Informace od zdravotní sestry

MENU

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

INFEKČNOST

OBSAH

Příčiny spalniček

Spalničky způsobuje virus, který patří do skupiny paramyxovirů. Jediným přirozeným hostitelem tohoto viru je člověk. Virus se šíří prostřednictvím vydechovaného vzduchu. Infekčnost této choroby je velmi vysoká, blíží se 100 % v případě setrvání delší doby s nemocným v uzavřeném prostoru. Mezi nejrizikovější faktory tedy patří delší kontakt s nakaženým, přičemž se infekce přenáší kapénkami či přímým stykem s nemocným. Dalším rizikovým faktorem, který ovlivňuje průběh nemoci, je nedostatek vitamínu A a podvýživa.

Zdroj: Domácí rady na spalničky

Inkubační doba

V případě pásového oparu je inkubační doba sedm až čtrnáct dní. Nakažlivý je jedinec ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu vzbuzuje obvykle nepřiměřený strach, ve skutečnosti je ale minimální, na rozdíl od neštovic, jimiž jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku. Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy bát nemusíte.

Zdroj: Pásový opar a jeho léčení

Rýma a její infekčnost

Rýma bývá nejprve způsobená viry – rhinoviry, coronaviry, virem Haemophilus influenzae A a B, parainfluenzae či RSV (respiratory syncytial virus), u kojenců a batolat pak adenoviry. Sliznici oslabenou virovou infekcí snáze napadnou bakterie, nejčastěji Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Branhamella catharalis. Podle průběhu se rozlišuje rýma akutní a chronická.

Zdroj: Inkubační doba rýmy

Nakažlivost pásového oparu

Puchýřky, které při pásovém oparu na kůži vznikají, obsahují virové částice, a proto mohou být infekční. Infekčnost lézí pásového oparu je však mnohem menší než u planých neštovic. Z tohoto důvodu se žádná protiepidemická opatření nepřijímají.

Od osoby s planými neštovicemi může jiná vnímavá osoba dostat plané neštovice. Od osoby s pásovým oparem může vzácně jiná vnímavá osoba rovněž dostat plané neštovice. Pásový opar je projevem opětovné reaktivace viru, který už máte v těle jako pozůstatek dřívějších planých neštovic. K reaktivaci dochází v důsledku různých vnějších i vnitřních vlivů (zátěž, stres, jiné onemocnění a podobně).

Zdroj: Co je pásový opar

První příznaky

Nemoc začíná horečkou s 38–40 °C a zduřením příušní žlázy (hmatatelný otok v místě před a pod ušním lalůčkem). Otok je bez zarudnutí, může být bolestivý (nemusí být!) a může se rozšířit jak na druhou příušní žlázu, tak může postihnout i další velké slinné žlázy, tedy žlázu podčelistní a podjazykovou. Obvykle otok začíná jednostranně a po 2–3 dnech postihne i druhou žlázu, případně na jedné straně může otok ustoupit a objevit se na straně druhé. Podle závažnosti onemocnění trvají příušnice 5–14 dnů, poté horečka i další příznaky ustupují. V některých závažnějších případech se může přidružit zánět mozkových blan (meningititida) s vysokou horečkou, zvracením a bolestmi hlavy, u části nemocných tento stav může zanechat jednostranné postižení sluchu až hluchotu.

Nemocný je infekční zhruba 3–14 dní před propuknutím onemocnění (maximální infekčnost se uvádí 48 hodin před objevením se prvních příznaků) a dále přibližně 7–14 dní po vyléčení. Měl by proto být po tuto dobu izolován od zdravých jedinců.

Zde můžete vidět, jak vypadají příznaky příušnic.

Zdroj: Příušnice

Přenos a inkubační doba

Plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou infekční bakterie. Šíří se podobně jako třeba chřipka, tedy kapénkovou infekcí, to znamená kašláním a kýcháním. Způsobují i podobné potíže jako chřipka, ovšem pokud se v těle rozšíří, jsou mnohem nepříjemnější. Mohou se z dýchacích cest dostat do dalších částí těla – do nervových tkání, do mozku, svalů, napadají i imunitní buňky. Bakterie infikují buňky zevnitř a parazitují na nich, okrádají je o energii, kterou pak používají k vlastnímu množení. Nestačí pouze klasická dvoutýdenní léčba antibiotiky, protože ta hubí pouze jednu z jejich tří životních fází a zbylé dvě pak snadno infekci obnoví. I když příznaky zmizí, v budoucnu může přijít recidiva (nové propuknutí nemoci).

Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stadiem chlamydie je elementární tělísko, které se po vniknutí do buňky hostitele mění v retikulární tělísko (RB). To se v napadené buňce dělí a mění během 24–48 hodin opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.

Zdroj: Plicní chlamydie

Dávivý kašel a zvracení

Dávivý kašel se zvracením může charakterizovat černý kašel. Onemocnění začíná necharakteristickým kašlem, to je první stadium, které lze ovlivnit antibiotickou léčbou. Druhé stadium nastupuje mezi druhým a třetím týdnem a vyznačuje se záchvatovitým kašlem, typickým pro tuto nemoc. Pacient má záchvat opakovaného kašlání, během záchvatu se nemůže nadechnout. Kašel může být ukončen buď kokrhavým zajíknutím, nebo je organismus tak podrážděn usilovnou námahou, až se rozzvrací. Stav je doprovázen nedostatkem dechu a namodralou barvou rtů z nedostatku kyslíku v krvi. Množství záchvatů se počítá do desítek během dne, častěji se objevují v noci a nemocný nevykašlává příliš mnoho hlenu. Toto stadium trvá 4–8 týdnů. Pokud není onemocnění komplikované, není přítomna horečka. Poslední stadium je rekonvalescentní, pacient se uzdravuje, záchvaty kašle mizí.

V rané fázi lékaři podávají speciální tekutinu složenou z protilátek proti černému kašli. Postup je vhodný především pro děti mladší dvou let. Včasné nasazení antibiotik zabrání přechodu prvního stadia ve druhé a významně sníží infekčnost pro ostatní členy rodiny, kolektivu. Dítě s podezřením na černý kašel je vždy hospitalizováno v nemocnici a sledováno, musí být izolováno a musí se mu zvlhčovat vzduch. Zápal plic se vyloučí na RTG snímku.

Zdroj: Dávivý kašel

Je pásový opar nakažlivý

Přes 20 let je k dispozici očkovací látka proti viru VZV, která chrání před infekcí planými neštovicemi a pravděpodobně také před pozdějším vznikem pásového oparu. U dětí, které prodělaly plané neštovice, si imunitní systém vybuduje ochranu proti původci choroby. Tato ochrana po dlouhá léta zabraňuje nové infekci. Pásový opar pravidelně nerecidivuje, u většiny pacientů se objeví 1x za život a poté už ne, ale vlivem dnešní doby, stresu, velké psychické i fyzické zátěže, obvykle i nedostatečné rekonvalescence po výsevu se stává stále častěji, že se objeví ve stejném místě i opakovaně. Chronické nemoci typu diabetu či onkologické nemoci riziko recidiv zvyšují. Je ale možné očkovat proti recidivám pásového oparu vakcínou Zostavax.

Inkubační doba je sedm až čtrnáct dní. Nakažlivost je ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu je minimální, na rozdíl od neštovic, jimiž jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku. Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy infekce bát nemusíte.

Zdroj: Pásový opar u dětí

Infekčnost impetiga

Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tedy při pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem či poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa. Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.

Nebezpečný je nejen osobní kontakt s dítětem trpícím impetigem, ale také s jeho osobními věcmi, jako jsou různé hygienické pomůcky, ručníky a další. Proto je potřeba dodržovat zásady správné hygieny a nepůjčovat si s ostatními dětmi oblečení či ručníky. Dětský imunitní systém je v porovnání s imunitním systémem dospělých poměrně málo vyvinutý a bakterie tak mají větší šanci organismus poškodit. Další možností přenosu impetiga jsou různé kontaktní sporty a jiné aktivity, při kterých může dojít ke kontaktu mikroorganismů s nechráněnou poškozenou kůží. Zvýšený výskyt impetiga je pozorován v letních měsících, protože se bakteriím lépe daří v teplém a vlhkém prostředí.

Rizikovou skupinou, u které se častěji vyskytuje impetigo, jsou také pacienti s nejrůznějšími kožními chorobami nebo se sníženou imunitou, například cukrovkáři, či pacienti se zhoubným onemocněním.

Jak dlouho je impetigo infekční? Nejčastěji se udává inkubační doba 1 až 3 dny, může být až 10 dnů. Impetigo postihuje častěji děti, u nichž se imunitní systém ještě vyvíjí, a dospělé s oslabeným imunitním systémem.

Zdroj: Impetigo – inkubační doba


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP