Zajímáte se o téma IMPETIGA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Impetigo je nakažlivé kožní onemocnění postihující povrchové vrstvy kůže. Impetigo se nejvíce šíří v dětských kolektivech nebo při kolektivních sportech, kde je nejsnazší šíření nákazy. Původcem onemocnění jsou bakterie žijící přirozeně na těle, tedy stafylokoky a streptokoky. V případě jakéhokoliv podezření je nutno rychle vyhledat dermatologa. Impetigo se velice rychle šíří a je potřeba je urychleně léčit.
Příčiny impetiga
Impetigo je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Bakterie zodpovědné za toto onemocnění jsou některé druhy stafylokoků a streptokoků. Jde tedy o mikroorganismy, které se běžně vyskytují na povrchu lidského těla. Proto se také snadno dostávají přes poškozenou kůži do organismu. Méně často se impetigo vyskytuje na kůži, která je zdravá a nepoškozená.
Impetigo je onemocnění, které nejčastěji postihuje děti, jelikož dětské kolektivy poskytují ideální podmínky pro šíření těchto bakterií. K tomu dochází prostřednictvím tekutiny pocházející z puchýřů. Vzhledem k častému vzájemnému kontaktu mezi dětmi může přenos nemoci probíhat poměrně velkou rychlostí. Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat hygienické podmínky a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či hygienické potřeby. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při nichž může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože bakteriím se lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u níž se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři či pacienti se zhoubným onemocněním.
Impetigo napadá kůži, která byla již předem poškozena, ať už jiným kožním onemocněním, například ekzémem, nebo mechanicky odřeninami, popáleninami či pokousáním zvířetem, případně hmyzem. Často také dochází k takzvané impetiginizaci, což je jednoduše řečeno zanesení bakterií, které impetigo způsobují, do hlubších vrstev kůže při jiném kožním onemocnění.
Impetigo se dělí na dva základní typy, a to na impetigo bulózní a impetigo nebulózní.
Bulózní impetigo je typicky lokalizováno na trupu a dolních končetinách. Jak vyplývá již z názvu, tento typ impetiga je tvořen takzvanými bulami. Buly jsou puchýře větší než pět milimetrů a jsou vyplněné čirou tekutinou.
Nebulózní impetigo je charakteristické tvorbou velmi drobných puchýřků, které připomínají akné a často ani nejsou zaznamenány. Tyto puchýřky brzy praskají a jejich povrch je pokryt žlutohnědou krustou neboli strupem. Častou lokalizací nebulózního impetiga je obličej.
Tyto dvě formy impetiga jsou většinou nebolestivé, může se však objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření místních mízní
Léčba impetiga spočívá v zastavení šíření tohoto onemocnění, zmírnění jeho příznaků a nakonec urychlení hojení kůže. Doporučuje se dbát o hygienu a dezinfikovat všechny rány a oděrky. Stejně jako jiné infekční choroby se i impetigo léčí antibiotiky. Při málo závažném průběhu impetiga postačují antibiotické masti a omezení fyzické aktivity. Pokud se však impetigo rozšíří na větší plochu těla nebo je doprovázeno vysokou horečkou, je třeba nasadit antibiotika celková, která se užívají v tabletách. Dnešní péče o děti je však ve většině případů natolik důsledná, že výskyt této nemoci je zjištěn již v raném stadiu. Léčba impetiga pak tedy není náročná a většinou ani není nutné, aby probíhala dlouhodobě.
Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tedy při pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem či poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa. Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.
Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat zásady správné hygieny a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či ručníky. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při kterých může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože se bakteriím lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.
Rizikovou skupinou, u které se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři, či pacienti se zhoubným onemocněním.
Jak dlouho je impetigo infekční? Nejčastěji se udává inkubační doba 1 až 3 dny, může být až 10 dnů. Impetigo postihuje častěji děti, u nichž se imunitní systém ještě vyvíjí, a dospělé s oslabeným imunitním systémem.
Impetigo je vysoce nakažlivé nezávažné kožní onemocnění. Nejčastěji jsou postiženy děti, ale impetigo se nevyhýbá ani dospělým. Impetigo je povrchové onemocnění kůže způsobené bakteriemi, projevuje se tvorbou drobného puchýřku, který se postupně zvětšuje, na jeho obvodu se vytvářejí další drobné puchýřky. Obsah puchýřku je zpočátku čirý, velmi rychle se však zkalí – někdy praskne sám, někdy ve středu začne zasychat. V místě puchýřků pak vznikají medově žluté, někdy hnědočerné strupy (ze zaschlé krve). U impetiga mohou být bolestivě zduřené mízní uzliny, může se objevit i teplota. Nejčastěji bývá postižen obličej kolem úst a nosu, ale může být zasažena kůže kdekoli na těle. Onemocnění sice není závažné, ale je vysoce nakažlivé, a pokud se nezačne včas léčit, může se rozšířit, a zejména u dětí pak může dojít ke komplikacím. Protože postižené místo někdy svědí, může si dítě škrábáním roznést infekci i na jiná místa.
U impetiga se rozlišují tři formy:
Nebulózní forma – má charakter makulovezikulárního výsevu na kůži. Zprvu se vytvoří jen drobné makulky, které se mění na puchýře, v nichž je čirá tekutina. Tato se potom kalí a dochází k prasknutí puchýřku. Z vylité tekutiny se na povrchu pokožky vytváří medová krusta. Původcem tohoto typu impetiga je streptokok.
Bulózní forma – je charakteristická vznikem puchýřů až bul (velký puchýř), což je dáno toxiny, které uvolňuje vyvolávající bakterie – v tomto případě stafylokok. Po stržení takových puchýřů mohou zůstávat mělké zarudlé a mokvavé eroze a může docházet k jizvení.
Smíšená forma – je stav, kdy je pokožka napadena oběma druhy bakterií, vytvářejí se tedy krusty i puchýře.
Streptokoková angína (zánět hltanu): typickým příznakem je bolest, červené zarudnutí krku s hustým hnisem kolem mandlí; horečka a zimnice; zvětšené lymfatické uzliny kolem krku; zvracení a břišní potíže, zvláště u dětí.
Spála: mezi příznaky spály patří zánět hrdla; růžovočervená vyrážka, která se šíří přes břicho, stranu hrudníku a objevuje se i v kožních záhybech; vyrážka má při doteku strukturu jako smirkový papír; dále jasně červený jazyk (známý jako „jahodový jazyk“) a bledost v okolí úst.
Impetigo: typickým příznakem onemocnění jsou puchýře kolem nosu, úst a nohou; v závažných případech se vyskytuje horečka a zduření lymfatických uzlin.
Diagnóza streptokokové infekce skupiny A
Metodou diagnostiky u streptokokové angíny a spály je vyšetření bakterie v krku tamponem nebo krevní testy. Impetigo je diagnostikováno tím, že lékař tamponem setře z puchýře nebo kůry vředu vzorek, který následně pošle na mikrobiologické vyšetření. Syndrom toxického šoku je diagnostikován tak, že se zkoumají příznaky a v některých případech se udělají krevní testy.
Přenos streptokoka skupiny A
Přenos streptokoka skupiny A je možný z člověka na člověka, kontaktem s nakaženými osobami. Bakterie jsou přítomny ve slinách, ve výtoku z nosu, při kýchání, kašlání a na rukou infikovaných sekretem. Přenos infekce může být ve vzácných případech z kontaminovaných potravin, jako je mléko a mléčné výrobky a vejce. Impetigo je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění a lidé s kožními lézemi nebo puchýři by neměli manipulovat s potravinami, dokud infekce není vyléčena. Infekci mohou přenášet i osoby, které mají bakterie, ale nemají žádné příznaky. Léčba infikované osoby antibiotiky po dobu 24 hodin nebo déle obvykle eliminuje schopnost šíření bakterií. Je však důležité, aby léčba antibiotiky byla dokončena, jak bylo předepsáno lékařem. Není pravděpodobné, že by došlo k šíření infekce předměty v domácnosti, například talíři, hrnečky nebo hračkami.
Léčba streptokokové infekce skupin A
Antibiotika jsou standardní léčbou, ve většině případů se používá desetidenní léčba. Základním antibiotikem pro léčbu streptokokové infekce skupiny A je penicilin. Také erytromycin, pokud jste alergičtí na penicilin. Pokud si nemůžete vzít ani penicilin, ani erytromycin, pak se předepisuje cefalosporin. K léčbě impetiga jsou určeny antibiotické masti. Po aplikaci antibiotik se vy nebo vaše dítě budete cítit lépe do 24 hodin. Ujistěte se, že vždy byla dobrána celá dávka antibiotik.
Doporučení: Nemocné děti nechávejte v dostatečné vzdálenosti od ostatních dětí. Pokud se u vašeho dítěte vyvíjí streptokokové infekce skupiny A, včetně spály nebo impetiga, měli byste zamezit kontaktu s ostatními dětmi ve školkách, školách a podobných zařízeních.
Snažte se vyhnout kontaktu s osobou, která má impetigo, dokud není infekce vyléčena. Nesdílejte společně ručníky, polštáře, prostěradla, oblečení, hračky nebo jiné předměty. Pokud je to možné, umývejte používané věci ve vroucí vodě. Pokud vy nebo vaše dítě trpíte impetigem, zabraňte škrábání, které šíří infekci na další části těla. Pokrytí vředu zabraňuje škrábání. Mytí rukou mýdlem zabraňuje šíření infekce. Když se pořežete nebo vás bodne hmyz, užívejte antibiotické krémy zabraňující vzniku impetiga.
Impetigo je léčeno pomocí antibiotik. V lehkých případech předepisuje lékař antibiotické krémy nebo masti na vředy. V případě závažného onemocnění předepisuje antibiotika k perorálnímu užívání. Po třech dnech léčby dochází obvykle ke zlepšení zdravotního stavu. Pokud užíváte mast nebo léky dle předpisu, může dojít k úplnému uzdravení do jednoho týdne. Před použitím přípravku se doporučuje jemné umytí rány mýdlem a vodou. Pokud dojde k okorání vředů, namočte je v teplé vodě po dobu 15 minut a drhněte žínkou, aby byly odstraněny, následně vysušte. Nesdílejte žínky, ručníky, polštáře, prostěradla nebo oblečení s dalšími a ujistěte se, že jsou tyto věci před použitím prané ve vroucí vodě. Vředy neškrábejte, jelikož škrábání vede k šíření infekce na další části těla. Zabránit škrábání můžete ostříháním nehtů a zakrytím vředu obvazem. Pokud se impetigo nezlepšuje do 4 dnů nebo se vám průběh infekce zhorší (horečka, větší bolesti, otok, zarudnutí nebo hnis), informujte o tom svého lékaře.
Impetigo se u vás nebo vašeho dítěte projeví vředy na kůži kolem nosu či úst. Rány vypadají jako malé červené skvrny, které se změní na puchýře či otevřenou ránu. Rány nejsou bolestivé, ale mohou způsobovat svědění. Vředy obsahují tekutinu a vytvářejí strupy. Vřed často vypadá, jako kdyby byl potažen medem nebo hnědým cukrem. Velikost i počet vředů může být různý. Rány mohou být malé jako pupínek, nebo velké jako mince.
Salicyláty obsažené v macešce mají protizánětlivý účinek. Maceška je účinná při léčbě revmatismu a artritidy. Kyselina salicylová nacházející se v květu je velmi účinná a vhodná pro pohybové ústrojí. Kyselina salicylová je jednou z hlavních složek aspirinu a má protizánětlivé vlastnosti. Velmi vhodné jsou čaje nebo odvary z macešky, které napomáhají pohybovému ústrojí. Protizánětlivé vlastnosti čaje z macešky se používají k léčbě takových infekcí, jako je dna, revma, zápal plic a mnoho dalších. Maceška se používá k léčbě široké škály zdravotních problémů a nemocí. Také má velmi blahodárný účinek na epilepsii. Zdravotní výhody macešky zahrnují protizánětlivý účinek, močopudné, uklidňující, čisticí a další vlastnosti tohoto přírodního léku.
Respirační poruchy
Maceška má zklidňující účinek na záněty a podráždění sliznice krku, protože uvolňuje a odstraňuje hlen. Nejlepším způsobem na odstranění těchto neduhů je kloktání maceškového čaje nebo infuzního roztoku. Maceška je ideálním lékem téměř všech respiračních onemocnění, jako je astma, černý kašel a zánět průdušek. Čaj z macešky se používal a používá k léčbě poruch s dýcháním (kašel, nachlazení a horečnatý černý kašel). Maceška má blahodárný uklidňující účinek na sliznice dýchacích cest. Lepkavá látka obsažená v macešce působí jako olej, který zklidňuje sliznice a zmírňuje bolestivý kašel, zároveň obsahuje kyselinu salicylovou, která pomáhá se zmírněním bolestivého zánětu plic.
Pleť
Masti a pleťové krémy vyrobené z macešky mají antibakteriální a protiplísňový účinek. Tato rostlina je proto účinná k léčbě kožních onemocnění, jako je lupénka, akné, ekzém, svědění a impetigo. Velmi pomáhá čaj z macešky nebo pouhý obklad. Masti vyrobené z oranžové macešky se aplikují na kůži a jsou účinné při léčbě akné, ekzému, impetiga a svědění. Maceška může být použita i lokálně. Zároveň může být smíchána i s jinou bylinou, jako je jetel červený, kopřiva dvoudomá.
Šampony
Divoká maceška se někdy používá jako přísada do přírodních šampónů, protože účinně vyživuje pokožku hlavy a tím zlepšuje kvalitu vlasů.
Doplněk stravy
Ohlédneme-li se od léčivého a bylinného použití macešky, tak se dostaneme k dekorativním účelům a doplňkům stravy ve formě salátů. Macešky jsou ideální jedlé květiny a mohou být použity i jako skvělá dekorace v salátech. Mají jemnou mátovou příchuť.
Kardiovaskulární účinek macešky
Čaj z macešky je účinný na posílení srdečního svalu a zlepšení funkce kardiovaskulárního systému. Maceška se používá ke zmírnění modřin a ke zlepšení kapilár. Zároveň posiluje krevní cévy a stabilizuje kapilární membránu. Pravidelná konzumace macešky může snížit krevní tlak a být prevencí proti srdečnímu selhání. Tyto vlastnosti macešky jsou prospěšné při prevenci proti arterioskleróze, protože zlepšují krevní oběh, a také pomáhají proti bércovým vředům.
Diagnóza flegmóna manus reprezentuje nemoci kůže a podkožního vaziva. Panaricia prstů ruky, impetiga, pyodermie, sykózy, abscesy, flegmony, furunkly a karbunkly v nejrůznějších lokalizacích. Toto onemocnění se léčí a operuje podle potřeby, a to incizí, drenáží, exkochleací. V závažných případech je nutná hospitalizace.
Stejně jako jiné infekční choroby se i impetigo léčí antibiotiky. Při málo závažném průběhu impetiga postačují antibiotické masti a omezení fyzické aktivity. Pokud se však impetigo rozšíří na větší plochu těla nebo je doprovázeno vysokou horečkou, je třeba nasadit antibiotika celková, která se užívají v tabletách.
Léčebný postup:
aplikování antiseptických roztoků či mastí (mupirocin, acidum fusidicum, bacitracin);
jemné odstraňování krust pomocí keratolytických mastí nanesených na gázu (saloxyl unguentum s obsahem kyseliny salicylové);
hygienická opatření bránící přenosu (vlastní ručníky, ložní prádlo a podobně);
ošetřování všech lézí najednou;
minimalizování tření oděvem či obvazem (snadná infekce oděrek);
celková terapie při neúspěchu místní léčby či při rozsáhlých projevech (celková terapie antibiotiky);
při průkazu streptokoků skupiny A následuje celková léčba antibiotiky jako prevence glomerulonefritidy a po měsíci vyšetření moči.
