Téma: 

imunosupresiva


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VILCACORA NA POSÍLENÍ IMUNITY

Sláva rostliny Vilcacora sahá v Peru až do dávných časů Inků, kteří ji užívali k léčení mnoha nemocí a scházeli pro ni z And do džungle. Uctívali ji jako svatou rostlinu. Podle dávné legendy se o její objev zasloužil bojovník kmene Ashaninka, který se těžce raněný prodíral amazonskou džunglí. Slabý a k smrti unavený padl na zem a čekal na svůj konec. Náhle spatřil amazonského tygra Otorongo, který svými drápy a ostrými zuby rozdíral silnou liánu a pil vytékající šťávu. Po vypití s ohromnou silou vyskočil a ulovil srnu. Raněný bojovník se se zbytkem sil doplazil k té samé liáně, napil se šťávy a hned se mu vrátila jeho síla. Udiven uviděl, že z liány vyrůstají „drápy“. Díky této legendě se rozšířil i název Uncaria tomentosa, jako „Uňa de gato“, „Cat's Claw“, „Kočičí dráp“.

Zdroj: Vilcacora na posílení imunity
Zveřejněno: 6.3.2016

REISHI - NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Kontraindikace

Neexistují žádné hlášené kontraindikace u Reishi Ganoderma. Výsledky vychází z více než dvou tisíc let pozorování, a to proto, že Reishi Ganoderma je přírodním doplňkem stravy v čínské medicíně. Ovšem Reishi Ganoderma a další imunomodulační látky, by měly být užívány s opatrností u lidí, kteří používají imunosupresiva nebo prochází obdobím transplantace orgánu. Lidé užívající léky proti srážení krve, jako například Warfarin, Heparin, Aspirin by se Reischi měli zcela vyhnout.

Obecně platí, že všechny věkové skupiny reagují podobně na léčbu houbou Reishi Ganoderma. Nejsou zaznamenány žádné další nežádoucí účinky v žádné věkové skupinově. Nicméně, před začátkem užívání houby Reishi Ganoderma se poraďte se svým lékařem.

Detail odstavce: Kontraindikace
Zdroj: Reishi - nežádoucí účinky
Zveřejněno: 4.1.2017

CO JSOU TO KORTIKOIDY

Kortikoidy u dětí

Ať už jsou negativa jakákoliv, pamatujte, že kortikoidy jsou jedny z nejlepších léků, co se týče doby začátku působení. Na rozdíl od jiných léků, které se používají na léčbu autoimunitních chorob (například imunosupresiva), nepatří mezi ty léky, jejichž nástup účinku je delší (obvykle začínají účinkovat až po třech měsících). Kortikoidy však začnou účinkovat již během prvního týdne. Pokud v případě onemocnění vašeho dítěte existuje i jiná alternativa léků, je nasnadě ji zvážit. Pokud však jiná varianta není, budete se muset smířit s kortikoidy, které vám nabídl lékař. Spousta lidí se vyděsí, když uslyší, že na své onemocnění berete kortikoidy. Ještě větší množství lidí ale pobouří, když zjistí, že jsou těmito medikamenty léčeny vaše děti. Pokud nejde o nadměrně závažnou chorobu, používají se tyto léky u dětí především při dermatologických ekzémech. Léčivá látka je v tomto případě obsažená v masti, kterou se postižené místo potírá.

Detail odstavce: Kortikoidy u dětí
Zdroj: Co jsou to kortikoidy
Zveřejněno: 1.5.2015

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA - BABSKÉ RADY

Rizikové faktory vzniku strumy

Struma se může objevit u kohokoli, může být dokonce přítomna i při narození. Zvýšená pravděpodobnost zvětšení štítné žlázy závisí také na těchto okolnostech:

  • nedostatek jódu v potravě
  • ženské pohlaví
  • věk nad 40 let
  • výskyt autoimunitních chorob, a to i v blízké rodině
  • těhotenství
  • menopauza
  • užívání některých léků – imunosupresiva, antiretrovirová léčba, amiodaron (používaný k léčbě srdečních arytmií), lithium (užívané při terapii bipolární afektivní poruchy)
  • nadměrná radiační zátěž, například při radioterapii v oblasti krku a hrudníku nebo při práci či nehodě s radioaktivními materiály
  • nadměrná konzumace takzvaných strumigenů (potraviny obsahující látky mající tendenci vyvolávat zvětšení štítné žlázy): brokolice, zelí, květák, arašídy a sója

Detail odstavce: Rizikové faktory vzniku strumy
Zdroj: Štítná žláza - babské rady
Zveřejněno: 11.12.2018

CROHNOVA CHOROBA

Léčba

Terapeutický přístup při léčení je sekvenční, v první fázi je třeba léčit akutní onemocnění. Protože Crohnova nemoc je nemocí, kterou se často nedaří vyléčit absolutně, je ve fázi druhé potřeba rozsah onemocnění udržovat na minimální úrovni, v remisi. Při léčbě se nejprve nasazují protizánětlivé léky s cílem redukce zánětu. Běžně se používají aminosalicyláty (např. mesalazin), kortikosteroidy a imunosupresiva. Antibiotika se podávají jen v případě infekčních komplikací. V případě srůstů znemožňujících průchodnost střev, tvorby abscesů či pokud organismus v přiměřené době nereaguje na léky, je nutné podrobit se operačnímu zákroku. Poté, co se v průběhu léčby dosáhne stádia remise, je cílem udržet jej a zamezit opětovnému propuknutí nemoci. Vzhledem k vedlejším efektům léčby je potřeba vyvarovat se dlouhodobého užívání kortikosteroidů. I přesto, že je řada pacientů schopna udržet remisní stav nemoci pouze pomocí aminosalicylátů, mnozí potřebují užívat léky na potlačení funkce imunitního systému, tzv. imunosupresiva.

Používané léky: aminosalicyláty – mesalazin, sulfasalazin, kortikosteroidy – prednison, budesonid, imunosupresiva – azathioprin, 6-merkaptopurin, methotrexát, thalidomid, biologická terapie – infliximab, adalimumab, antibiotika – metronidazol aj.

Chirurgická terapie: K operativnímu řešení dochází u komplikovaných stavů nebo tehdy, pokud organismus nereaguje na léky a nemoc je lokalizována v jedné oblasti, která může být odoperována. Často se jedná o tyto případy: striktura, fistule, ileus (neprůchodnost střeva), rakovina tlustého střeva, konečníku a apendixu či rakovina tenkého střeva. Při stenóze je provedeno rozšíření postiženého místa. V ostatních případech je třeba provést resekční zákrok, tedy odebrat postiženou část střeva a spojit ty zdravé. Toto sice vyřeší akutní problém, avšak nevyléčí Crohnovu nemoc, jež se obvykle později projeví v jiných, dříve nenapadených oblastech střev.

Helmintická terapie: Na základě objevu helmintické imunomodulace byl navržen nový alternativní způsob léčby pomocí kontrolované infekce pacientů tenkohlavcem prasečím (Trichuris suis). Úspěšná terapie červy T. suis byla zaznamenána již v několika klinických studiích. Tento neobvyklý způsob se jeví jako vhodná alternativa nejen v léčbě Crohnovy nemoci, ale i u dalších autoimunitních nemocí.

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Crohnova choroba
Zveřejněno: 20.4.2014

IDIOPATICKÁ PLICNÍ FIBRÓZA

Plicní fibróza – průběh nemoci 

V rané aktivní fázi plicní fibrózy se objevují imunokomplexy v séru a v plicích. Tyto imunokomplexy mohou vyvolat zánět v plicích. Imunokomplexy stimulují makrofágy k uvolnění některých faktorů, jako například chemotaktický faktor leukotrien B4, který je uvolňován alveolárními makrofágy, a který přitahuje neutrofily a eozinofily z krve do plic. Alveolární makrofágy také vylučují řadu růstových faktorů pro fibroblasty, což vede k hromadění kolagenu, což ve svých důsledcích vede ke generalizované fibróze plicního parenchymu. V plicích tak dochází k postupné devastaci plicního parenchymu na podkladě nekontrolované fibroprodukce, indukované nikoliv cestou zánětu, ale cestou epiteliální. Právě fibroprodukce, která je produkována epiteliálními buňkami cestou destičkového růstového faktoru (PDGF), transformujícího růstového faktoru (TGF beta), nádor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-alfa), endothelinu-1, růstového faktoru pojivové tkáně (CTGF) a osteopontinu ve svém důsledku způsobuje necitlivost idiopatické plicní fibrózy (IPF) k léčbě běžnými protizánětlivými léky, jako jsou kortikoidy a imunosupresiva.
 

Detail odstavce: Plicní fibróza – průběh nemoci 
Zdroj: Idiopatická plicní fibróza
Zveřejněno: 20.6.2012

CO ZPŮSOBUJE NOČNÍ POCENÍ BEZ HOREČEK

Autoimunitní poruchy

Mezi nejznámější autoimunitní nemoci patří systémový lupus erytematodes (SLE), Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, revmatoidní artritida, dermatomyositida, systémová sklerodermie, vaskulitida, Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteritida, Henoch-Schönleinova purpura, Kawasakiho syndrom, Hortonova arteritida, hypertyreóza, hypotyreóza, myasthenia gravis, perniciózní anémie, primární biliární cirhóza, autoimunitní hepatitida, autoimunitní diabetes, autoimunitní onemocnění kůže – pemphigus vulgaris, roztroušená skleróza, autoimunitní onemocnění krevního systému, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, uveitidy, celiakie, vitiligo, Bechtěrevova choroba a další.

Autoimunitní proces se ovlivňuje velice obtížně, ale není to nemožné. Co však lze ovlivnit relativně dobře, jsou příznaky onemocnění. U autoimunitních chorob je možné využít nesteroidní antirevmatika, kortikoidy, imunosupresiva, intravenózní imunoglobuliny a jiné prostředky. Někteří lékaři se nebrání ani spolupráci s alternativní medicínou. Do popředí pak staví akupunkturu a homeopatii. Akupunktura totiž dokáže velmi výrazně ovlivnit nejen bolesti (zejména u pohybového aparátu), ale i nepříjemné pocení, které je příznakem u většiny autoimunitních onemocnění bez teploty.

Detail odstavce: Autoimunitní poruchy
Zdroj: Co způsobuje noční pocení bez horeček
Zveřejněno: 13.9.2018

RŮZNÉ DRUHY FIBRÓZY

Fibróza plicní

Vedle častých onemocnění plic, jakými jsou například astma, zápal plic, zánět průdušek, rozedma či nádory plic, se vyskytují i choroby, o kterých nemá široká veřejnost takové povědomí, ačkoli jsou mnohdy i závažnější než zmiňované nemoci. Fibróza plicní je zmnožení vaziva okolo plicních sklípků, což může podstatně narušit funkci plic. Vzniká obvykle následkem alveolitidi, k níž může vést řada příčin, například alergické stavy, vlivy léků, systémové poruchy pojiva, následky záření. Někdy je příčina neznámá. Plicní fibróza narušuje funkci plic, u níž není známa příčina. Etiopatogeneticky se předpokládá poškození pneumocytů I. typu neznámým agens s následnou reaktivní fibroprodukcí, aktivací cytokinů, zánětem s poškozením alveolokapilární membrány. Akutně probíhající forma se špatnou prognózou se označuje jako Hammanův-Richův syndrom, většinou je průběh chronický.

Diagnosticky se uplatňuje bronchoalveolární laváž, důležitá je biopsie. Léčebně se podávají kortikoidy, imunosupresiva, je důležitá péče o oxygenaci. Možností je transplantace plic.

Léčba plicní fibrózy není jednoduchá. V první řadě je nutné okamžitě přestat kouřit, pokud tak pacient ještě neučinil. Základem léčby jsou léky potlačující zánět (nejčastěji kortikoidy) a chybnou imunitní odpověď (imunosupresiva). Podávají se často v různé kombinaci, takže pacient užívá více léků najednou. Pokud je léčba účinná (to znamená, že dojde ke zpomalení rozvoje onemocnění), pokračuje se v terapii cca 2 roky. Současně, pokud se zná faktor, který plicní fibrózu vyvolal, například kontakt s určitou látkou z okolního prostředí, je nutné se tomuto kontaktu dlouhodobě vyvarovat. Léčba však může být i doživotní. Pokud nic z léků nezabírá a onemocnění dojde do stadia, kdy již plíce nejsou schopny správně fungovat, přichází na řadu takzvaná domácí oxygenoterapie, při které pacient inhaluje kyslík nejméně 16 hodin denně (v průběhu spánku nepřetržitě). U pacientů v terminálním stadiu plicní fibrózy, kdy plíce začínají selhávat, se přistupuje k transplantaci plic – nemocný je podroben mnoha testům a zařazen na čekací listinu. Transplantace plic jsou ale velmi náročné operace, které nemusí vždy končit šťastně. V současnosti se však vědci snaží nalézt další účinné léky, které by mnohým pacientům přinesly novou naději.

Detail odstavce: Fibróza plicní
Zdroj: Různé druhy fibrózy
Zveřejněno: 5.3.2014

ČERVENÉ NOHY

Fialové fleky na nohou

Fialové fleky jsou charakteristické pro onemocnění nazvané sklerodermie. Sklerodermie patří mezi autoimunitní onemocnění.

Příčiny

Příčina onemocnění je neznámá, ale předpokládá se podíl hormonálních vlivů, okolního prostředí a genetické predispozice. Na vzniku se podílejí i změny vaskulární, poruchy imunoregulace a poruchy metabolismu kolagenu. Pro cévní poškození svědčí časný výskyt Raynaudova fenoménu a vznik teleangiektazií. Odběry na protilátky se u sklerodermie neprovádějí, protože jsou neprůkazné, jediná možná diagnostika je klinický obraz a v případě nejasností histologické vyšetření, tedy odběr kousku kůže. Ložisko se povětšinou nikdy nedá vyhojit a jediný efekt léčby je zástava rozrůstání ložiska.

Co s tím dělat

Při výskytu onemocnění je zakázáno kouřit, pobývat v teplém prostředí. Doporučují se masáže, cvičení, ochrana před traumaty a chladem, zdravá výživa. Celkově se podávají rheologické látky (pentoxifylin), vazodilatační (blokátory kalciových kanálků, prostaglandiny), antihypertensiva (inhibitory angiotensin konvertázy). A protizánětlivé přípravky: nesteroidní antirevmatika, glukokortikosteroidy, imunosupresiva (cyclofosfamid, azamun, methotrexat). Určitý vliv může mít penicillamin, interferony, penicilin, extrakorporální fotoferéza. Při gastrointestinálním postižení jsou zapotřebí: umělé sliny, blokátory H2 receptorů, antacida, slizniční protektiva, blokátory protonové pumpy, prokinetika (metoclopramid, cisparid, octreotid), pankreatické enzymy, antibiotika (například tetracyklin, erytromycin). Lokálně se provádí promazávání.

Detail odstavce: Fialové fleky na nohou
Zdroj: Červené nohy
Zveřejněno: 14.11.2017

BORELIÓZA

Třetí stadium boreliózy

Třetí fáze nemoci může nastat až několik měsíců či let od nakažení. Nemoc se v tomto stadiu projevuje jako roztroušená skleróza anebo zánět mozkových blan. Tělo se nedokáže a neumí bránit trvalé nákaze. Dochází k trvalému poškození nervů, poruchám soustředění, nefunkční krátkodobé paměti a ke ztrátě orientace v prostoru.

Projevy: záněty kůže, kloubů a zánět mozku, míchy, srdce nebo oka, bolestivý krk a zvětšené uzliny, pískot v uších, motání hlavy, bolest páteře a kloubů, popřípadě i výrůstky na kloubech, chronická únava způsobená chronickým únavovým syndromem, který borelióza vyvolává.

Léčba a komplikace ve třetím stadiu: Klasickou léčbou v boji proti borelióze v počátečním stadiu jsou antibiotika předepisována zpravidla na 3 týdny, díky nimž se předejde chronickým potížím a zabrání se přestupu do vyšších stadií infekce. Antibiotika účinná v léčbě časné fáze jsou: doxycyklin, amoxicilin, sumamed, erytromycin, ceftriaxon. Ve třetím stadiu nemoci se už mohou podávat takové léky, jako jsou například kortikosteroidy nebo imunosupresiva, což jsou látky tlumící imunitní reakce organismu.

V současnosti neexistuje žádný test, který by pacientovi zcela jednoznačně potvrdil, že jsou jeho zdravotní obtíže způsobeny právě boreliózou, nebo se z boreliózy vyléčil. Zásadním faktorem při řešení tohoto závažného onemocnění je včasná, rychlá a přesná diagnostika. Čím dřív se necháte vyšetřit, tím lépe.

Detail odstavce: Třetí stadium boreliózy
Zdroj: Borelióza
Zveřejněno: 22.6.2016

LÉČBA SVĚDIVÉ VYRÁŽKY

Léčba psoriázy

Léčba psoriázy závisí na možnostech léčby. Nejčastěji se léčí zmírnění příznaků. Léčba musí být upravena dle závažnosti onemocnění. Pokud jde o slabší formu vyrážky (psoriázy), bývá léčena pomocí lokální aplikace krémů, mastí a tinktur. Tyto léky nejčastěji obsahují dehet, dithranol, který brzdí buněčné dělení, a kortikosteroidy.

Závažná psoriáza je léčena perorálními léky, které obsahují metotrexát, retinoly, kortikosteroidy a imunosupresiva. Tato léčba má však mnoho závažných nežádoucích účinků, proto by mělo být užívání těchto léků omezeno. Vhodná léčba pro dlouhodobou terapii je pomocí kyseliny fumarové, která přináší efektivní zlepšení vzhledu kůže u 50 procent případů. I tato kyselina má mírné vedlejší účinky zahrnující průjem nebo bolesti břicha.

Nežádoucí účinky spojené s léčbou lupénky (psoriázy) tak nutí pacienty, aby vyzkoušeli jinou oblast léčby, a to zejména přírodní medicínu. Především metoda tradiční čínské medicíny (akupunktura) je velmi oblíbená. Užitečná může být i nutriční terapie a světelná terapie. Takzvaná koupelová terapie, která spočívá v koupeli v sirném bahně s přírodní sopečnou vodou, je velmi vhodná a zajišťuje úlevu od příznaků. Další alternativní metodou léčby je rybí terapie, kdy malé rybičky odstraňují přebytečnou kůži lupénky.

Závažnost psoriázy často souvisí s duševním stavem pacienta, proto musí stávající léčebnou metodou doprovázet psychoterapeutické opatření, které se používá k úlevě od příznaků. Cílem je naučit se ovládat stres.

Detail odstavce: Léčba psoriázy
Zdroj: Léčba svědivé vyrážky
Zveřejněno: 28.5.2013

MINOCYKLIN - PŘÍBALOVÝ LETÁK

Interakce

Vstřebávání minocyklinu ze střevního traktu mohou snižovat polyvalentní kationty, například ionty hliníku, vápníku (včetně mléka a mléčných výrobků) a hořčíku (obsažen v antacidech), stejně jako preparáty obsahující železo, aktivní uhlí a cholestyramin. Interval mezi podáním těchto přípravků a minocyklinu by měl být 2 až 3 hodiny.

Minocyklin může zvyšovat účinek orálních antidiabetik (derivátů sulfonylmočoviny) a dikumarolových antikoagulancií. U pacientů současně užívajících tyto přípravky a minocyklin by měla proto být pravidelně kontrolována srážlivost krve a glykémie a dávky léků aktuálně upravovány. Barbituráty a jiná antikonvulziva/antiepileptika (karbamapezin, fenytoin a primidon) stejně jako chronický alkoholismus mohou v důsledku indukce jaterních enzymů zvyšovat metabolismus minocyklinu, takže jeho obvyklé dávky nedostačují k dosažení terapeuticky účinných hladin. Při současném podávání minocyklinu a imunosupresiva cyklosporinu A se může zvyšovat toxický účinek cyklosporinu A.

Současné podávání minocyklinu a beta-laktamových antibiotik (penicilinu, cefalosporinů) se nedoporučuje, neboť se snižuje antibakteriální účinek. Rovněž nelze vyloučit, že při současném užívání minocyklinu a hormonálních antikoncepčních tablet může být snížena spolehlivost antikoncepce. Doporučuje se tudíž zároveň použít i nehormonální antikoncepci.

Těhotenství a laktace

Minocyklin proniká placentární bariérou a je vylučován v mateřském mléce. Těhotné ženy a kojící matky nemají minocyklin užívat (s výjimkou nevyhnutelných případů), neboť tetracyklinové depozity mohou způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění růstu kostí u plodů starších než 4 měsíce.

Možnosti snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Při léčbě tetracykliny byla v ojedinělých případech pozorována přechodná krátkozrakost, která může omezovat schopnost řízení motorových vozidel a obsluhy strojů.

Detail odstavce: Interakce
Zdroj: Minocyklin - příbalový leták
Zveřejněno: 8.8.2017

DUŠNOST U KONÍ

Léčba dušnosti u koně

Při akutním záchvatu dechové tísně či dušnosti je třeba ihned volat veterináře a informovat ho o naléhavosti situace. Při těžkém záchvatu představuje každá vteřina velké riziko a často se bojuje o život koně. Je-li dyspnoe méně dramatická, je také nutné volat veterináře, protože nikdy nemůžete vědět, zda se stav náhle nezhorší nebo nezanechá nenapravitelné škody na dýchacím traktu koně.

V každém případě, je-li to možné, zajistěte koni dostatek čerstvého vzduchu (dejte ho ven) a držte ho v naprostém klidu, stínu a chladnu. Jakákoli fyzická či psychická námaha zatěžuje ještě více jeho dýchací systém a celou situaci může zhoršit.

Pokud se jedná o chronický stav („dušnost“ čili COPD nebo chronickou infekci dýchacího traktu), je třeba kontaktovat veterináře a domluvit se s ním na řádném vyšetření. Čím přesněji zjistí diagnózu a rozsah poškození dýchacího aparátu, tím lépe může určit léčbu, nebo aspoň udržovací péči a zatížení koně. Jedině tak lze předejít zhoršování onemocnění a ulehčit koni jeho život.

Tomuto onemocnění můžete účinně předcházet pouhým nastavením kvalitních zoohygienických podmínek chovu vašeho koně.

Primární léčba by měla spočívat v alespoň částečném uvolnění hladkého svalstva, tedy podání bronchodilatantik, například ventipulmin, a dále k ředění hlenu, například dembrexin, bromhexin a podobně. Nutností je okamžitý přesun koně (samozřejmě s ohledem na jeho aktuální stav) do vyhovujících podmínek. Imunosupresiva jako kortikoidy podáváme jen krátce, a to ve zvlášť závažných případech, kdy může být ohrožen život koně – při jejich podání je nutné vždy dodržovat základní pravidla.

Detail odstavce: Léčba dušnosti u koně
Zdroj: Dušnost u koní
Zveřejněno: 29.9.2016

BOLAVÉ RUCE

Bolest žil na ruce

Vaskulitida je obecný název pro zánět krevních cév. Ve stěnách těchto cév vaskulitida způsobuje nejrůznější patologické změny, které se projeví jako ztluštění, oslabení, zúžení či zjizvení cév. Pod tento pojem zahrnujeme mnoho druhů těchto zánětů lišících se ve svých projevech, příčinách i nebezpečnosti. Obecně lze říci, že existují buď v akutní, nebo v chronické formě a ve svém konečném důsledku mohou způsobit poškození.

Léčba je složitá, ale naštěstí ne vždy je jí úplně potřeba. Léčbu volí lékař podle příčiny vzniku onemocnění, a jak jsme již zmínili výše, v některých šťastnějších případech dokonce ani léčba není nutná a onemocnění se samo upraví postupem času. Nicméně ve většině případů léky nutné jsou, a to léky ze dvou skupin. První skupinu představují kortikosteroidy, které se využívají pro svůj vynikající protizánětlivý účinek. Používá se především prednison nebo metylprednisolon. Problémem užívání kortikoidů je ale velké množství jejich nežádoucích účinků, jako je zvýšení hmotnosti, žaludeční problémy, hypertenze a poškození srdce, odvápňování kostí, diabetes, změny na kůži (vznik pajizévek – strií a celkové ztenčení kůže). Po jejich vysazení také často dochází k výraznému opětovnému zhoršení léčené nemoci, tedy k takzvanému rebound fenoménu. Z toho důvodu se přistupuje k podávání nejprve vyšších dávek k zvládnutí nejhorší fáze nemoci a pak k jejich postupnému snižování na co možná nejnižší dávky. Těžší formy vaskulitid si mohou vyžádat léčbu léky ovlivňujícími přímo imunitní systém. Sem řadíme imunosupresiva, jako je cyklofosfamid či azatioprin, které ničí buňky imunitního systému.

Detail odstavce: Bolest žil na ruce
Zdroj: Bolavé ruce
Zveřejněno: 17.6.2015

SLINNÉ ŽLÁZY

Zánět

Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.

Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.

Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.

Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.

Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.

Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.

Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.

Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.

Chronické fibroproduktivní záněty – v těchto případech dochází k fibrotizování tkáně slinné žlázy a její destrukci a snížení tvorby slin. Tento stav se rovněž nazývá cirhóza slinné žlázy. Léčbou je ve většině případů operace, kdy se odejmou nefunkční žlázy, nutné je rovněž absolvovat vyšetření na možnou přítomnost nádoru.

Zánětlivé změny také mohou provázet přítomnost kaménků ve slinných žlázách, které dráždí okolní tkáň a ta následně reaguje zánětem. Pro vyšetření slinných žláz se používá fyzikální vyšetření (hlavně pohmat), ultrazvuk a také odběr bioptického vzorku tenkou jehlou, sialografie s kontrastní látkou, CT či magnetická rezonance.

Detail odstavce: Zánět
Zdroj: Slinné žlázy
Zveřejněno: 5.1.2017

BÍLÉ KRVINKY A JEJICH SPRÁVNÉ HODNOTY

Snížený počet bílých krvinek

Pokles počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytů se rozlišuje na lymfopenii, neutropenii a monocytopenii.

Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů po chemoterapii nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou úmrtí.

Příčiny

Akutní infekce: V úvodu akutního infekčního procesu může dojít k paradoxnímu dočasnému snížení počtu bílých krvinek, relativně časté je to u septických stavů (otrava krve). Toto snížení je pak následováno očekávatelným zvýšením počtu bílých krvinek. Jako zcela speciální příčinu uveďme onemocnění AIDS při infekci HIV virem, který cíleně ničí jeden konkrétní podtyp T-lymfocytů zodpovědný za koordinaci imunitních reakcí.

Léky: Některé léky výrazně snižují počty bílých krvinek, většinou v důsledku poškození kostní dřeně. Jde například o některé přípravky používané k chemoterapii a o některá imunosupresiva. Velmi závažný podtyp je takzvaná febrilní neutropenie, kdy vlivem těchto léčiv dochází k poklesu jinak nejčastějších bílých krvinek, neutrofilů. Stav je spojen s těžkým poklesem počtu neutrofilů v krvi a s horečkou, může se snadno zvrhnout ve smrtelně probíhající infekci. Léčbou je podávání speciálních a drahých růstových faktorů, které stimulují tvorbu bílých krvinek. Pokles bílých krvinek nastává i po podávání některých antipsychotik a léků proti epilepsii.

Toxické sloučeniny: K poklesu počtu bílých krvinek dochází například vlivem chronických otrav některými těžkými kovy, jako je například arzén.

Hypersplenismus: Jedná se o zvýšenou aktivitu sleziny, která začne nadměrně vychytávat a skladovat krevní buňky a destičky. Hypersplenismus může vzniknout primárně poruchou sleziny, nebo může doprovázet jiná onemocnění.

Onemocnění kostní dřeně: Nedostatek tvorby bílých krvinek v kostní dřeni může být přítomen u hematologických chorob, jako je myelofibróza a aplastická anémie. Kostní dřeň může být kromě léků poškozena i ozařováním a po chemoterapii. Při chemoterapii jsou podávána cytostatika, která poškozují rychle se dělící buňky, hlavně nádorové, ale také má vliv na rychle rostoucí zdravé buňky (vlasové kořínky, buňky sliznic, krvinky). Pokles hladiny krvinek se obvykle projevuje 6.–10. den po podání chemoterapie. Neutrofily vznikají v kostní dřeni a pak cirkulují v krvi. Při infekci se za normálních okolností jejich počet výrazně zvyšuje. Mají jen krátkou životnost. Nedostatek bílých krvinek způsobuje sníženou odolnost proti infekcím. U oslabeného jedince může docházet k bakteriálním, ale i k plísňovým nebo virovým infekcím.

Pokles počtu bílých krvinek se zjistí z krevního náběru, vzorkem žilní krve. Za dolní hranici normy se většinou považují cca 4 miliardy bílých krvinek na litr krve (4 x 10 na devátou na litr). Kromě celkového počtu je vhodné znát i takzvaný diferenciál, tedy procentuální zastoupení jednotlivých podtypů bílých krvinek. Pokud je podezření na nemoci kostní dřeně, doplňují se další vyšetření, jako jsou sternální punkce a trepanobiopsie.

Závažnost neutropenie se dělí do 4 stupňů a podle toho také lékař ordinuje léčbu. Léčba zahrnuje léky snižující teplotu, například paralen, algifen, ibuprofen, dále dostatečné množství tekutin, klidový režim, někdy jsou nutná i antibiotika, jindy jsou potřeba takzvané růstové faktory.

Detail odstavce: Snížený počet bílých krvinek
Zdroj: Bílé krvinky a jejich správné hodnoty
Zveřejněno: 27.2.2017

KORTIKOIDY A OČI

Kdy se používají

Kortikosteroidy se běžně vytvářejí u zdravého člověka v kůře nadledvin. Jsou to hormony, které řídí spoustu důležitých pochodů v těle a jsou naprosto nezbytné pro přežití. Vylučované množství hormonů se přizpůsobuje aktuálnímu zdravotnímu stavu. V nemoci a ve velkých stresových situacích se produkce kortikosteroidů zvyšuje.

Kortikoidy, synteticky (uměle) připravené látky se stejnou strukturou jako kortikosteroidy, jsou preparáty vyrobené na podobné bázi, jakou mají lidské hormony. Jejich základním pozitivem je jejich silný protizánětlivý účinek. S těmito léky se setkáváme při léčbě prakticky všech závažných zdravotních stavů, kde ostatní léky nezabírají.

Lékaři používají lokálně působící kortikoidy i u atopického ekzému, který se může vyskytovat také v oblasti očí. Velice účinně léčí zanícenou pokožku. Není však vhodné používat je příliš dlouho. Mohou vyvolat ztenčení kůže a její větší křehkost. Navíc, bude-li plocha ošetřované kůže příliš velká, stoupá riziko, že se projeví i vedlejší účinky vstřebaných kortikoidů. Pacient by je proto měl užívat po dohodě s lékařem a především jen na vyřešení akutního zánětu. Když se to podaří, nahradí je krémy nebo emulzemi určenými na promazávání kůže, které pomáhají obnovit kožní bariéru.

Šetrnějším prostředkem než kortikoidy se ukázala být i lokálně působící imunosupresiva. Tyto krémy potlačují nežádoucí imunitní reakci v postiženém místě a s ní i vznik samotného zánětu. Obsahují účinnou látku tacrolimus nebo pimecrolimus. Teprve v případě, že jejich efekt není dostačující, může pacient sáhnout po kortikoidech určených na atopický ekzém. Lékaři považují za nejlepší, když tak činí s vědomím jejich předností i slabin.

Kortikoidy někdy mohou zvýšit nitrooční tlak a urychlit některé procesy v oku – může tak vzniknout tendence k zelenému nebo šedému zákalu. Při pravidelných kontrolách u očního lékaře se však riziko minimalizuje. Pokud tedy užíváte kortikoidy, měli byste preventivně chodit na oční kontroly alespoň 1x za rok.

Nejčastěji se kortikoidy používají na oči a oblast očí v podobě mastí. Kortikosteroidy se z mastí vstřebávají pomalu, ale penetrují do hlubších vrstev kůže. Doporučují se proto aplikovat na chronické dermatózy, například na chronické ekzémy a dermatitidy a chronické formy psoriázy.

Masti nejsou vhodné k aplikaci na velké plochy kůže a v teplých ročních obdobích ani na dermatózy s akutnější zánětlivou složkou a zvýšenou produkcí mazu. Mastné krémy se chovají v podstatě jako masti, kůži promašťují, jsou vhodné pro chronické a subakutní zánětlivé dermatózy. Nemastné krémy obsahují velké množství vody, po nanesení na kůži nemastí a nemají okluzivní účinek. Odpařováním vody z krému působí chladivě a protizánětlivě. Proto jsou vhodné pro akutní zánětlivé i lehce mokvající dermatózy (včetně seborhoické dermatitidy), lze je aplikovat i na intertriginózní lokalizace.

Lotiony jsou tekuté emulze obsahující málo tukových látek. Působí chladivě, jsou dobře smývatelné, nebrání odpařování vody, nemají žádný okluzivní účinek. Vhodné jsou pro léčbu akutních zánětlivých dermatóz, i mokvajících, a pro aplikaci na přechody kůže a sliznic.

Gely obsahují látky, které působením vody bobtnají a vytvářejí dobře roztíratelná vehikula pro kortikosteroidy. Při kontaktu s povrchem kůže se gely rychle rozkládají a účinná látka se vstřebává podobně jako z vodných roztoků. Odpařování vody vede k ochlazování povrchu kůže. Kortikosteroidy v gelech jsou vhodné pro akutnější zánětlivé dermatózy a pro aplikaci do vlasů. Po opakované aplikaci mohou způsobit odmaštění a přesušení kůže.

Alkohol-vodné roztoky jsou určeny k aplikaci do vlasů a na lokality, kde není žádoucí aplikace mastných vehikul. Mají nadměrně vysoušecí a odmašťující účinek. Alkohol může primárně kůži dráždit, a proto se nehodí k aplikaci na akutnější mokvající i nemokvající dermatózy. Roztoky s kortikosteroidy se aplikují zásadně jen na menší plochy, při jejich aplikaci do intertriginózních lokalizací je nutné zajistit odpaření alkoholové části roztoku.

Pěny jsou nemastné emulze, kortikoidy se z nich dobře vstřebávají, jsou vhodné pro aplikaci na ochlupená místa kožního povrchu a do intertriginózních lokalizací.

Spreje jsou roztoky aplikované pomocí tlakové pumpičky, jejich účinek je povrchový, ale kortikosteroidy se z nich dobře vstřebávají. Jsou vhodné pro aplikaci na větší plochy kůže. V současné době však u nás není registrován žádný kortikosteroid v aerodisperzní lékové formě pro aplikaci na kůži.

Detail odstavce: Kdy se používají
Zdroj: Kortikoidy a oči
Zveřejněno: 17.10.2016