HSV1 NA GENITLIICH je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Opar je virové onemocnění projevující se jako drobný puchýřek naplněný tekutinou. Objevuje se obvykle na rtu, ale může se vyskytovat i na sliznici dásní, měkkého i tvrdého patra a tváří. Virus se může dotykem dostat i do očí, nosu a genitálu. Puchýřky později praskají a zasychají ve stroupky, které do deseti dnů vesměs mizí. Někdy se spolu s puchýřky objevují příznaky chřipky nebo zduření krčních uzlin.
Opar podle Wiki
Wikipedie uvádí, že jednoduchý opar neboli herpes (latinsky Herpes simplex) je skupina infekčních onemocnění kůže a sliznic. Způsobuje je Herpes simplex virus. U většiny lidí se po první infekci vytvoří dostatečná imunitní obrana. Je však stále velké množství lidí, u nichž se onemocnění opakuje, a to nejčastěji na rtech.
Dále Wikipedie uvádí, že existuje 5 postupných stadií oparu:
1. den – fáze brnění, pocit pnutí
2.–3. den – fáze vřídku, opar se dere na povrch jako shluk malých vřídků, ty mají nažloutlou barvu a obsahují hnis
4. den – vřídky prasknou, vyteče z nich tekutina, tato fáze může být velmi bolestivá
5.–8. den – vytvoří se strup, který však často praská, to může být způsobeno přílišným otevíráním úst, strup poté svědí, pálí, může z něj vytékat i krev
8.–12. den – opar se postupně ztrácí, může však po něm zůstat zarudlé místo nebo jizva
Dle Wikipedie jsou v současné době pouze dvě soupravy ELISA-VIDITEST a IF-VIDITEST anti-HSV1+2, které jsou určeny pro diagnostiku chorob vyvolaných nebo spojených s HSV1 nebo HSV2, například genitálního a labiálního herpesu, herpetické gingivostomatitidy, herpetické keratokonjunktivitidy, včetně infekcí provázených neurologickými komplikacemi (encefalitida, meningitida, zánětlivé neuropatie a polyneuropatie). Soupravu lze též využít pro diferenciální diagnostiku neuroinfekcí, očních infekcí a kožních exantémových onemocnění. Nerozlišuje typ HSV1 a HSV2.
Původcem tohoto veřejnosti dobře známého oparu je virus herpes simplex, který se vyskytuje ve dvou variantách: HSV1 a HSV2. HSV1 neboli Herpes simplex virus 1. typu je zodpovědný převážně za vznik oparu na rtu. Druhý typ viru způsobuje infekce v oblasti genitálu a konečníku, které označujeme jako genitální opar. Do skupiny lidských herpetických virů patří také Varicella zoster virus způsobující pásový opar.
Genitální opar (herpes genitalis) je jednou z nejrozšířenějších pohlavně přenosných infekcí postihujících především dospělé osoby. Původcem onemocnění je lidský virus herpes simplex, který má 2 sérotypy – typ HSV-2, který způsobuje právě již zmíněný genitální opar, a typ HSV-1, který je obvyklou příčinou oparu na rtu (herpes labialis). V určitých případech může být typ HSV-1 také příčinou vzniku oparu na genitálu a opačně.
Může se jednat o kvasinkovou infekci anebo o nedostatek vitaminů skupiny B, zinku a železa. Kandidóza se může vyskytovat také v ústech či na jiných částech těla. Obvykle se projevuje při oslabení organismu (více se dočtete v článku kandidóza). Nedostatek vitaminů, minerálů snadno doplníme formou doplňků stravy, doporučujeme např. pivovarské kvasnice. Tomuto stavu bychom však měli věnovat zvýšenou pozornost, neboť vitaminy skupiny B jsou nezbytné pro funkci imunitního systému a jejich nedostatek má negativní vliv na funkci nervů a zraku.
Opar rtů
V dospělosti je virem typu HSV-1 infikováno až 95 % populace v ČR. Virus ve zdravém organismu spí a neaktivně přežívá. Opary se objevují tehdy, je-li imunitní systém oslaben a organismus přetížen. Spouštěčem může být i sluneční záření. K léčbě, anebo dokonce i prevenci slouží tyčinky s vysokým UV faktorem, dále s obsahem tea tree oleje, meduňky či měsíčku. Jako doplněk stravy lze využít Herpexin, který obsahuje blokátor herpes viru HSV-1.
Herpetická angína je způsobena virem HSV-1 – herpes simplex virus 1. DNA obalený virus patřící do čeledi herpetických virů se schopností přivodit latentní – skrytou, celoživotní infekci, nejčastěji v nervových gangliích. V případě oslabení organismu, imunitního systému, se reaktivuje. Infekce se nejčastěji šíří slinami. Primoinfekce u dětí vyvolává gingivostomatitidu, u dospělých pak akutní herpetickou faryngotonzilitidu. U malých dětí, kojenců a batolat se první kontakt s HSV-1 může projevit jako gingivostomatitida.
Gingivostomatitida je horečnaté onemocnění provázené zduřením a zarudnutím sliznice ústní dutiny – onemocnění jazyka, dásní a patra. Ta je poseta drobnými běložlutavými afty, které jsou červeně lemovány. I tato infekce je velmi bolestivá, dítě odmítá polykat, sliny mu vytékají z úst. Stejně jako u dospělých bývají i u dětí zvětšené lymfatické uzliny. Léčba je, rovněž stejně jako u dospělých, převážně symptomatická, léčí příznaky. Pokud se jedná o těžký případ, podávají se antivirotika a v případě nasednutí bakteriální infekce jsou podávána antibiotika.
Jaká je v současnosti používaná léčba infekce herpes simplex?
Na prvním místě to jsou antivirové léky na předpis. Používají se v různých formách:
Pilulky, které spolknete.
Krém nebo mast, kterou nanesete na pokožku.
Léky, které vám lékař podává injekčně.
Kapky, které si dáváte do očí v případě očního herpesu.
Váš lékař vám sdělí, které typy léků jsou pro vás nejlepší. Také vám určí správnou dávku a jak dlouho budete léky potřebovat.
Léčba orálního a genitálního herpesu spadá do dvou kategorií: epizodická terapie a chronická supresivní terapie.
Epizodická terapie
Jedná se o krátkodobou léčbu, která se zaměřuje na jednu epizodu (propuknutí). Zahrnuje užívání antivirových léků, když si poprvé všimnete známek ohniska, jako je brnění nebo svědění či bolest kůže. Čím dříve to vezmete, tím lépe to funguje. Lékaři využívají epizodickou terapii u prvního oparu i u opakujících se epizod.
Přínosy epizodické terapie:
Zmírní příznaky.
Zrychlí odeznění bolesti.
Pomůže vředům se rychleji zahojit.
Sníží množství viru, které se vylučuje z vaší pokožky.
Epizodická terapie aktuálního ohniska oparu bohužel nezabrání jeho opakování v budoucnu. K tomu potřebujete chronickou supresivní terapii.
Chronická supresivní terapie
Její podstata spočívá v dlouhodobém užívání antivirotik. Lékaři volí tento přístup pro pacienty, kteří mají genitální herpes a zažívají jeho časté nebo závažné propuknutí. Také u pacientů, kteří jsou imunokompromitovaní nebo u lidí, kteří mají více sexuálních partnerů, se používá tato chronická supresivní terapie.
Lékaři také často doporučují chronickou terapii lidem, kteří mají těžký orální herpes a/nebo alespoň šest epizod za rok.
Konkrétní léky, které vám může lékař předepsat, patří:
Acyclovir,
Valaciklovir,
Famciclovir.
Lékaři obvykle používají chronickou supresivní terapii jen u pacientů s genitálním oparem typu HSV-2. Méně pak pro genitální opar HSV-1, protože tento typ způsobuje méně propuknutí.
Přínosy chronické supresivní terapie:
Sníží počet propuknutí o 70 % až 80 %.
Zmírní příznaky.
Sníží vylučování viru, když nemáte příznaky. To může pomoci chránit sexuální partnery.
Opary neboli puchýře s pálením jsou běžnou virovou infekcí. Jsou to drobné puchýřky naplněné tekutinou na rtech a kolem nich. Tyto puchýře jsou často seskupeny do jedné větší skvrny. Po prasknutí puchýřů se vytvoří strup, který může trvat několik dní. Opary se obvykle hojí 2 až 3 týdny, aniž by zanechaly jizvu.
Opary se šíří z člověka na člověka blízkým kontaktem, například líbáním. Obvykle jsou způsobeny virem herpes simplex typu 1 (HSV-1) a méně často virem herpes simplex typu 2 (HSV-2). Oba tyto viry mohou postihnout ústa nebo genitálie a mohou se šířit orálním sexem. Virus se může šířit, i když vředy nevidíte.
Neexistuje žádný lék na opary, ale léčba může pomoci zvládnout ohniska. Antivirové léky nebo krémy na předpis mohou pomoci vřídkům rychleji se hojit. A mohou způsobit, že se budoucí ohniska budou objevovat méně často a budou kratší a méně závažné.
Boláky na jazyku mohou být projevem stomatitidy. Stomatitida je zánět sliznice dutiny ústní. Může se projevovat zarudnutím a zduřením sliznice, bolestivostí, tvorbou puchýřků, aft, vředů a boláků. Příčinou stomatitid jsou nejčastěji infekce virového původu, případně bakterie, popálení, mechanické poškození sliznice. U lidí je nejčastějším typem takzvaná herpetická aftózní stomatitida neboli herpetická gingivostomatitida, způsobená lidským herpesvirem HSV-1. Projevuje se tvorbou bolestivých aft o velikosti do 0,5 cm na dásních, jazyku a lícních částech sliznice ústní dutiny. U nemocných jedinců se může objevit horečka, nechutenství, nadměrné slinění.
Genitální opar (herpes) je virové onemocnění, kterým častěji onemocní ženy. Přenáší se pohlavní cestou a kvůli své vysoké infekčnosti je nejčastější sexuálně přenosnou chorobou. Opary se navíc často vrací, a to především v době, kdy má dotyčný oslabenou imunitu. Genitální opar je vysoce infekční onemocnění, které se přenáší sexuálním stykem, k nákaze však může dojít také skrze sdílený ručník, žínku nebo infikované prsty.
Příznaky
K prvotním projevům infekce patří načervenalá kůže v oblasti genitálních partií, která svědí. Následně se na místě vytvoří puchýřky a bolestivé vřídky, které se mohou šířit i do oblasti konečníku a vnitřních stehen. U žen se vřídky mohou dostat až do močové trubice, což způsobuje nepříjemné pálení při močení. První příznaky se obvykle objevují v rozmezí 2 až 14 dnů od sexuálního styku s nakaženým. Onemocnění je nejvíce nakažlivé před výsevem puchýřků až do jejich zaschnutí a vytvoření strupů. Nákaza však není zcela vyloučená ani v jiné fázi. Dostatečnou ochranu při pohlavním styku nezajistí ani prezervativ. Virus v těle nemocného zůstává i v době, kdy je nakažený bez příznaků. Přetrvává v nervových zakončeních a v momentě, kdy je imunita postiženého oslabená důsledkem stresu, nemoci nebo velké fyzické zátěže, se může opět aktivovat. Genitální opary se stejně jako opary na rtech opakovaně vrací často i několikrát ročně. Onemocnění, které způsobuje virus typu HSV-2, může být vyvoláno také typem viru HSV-1, který způsobuje opar na ústech. To samozřejmě platí i naopak.
Může se projevovat zarudnutím a zduřením sliznice, bolestivostí, tvorbou puchýřků, aft až vředů. Může se vyskytnout bolest při polykání na horním patře. Příčinou těchto příznaků jsou nejčastěji infekce virového původu, případně bakterie, popálení, mechanické poškození sliznice, kousnutím do dásně.
U lidí je nejčastějším typem takzvaná herpetická aftózní stomatitida neboli herpetická gingivostomatitida, způsobená lidským herpesvirem HSV-1. Projevuje se tvorbou bolestivých aft o velikosti do 0,5 cm na dásních, jazyku a lícních částech sliznice ústní dutiny. U nemocných jedinců se může vyskytnout horečka, nechutenství, nadměrné slinění.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
Na rozehřáté pánvi (s nepřilnavým povrchem) rozpustíme na oleji za stálého míchání droždí až do opětovného sražení. Přidáme vejce, osolíme a mícháme do zahoustnutí. Těsně před koncem přidáme kostičky z rohlíku. Směs klademe na talíř pokrytý listy salátu a zdobíme posypem sekané petrželky. Podáváme s celozrnným pečivem a zeleným čajem.
Brambory uvaříme doměkka, oloupeme je a nastrouháme na jemném struhadle. Nejlépe, když jsou uvařené již den předem. K nastrouhaným bramborám přidáme olej, sůl (kdo může, tak i trochu pepře). Vše promícháme a dochutíme kečupem, sladkou paprikou, hořčicí. Pomazánku pořádně promícháme a můžeme podávat. Kdo snáší česnek, může přidat 2 stroužky. Recept je pro 4 osoby.
Blesková pomazánka
4 vajíčka vařená natvrdo, 25 dkg měkkého salámu, 2 větší kyselé okurky, 1 menší cibule, sůl, pepř, 1 malá majonéza
Vajíčka, salám, okurky a cibuli nastrouhat na hrubém struhadle, smíchat s majonézou, osolit, opepřit a namazat na plátky veky, ozdobit rajčetem, plátkem salátové okurky, zelenou petrželkou.
Pomeleme 50 dkg měkkého salámu (dietní, šunkový), případně nakrájíme na nudličky. Pokrájíme nadrobno 2 okurky a 1 cibuli. Přidáme vlastní majonézu (viz výše) a dochutíme (sůl, pepř, chilli). Podáváme na vece nebo jako jednohubky.
Dršťková polévka z hlívy
Na zpěněné cibulce podusíme nadrobno nakrájenou polévkovou zeleninu. Přidáme na nudličky nakrájenou hlívu. Podusíme doměkka. Zaprášíme sladkou červenou paprikou. Zalijeme 1–1,5 l vývaru z masoxu. Vše přivedeme k varu, ochutíme pepřem, rozetřeným česnekem a hlavně majoránkou. Můžeme a nemusíme zahušťovat jíškou.
Cuketová polévka
Polovina větší cukety, 3 papriky, 4–5 rajčat, kelímek zakysané smetany, balkánský sýr (asi 100 g), kousek feferonky, vegeta, sůl
Oloupanou cuketu nakrájíme na kousky, zalijeme vodou, přidáme trochu vegety, feferonku a mírně osolíme. Vaříme asi 10 minut. Přidáme papriku nakrájenou na menší kostičky, rajčata rozkrájená na osminky a povaříme. Přidáme zakysanou smetanu, na kostičky nakrájený balkánský sýr a necháme přejít varem. Doporučená příloha je rohlík nebo celozrnné pečivo.
Sacharidy se nacházejí téměř ve všech živých bytostech a hrají rozhodující roli ve správném fungování imunitního systému, hojení, srážení krve a vývoji člověka. Nedostatek sacharidů může vést k poškození fungování všech těchto systémů, avšak v západním světě je takovýto nedostatek spíše vzácný. Nadměrná konzumace sacharidů, zejména těch rafinovaných, jako je cukr nebo kukuřičný škrob, může vést k obezitě, diabetu typu II a rakovině. Mezi nezdravé potraviny s vysokým obsahem sacharidů patří slazené cereálie, sušenky, koláče, mouky, džemy, zavařeniny, chlebové výrobky, rafinované produkty z brambor a sladké nápoje. Ke zdravým zdrojům potravin s vysokým obsahem sacharidů patří zelenina, luštěniny (fazole), celozrnné výrobky, ovoce, ořechy a jogurt.
Cukry, sirupy a sladidla s vysokým obsahem sacharidů:
fruktóza obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 4 g,
aspartam obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 3,6 g,
med obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 3,3 g,
cukr moučka obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 3 g,
hnědý cukr obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 2,9 g,
javorový sirup obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 2,7 g.
Sladkosti s vysokým obsahem sacharidů:
mandlový nugát obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 129 g,
čokoláda Tootsie Rolls obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 61 g,
tvrdé bonbony obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 59 g,
nízkokalorické gumové bonbony obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 44 g,
žvýkačky obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 29 g,
žvýkačky bez cukru obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny) – 19 g.
Obiloviny s vysokým obsahem sacharidů:
rýže obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 28,5 g,
kakaové křupky obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 27,2g,
popcorn obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 26,9 g,
Marshmallow Froot Loops & Cocoa Dyno-Bites obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 25,9 g,
müsli obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 23,3 g.
Svačiny a mlsání s vysokým obsahem sacharidů:
popcorn obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 25,2 g,
preclíky obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 22,8 g,
rýžové koláčky z bílé rýže obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 22,7 g,
ochucené Tortilla Chips obsah uhlohydrátů na 100 g potraviny – 17,7 g.
Privátní gastroenterologické centrum bylo založeno v 1993 a hned od počátku se zaměřilo na rychlou a přesnou diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího systému. Jeho náplní je také léčba hemoroidů. Neustále je doplňována nejmodernější endoskopická a sonografická technika, a tak centrum patří k nejlépe vybaveným privátním pracovištím srovnatelným i s nemocničními centry.
Pracovní tým je složen z vysoce kvalifikovaných pracovníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastroenterologie, hepatologie a proktologie. Každoročně centrum ošetří okolo 3 500 pacientů a provede 2 500 endoskopických vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie) a 2 000 sonografických vyšetření.
Metody – endoskopická vyšetření
Gastroskopie klasická
Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Provádí se při podezření na onemocnění těchto orgánů, například při podezření na dvanáctníkové nebo žaludeční vředy. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením. Vyšetření se provádí na lačno po podání přípravku zamezujícího zpěnění spolykaných slin. Pacientovi, který leží při vyšetření na levém boku, je ústy zaváděn zcela ohebný přístroj. Vyšetření není bolestivé, je jen nepříjemné.
Hlubokým a pomalým dýcháním překonáte pocit dávení. Zavřete při vyšetření oči a myslete na něco příjemného. Během vyšetření budete zuby, rty nebo dásněmi držet ochranný kroužek. Vyšetření netrvá dlouho.
S prováděním tohoto vyšetření zde mají velké zkušenosti, nehrozí prakticky žádné komplikace.
Gastroskopie transnasální
Jedná se o vyšetření jícnu, žaludku a duodena s vysokou výpovědní hodnotou u onemocnění této oblasti. Vyšetření se provádí tenkým ohebným videoendoskopem, který se zavádí nosem.
Příprava pacienta: pacientovi jsou podány nosní kapky a gel usnadňující průchod endoskopu. Jelikož je tato metoda velice šetrná, nejsou podávány žádné uklidňující léky. Pacient je po zákroku schopen ihned se zapojit do své denní aktivity, může tedy po vyšetření odjet vlastním autem bez doprovodu.
Vlastní vyšetření: přístroj se při průchodu nosem nedotýká jazyka, nedochází tedy k vyvolání dávivého reflexu. Také bolestivost vyšetření je výrazně snížena.
Kolonoskopie totální
Kolonoskopie totální je vyšetření prováděné při jakémkoliv podezření na onemocnění tlustého střeva. Je náhradou za vyšetření rentgenové. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením.
Vyšetření předchází příprava s cílem dokonale vyčistit střevo od stolice. Obvykle se před výkonem pacientovi podává uklidňující nitrožilní inj
DMSO je dimethylsulfoxid a je čistě přírodní látkou. Jedná se o sloučeninu se sírou, která se používá při výrobě MMS, CDS a CDS2 jako přenašeč účinné látky do kůže, tkání, svalů, kloubů a dalších orgánů v těle. DMSO se naváže na přítomný chlordioxid a po nanesení na kůži jednoduše vpraví chlordioxid do těla, kde napadá mikroorganismy přímo v rakovinových buňkách, takže jsou schopné přeměnit se zase na zdravé buňky. Některé organismus vyloučí a nahradí zdravými. K tomuto je zapotřebí 70 % DMSO 99,99% čistoty v tekuté formě. Lze však DMSO použít i samostatně na řadu aplikací. DMSO je známý nosič, od roku 1955 hojně užívaný lékaři jako způsob přímého vnášení účinných látek do těla kůží.
MMS je zkratka pro Master Mineral Solution (Mistrovský minerální roztok). Jedná se o přesnou koncentraci chloritanu sodného (MMS). MMS je okamžitě účinné na infekce či různé záněty, dokáže vyléčit i influenzu či prasečí chřipku (POZOR, ne nemoci vzniklé z naočkování vakcínou obsahující kromě jiných nebezpečných látek i nanočástice!). U dlouhodobých nemocí dochází k podstatnému zlepšení již během prvních dnů užívání MMS a mnohé „nevyléčitelné“ nemoci dokáže vyléčit v průběhu 3 týdnů. Pomocí MMS je možné léčit i taková onemocnění, jako je rakovina, malárie, leukémie, astma, cukrovka, roztroušená skleróza, AIDS, hepatitida (zánět jater), sucho, zánět plic, herpes (opar), zánět slepého střeva, zánět močových cest, revmatické záněty. MMS zlepšuje krevní oběh a umožňuje tak vyléčit více než 90 % známých civilizačních nemocí, snižuje tvorbu křečových žil, normalizuje srdeční rytmus, odstraňuje lupy, zjemňuje pleť, a podle toho, co řekl Jim Humble a odborníci zkoumající účinky MMS, může prodloužit lidský život až o 20 let. MSS2 je vhodné na vyléčení všech chorob, které léčí i MMS1. U těžkých nemocí se však osvědčila kombinace MMS1 a MMS2, díky níž se povedly vyléčit i ty nejtěžší případy nákazy HIV virem a úžasné výsledky jsou i při léčbě rakoviny. Tento přípravek je nesmírně účinná zbraň v podstatě proti všem známým nemocem.
Používá se:
na afty a opary
na AIDS/HIV virus
jako alternativa antibiotik (je účinnější, bez vedlejších účinků, nepoškozuje střevní mikroflóru)
Uprostřed řapíkatého celeru je takzvané srdíčko, které je nejkřehčí a má nejjemnější chuť. To se nejlépe hodí na vitamínový salát s řapíkatým celerem. Čím jsou stonky řapíkatého celeru světlejší (ideálně až bílé), tím bude jeho chuť jemnější.
Postup: Jablka oloupeme, stonky celeru oloupeme a pokrájíme. Smícháme majonézu a zakysanou smetanu, kápneme citron a opepříme, osolíme dle chuti. Smícháme s jablky a celerem. Necháme v chladu odstát.
Postup: Nahrubo nastrouhanou mrkev smícháme s nastrouhanou kedlubnou a na tenké plátky nakrájenými stonky celeru. Promícháme a posypeme semínky. Salát přelijeme zálivkou z mléka a pomerančové šťávy a ozdobíme lístkem celeru.
Salát z řapíkatého celeru s tuňákem
Ingredience: 1 menší řapíkatý celer, 1 vařené vejce, 3 rajčata, 3 stroužky česneku, citron, sůl, tuňák ve vlastní šťávě
Postup: Celer omyjeme a nakrájíme na velmi tenké plátky, přidáme rajčata nakrájená na kostky, vejce také na kostičky a česnek na slabounké plátky. Pokud chceme mít salát „silnější“, dáme o stroužek nebo dva více. Nakonec vmícháme tuňáka, zakapeme citronem a osolíme. Tento recept je vhodný jako lehký oběd či večeře s tmavým pečivem.
Ingredience na zálivku: 1 kelímek kysané smetany, 125 g majonézy
Postup: Celer nakrájíme na nudličky. Vejce uvaříme natvrdo, oloupeme a nakrájíme na kostičky spolu s měkkým salámem. Ananasový kompot a sterilovanou kukuřici scedíme. Ananas můžeme pokrájet na drobnější kousky. Uvařená vejce a salám nakrájíme na kostičky. Kysanou smetanu smícháme v misce s majonézou. Všechny ingredience promícháme se zálivkou. Salát z řapíkatého celeru je chutnější, když jej vychladíme v lednici. Servírujeme do misek a jako přílohu podáváme pečivo.
Zeleninový salát s řapíkatým celerem
Ingredience: 1 červená paprika, 1 salátová okurka, 250 g řapíkatého celeru, 3 jarní cibulky, 1 rajče, 250 g červeného zelí, 250 g kuskusu, 250 ml vody, 1 zeleninový vývar, 1 lžička kari koření, 1 lžička mořské soli, trocha pepře, 5 lžic olivového oleje, 1 limetka, 4
