Téma

IMUNOSUPRESIVA


Crohnova choroba je chronický zánět střeva, který vzniká pravděpodobně na podkladě tzv. autoimunitních procesů. Crohnova choroba nejčastěji postihuje koncovou část tenkého střeva a šíří se dál i na počáteční část tlustého střeva. Právě postižení střev dává za vznik jejímu typickému obrazu.


Léčba

Terapeutický přístup při léčení je sekvenční, v první fázi je třeba léčit akutní onemocnění. Protože Crohnova nemoc je nemocí, kterou se často nedaří vyléčit absolutně, je ve fázi druhé potřeba rozsah onemocnění udržovat na minimální úrovni, v remisi. Při léčbě se nejprve nasazují protizánětlivé léky s cílem redukce zánětu. Běžně se používají aminosalicyláty (např. mesalazin), kortikosteroidy a imunosupresiva. Antibiotika se podávají jen v případě infekčních komplikací. V případě srůstů znemožňujících průchodnost střev, tvorby abscesů či pokud organismus v přiměřené době nereaguje na léky, je nutné podrobit se operačnímu zákroku. Poté, co se v průběhu léčby dosáhne stádia remise, je cílem udržet jej a zamezit opětovnému propuknutí nemoci. Vzhledem k vedlejším efektům léčby je potřeba vyvarovat se dlouhodobého užívání kortikosteroidů. I přesto, že je řada pacientů schopna udržet remisní stav nemoci pouze pomocí aminosalicylátů, mnozí potřebují užívat léky na potlačení funkce imunitního systému, tzv. imunosupresiva.

Používané léky: aminosalicyláty – mesalazin, sulfasalazin, kortikosteroidy – prednison, budesonid, imunosupresiva – azathioprin, 6-merkaptopurin, methotrexát, thalidomid, biologická terapie – infliximab, adalimumab, antibiotika – metronidazol aj.

Chirurgická terapie: K operativnímu řešení dochází u komplikovaných stavů nebo tehdy, pokud organismus nereaguje na léky a nemoc je lokalizována v jedné oblasti, která může být odoperována. Často se jedná o tyto případy: striktura, fistule, ileus (neprůchodnost střeva), rakovina tlustého střeva, konečníku a apendixu či rakovina tenkého střeva. Při stenóze je provedeno rozšíření postiženého místa. V ostatních případech je třeba provést resekční zákrok, tedy odebrat postiženou část střeva a spojit ty zdravé. Toto sice vyřeší akutní problém, avšak nevyléčí Crohnovu nemoc, jež se obvykle později projeví v jiných, dříve nenapadených oblastech střev.

Helmintická terapie: Na základě objevu helmintické imunomodulace byl navržen nový alternativní způsob léčby pomocí kontrolované infekce pacientů tenkohlavcem prasečím (Trichuris suis). Úspěšná terapie červy T. suis byla zaznamenána již v několika klinických studiích. Tento neobvyklý způsob se jeví jako vhodná alternativa nejen v léčbě Crohnovy nemoci, ale i u dalších autoimunitních nemocí.

Zdroj: článek Crohnova choroba

Fibróza plicní

Vedle častých onemocnění plic, jakými jsou například astma, zápal plic, zánět průdušek, rozedma či nádory plic, se vyskytují i choroby, o kterých nemá široká veřejnost takové povědomí, ačkoli jsou mnohdy i závažnější než zmiňované nemoci. Fibróza plicní je zmnožení vaziva okolo plicních sklípků, což může podstatně narušit funkci plic. Vzniká obvykle následkem alveolitidi, k níž může vést řada příčin, například alergické stavy, vlivy léků, systémové poruchy pojiva, následky záření. Někdy je příčina neznámá. Plicní fibróza narušuje funkci plic, u níž není známa příčina. Etiopatogeneticky se předpokládá poškození pneumocytů I. typu neznámým agens s následnou reaktivní fibroprodukcí, aktivací cytokinů, zánětem s poškozením alveolokapilární membrány. Akutně probíhající forma se špatnou prognózou se označuje jako Hammanův-Richův syndrom, většinou je průběh chronický.

Diagnosticky se uplatňuje bronchoalveolární laváž, důležitá je biopsie. Léčebně se podávají kortikoidy, imunosupresiva, je důležitá péče o oxygenaci. Možností je transplantace plic.

Léčba plicní fibrózy není jednoduchá. V první řadě je nutné okamžitě přestat kouřit, pokud tak pacient ještě neučinil. Základem léčby jsou léky potlačující zánět (nejčastěji kortikoidy) a chybnou imunitní odpověď (imunosupresiva). Podávají se často v různé kombinaci, takže pacient užívá více léků najednou. Pokud je léčba účinná (to znamená, že dojde ke zpomalení rozvoje onemocnění), pokračuje se v terapii cca 2 roky. Současně, pokud se zná faktor, který plicní fibrózu vyvolal, například kontakt s určitou látkou z okolního prostředí, je nutné se tomuto kontaktu dlouhodobě vyvarovat. Léčba však může být i doživotní. Pokud nic z léků nezabírá a onemocnění dojde do stadia, kdy již plíce nejsou schopny správně fungovat, přichází na řadu takzvaná domácí oxygenoterapie, při které pacient inhaluje kyslík nejméně 16 hodin denně (v průběhu spánku nepřetržitě). U pacientů v terminálním stadiu plicní fibrózy, kdy plíce začínají selhávat, se přistupuje k transplantaci plic – nemocný je podroben mnoha testům a zařazen na čekací listinu. Transplantace plic jsou ale velmi náročné operace, které nemusí vždy končit šťastně. V současnosti se však vědci snaží nalézt další účinné léky, které by mnohým pacientům přinesly novou naději.

Zdroj: článek Různé druhy fibrózy

Rizikové faktory vzniku strumy

Struma se může objevit u kohokoli, může být dokonce přítomna i při narození. Zvýšená pravděpodobnost zvětšení štítné žlázy závisí také na těchto okolnostech:

  • nedostatek jódu v potravě
  • ženské pohlaví
  • věk nad 40 let
  • výskyt autoimunitních chorob, a to i v blízké rodině
  • těhotenství
  • menopauza
  • užívání některých léků – imunosupresiva, antiretrovirová léčba, amiodaron (používaný k léčbě srdečních arytmií), lithium (užívané při terapii bipolární afektivní poruchy)
  • nadměrná radiační zátěž, například při radioterapii v oblasti krku a hrudníku nebo při práci či nehodě s radioaktivními materiály
  • nadměrná konzumace takzvaných strumigenů (potraviny obsahující látky mající tendenci vyvolávat zvětšení štítné žlázy): brokolice, zelí, květák, arašídy a sója

Zdroj: článek Štítná žláza - babské rady

Oční sarkoidóza

Oční sarkoidóza je zánět oka a okolních tkání způsobený sarkoidózou, systémovým zánětlivým onemocněním. Může postihnout jakoukoli část oka a jeho okolní struktury, což může vést k řadě problémů se zrakem a dalším očním příznakům.

Zánět

Oční sarkoidóza zahrnuje zánět (uveitidu) a tvorbu granulomů (malých shluků imunitních buněk) v oku.

Široká škála příznaků

Příznaky se mohou značně lišit a zahrnují rozmazané vidění, bolest očí, zarudnutí, citlivost na světlo, mušky v očích a suché nebo slzící oči.

Ztráta zraku

Pokud se oční sarkoidóza neléčí, může způsobit trvalé poškození zraku, včetně glaukomu, katarakty a makulárního zjizvení.

Diagnóza

Včasná diagnóza a léčba jsou klíčové pro zvládnutí onemocnění a prevenci ztráty zraku.

Diagnóza může zahrnovat komplexní oční vyšetření, včetně vyšetření štěrbinovou lampou, fundoskopie a případně biopsie slzné žlázy.

Léčba

Léčba obvykle zahrnuje kortikosteroidy, buď lokální, periokulární nebo systémové, a může také zahrnovat imunosupresiva nebo biologické léky.

Na co si dát pozor při podezření na oční sarkoidózu:

  • Rozmazané vidění nebo ztráta zraku: Granulomy a zánět mohou postihnout různé části oka, což vede k rozmazanému vidění nebo ztrátě zraku.
  • Bolest očí: Zánět může způsobit bolest, od mírného nepohodlí až po silnou bolest.
  • Zarudnutí a podráždění: Zarudnutí a podráždění jsou běžné příznaky způsobené zánětem spojivky nebo jiných částí oka.
  • Citlivost na světlo (fotofobie): Zánět může zvýšit citlivost očí na světlo.
  • Zákalky: Granulomy nebo zánět se mohou objevit jako plovoucí skvrny (kolečka nebo čáry v zorném poli).
  • Suché nebo slzící oči: Sarkoidóza může postihnout slzné žlázy, což vede k suchým nebo slzícím očím.

Zdroj: článek Sarkoidóza

Léčba psoriázy

Léčba psoriázy závisí na možnostech léčby. Nejčastěji se léčí zmírnění příznaků. Léčba musí být upravena dle závažnosti onemocnění. Pokud jde o slabší formu vyrážky (psoriázy), bývá léčena pomocí lokální aplikace krémů, mastí a tinktur. Tyto léky nejčastěji obsahují dehet, dithranol, který brzdí buněčné dělení, a kortikosteroidy.

Závažná psoriáza je léčena perorálními léky, které obsahují metotrexát, retinoly, kortikosteroidy a imunosupresiva. Tato léčba má však mnoho závažných nežádoucích účinků, proto by mělo být užívání těchto léků omezeno. Vhodná léčba pro dlouhodobou terapii je pomocí kyseliny fumarové, která přináší efektivní zlepšení vzhledu kůže u 50 procent případů. I tato kyselina má mírné vedlejší účinky zahrnující průjem nebo bolesti břicha.

Nežádoucí účinky spojené s léčbou lupénky (psoriázy) tak nutí pacienty, aby vyzkoušeli jinou oblast léčby, a to zejména přírodní medicínu. Především metoda tradiční čínské medicíny (akupunktura) je velmi oblíbená. Užitečná může být i nutriční terapie a světelná terapie. Takzvaná koupelová terapie, která spočívá v koupeli v sirném bahně s přírodní sopečnou vodou, je velmi vhodná a zajišťuje úlevu od příznaků. Další alternativní metodou léčby je rybí terapie, kdy malé rybičky odstraňují přebytečnou kůži lupénky.

Závažnost psoriázy často souvisí s duševním stavem pacienta, proto musí stávající léčebnou metodou doprovázet psychoterapeutické opatření, které se používá k úlevě od příznaků. Cílem je naučit se ovládat stres.

Zdroj: článek Léčba svědivé vyrážky

Bolest žil na ruce

Vaskulitida je obecný název pro zánět krevních cév. Ve stěnách těchto cév vaskulitida způsobuje nejrůznější patologické změny, které se projeví jako ztluštění, oslabení, zúžení či zjizvení cév. Pod tento pojem zahrnujeme mnoho druhů těchto zánětů lišících se ve svých projevech, příčinách i nebezpečnosti. Obecně lze říci, že existují buď v akutní, nebo v chronické formě a ve svém konečném důsledku mohou způsobit poškození.

Léčba je složitá, ale naštěstí ne vždy je jí úplně potřeba. Léčbu volí lékař podle příčiny vzniku onemocnění, a jak jsme již zmínili výše, v některých šťastnějších případech dokonce ani léčba není nutná a onemocnění se samo upraví postupem času. Nicméně ve většině případů léky nutné jsou, a to léky ze dvou skupin. První skupinu představují kortikosteroidy, které se využívají pro svůj vynikající protizánětlivý účinek. Používá se především prednison nebo metylprednisolon. Problémem užívání kortikoidů je ale velké množství jejich nežádoucích účinků, jako je zvýšení hmotnosti, žaludeční problémy, hypertenze a poškození srdce, odvápňování kostí, diabetes, změny na kůži (vznik pajizévek – strií a celkové ztenčení kůže). Po jejich vysazení také často dochází k výraznému opětovnému zhoršení léčené nemoci, tedy k takzvanému rebound fenoménu. Z toho důvodu se přistupuje k podávání nejprve vyšších dávek k zvládnutí nejhorší fáze nemoci a pak k jejich postupnému snižování na co možná nejnižší dávky. Těžší formy vaskulitid si mohou vyžádat léčbu léky ovlivňujícími přímo imunitní systém. Sem řadíme imunosupresiva, jako je cyklofosfamid či azatioprin, které ničí buňky imunitního systému.

Zdroj: článek Bolavé ruce

Nežádoucí účinky

Kolostrum, ačkoli je obecně považováno pro většinu lidí za bezpečné, může způsobovat mírné nežádoucí účinky, především zažívací potíže. Někteří jedinci mohou pociťovat nevolnost, nadýmání nebo průjem. Alergické reakce, i když vzácné, jsou také možné, zejména u osob s alergií na mléčné výrobky. Před zahájením užívání doplňků s kolostrem je důležité poradit se s lékařem, zejména pokud máte nějaké základní zdravotní problémy nebo alergie.

Časté nežádoucí účinky

Trávicí problémy

Nevolnost, nadýmání a průjem jsou nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky, zejména při zahájení užívání kolostra nebo při užívání vyšších dávek.

Alergické reakce

Jedinci s alergií na mléčné výrobky mohou po konzumaci kolostra pociťovat kopřivku, svědění, otok nebo potíže s dýcháním.

Méně časté nebo potenciální nežádoucí účinky

Kožní vyrážka

Někteří jedinci mohou pociťovat kožní vyrážky.

Interakce s léky

Kolostrum může interagovat s některými léky, jako jsou imunosupresiva.

Obavy z hormonálně citlivých druhů rakoviny

Hovězí kolostrum obsahuje stopové množství estrogenu, proto by se osoby s hormonálně citlivými druhy rakoviny měly o jeho užívání poradit se svým lékařem.

Dlouhodobé užívání

Existuje jen omezený výzkum dlouhodobé bezpečnosti užívání mleziva.

Těhotenství a kojení

Bezpečnost užívání mleziva během těhotenství a kojení není dobře prokázána.

Doporučení

Začněte s nízkou dávkou

Začněte s nižší dávkou mleziva a postupně ji zvyšujte, aby se vaše tělo mohlo přizpůsobit.

Vybírejte si renomované značky

Vybírejte vysoce kvalitní doplňky od důvěryhodných výrobců, abyste minimalizovali riziko kontaminace nebo falšování.

Poraďte se s lékařem

Před zahájením užívání doplňků s mlezivem je vždy nejlepší poradit se s lékařem nebo registrovaným dietologem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo alergie.

Zdroj: článek Colostrum

Třetí stadium boreliózy

Třetí fáze nemoci může nastat až několik měsíců či let od nakažení. Nemoc se v tomto stadiu projevuje jako roztroušená skleróza anebo zánět mozkových blan. Tělo se nedokáže a neumí bránit trvalé nákaze. Dochází k trvalému poškození nervů, poruchám soustředění, nefunkční krátkodobé paměti a ke ztrátě orientace v prostoru.

Projevy: záněty kůže, kloubů a zánět mozku, míchy, srdce nebo oka, bolestivý krk a zvětšené uzliny, pískot v uších, motání hlavy, bolest páteře a kloubů, popřípadě i výrůstky na kloubech, chronická únava způsobená chronickým únavovým syndromem, který borelióza vyvolává.

Léčba a komplikace ve třetím stadiu: Klasickou léčbou v boji proti borelióze v počátečním stadiu jsou antibiotika předepisována zpravidla na 3 týdny, díky nimž se předejde chronickým potížím a zabrání se přestupu do vyšších stadií infekce. Antibiotika účinná v léčbě časné fáze jsou: doxycyklin, amoxicilin, sumamed, erytromycin, ceftriaxon. Ve třetím stadiu nemoci se už mohou podávat takové léky, jako jsou například kortikosteroidy nebo imunosupresiva, což jsou látky tlumící imunitní reakce organismu.

V současnosti neexistuje žádný test, který by pacientovi zcela jednoznačně potvrdil, že jsou jeho zdravotní obtíže způsobeny právě boreliózou, nebo se z boreliózy vyléčil. Zásadním faktorem při řešení tohoto závažného onemocnění je včasná, rychlá a přesná diagnostika. Čím dřív se necháte vyšetřit, tím lépe.

Zdroj: článek Borelióza

Kdy se používají

Kortikosteroidy se běžně vytvářejí u zdravého člověka v kůře nadledvin. Jsou to hormony, které řídí spoustu důležitých pochodů v těle a jsou naprosto nezbytné pro přežití. Vylučované množství hormonů se přizpůsobuje aktuálnímu zdravotnímu stavu. V nemoci a ve velkých stresových situacích se produkce kortikosteroidů zvyšuje.

Kortikoidy, synteticky (uměle) připravené látky se stejnou strukturou jako kortikosteroidy, jsou preparáty vyrobené na podobné bázi, jakou mají lidské hormony. Jejich základním pozitivem je jejich silný protizánětlivý účinek. S těmito léky se setkáváme při léčbě prakticky všech závažných zdravotních stavů, kde ostatní léky nezabírají.

Lékaři používají lokálně působící kortikoidy i u atopického ekzému, který se může vyskytovat také v oblasti očí. Velice účinně léčí zanícenou pokožku. Není však vhodné používat je příliš dlouho. Mohou vyvolat ztenčení kůže a její větší křehkost. Navíc, bude-li plocha ošetřované kůže příliš velká, stoupá riziko, že se projeví i vedlejší účinky vstřebaných kortikoidů. Pacient by je proto měl užívat po dohodě s lékařem a především jen na vyřešení akutního zánětu. Když se to podaří, nahradí je krémy nebo emulzemi určenými na promazávání kůže, které pomáhají obnovit kožní bariéru.

Šetrnějším prostředkem než kortikoidy se ukázala být i lokálně působící imunosupresiva. Tyto krémy potlačují nežádoucí imunitní reakci v postiženém místě a s ní i vznik samotného zánětu. Obsahují účinnou látku tacrolimus nebo pimecrolimus. Teprve v případě, že jejich efekt není dostačující, může pacient sáhnout po kortikoidech určených na atopický ekzém. Lékaři považují za nejlepší, když tak činí s vědomím jejich předností i slabin.

Kortikoidy někdy mohou zvýšit nitrooční tlak a urychlit některé procesy v oku – může tak vzniknout tendence k zelenému nebo šedému zákalu. Při pravidelných kontrolách u očního lékaře se však riziko minimalizuje. Pokud tedy užíváte kortikoidy, měli byste preventivně chodit na oční kontroly alespoň 1x za rok.

Nejčastěji se kortikoidy používají na oči a oblast očí v podobě mastí. Kortikosteroidy se z mastí vstřebávají pomalu, ale penetrují do hlubších vrstev kůže. Doporučují se proto aplikovat na chronické dermatózy, například na chronické ekzémy a dermatitidy a chronické formy psoriázy.

Masti nejsou vhodné k aplikaci na velké plochy kůže a v teplých ročních obdobích ani na dermatózy s akutnější zánětlivou složkou a zvýšenou produkcí mazu. Mastné krémy se chovají v podstatě jako masti, kůži promašťují, jsou vhodné pro chronické a subakutní zánětlivé dermatózy. Nemastné krémy obsahují velké množství vody, po nan

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kortikoidy a oči

Zánět

Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.

Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.

Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.

Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.

Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.

Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.

Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.

Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.

Chronické fibroprodukt

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slinné žlázy

Kontraindikace

Neexistují žádné hlášené kontraindikace u Reishi Ganoderma. Výsledky vychází z více než dvou tisíc let pozorování, a to proto, že Reishi Ganoderma je přírodním doplňkem stravy v čínské medicíně. Ovšem Reishi Ganoderma a další imunomodulační látky, by měly být užívány s opatrností u lidí, kteří používají imunosupresiva nebo prochází obdobím transplantace orgánu. Lidé užívající léky proti srážení krve, jako například Warfarin, Heparin, Aspirin by se Reischi měli zcela vyhnout.

Obecně platí, že všechny věkové skupiny reagují podobně na léčbu houbou Reishi Ganoderma. Nejsou zaznamenány žádné další nežádoucí účinky v žádné věkové skupinově. Nicméně, před začátkem užívání houby Reishi Ganoderma se poraďte se svým lékařem.

Zdroj: článek Reishi - nežádoucí účinky

Fialové fleky na nohou

Fialové fleky jsou charakteristické pro onemocnění nazvané sklerodermie. Sklerodermie patří mezi autoimunitní onemocnění.

Příčiny

Příčina onemocnění je neznámá, ale předpokládá se podíl hormonálních vlivů, okolního prostředí a genetické predispozice. Na vzniku se podílejí i změny vaskulární, poruchy imunoregulace a poruchy metabolismu kolagenu. Pro cévní poškození svědčí časný výskyt Raynaudova fenoménu a vznik teleangiektazií. Odběry na protilátky se u sklerodermie neprovádějí, protože jsou neprůkazné, jediná možná diagnostika je klinický obraz a v případě nejasností histologické vyšetření, tedy odběr kousku kůže. Ložisko se povětšinou nikdy nedá vyhojit a jediný efekt léčby je zástava rozrůstání ložiska.

Co s tím dělat

Při výskytu onemocnění je zakázáno kouřit, pobývat v teplém prostředí. Doporučují se masáže, cvičení, ochrana před traumaty a chladem, zdravá výživa. Celkově se podávají rheologické látky (pentoxifylin), vazodilatační (blokátory kalciových kanálků, prostaglandiny), antihypertensiva (inhibitory angiotensin konvertázy). A protizánětlivé přípravky: nesteroidní antirevmatika, glukokortikosteroidy, imunosupresiva (cyclofosfamid, azamun, methotrexat). Určitý vliv může mít penicillamin, interferony, penicilin, extrakorporální fotoferéza. Při gastrointestinálním postižení jsou zapotřebí: umělé sliny, blokátory H2 receptorů, antacida, slizniční protektiva, blokátory protonové pumpy, prokinetika (metoclopramid, cisparid, octreotid), pankreatické enzymy, antibiotika (například tetracyklin, erytromycin). Lokálně se provádí promazávání.

Zdroj: článek Červené nohy

Autoimunitní poruchy

Mezi nejznámější autoimunitní nemoci patří systémový lupus erytematodes (SLE), Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, revmatoidní artritida, dermatomyositida, systémová sklerodermie, vaskulitida, Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteritida, Henoch-Schönleinova purpura, Kawasakiho syndrom, Hortonova arteritida, hypertyreóza, hypotyreóza, myasthenia gravis, perniciózní anémie, primární biliární cirhóza, autoimunitní hepatitida, autoimunitní diabetes, autoimunitní onemocnění kůže – pemphigus vulgaris, roztroušená skleróza, autoimunitní onemocnění krevního systému, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, uveitidy, celiakie, vitiligo, Bechtěrevova choroba a další.

Autoimunitní proces se ovlivňuje velice obtížně, ale není to nemožné. Co však lze ovlivnit relativně dobře, jsou příznaky onemocnění. U autoimunitních chorob je možné využít nesteroidní antirevmatika, kortikoidy, imunosupresiva, intravenózní imunoglobuliny a jiné prostředky. Někteří lékaři se nebrání ani spolupráci s alternativní medicínou. Do popředí pak staví akupunkturu a homeopatii. Akupunktura totiž dokáže velmi výrazně ovlivnit nejen bolesti (zejména u pohybového aparátu), ale i nepříjemné pocení, které je příznakem u většiny autoimunitních onemocnění bez teploty.

Zdroj: článek Co způsobuje noční pocení bez horeček

Interakce

Groprinosin může vstupovat do interakcí s některými léčivy.

  • léky na léčbu dny (např. allopurinol)
  • diuretika zvyšující vylučování kyseliny močové
  • imunosupresiva
  • azidothymidin

O všech současně užívaných lécích informujte lékaře nebo lékárníka.

Zdroj: článek Groprinosin příbalový leták

Plicní fibróza – průběh nemoci 

V rané aktivní fázi plicní fibrózy se objevují imunokomplexy v séru a v plicích. Tyto imunokomplexy mohou vyvolat zánět v plicích. Imunokomplexy stimulují makrofágy k uvolnění některých faktorů, jako například chemotaktický faktor leukotrien B4, který je uvolňován alveolárními makrofágy, a který přitahuje neutrofily a eozinofily z krve do plic. Alveolární makrofágy také vylučují řadu růstových faktorů pro fibroblasty, což vede k hromadění kolagenu, což ve svých důsledcích vede ke generalizované fibróze plicního parenchymu. V plicích tak dochází k postupné devastaci plicního parenchymu na podkladě nekontrolované fibroprodukce, indukované nikoliv cestou zánětu, ale cestou epiteliální. Právě fibroprodukce, která je produkována epiteliálními buňkami cestou destičkového růstového faktoru (PDGF), transformujícího růstového faktoru (TGF beta), nádor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-alfa), endothelinu-1, růstového faktoru pojivové tkáně (CTGF) a osteopontinu ve svém důsledku způsobuje necitlivost idiopatické plicní fibrózy (IPF) k léčbě běžnými protizánětlivými léky, jako jsou kortikoidy a imunosupresiva.
 

Zdroj: článek Idiopatická plicní fibróza

Nejčastější příčiny snížených lymfocytů

Infekce a akutní onemocnění

Nízké lymfocyty – příčiny velmi často souvisejí s akutní infekcí. Zejména virová onemocnění mohou dočasně snížit jejich počet. Organismus se v průběhu infekce přizpůsobuje a hodnoty se po uzdravení obvykle vrací k normálu. U některých infekcí může být pokles výraznější. Proto se krevní obraz často kontroluje s odstupem času. Přechodné snížení bývá běžné.

Stres, vyčerpání a životní styl

Dlouhodobý stres, nedostatek spánku nebo fyzické vyčerpání mohou negativně ovlivnit imunitní systém. Snížené lymfocyty u dospělých se často objevují právě v období zvýšené zátěže. Organismus reaguje hormonálními změnami, které mohou potlačit tvorbu lymfocytů. Zkušenosti pacientů ukazují, že po úpravě režimu se hodnoty často normalizují. Zdravý životní styl má proto zásadní význam. Prevence je v tomto případě velmi účinná.

  • akutní infekce
  • chronický stres
  • nedostatek spánku
  • fyzické vyčerpání

Léky a zdravotní stavy

Některé léky mohou snižovat počet lymfocytů, zejména kortikosteroidy nebo imunosupresiva. Snížené lymfocyty v krvi se mohou objevit i u autoimunitních onemocnění nebo po chemoterapii. U těchto stavů je pokles očekávaný a lékař jej pečlivě sleduje. Důležitá je spolupráce pacienta s odborníkem. Samovolné vysazování léků není vhodné. Každá změna léčby musí být konzultována.

Zdroj: článek Snížené lymfocyty

Autoři uvedeného obsahu


imunitní zdraví
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
incip rhizartroza
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo jedenáct.