst v mase všech druhů zvířat). Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Nemoc je nebezpečná zejména pro pacienty s oslabenou imunitou (například po chemoterapii, ozařování, transplantaci orgánů či pro pacienty s infekcí HIV). Lidé, kteří jsou nakaženi parazitem Toxoplasma gondi, mohou snadněji onemocnět rakovinou krve či prostaty, hrozí jim častěji infarkt a sexuálně přenosné infekce. Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst (hlavně v nervové tkáni) někdy až do konce života, někdy několik měsíců. Nebezpečí při oslabení imunity spočívá v tom, že parazit ožije a projeví se například horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi. Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu. Toto onemocnění se dá potvrdit pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance), kdy dojde k objevení abscesu v těle pacienta.
Jsou zde i další paraziti, kteří nejsou již tak nebezpeční, ale dostatečně nepříjemní. Jsou to roupi (Enterobius vermicularis) napadající hlavně děti (přenáší se nemytýma rukama a projevují se svěděním v konečníku). Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, často potřebou se vyprázdnit, bolestí břicha, průjmem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Pro postižené ženy představuje tento parazit riziko neplodnosti.
Na děti se zaměřují i škrkavky, které patří mezi hlístice (latinsky Nematoda). Žijí v tenkém střevě a nakazit se jimi můžete špatně omytou zeleninou. Hlístice je jednou z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů. Způsobuje nemoc známou pod názvem ascaridóza. Škrkavka může být dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
Na dospělé číhá při nedostatečně tepelně upraveném m
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i
Elixír „Trojčátko“ je lihový výtažek pelyňku, hřebíčku a oplodí ořešáku sbíraného těsně před spadnutím ořechů na zem. Je možno ho doplnit ještě lihovou tinkturou z listů ořešáku, která má silný účinek na plísně.
Použití
Dávkování: Začíná se s 10 kapkami 2x denně, postupně se zvyšuje až na 30 kapek. Pokud léčba vyvolá potíže, je nutno skončit na dávce, která ještě nevadí a nevyvolává žaludeční obtíže nebo bolesti hlavy. Kapky nakapeme do 50 až 100 ml vody. Už se nezapíjí, nesmí se dávat do horké vody. Jedna léčebná kúra trvá 40 dnů – podle životního cyklu parazitů. Preventivně lze kúru provádět jednou ročně anebo užívat 5 dní 2x denně 30 kapek a pak 2x týdně 30 kapek po celý rok.
Tento elixír by neměly užívat těhotné ženy, nemocní s žaludečními vředy (nesmí pelyněk). Léčbu není vhodné začínat v období menstruace (zvyšuje průtok krve). U nemocných s hypertenzí je nutno kontrolovat krevní tlak, protože hřebíček jej mírně zvyšuje.
Návod na přípravu elixíru Trojčátko
Tinkturu ze slupek vlašských ořechů připravíte tak, že rozdrobíte 15 slupek, zalijete je půllitrem lihu a necháte na světle 30 dní vyluhovat. Pak ji přenesete na temné místo. Ořechy jsou nejlepší takové, které právě dozrály a ještě visí na stromě, nebo právě odpadly. Jejich zelená slupka se hodí k přípravě tinktury nejvíce, protože obsahuje hodně jódu. Pokud neseženete tyto slupky, užijte Lugolův roztok, což je jód s jodidem draselným. Užívá se 5–10 kapek na 50 až 100 ml vody.
Pelyněk skvěle čistí organismus od všech parazitů – od mikroorganismů až po velké hlístice. Pelyněk se vždy užívá pouze zralý. Sbírají se listy a plody, nejlépe ve tvaru kuličky, a pak se suší a drtí. Užívají se v suchém stavu jako prášek a zapíjejí obyčejnou vodou. Dávka na jedno užití je 200–300 miligramů (1/2 čajové lžičky).
Třetím komponentem Trojčátka jsou semena hřebíčku. Obyčejné koření, které se používá pro kulinářské účely, je třeba před použitím rozdrtit. Na jednu dávku stačí 500 miligramů, což odpovídá velikosti hrášku.
Dávky se zvyšují postupně: První den jedna dávka, druhý den dvě a od třetího dne až do desátého dne se užívají tři denně. Prášek z hřebíčku se užívá před jídlem. Dále se preventivně během celého roku užívají tři menší dávky jednou za týden. Doporučuje se užívat všechny tři složky Trojčátka najednou – tinkturu ze slupek vlašských ořechů, prášek z pelyňku a hřebíčku.
Roupy lze léčit snadno, léčba má až 95% účinnost. Nejjednodušší způsob, jak se jich zbavit, je účinná prevence před těmito parazity a dodržování osobní hygieny a čistoty, léčba probíhá pomocí albendazolu, mebendazolu. Lékem bez předpisu bylo Pyrvinium. Léčba je dvoufázová, s druhou dávkou po přibližně 4 týdnech. Dnes je možnost předepsat pouze Vermox, širokospektrální lék, který podle síly dávky likviduje nejen roup dětský, ale například i tasemnice a hlístice.
Během léčby by se měl omezit příjem bílého rafinovaného cukru. Je také důležité dodržovat přísné hygienické návyky, jako mytí rukou po toaletě, stříhání a čištění nehtů, pravidelné střídání spodního prádla a pravidelné sprchování. Vajíčka jsou citlivá na zvýšení teploty, proto je praní na vyšší teplotu jejich účinným zabijákem. Onemocnění roupy je nepříjemné, ale v naprosté většině případů není nebezpečné.
Kromě dodržování hygienických zásad zmíněných v léčbě je známo několik lidových rad. Patří sem konzumace česneku či mrkve. Hodně lidí doporučuje také kyselé zelí či poupata pelyňku. Velká konzumace celozrnných obilnin a zelené listové zeleniny má pozitivní vliv jak na léčení parazitů, tak v prevenci před nimi. K úlevě od úporného svědění se doporučuje teplá koupel s půl hrnkem stolní soli, nebo aplikace masti s oxidem zinku do okolí konečníku.
Důležité je provést léčbu také u všech členů rodiny či kolektivu.
Základním vyšetřením pro diagnózu roupa dětského je přímý průkaz vajíček roupů. Ideální metodou je u dětí takzvaná Grahamova metoda, kdy se na konečník otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat. U dospělých je lepší odběr vajíček skleněnou Schueffnerovou odběrovou tyčinkou. Pro lepší záchyt vajíček se doporučuje vyšetření provést co nejdříve po probuzení, protože mytí nebo defekace mohou vajíčka odstranit. Vyšetřit se může také vzorek stolice.
Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
Kapilárie jsou drobní nitkovití červi patřící mezi hlístice rodu Capillaria. Parazitují u všech obratlovců. Onemocnění způsobené těmito patogeny se nazývá kapilarióza. Některé druhy (C. annulata, C. contorta, C. obsignata, C. caudinflata, C. bursata) jsou častými parazity divokých i domestikovaných ptáků a postihují zejména jejich trávicí systém. Kapilárie odnímají hostitelskému organismu tělní tekutiny, jako jsou žaludeční šťávy a krev, čímž snižují jejich celkovou obranyschopnost a u drůbeže snižují rovněž jejich produkci. Dochází k poškození střevního epitelu a tím k narušení resorpce i dalších procesů, které následují po přijetí potravy. Někdy může docházet rovněž k porušení nervové soustavy, a to kvůli produkci jedovatých toxinů. Charakter průběhu napadení tímto parazitem závisí na věku a celkové fyzické zdatnosti zvířete a na síle infekce. Při vážnějším akutním průběhu může dojít i k úhynu drůbeže. Výskyt je vázán na vlhká období, zejména pak v létě a na podzim. Naopak nejnižší je v zimě a v prvních jarních měsících. U lidí mohou být kapilariózy způsobeny dvěma druhy kapilárií: C. hepatica a C. philippinensis. První zmiňovaná je kosmopolitním parazitem hlodavců přenosným na člověka a další druhy savců. Dospělí parazité se nacházejí v játrech hostitele. Vajíčka zůstávají v játrech hostitele až do jeho smrti. Do okolního prostředí se dostávají až po rozkladu jeho těla nebo po pozření infikovaného jedince jiným zvířetem a průchodu jeho trávicím traktem. Lidé se obvykle nakazí kontaminovanou potravou nebo vodou. Infekce způsobená druhem C. hepatica vede k hepatitidě. Kapilárie C. philippinensis se vyskytuje na Filipínách, v Thajsku a Japonsku. Parazituje v tenkém střevě. Do těla člověka se dostává špatně zpracovaným rybím masem. Pacienti trpí ztrátou hmotnosti a průjmy. Dalšími příznaky jsou bolesti břicha, otoky, borborygmus („bručivý žaludek“) a snížené hladiny draslíku a albuminu v krvi.
Broadline na svrab pro kočky je spot-on, který ochrání kočku proti nákaze tasemnicemi, hlísticemi a ektoparazity po dobu jednoho měsíce. Pipeta Broadline spot-on obsahuje až 4 účinné látky, přičemž každá funguje na jiné spektrum parazitů.
Fipronil je insekticid a akaricid náležející do rodiny fenylpyrazolů. Fipronil a jeho metabolit fipronil sulfon působí na ligandem regulované chloridové kanály, zejména ty, které jsou regulované neurotransmiterem kyselinou gama-aminomáselnou (GABA), stejně jako na desenzibilující (D) a nondesenzibilizující (N) kanály regulované glutamátem (Glu, jedinečný ligandem regulovaný chloridový kanál bezobratlých), tak, že blokují pre- a post- synaptický přenos chloridových iontů přes buněčné membrány. To má za následek nekontrolovanou aktivitu centrálního nervového systému a smrt hmyzu nebo roztočů.
(S)-methopren je regulátor růstu hmyzu (IGR) ze skupiny látek známých jako analogy juvenilních hormonů, které inhibují vývoj nezralých stadií hmyzu. Tato sloučenina napodobuje působení juvenilních hormonů a způsobuje narušení vývoje a smrt vývojových stadií blech. Ovicidní aktivita (S)-methoprenu na zvířeti je výsledkem buď přímého pronikání přes obal nově nakladených vajíček, nebo absorpce pokožkou dospělých blech. (S)-methopren je také účinný v prevenci vývoje larev a kukel blech, což brání kontaminaci prostředí ošetřených zvířat vývojovými stadii blech.
Eprinomektin je členem třídy makrocyklických laktonů patřících do endektocidů. Sloučeniny této třídy se selektivně a s vysokou afinitou vážou na glutamátem regulované chloridové kanály, které se vyskytují v nervových a svalových buňkách bezobratlých. To vede ke zvýšení permeability buněčné membrány pro chloridové ionty s hyperpolarizací nervové nebo svalové buňky, což vede k paralýze a smrti parazita. Bylo prokázáno, že spektrum účinnosti eprinomektinu pokrývá gastrointestinální a extraintestinální hlístice.
Prazikvantel je syntetický derivát isochinolin-pyrazinu s aktivitou proti tasemnicím. Prazikvantel je rychle absorbován povrchem těla parazitů a ovlivňuje permeabilitu membrány u tasemnic, ovlivňuje toky dvojmocných kationtů, zejména homeostázu vápenatých iontů, které se podílejí na rychlé svalové kontrakci a vakuolizaci. To má za následek vážné poškození tělního pokryvu parazita, kontrakci a paralýzu, narušení metabolismu, což nakonec vede k smrti a vypuzení parazita. Rozpadlé a částečně natrávené fragmenty mohou být příležitostně pozorovány ve stolici.
Způsob použití
Použijte nůžky k ustřižení blistru podél tečkované čáry, pak odstraňte kryt obalu. Vyjměte aplikátor z obalu a držte ho ve svislé poloze. Mírně zpětně zatáhněte za píst, otočte a vytáhnět
