HYPERTROFICKA RHINOSINUSITIDA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Špatné zkušenosti s narkózou mají svůj základ v době před dvaceti lety, kdy se používaly vysoké dávky jednoho či dvou anestetik. Dnes se užívá kombinace mnoha podstatně modernějších látek, které mají nesrovnatelně menší vedlejší účinky. Pacientům se podává dávka anestezie přímo na tělo podle věku a diagnózy. Případy poškození zdraví, nebo dokonce úmrtí zaviněných narkózou jsou extrémně vzácné.
Jizva po odstranění tracheostomie
Po tracheostomii zůstává na krku jizva, která obvykle časem bledne, ačkoli její vzhled se u jednotlivých osob liší. Otvor se obvykle sám uzavře, ale jizva může být vtlačená, připoutaná (přirostlá) k podkladové průdušnici nebo hypertrofická. Pokud je jizva nevzhledná nebo způsobuje nepohodlí (například „tahání kůže“ při polykání), lze provést chirurgickou revizi ke zlepšení kosmetického a funkčního výsledku.
Co očekávat od tracheostomie
Blednoucí jizva
Pravděpodobně budete mít na krku malou jizvu, kam byla zavedena náhradní dýchací trubice.
Připoutaná jizva
Jizva může být připoutaná (přilepená) k průdušnici, což způsobuje nepříjemné „tahání kůže“ při polykání.
Vzhled jizvy
Jizva vzniká sekundárním hojením rány a může být vtlačená nebo hypertrofická (vyvýšená).
Kdy navštívit lékaře
Pokud je jizva nepříjemná nebo máte obavy z jejího vzhledu.
Pokud jizva způsobuje „tahání kůže“ nebo nepříjemné pocity při polykání.
Pokud je jizva vyvýšená nebo je nepříjemná více než měsíc po odstranění dýchací sondy.
Možné léčebné postupy
Ošetření jizev
U plně zhojených stomií jsou k dispozici možnosti masážního oleje nebo neparfemovaných krémů pro zlepšení vzhledu a textury jizvy.
Chirurgická revize
Pokud je jizva nevzhledná nebo způsobuje funkční problémy, lze zvážit chirurgickou revizi. Techniky mohou zahrnovat:
Výplň ztracené měkké tkáně pro korekci prohloubených jizev.
Oddělení kůže od průdušnice pomocí mobilizovaných svalů (jako jsou raménkové nebo platysmatické svaly) nebo roubovacího materiálu.
Použití různých technik, jako je Poulardova metoda zahrabání jizvy do tukových laloků změnou polohy svalových a tukových laloků.
Co nejvíc ovlivňuje zjizvení
Doba zavedení sondy
Delší doba s tracheostomickou sondou na místě může vést k horším kosmetickým výsledkům.
Typ tracheostomie
Způsob zavedení trubice (chirurgický vs. perkutánní).
Zastydlá rýma neboli zánět vedlejších nosních dutin
Sinusitida znamená zánět vedlejších dutin nosních. Ve většině případů je spojena se zánětem sliznice nosu, pak se nazývá rhinosinusitida. Jedná se o onemocnění časté především v dětském věku. Dutinami se myslí opravdové dutiny vyskytující se v naší lebce, respektive v jejích několika kostech. Jsou vystlány sliznicí a zvětšují se s tím, jak lebka od dětství do dospělosti roste. Jejich funkce není jasná, každopádně se podílejí na tvorbě hlasu, kterému dávají jeho osobitou barvu. Dutin je několik. Dvě v horní čelisti, dvě v kosti čelní, jedna (respektive 3 vzájemně propojené) v kosti čichové a dvě v kosti klínové. Všechny tyto dutiny komunikují s nosní dutinou (vnitřkem nosu) svými vývody. Všechny jsou vystlány sliznicí stejnou, jaká je v nose. Nejčastěji jsou na vině viry, které do dutin přestoupí z nosní sliznice. Poté co poškodí sliznici, dojde k jejímu oslabení a na tuto poškozenou sliznici se snadno uchytí bakterie. Proto většinou rýma vodová přechází v rýmu hnisavou.
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Leukonychie spadá do skupiny nazvané chromonychie (změny barvy nehtového lůžka). Leukonychia punctata et linearis je běžně se vyskytující chromonychie, která se vyvíjí na podkladě drobných traumat (př. manikúra).
Paličkové prsty, zvané též pulmonální hypertrofická osteoartropatie či digiti Hippocratici: vyskytují se na rukou i nohou. Doprovází plicní choroby, jako např. emfyzém či maligní nádory. Mohou být také příznakem srdečního selhávání.
Half and half nail znamená, že proximální polovina nehtového lůžka je světlá, a distální je tmavě červená. Naznačuje renální insuficienci či urémii. Je reversibilní: při léčbě mizí.
Koilonychie jsou lžičkovité nehty: volný okraj nehtové ploténky evertuje (obrací se). Doprovází nejčastěji sideropenickou anémii či thyroidopatie. Bývá též součástí syndromu Plummer-Vinson.
Ačkoli většina případů akutní sinusitidy je virových a spontánně vymizí, mnoho pacientů bylo dříve léčeno antibiotiky kvůli obtížnosti klinického rozlišení virové od bakteriální infekce. V dnešní době se však antibiotika používají selektivněji, aby se zabránilo vytvoření organismů odolných vůči nim. Léčba antibiotiky se navrhuje zahájit v následujících případech:
Příznaky mírné až středně těžké sinusitidy, které přetrvávají po dobu ≥ 10 dnů;
Závažné příznaky (např. horečka ≥ 39 °C, silná bolest) po dobu ≥ 3 až 4 dnů;
Zhoršení sinusových příznaků po počátečním zlepšení typické virové infekce horních cest dýchacích ("dvojité onemocnění" nebo dvoufázové onemocnění)
Protože mnoho původců je rezistentních vůči dříve používaným lékům, současná léčba první volby je amoxicilin/kyselina klavulanová 875 mg (Amoksiklav 1g) perorálně každých 12 hodin . Pro děti platí dávkování 25 mg/kg perorálně každých 12 hodin). U pacientů s rizikem antibiotické rezistence se podává vyšší dávka 2 g perorálně každých 12 hodin (45 mg/kg perorálně každých 12 hodin u dětí). Mezi pacienty s rizikem rezistence patří:
pacienti mladší 2 let nebo starší 65 let,
pacienti, kteří v posledním měsíci dostávali antibiotika;
pacienti, kteří byli v posledních 5 dnech hospitalizováni;
pacienti, kteří mají oslabenou imunitu.
Dospělým s alergií na penicilin může být podáván doxycyklin nebo fluorochinolon (např. Levofloxacin nebo Moxifloxacin). Děti s alergií na penicilin mohou dostávat Levofloxacin nebo Klindamycin plus Cefalosporin třetí generace (Cefixime Innfarm).
Pokud dojde ke zlepšení za 3 až 5 dní, pokračuje se v užívání léku. Dospělí bez rizikových faktorů rezistence jsou léčeni celkem 5 až 7 dní; ostatní dospělí jsou léčeni po dobu 7 až 10 dnů. Děti se léčí 10 až 14 dní. Pokud nedojde ke zlepšení do 3 až 5 dnů, použije se jiný lék.
Makrolidy, Kotrimoxazol a monoterapie cefalosporiny se již nedoporučují kvůli bakteriální rezistenci. V případě ztráty zraku nebo bezprostřední možnosti ztráty zraku by měla být provedena nouzová operace.
Při léčbě chronické sinusitidy u dětí nebo dospělých se používají stejná antibiotika, ale léčba se provádí po dobu 4 až 6 týdnů. Testování citlivosti patogenů izolovaných ze sinusového exsudátu a reakce pacienta jsou vodítkem pro další léčbu.
Sinusitida, která nereaguje na antibiotickou léčbu, může vyžadovat chirurgickou léčbu (maxilární sinusotomie, etmoidektomie nebo sfenoidální sinusotomie), aby se zlepšila drenáž a ventilace a odstranil se hustý mukopurulentní materiál, ep
Zvláštní upozornění a opatření pro použití léku Tonarssa
Veškerá upozornění týkající se každé jednotlivé složky, jak se uvádějí níže, by měla rovněž platit pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.
V souvislosti s perindoprilem
Hypersenzitivita / angioedém:
Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně hlášen u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Může nastat kdykoli během léčby. V takových případech je třeba podávání přípravku Tonarssa ihned přerušit a zahájit příslušné monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky.
Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je pravděpodobnost, že postižení jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba ihned zavést naléhavou léčbu. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo udržování průchodných dýchacích cest.
Pacient by měl být pod bezprostředním lékařským dohledem do dosažení úplného a trvalého ústupu symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému.
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti vykazovali bolest břicha (s nevolností či zvracením nebo bez nich); v některých případech nedošlo k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE.
Intestinální angioedém by měl být zahrnut do diferenciální diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha.
Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL):
Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran- sulfátem utrpěli vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se předešlo dočasným vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou.
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace:
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizace (například jedem blanokřídlých) byl zaznamenaný výskyt anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se těmto reakcím předešlo dočasným vysazením inhibitorů ACE, avšak znovu se objevily při opakované expozici alergenu z neopatrnosti.
Hemodialyzovaní pacienti:
Anafylaktoidní reakce byly hlášeny u pacientů dialyzovaných za použití membrán s vysokým průtokem (například AN 69 ®) a současně léčených ACE inhibitory. U těchto pacientů je třeba užít jiný typ d
Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce léčby perindoprilem, mělo by být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním léčby.
Hypotenze:
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů se sníženým objemem například po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí. Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s nebo bez přidruženého renálního selhání. To je pravděpodobnější u pacientů s vážnějším stupněm srdečního selhání, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatrémií nebo funkčním poškozením ledvin. U těchto pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze by měla být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem. Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní tlak stoupl po zvýšení objemu. U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při léčbě přípravkem Prestarium Neo dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení přípravku Prestarium Neo.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako i jiné inhibitory ACE by měl být přípravek Prestarium Neo podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí průtoku krve levou komorou, jako například aortální stenóza nebo hypertrofické kardiomyopatie.
Renální insuficience:
V případě renální insuficience (clearance kreatininu < 60 ml/min) by mělo být počáteční dávkování perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta a poté podle pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí běžné lékařské praxe.
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení l
