Tradiční čínská medicína a celostní přístup k léčbě se v posledních letech dostávají stále častěji do popředí zájmu lidí, kteří hledají hlubší souvislosti mezi fyzickým zdravím, psychikou a životním stylem. Mnozí pacienti mají zkušenost, že samotná léčba příznaků nestačí, a začínají se ptát po příčinách nemocí, které mohou souviset se stresem, emocemi, dlouhodobou zátěží organismu nebo nevyváženým způsobem života.
Celostní medicína se nesnaží nahradit klasickou západní medicínu, ale naopak ji doplnit a rozšířit o pohled na člověka jako celek. Propojuje moderní lékařské poznatky s tradičními léčebnými systémy, jako je čínská medicína, psychosomatika, fytoterapie či akupunktura, a nabízí pacientům individuální přístup, který zohledňuje jejich tělesný i duševní stav.
Celostní medicína Hoffmann
MUDr. Petr Hoffmann patří mezi průkopníky propojení západní medicíny a tradiční čínské medicíny v České republice. Narodil se v roce 1960, vystudoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze a po atestaci působil jako obvodní dětský lékař.
Od počátku své praxe se zajímal o širší souvislosti zdraví a nemoci. V letech 1990–1995 studoval tradiční čínskou medicínu na Československé sinobiologické univerzitě v Praze a následně si své vzdělání rozšiřoval také v Číně, Evropě a zámoří.
Od roku 1996 se ve své ordinaci v Českých Budějovicích plně věnuje čínské bylinné léčbě a patří mezi první lékaře v ČR, kteří tuto metodu systematicky začlenili do každodenní klinické praxe. Spolupracuje s dalšími lékaři na výzkumu čínských bylinných směsí a na jejich bezpečném využití v kombinaci se západní medicínou.
Publikační činnost MUDr. Petra Hoffmanna
MUDr. Petr Hoffmann je autorem několika odborných knih, ve kterých se věnuje principům tradiční čínské medicíny, její filozofii a praktickému využití v léčbě chronických i akutních onemocnění.
- Na frekvenci čínské medicíny (2002)
- Od pramene čínské medicíny (2007)
Ve své praxi se věnuje také vzdělávání lékařů a terapeutů, kteří se chtějí tradiční čínskou medicínu naučit a aplikovat ji odpovědným způsobem. Zdůrazňuje význam dlouhodobého studia a každodenní praktické zkušenosti.
Zdroj: článek Tradiční čínská medicína a léčba západních diagnóz
Acylpyrin, Aspirin
Aspirin a Acylpyrin jsou obchodní názvy pro léky, které jsou dostupné i bez lékařského předpisu zejména na tlumení bolesti. Oba přípravky obsahuji tutéž účinnou látku, a to kyselinu acetylsalicylovou, která má účinky analgetické (tlumí bolest), antiflogistické (potlačuje zánět) a antipyretické (snižuje horečku). Kyselinu acetylsalicylovou obsahují desítky dalších léků od různých výrobců po celém světě.
Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře. Již Hippokrates doporučoval vývar z vrbové kůry jako lék proti bolesti a horečce. Používali ho Řekové i Římané, včetně Galéna. Středověk na vrbu trochu pozapomněl, ale její věhlas se udržel mezi babkami kořenářkami. V 18. století jeden anglický reverend roztíral vrbovou kůru s vodou, čajem a pivem. Výsledný přípravek pak podával lidem žijícím v bažinatých oblastech k potlačení horečky, kterou často trpěli.
O sto let později jistý německý profesor vyluhoval z vrbové kůry nažloutlou látku, kterou nazval salicin, od rodového latinského jména pro vrbu – salix. Krátce nato jeden jeho italský kolega ze salicinu získal kyselinu salicylovou, tu se později podařilo i uměle syntetizovat, a odtud už byl krůček k průmyslové výrobě za přijatelnou cenu. Nová látka začala být ceněna jako výborný lék na bolest, například nervů či hlavy. Léčivé účinky však stále zastiňovala relativně velká komplikace v podobě poškození žaludeční sliznice, krvácení a narušení rohové vrstvy kůže.
V roce 1897 Felix Hoffmann oznámil, že problém vyřešil. Původní molekulu kyseliny salicylové totiž vylepšil. Nepatrně upravil její chemickou strukturu a syntetizoval kyselinu acetylsalicylovou. Vytvořil tak Aspirin – jeden z nejúspěšnějších léků v historii farmacie.
S postupujícími léty se rozšiřovalo i spektrum onemocnění, při kterých se Aspirin používá. Dnes se vedle základní trojice účinků, tedy jako analgetikum, antipyretikum a antiflogistikum, užívá i v prevenci vzniku srdečních a mozkových příhod (v krvi má protisrážlivý účinek, a zabraňuje tak vzniku krevních sraženin – trombů), u rakoviny střev a konečníku, u Alzheimerovy choroby, u komplikací cukrovky, dokonce se ve speciálních případech používá i v těhotenství.
Původní Hoffmannův lék byl tedy zaregistrován pod názvem Aspirin.
Zdroj: článek K čemu je dobrý acylpyrin
Zkušenosti s Diazepamem
Droga účinkuje na centrální nervový systém. Benzodiazepiny v mozku zesilují účinek sloučeniny GABA, která má tlumivý efekt na přenos vzruchů mezi nervovými buňkami. To vysvětluje celkový tlumicí účinek těchto léků. Diazepam působí sedativně, uspává, uklidňuje a účinkuje proti úzkosti, jelikož má anxiolytický efekt. Lze ho tedy využít nárazově jako lék na spaní a lék proti úzkosti, rozčilení a při záchvatu panické poruchy. Zcela speciální indikací pro podání Diazepamu je delirium tremens a podobné abstinenční projevy související s vysazením alkoholu u chronických alkoholiků. Nitrožilně nebo ve formě čípku se Diazepam podává ke zklidnění epileptického záchvatu a efekt má i u svalových křečí jiného původu (například při hyperventilaci).
Diazepam se distribuuje ve formě tablet, čípků i roztoků pro injekční nebo rektální podání. Vzhledem k tomu, že je Diazepam poměrně často užívaným lékem, vyrábí jej jako generikum celá řada firem pod vlastními obchodními názvy. Vedle původního Valia firmy Hoffmann-La Roche tak existuje například Diazepam-Biotica (Biotica) nebo Diazepam-Slovakofarma (Zentiva).
Zdroj: článek Diazepam a jeho účinky
