HYPERKALCÉMIE NOVOROZENCŮ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Vitamín D3 je jedním z nejužitečnějších nástrojů, které máme k dispozici pro zlepšení celkového zdraví. Již více než století vědci uznávají, že má vliv na zdraví kostí. Vitamín D3 je spojen s překvapujícím množstvím jiných zdravotních obtíží, jako jsou deprese, bolesti zad, rakovina, inzulinová rezistence a preeklampsie během těhotenství, snížená obranyschopnost a makulární degenerace.
Vitamín D3 5000 IU
Vigantol
Kvalitativní a kvantitativní složení: 1ml roztoku (40 kapek) obsahuje 0,5 mg colecalciferolum, což odpovídá 20 000 IU vitamínu D (1 kapka obsahuje 500 IU vitamínu D3).
Klinické údaje: Terapeutické indikace – prevence křivice u dětí – prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D, prevence příznaků nedostatku vitamínu D při malabsorpci, například při chronickém střevním onemocnění, biliární cirhóze, rozsáhlých střevních resekcích, léčbě křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D, podpůrná léčba osteoporózy, léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy
Dávkování a způsob podání: Při denních dávkách nad 1 000 IU nebo v případě dlouhodobého užívání vitamínu D by měly být monitorovány sérové hladiny kalcia.
Preventivní podávání
Děti: Prevence křivice u dětí a zdravých novorozenců – u zdravých novorozenců se podává 1 kapka denně (500 IU vitamínu D3), u předčasně narozených dětí 2 kapky denně (1 000 IU vitamínu D3). Děti mohou užívat Vigantol (olej) od druhého týdne do konce prvního roku života. Ve druhém roce je další preventivní léčba Vigantolem doporučována obzvláště během zimních měsíců. Kojencům a malým dětem se kapky podávají na lžíci s mlékem nebo kaší. Nedoporučuje se přidávat kapky do dětské lahve nebo do většího množství kaše, neboť tak není zaručeno podání plné dávky. Starší děti a dospělí užívají Vigantol (olej) pomocí polévkové lžíce s tekutinou. Při kapání je nutno držet lahvičku ve svislé poloze.
Dospělí: Jako prevence při předpokládané malabsorpci je doporučována dávka 6–10 kapek denně (3 000–5 000 IU vitamínu D3).
Léčebné podávání
Děti: Léčba hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy. Dětem se podává maximálně 2 000 IU/kg/den. U dětí by měly být na začátku léčby každých 4–6 týdnů kontrolovány hladiny kalcia v moči a séru, později každých 3–6 měsíců a podle zjištěných hodnot by mělo být dávkování přizpůsobeno. Dospělí: Léčba křivice a osteomalácie vyvolané nedostatkem vitamínu D. Denně 2–10 kapek (1 000–5 000 IU vitaminu D3). Léčba by měla trvat alespoň rok. Při podpůrné léčbě osteoporózy podávejte 2–6 kapek denně (1 000–3 000 IU). Jako prevence rizika onemocnění z nedostatku vitamínu D1 užívejte 2 kapky denně (500–1 000 IU). Při léčbě hypoparathyreózy a pseudohypoparathyreózy je doporučená denní dávka v rozmezí 10 000–200 000 IU vitamínu D. V závislosti na sérových hladinách kalcia se podává 20–40 kapek denně (10 000 – 20 00
Hyperkalcémie je zjištěna laboratorním testováním, dochází k ní v důsledku uvolnění vitamínu D. Vitamín D zvyšuje absorpci vápníku do krevního řečiště. Bilanci vápníku a fosforu v těle mají na starost čtyři malé žlázy umístěné za štítnou žlázou v krku. Dvě převládající příčiny hyperkalcémie musí být vyloučeny jako první: hyperparatyreóza (hyperaktivita příštítných tělísek vedoucí k nadměrné produkci parathormonu) od benigních nádorů a rakoviny s kostní metastází. Mezi příznaky hyperkalcémie patří snížená chuť k jídlu, časté močení, nadměrná žízeň a ledvinové kameny.
Existuje mnoho příznaků hyperkalcémie, které se mohou projevit v celém organismu. Mezi některé příznaky hyperkalcémie patří gastrointestinální úzkost, bolest, žízeň, časté močení, svalová slabost, záškuby, apatie, deprese, podrážděnost, ztráta paměti, bolesti kostí, patologické zlomeniny, ztráta výšky a zakřivení páteře. Množství nadbytku vápníku v krvi se nemusí nutně vztahovat k závažnosti příznaků.
Lidé s mírnou hyperkalcémií bez symptomů netrpí poklesem příjmu vápníku. Těžká hyperkalcémie neboli vysoká hladina vápníku v krvi (více než 12 mg) musí být okamžitě ošetřena. Mezi nejbezpečnější a nejúčinnější formu léčby patří podávání tekutého fyziologického roztoku a diuretik, které jsou podávány pod dozorem lékaře.
Hyperkalcémie je nejčastěji způsobena primární hyperparatyreózou, která nepřirozeně rozšiřuje žlázy. Jinou příčinou může být selhání nadledvinek, sedavý způsob života nebo dlouhodobý pobyt na lůžku (vedoucí ke špatné činnosti orgánů). Mezi rizikové faktory patří i příjem vápníku nad 2 g denně, hypertyreóza, selhání ledvin, některé léky, nadměrný příjem vitamínu D, některé genetické choroby a rakovina.
Streptokok v těhotenství aneb streptokok skupiny B
Streptokok skupiny B většinou neškodně přežívá na různých částech těla, například v nosohltanu, konečníku nebo v pochvě žen. Nebezpečí pak ale představuje v těhotenství, kdy je možné, že bude při porodu přenesen na novorozence, což může mít tragické následky. Proto se doporučuje během těhotenství a hlavně před porodem vzít stěry z poševní sliznice, případně rekta a kultivačně je prověřit. Pokud se zjistí přítomnost streptokoka, žena je léčena antibiotiky dřív, než začne rodit, po dobu porodu a někdy i krátce po něm.
Asi u jednoho procenta novorozenců může přenesený streptokok vyvolat sepsi, plicní onemocnění nebo meningitidu. Rizikové jsou předčasné, komplikované a horečnaté porody. Streptokok ze skupiny B je druh bakterie, která způsobuje infekci u novorozenců, těhotných žen, žen po porodu, u žen po gynekologických operacích a starších mužských a ženských pacientů s jinými závažnými chorobami. Streptokok ze skupiny B je nejčastější příčinou infekce krve u novorozenců (septikémie) a mozku (meningitida). Infekci u novorozenců se dá zabránit tím, že se těhotný ženám, které jsou nositelkami streptokoka B, v průběhu porodu podávají intravenózně antibiotika.
Důrazně se doporučuje, aby každá těhotná žena, která v minulosti prodělala infekci streptokokem B, byla během porodu přeléčena antibiotiky. Mezi onemocnění, která způsobuje streptokok této skupiny, patří infekce močových cest a jiné infekce způsobené streptokoky skupiny B. Prevence a včasná léčba je důležitá, protože infekce streptokokem skupiny B ohrožuje zdraví i život novorozenců. Streptokok skupiny B je někdy příčinou hnisavých zánětů (artritidy, pneumonie, osteomyelitidy) u lidí, kteří mají závažné onemocnění, například zhoubný nádor, cukrovku, jaterní cirhózu a podobně.
Mílie postihují 30–50 % novorozenců. Vznikají retencí keratinu a mazu v pilosebaceózní jednotce. Jde o epidermální cystičky odvozené z pilosebaceózního folikulu, která jsou většinou lokalizovány při jeho ústí. Během několika týdnů jsou samovolně odloučeny a dochází k jejich úplnému vyhojení. Klinicky se mílie jeví jako jednotlivé nebo mnohočetné, 1–2 mm velké, bílé nebo žlutavé hladké papuly, lokalizované na tvářích, nose, bradě a čele. Vzácněji se mohou vyskytovat na trupu a končetinách. Někdy je obtížné odlišení mílií od novorozenecké hyperplázie mazových žláz.
Ve většině případů lékaři předepisují přípravek JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA.
JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA se používá k podpoře metabolických a resorpčních procesů v oku, zejména exsudátů, krvácení a zákalů sklivce různé etiologie, atero- a arteriolosklerotické změny cév sítnice a uvey, myopicko-degenerativní procesy sítnice, začínající katarakty, parenchymatózní keratitidy a atrofie zrakového nervu (na syfilitickém podkladu), respektive adjuvantní léčba plísňové konjunktivitidy a keratitidy.
Přípravek mohou užívat dospělí, mladiství i děti (s výjimkou novorozenců).
Doporučená dávka pro dospělé (včetně starších pacientů): Doporučuje se vkapávat 2–4 kapky denně do dolní přechodní řasy spojivkového vaku. Toto doporučení platí pro všechny věkové skupiny (s výjimkou novorozenců). Pokud dojde k opomenutí aplikace jedné dávky, léčba má pokračovat podáním další dávky v obvyklém čase.
Stejně jako u jiných očních kapek se doporučuje ke snížení možné systémové absorpce stisknout slzný váček v oblasti vnitřního očního koutku (okluze slzných bodů) po dobu jedné minuty. Toto by mělo být provedeno bezprostředně po vkápnutí každé kapky.
Kontaktní čočky by měly být před podáním očních kapek z oka vyjmuty, po 15 minutách je možné čočky opět do oka vrátit.
Pokud je podáván více než jeden lokální oční přípravek, mezi jednotlivými přípravky by měl být zachováván časový odstup nejméně pěti minut.
Děti
Bezpečnost a účinnost přípravku u novorozenců nebyla hodnocena. Proto se podávání JODIDU DRASELNÉHO A SODNÉHO 2% UNIMED PHARMA novorozencům nedoporučuje.
Kontraindikace
Přípravek JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA se nesmí používat:
při přecitlivělosti na léčivé látky (jodid draselný a jodid sodný) nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;
při chronické pyodermii tváře;
při hemoragických diatézách;
při nošení měkkých kontaktních čoček;
u novorozenců;
u pacientů s funkčními poruchami štítné žlázy;
v období těhotenství a kojení.
Zvláštní upozornění
Při mykotickém onemocnění předního segmentu oka je nezbytné aplikovat i specifickou cílenou léčbu antimykotiky. Léčba přípravkem JODID DRASELNÝ A SODNÝ 2% UNIMED PHARMA je při této indikaci jen adjuvantní. Současně s používáním přípravku nelze nosit měkké kontaktní čočky. Podle možnosti by se po dobu léčení neměly nosit ani tvrdé kontaktní čočky. Není-li vyhnutí, musí pacient před aplikací přípravku tvrdou kontaktní čočku vždy vyjmout a opětovně ji nasadit nejdříve až za 20 minut po nakapání.
Interakce
Jód a jodidy se po lokální aplikaci do spojivkového vaku při průchodných slzn
Většině příčin způsobujících hyperkalcémii může být zabráněno. Například si dejte pozor na nadměrný příjem vitamínu D, který zvyšuje vstřebávání vápníku a může tak zvýšit riziko vzniku hyperkalcémie. Promluvte si se svým lékařem o potravinových doplňcích s obsahem vápníku a vitamínu D, aby nedošlo k předávkování těmito látkami.
Pneumotorax znamená, že se po protržení plic dostává vzduch do hrudní dutiny a dochází ke kolapsu (splasknutí) plic, a to celkově nebo částečně. Na jeho vzniku se u novorozenců podílí patologicky změněná plicní tkáň (syndrom hyalinních blanek, vdechnutí smolky, zápal plic, nedostatečně vyvinuté plíce) a umělá plicní ventilace. Často však příčinu nelze zjistit. V klinickém obraze se setkáváme s takzvaným asymptomatickým (bezpříznakovým) pneumotoraxem, který nemá klinické příznaky, bývá obvykle jednostranný a postihuje asi 1–2 % novorozenců. Dýchacími obtížemi různého stupně v závislosti na rozsahu pneumotoraxu se vyznačuje symptomatický pneumotorax. Příznaky se mohou objevit náhle, nebo postupně dochází ke zhoršování dýchání ve smyslu ztíženého, zrychleného dýchání s cyanózou. Pokud dojde při velkém tlaku vzduchu v hrudní dutině k útlaku cév a srdce, vznikají příznaky selhávání srdce. Léčba spočívá v jednorázovém, případně opakovaném či trvalém odsávání vzduchu z hrudní dutiny a odstranění příčiny, která pneumotorax způsobila.
Milium je malá cysta, bílý pupínek, který se typicky objevuje na nose a tvářích novorozenců.
Příznaky
Jedná o malé pupínky s bílou či žlutou hlavičkou. Drsný ručník či oblečení může způsobit jejich zčervenání. Tyto cysty se často objevují ve skupinkách. Vznikají tak, že keratin uvízne pod povrchem kůže (keratin je silná bílkovina, která se tradičně nachází v pleťové tkáni, vlasech a buňkách nehtů). Milia většinou vznikají na tvářích, očních víčkách nebo po celém obličeji. Příčiny vzniku milií u novorozenců jsou nejasné.
Co s tím dělat
U dětských milií není léčba nutná, protože obvykle během několika týdnů zmizí samy. V případech starších dětí a dospělých je možné tyto cysty eliminovat, představují-li pro jedince diskomfort. Léčba může zahrnovat jejich vymáčknutí za použití sterilní jehly, topickou aplikaci retinolu, chemický peeling, laserovou terapii, kyretáž nebo kryoterapii.
Se zvýšenou hladinou bilirubinu se pravidelně lékaři setkávají u novorozenců, u nichž dochází zcela normálně po porodu ke snížení počtu červených krvinek (mají jich více než dospělí) a k uvolnění většího množství bilirubinu – hovoří se o novorozenecké žloutence. Po odbourání bilirubinu žloutenka mizí. Stanovení bilirubinu u novorozenců je standardní vyšetření, novorozenec je zcela v pořádku.
Bilirubin u novorozence může být v rozmezí 24 až 149 mmol/l. Druhý den života může být normou rozmezí 58–197 mmol/l. Třetí den až pátý den bilirubin může být od 26 do 205 mmol/l. U kojenců je tento ukazatel obvykle normalizován do dvou týdnů (někdy do měsíce) jeho věku. Nicméně v případech, kdy se hladina bilirubinu zvyšuje, je nutné provést aktivní léčbu až po náhradní transfuzi krve. Navzdory skutečnosti, že tento postup má určité riziko, pomáhá předejít toxickému poškození mozku a vzniku výrazného neurologického deficitu.
U novorozenců se vzorek krve získává vpichem do patičky.
Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.
Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.
Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.
Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli
Přípravek je výlučně určen k zevnímu použití! Nikdy nepoužívejte přípravek pro dezinfekci chirurgického materiálu a na nástroje, nesplňuje totiž předepsaná kritéria. Vždy po použití Cytealu řádně kůži opláchněte, zvláště po použití neředěného přípravku. Používejte velmi opatrně na kůži nedonošenců či novorozenců a na porušenou kůži - riziko průniku do podkoží (poměr plocha/váha u novorozenců, popáleniny, otevřené velké rány). Při náhodném požití přípravku dítětem se poraďte okamžitě s lékařem.
S užíváním citalopramu v těhotenství jsou jen omezené zkušenosti. Nejlepší je vůbec neužívat citalopram pokud je pacientka těhotná nebo pokud otěhotnění teprve plánuje, ledaže by to lékař považoval za absolutně nezbytné. V takovém případě je pak nutné informovat svou porodní asistentku či lékaře o tom, že pacientka užívá Citalon. Pokud se během těhotenství, a to zejména během jeho posledních třech měsíců užívají léky typu Citalonu, tak může dojít ke zvýšení rizika závažných stavů dítěte zvaných perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Perzistující plicní hypertenze novorozenců se vyznačují tím, že dítě dýchá rychleji a přesto modrá. Příznaky PPHN se obvykle dostavují během prvních 24 hodin po narození dítěte. Pokud k něčemu takovému dojde u pacientky, která je léčena Citalonem, tak je třeba ihned o tom informovat porodní personál nebo se obrátit na porodní asistentku či lékaře.
Pokud se u vás objeví hrudky (bulky) na jednom nebo obou varlatech, měli byste zajít za svým lékařem. Ve většině případů nejsou tyto objekty rakovinného původu, ale vždy by měly být zkontrolovány lékařem.
Varikokéla
Varikokéla nezpůsobuje žádné příznaky, ale jeden z deseti mužů může trpět nepříjemnými pocity nebo bolestmi. Zejména se jedná o bolest šourku a třísel. Varikokély se obvykle tvoří na levé straně. Jejich velikost se může lišit, některé mohou být zřejmé, až když se jich dotknete, zatímco jiné mohou být větší a snadno viditelné. Strana šourku obsahující varikokély může viset mírně níž než druhá strana. Varikokély mohou ovlivňovat plodnost. Není však potvrzeno, že chirurgické odstranění varikokél plodnost obnoví.
Hydrokéla
Hydrokéla se obvykle objevuje u novorozenců. Téměř ve všech případech je jeden symptom, a to otok jednoho nebo obou varlat. Hydrokéla může trápit i starší chlapce nebo muže, kteří pak cítí tlak v břiše.
Epididymální cysty
Epididymální cysty tvoří trochu hladké kapaliny v infikovaných hrudkách. Odstranění tekutiny z cysty stlačením se nedoporučuje, protože může dojít ke zjizvení nebo infekci. Příznaky infekce mohou zahrnovat:
červené, oteklé a bolestivé cysty;
zapáchající žlutou tekutiny, která vytéká z cyst.
Testikulární torze
Na rozdíl od jiných typů benigních hrudek na varlatech vyžaduje testikulární torze lékařskou pohotovost. V případě testikulární torze se provádí okamžitá operace, aby se zabránilo ztrátě varlete. Příznaky testikulární torze obvykle začínají těžkou bolestí v jednom z varlat. Další možné příznaky jsou:
otok šourku;
pocit nevolnosti (nauzea);
zvracení;
bolest břicha;
vysoká horečka (38°C a více);
časté močení.
Někteří muži s testikulární torzí mohli mít testikulární bolest a otok již v minulosti.
Příčiny
Existuje mnoho různých příčin otoků a hrudek na varlatech. Možnou příčinou je i testikulární rakovina. Hlavní typy shluků a jejich příčiny jsou vysvětleny níže.
Varikokély
Přesná příčina varikokél je neznámá, většina odborníků je přesvědčena, že jsou způsobeny abnormalitami, které ovlivňují žíly ve varlatech. Může dojít k zablokování žil nebo k problémům s chlopněmi (ventily) v žilách, které brání proudění krve ve špatném směru. Abnormální žíly necirkulují krev tak efektivně jako normální žíly, což vede k hromadění nadměrného množství krve v žilách, které následně bobtnají. Během puberty, kdy tělo zraje, se zvyšuje průtok krve ve varlatech, což může způsobit výraznější varikokély.
Hydrokéla
Během těhotenství se mužská varlata vyvíjejí uvnitř břicha plodu. Poté, co se vytvoří, přesouvají se&n
