JADÉRKA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Grapefruit je subtropická dřevina pěstovaná pro své citrusové plody stejného názvu. Grapefruit obsahuje bohaté množství vitaminu C, B1 a K, samotný plod je doslova napěchován blahodárně působícími přírodními flavonoidy. Grep zvyšuje obranyschopnost organismu, zlepšuje krevní oběh, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a jeho častá konzumace snižuje riziko rakoviny plic a žaludku. Hořká chuť grapefruitu svádí k použití cukru, ale toto spojení není příliš vhodné, protože grapefruit s cukrem v žaludku kvasí.
Grapefruitová jadérka
Grapefruitová jadérka pocházejí z plodu grapefruitu. Extrakt z grapefruitových jader je jedním z nejstarších přírodních antibiotik. Extrakt obsahuje bioflavonoidy a brání množení bakterií, virů a plísní! Je výborný v boji proti volným radikálům, posiluje stěny cév, brání shlukování krevních destiček a vzniku krevních sraženin. Ulehčuje i trávení, pročišťuje organismus, pomáhá předcházet nachlazení, infekcím, zápalům, zlepšuje krevní oběh a odolnost sliznic. Extrakt z jader grapefruitu je také velmi silný antioxidant. Tento extrakt patří mezi oligomerické proantokyanidiny, to jsou látky vyskytující se v řadě rostlin a nejvíce právě v jádrech grapefruitu. Tyto látky jsou významné pro své antioxidační účinky. Klinické studie potvrzují, že extrakt z jadérek grapefruitu coby významný antioxidant může být 50krát účinnější než vitamin E a 20krát účinnější než vitamin C.
Využití extraktu z grapefruitových jader:
Záněty
Nemoci z nachlazení (chřipka, rýma, kašel, bolesti v krku, hlavy a podobně)
Žaludeční a střevní infekce (průjmy, bolesti břicha, nevolnost a zvracení)
Plísně a mykózy – experti je považují za „spolutvůrce“ takových onemocnění, jako jsou poruchy srdce a cév, revma, artritida, dna, alergie, tuberkulóza, a dokonce nádorová onemocnění. Plísně produkují jeden z nejsilnějších jedů – alfatoxin, který způsobuje onemocnění jater. K plísním se přidávají kvasinky. Nejznámější je Candida albicans, která způsobuje celou řadu potíží: nadýmání, vředy v žaludku, menstruační či hormonální potíže, migrény
Paraziti – jsou nejjedovatější organismy v našem těle, oslabují náš imunitní systém a jsou také příčinou mnoha onemocnění
Extrakt z jader grapefruitu dnes najdeme ve formě tobolek nebo kapek. Příkladem je přípravek Grefit, který je navíc obohacen o vitamin C. Běžně je k dostání v našich lékárnách za cenu 182 Kč a výborně poslouží jako prevence vůči chřipkám, nachlazením a různým dalším infekcím. Na trhu najdeme také Grepofit spray, bioinformační přípravek s obsahem extraktu z grapefruitových jadérek, česneku setého a propolisu. Působí proti širokému spektru virů, bakterií a plísní (Candida albicans). Sprej se hodí proti zánětům v krku.
Vyhněte se všem jídlům, která nadýmají a mohou způsobit podráždění žaludku i střev. Také je potřeba se vyhýbat ovoci, které má jadérka a pecky (maliny, ostružiny). Meloun sám o sobě neškodí, ale pozor na pecky!.
Je potřeba se vyhýbat uzeninám, špeku, mastným jídlům, bílému pečivu, sladkostem, tučným mléčným výrobkům a pod. Z ovoce a zeleniny vylučte všechno, co nadýmá, naopak švestky, jablka, mandarinky a podobně jsou přijatelné.
Podrobnosti o dietě na slinivku se dočtete v našem článku Dieta na slinivku.
Česnek nakrájejte pokud možno co nejrychleji na tenké plátky. Použijte na to nejlépe nekovový nůž, abyste omezili oxidaci a ztrátu žádoucích látek. Z chilli papričky odstraňte jadérka. Do čisté skleničky vložte nejprve česnek, papričku můžete nakrájet na menší kousky a přidat je k česneku. Nakonec přisypte asi tři gramy cukru, tedy necelou malou lžičku. Nakonec směs pořádně protřepejte. Česnek nechte louhovat čtyři dny v temnu při teplotách 18–20 °C. Dvakrát denně směs protřepejte. Pak můžete tinkturu přelít do vymytých lékovek od kapek. Lék se užívá tak, že do malé sklenice vody kápnete dvě kapky česnekové vodky a užíváte dvakrát denně na lačný žaludek. Po pěti dnech postupně přidáváte o dvě kapky víc, až dosáhnete množství 16–20 kapek. Sledujte přitom reakce svého organismu a v případě obtíží dávky snižte.
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Špaldová mouka se s oblibou používá na vaření a pečení. Zdravé pečení ze špaldové mouky se týká třeba koláčů a buchet. V receptech se obvykle doporučuje až polovinu množství klasické bílé mouky nahradit právě moukou špaldovou. Moučník pak bude zdravější a také vás na delší dobu zasytí. V porovnání s běžnou moukou je ta špaldová stejně energetická.
Celozrnná mouka je chuťově výraznější. Proto pro ty, kteří se ji teprve chystají zařadit do svého jídelníčku, doporučuji smíchat celozrnnou mouku s hladkou moukou v poměru minimálně 30 % celozrnné mouky. Takto se dá postupně zcela přejít na celozrnnou mouku. Špaldová mouka je oproti pšeničné mouce o něco hustší. Chleba ze špaldové mouky je tak nižší, hustší. Pšeničný chléb, respektive koláče nakynou víc. I proto je vhodné tyto mouky v receptu smíchat. V koláčích se doporučuje kombinovat hladce namletou mouku s takzvanou polohrubou moukou, respektive s celozrnnou moukou. Když totiž použijeme pouze čistě hladkou mouku, těsto je hustší, těžší. Pokud však přidáme například 30 % celozrnné mouky, která je namletá středně, získáme nadýchanější, lehčí těsto a doma se nám po koláči jen zapráší. Ze špaldové mouky, ať už hladké, nebo celozrnné, můžeme plnohodnotně vařit a péct stejně jako z pšeničné mouky.
Základem pro recepty na špaldový chléb bývá špaldová mouka, kvásek, respektive kvasnice, sůl, ostatní si už lidé přidávají podle vlastní chuti, například brambory, kmín, semínka, jadérka a podobně. Někteří rádi pečou i špaldový chléb s jogurtem. V kuchyni také můžeme využít celé špaldové zrno, které se skvěle hodí jako zdravá příloha či jako přísada do špaldota.
