JELENÍ LŮJ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Popraskaly mi rty, jsem z toho nešťastná, ani jelení lůj mi na to nezabírá. Na rtech se občas udělají červené fleky a prasklinky, které při každém pohybu pusy hrozně bolí. Existuje něco na popraskané rty?
Příčina popraskaných rtů
Popraskané ústní koutky nebo prasklý ret je v mnoha případech plíseň rtů. Plíseň rtů postihuje člověka bez rozdílu věku a pohlaví. Jako každá plíseň, tak i prasklý koutek, je přenosná - nakažlivá. Nejčastější příčinou plísně rtů je kvasinka candida. Léčbou plísně rtů rpzhodně není jelenílůj nebo olizování rtů. Jelenílůj je vhodný na léčení popraskaných rtů ze zimy, například po lyžování v mrazu. Proti kvasinkám se bojuje nejlépe s pomocí probiotik a sacharidovou dietou.
Prudké (akutní) onemocnění plísní se nejčastěji projevuje jako intenzivní svědění až bolest v místech, kde kůže přiléhá k protilehlé kůži, a to dlouhodobě nebo trvale. Laicky jsou tyto potíže označovány nejčastěji jako zapářka, zapaření či opruzení. Mezi akutní onemocnění plísní rtů patří prasklý ústní koutek nebo ret. Vyskytuje se bez rozdílu věku a pohlaví. Jako každá plíseň je prasklý koutek přenosný (nakažlivý). Rozhodně takovému onemocnění neprospívá olizování rtů či jelenílůj. (Jelenílůj je vhodný na léčení popraskaných rtů například ze zimy při lyžování.)
Léčba: Při těchto projevech je třeba vyhledat praktického nebo kožního lékaře, který doporučí nejvhodnější léčbu – protiplísňové léky ve vhodné formě. Paradoxně u rozvinutých plísňových kožních nemocí nepomáhá zvýšená hygiena. Časté sprchování nebo koupání naopak podporuje rozvoj akutních kožních plísní. Kožní plísně se vyskytují častěji u lidí postižených cukrovkou. Zvláště neléčená nebo nepoznaná cukrovka s vysokou hladinou cukru v krvi podporuje rozvoj plísní. Vysoká hladina cukru v krvi je totiž vhodnou potravou pro plísně a kvasinky.
K výrobě domácí okurkové masti budeme potřebovat dva druhy tuku. První a nejobjemnější by mělo být vepřové sádlo (250 g) a tím druhým zase telecí lůj (120 g). Pak k tomu budeme potřebovat čerstvou, nejlépe ze své zahrádky utrženou, velkou okurku. Okurku je třeba dobře rozmělnit na kaši. Nejlépe se to dělá pomocí mlýnku na maso. Telecí lůj nakrájíme na kostičky a dáme do kastrolku na mírné teplo roztéct. Až bude lůj rozteklý, tak přidáme vepřové sádlo a necháme ho také roztát. Celá tuková směs nesmí překročit teplotu 60*C! Pak do tohoto omastku přidáme namletou okurku a udržujeme vše v tekutém stavu po dobu jedné hodiny a občas promícháme. Zelená sedlina, která se vytvoří na povrchu, se po hodině sesbírá a odstraní. Pak se to celé nechá ztuhnout, při čemž se oddělí tuk a voda. Voda se slije a zbylý tuk je pak vysoce kvalitní domácí okurková mast. Důležité je uchovat tento tuk v dobře uzavřených sklenicích naplněných úplně po okraj, aby se zabránilo přístupu okolního vzduchu. Jinak se okurková mast rychle kazí.
Nejstarší známý důkaz o výrobě mýdla pochází z Babylonu. Recept s letopočtem 2800 let před Kristem byl nalezen během vykopávek. Nápisy na hliněných láhvích prozrazují, že oleje se vařily dohromady s popelem.
O užívání mýdla ve Starém Egyptě je důkazů více. Na papyru Ebers (Egypt, 1550 př. n. l.) se uvádí, že starobylí Egypťané se pravidelně koupali a používali k tomu mýdlo vyrobené z tuků zvířat a rostlinných olejů. Mýdlo je ve starých papyrech rovněž zmíněno v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.
Arabové vyráběli mýdlo z olivového oleje a jako první použili k jeho výrobě louh. Od začátku 7. století bylo mýdlo vyráběno v Palestině a jižním Iráku. Arabské mýdlo bylo voňavé a barevné.
Řekové a později Římané využívali k tělesné očistě směs olivového oleje a písku. Umění výroby mýdla se zřejmě naučili od Keltů. Plinius starší, římský spisovatel z 1. století, použil ve svém díle Přírodověda galské slovo saipo, z něhož je údajně odvozen výraz pro mýdlo. V následujících staletích se o mýdle příliš nemluví, i když je známo, že ve středověku se Itálie, Španělsko a Francie staly významnými středisky výroby mýdla. Navzdory snahám o velkovýrobu se zdá, že v Evropě se mýdlo příliš nepoužívalo.
Počátky výroby mýdla
Jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevuje v dokumentu z 12. století, v němž jsou zapsána obchodní tajemství řemeslníků. Během staletí se chemické postupy při jeho výrobě prakticky nezměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Je pochopitelné, že kvalita mýdla závisela na materiálu použitém k jeho výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva a zvířecí tuk. I první američtí osadníci vyráběli z těchto ingrediencí hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu. Tehdy se nejen mýdlo, ale i svíčky vyráběly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje. Takzvaní svíčkaři často vyráběli a prodávali oba tyto produkty.
Od ruční výroby mýdla k průmyslové
Když ve 2. stol. n. l. římský lékař Galénos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat k osobní hygieně a stalo se řemeslem. Ve výrobě mýdla prosluli byzantští mydláři, kteří už v 7. stol. n. l. zásobovali celý svět. Mýdlo nevypadalo moc vábně a vyrábělo se z olivového oleje, vápna (oxid vápenatý) a louhu (hydroxid draselný), který získávali z dřevného popela. Mýdlo bylo mazlavé, nevábné vůně, barvy černé, hnědé nebo nazelenalé. Ale jeho dobré vlastnosti oceňovali králové a velmoži. Ve 14.
Rty jsou velmi choulostivé a rychle reagují na změnu klimatu, proto je velmi důležitá pravidelná péče o rty. Rty jsou oproti jiným částem těla ve velké nevýhodě. Na rozdíl od pokožky obličeje nemá jejich povrch žádné ochranné tukové žlázy. Vrchní rohovinová vrstva je extrémně tenká. A nedostává-li se jim pomoci zvenčí, snadno popraskají. Rty jsou osobním strážcem, který nikdy nespí a hlídá, zda nechybí v organismu vitamíny, jestli je dostatečný pitný režim, zda se o vás nepokouší infekční onemocnění nebo nemáte v těle závažnější nemoc. Až si ráno vyčistíte zuby, přejeďte si kartáčkem i po rtech. Tím je lehce promasírujete, pak naneste ošetřující balzám. Můžete použít i hojivé tyčinky na přírodní bázi nebo jelenílůj s placentou. V tyčinkách se tuk mísí například s aloe, heřmánkem, měsíčkem, řepíkem či medem. Jejich působením pokožka zjemní a zvláční, přičemž se na ní vytvoří jemná vrstva chránící pleť před podrážděním a nepříznivými vlivy. Přes den je dobré mít tyčinku u sebe, nebo používat rtěnku. Každý večer si rty pečlivě odličte a vetřete do nich ošetřující krém. Rty by se měly před nepřízní počasí vždy chránit, zvláště tehdy, osychají-li vám příliš rychle. Je nutné vytvořit na jejich povrchu ochrannou vrstvu a potírat je hlavně po jídle, pití nebo po mytí obličeje.
Dietní režim u onemocnění slinivky v zásadě sleduje tři cíle:
Vyloučit látky, které podporují zánět zevně sekretorické tkáně slinivky břišní.
Vyloučit součásti jídel, jež nemohou být pro nepřítomnost enzymů stráveny a podléhají ve střevě kvasným procesům s nepříjemnými vedlejšími projevy.
Po operacích v dutině břišní je nutno vyloučit části stravy, které vedou k urychlení střevní činnosti nebo plynatosti. Pooperační srůsty a slepeniny kliček bránící dobrému průchodu obsahu střeva by mohly být příčinou bolestí v břiše. V případě, že se jedná o diabetika, jak to často u onemocnění slinivky bývá (přes 30 %), je třeba dietu korigovat především v obsahu cukrů.
Dietní opatření: Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je nutné korigovat i bílkoviny. Doporučuje se přísun velkého množství vitamínů, protože jejich vstřebávání je většinou vázáno na rozpustnost v tucích. Ty jsou v dietě omezovány. Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle stupně onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci jejich množství klesá. Po operaci bývá nemocný odkázán na čaj a tekutiny s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, uzená masa, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, samotné vejce, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě.
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, vločková, krupicová či rýžová kaše, houskové a bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudingy, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení. Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zapracovaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin, zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská a petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
omezit celkový příjem tuků minimálně na 60 g denně;
nepoužívat volné živočišné tuky (máslo, sádlo, slanina);
konzumovat potraviny s nižším obsahem tuků;
nahrazovat živočišné tuky kvalitními rostlinnými tuky (a též je správně používat, například olivový olej Extra Virgine je velice zdravý, ale není vhodný pro tepelnou úpravu potravin – do teplého pokrmu ho lze přidat až po tepelné úpravě);
nepoužívat kuchyňské úpravy vyžadující větší množství tuků (smažení, fritování);
omezit příjem celkového cholesterolu na maximum 300 mg denně;
zvýšit příjem vlákniny (cca 30 g denně = ½ kg ovoce nebo zeleniny);
konzumovat luštěniny, brambory;
upřednostňovat celozrnnou pšeničnou mouku a výrobky z ní;
konzumovat stravu s nízkým a středním glykemickým indexem;
vyhnout se sladkostem a tučným jídlům;
ke slazení používat sladké ovoce, jím též uspokojovat chuť na sladké, občas lze sladit medem (kromě sacharidů obsahuje též rostlinné tuky, minerály, vitamíny);
pít neslazené nápoje, přírodní, neslazené ovocné šťávy (džusy) ředit vodou v poměru 1 : 1;
omezit alkohol jen na jednu dávku denně, a to pouze nejsou-li další onemocnění (například onemocnění jater).
Mezi vhodné potraviny patří libová masa, náhražky masa (sójové maso, klaso, šmakoun, robi, seitan), z uzenin se doporučuje pouze libová šunka, mléko a mléčné výrobky s nižším obsahem tuků, vejce pouze do pokrmů, vaječné bílky bez omezení. Z tuků lze používat kvalitní rostlinné oleje a kvalitní rostlinné tuky (například Flora, Rama), ořechy a semínka konzumovat pouze občas (obsahují velké množství tuku). Ovoce a zelenina jsou vhodné bez omezení (tedy všechny druhy, ale diabetici by měli konzumovat sladké druhy ovoce, jako jsou hrušky, hroznové víno, melouny, v omezeném množství). Vhodné jsou celozrnné obiloviny a výrobky z nich, luštěniny, brambory, bylinné natě, koření se neomezuje, pouze se omezuje solení (se zvýšenou hladinou krevních tuků bývá totiž spojena hypertenze). Polévky se používají netučné, z příkrmů jsou vhodné všechny kromě smažených (hranolky, smažené brambory), houskových knedlíků, které lze zařadit pouze výjimečně, omáčky se nepoužívají (jsou kalorické), upřednostňují se přírodní šťávy, místo moučníků je vhodné ovoce nebo ovocné tvarohy nebo zakysané mléčné výrobky s nižším obsahem tuku a ovocem. Nápoje se konzumují neslazené, vhodná je pramenitá voda, pitná voda, stolní vody bez příchuti, ovocné čaje, ne příliš silný černý, ruský, zelený, bílý čaj. Zrnkovou kávu si lze dopřát 1x denně.
Jíst je třeba především to, co našemu tělu prospívá, tedy stravu bohatou na vlákninu a zeleninu a zbavit se cholesterolu. Hladinu cholesterolu v krvi snižují takzvané rostlinné steroly. Ty se vyskytují například v sóje, řepce, avokádu, ovšem v množství tak malém, že samo o sobě nemůže hladinu cholesterolu ovlivnit. Účinky se dostaví, až když potraviny jimi obohacené podpoříme změnou stravovacích zvyklostí, tedy zvýšenou konzumací ryb, ovoce, zeleniny, cereálií, omezením příjmu živočišných tuků a změnou životního stylu vůbec (jde především o pohyb). Ukázalo se, že účinkují v kombinaci s tuky, proto jsou jimi některé rostlinné tuky obohacovány. Tvoří rovněž součást speciálních mléčných výrobků určených lidem se zvýšenou hladinou cholesterolu. Těm, kteří ji mají normální, však stačí kvalitní vyvážená strava. Ostatně specialisté tvrdí, že neexistují „dobré“ a „špatné“ potraviny, ale že škodlivá je nestřídmost. Kousíček másla ještě nikomu, kdo má cholesterol, neublížil.
Omezte červené maso, ale občas si ho můžete klidně dát. Raději menší porce, libové, připravované na grilu nebo na teflonové pánvi bez jakéhokoliv tuku.
Sýrů a jiných mléčných výrobků se nemusíte zříkat, pokud si vyberete ty nízkotučné.
Ovoce a zeleninu se snažte přidávat ke každému jídlu. Vláknina zpomaluje vstřebávání cholesterolu. Ideální jsou například jablka bohatá na pektin.
Jedlé oleje se rozhodně vyplatí střídat, nezůstávejte jen u všeobecně doporučovaného olivového. Ale pozor na ně, jsou příliš kalorické!
Doporučená jídla:
luštěniny, ovoce, zelenina – veškerá čerstvá i mražená zelenina, velmi vhodné jsou luštěniny (fazole, čočka, hrách), kukuřice, brambory vařené nebo pečené ve slupce, veškeré čerstvé nebo sušené ovoce, konzervované ovoce bez cukru
Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je třeba korigovat i bílkoviny.
Doporučuje se přívod velkého množství vitamínů, protože vstřebávání některých je vázáno na rozpustnost v tucích. A ty jsou v dietě omezovány.
Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle tíže onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci množství šťáv klesá.
Po operaci bývá nemocný na čaji a tekutinách s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, masa uzená, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté pečivo a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, vejce samotné, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, kaše vločková, krupicová, rýžová, houskové knedlíky, bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudinky, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení
Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zadělaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská, petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
Jak jednoduše charakterizovat příčiny vzniku cukrovky 2. typu? Asi takto: Inzulinu vzniká dostatek, u někoho dokonce nadbytek, ale buňky v našem těle nereagují, neslyší na jeho pobídky přijímat glukózu z krve.
Cukrovce 2. typu je možno předejít vhodným jídelníčkem, sportem a správným denním režimem. Když už se cukrovka objeví, je nutno ji včas diagnostikovat. Podle toho se vybírá ta nejlepší léčba. Kromě medikamentů provází léčbu také dieta a pravidelná pohybová aktivita.
Počáteční příznaky jsou: únava, malátnost, ospalost, žízeň, sucho v ústech, noční pocení, zvýšená chuť k jídlu, nadměrné množství moči, glukóza v moči, občasná necitlivost končetin, brnění končetin, suché, rozpraskané rty, svědění kůže, průjem.
Příčiny cukrovky 2. typu:
nadváha, obezita, přejídání;
špatná strava, převaha jednoduchých cukrů ve stravě (rychle se vstřebají ze střev do krve, čímž doslova vyletí hladina cukru);
někteří odborníci vidí příčinu i v překyselení organismu;
nedostatek pravidelného pohybu, sportu;
selhání ledvin, které doprovází snížené působení inzulinu na buňky (cukrovka 2. typu, do buněk jde z krve méně glukózy), tedy hromadění glukózy v krvi a z ní plynoucí zvýšení lipidů v krvi;
příušnice (zduřelé příušní žlázy, horečka, bolest při otevírání úst, malátnost);
Cushingův syndrom (nadváha, ukládání tuku v břiše, krku, tvářích, strie, řídnutí kostí, poruchy menstruace, ztráta sexuálního libida);
Jako příčina rozpraskaných koutků se uvádí nedostatečná výživa. Proto by hlavním krokem měla být úprava jídelníčku o potraviny bohaté na železo, zinek a vitaminy skupiny B. Mezi ně patří například vejce, červené maso, pivovarské kvasnice, obilniny, luštěniny, červená řepa, špenát a mléčné výrobky. Kromě potravin je možné také užívat vitaminy v podobě doplňků stravy. Popraskané koutky se často objevují i u jedinců, kteří nedodržují pitný režim, u diabetiků nebo u těhotných žen. Na vzniku se mohou podílet rovněž infekce, bakterie, viry, případně alergie.
Samostatnou skupinou, která tímto problémem trpí, jsou děti, ať už se jedná o ty nejmenší, jimž koutky dráždí noční slinění, nebo ty větší, které nosí rovnátka. U dětí je navíc problém v tom, že si koutky neustále olizují, což oddaluje jejich hojení. V případě tohoto zdravotního problému můžeme někdy slyšet výraz „perléche“. Tento výraz označuje zanícené koutky vzniklé právě nadměrným olizováním.
Na popraskané koutky je nejúčinnější léčbou si je neolizovat a neškrábat. Škrábáním se do nich totiž může zanést infekce, čímž se prodlouží doba uzdravení. Nejčastější chybou, kterou lidé dělají, je, že na popraskané koutky nanášejí lůj, který běžně používají na rty. Tyto přípravky většinou obsahují lanolin, který je takzvanou potravou pro kvasinky, jež tvoří v koutcích bílý povlak. Tím se vlastně kvasinky dokrmují a koutky pak nemají šanci se uzdravit a stávají se rizikem pro druhé osoby se sníženou imunitou. Polibkem u dospělých či olizováním hraček u dětí následně může dojít k přenosu kvasinek. Nejběžnější kvasinkovou infekci doprovázející popraskané koutky způsobuje Candida albicans.
Bylinné léky mohou zlepšit zdraví a funkci vnitřních orgánů, včetně jater a sleziny. Je důležité, aby si každý člověk uvědomil, že každý orgán plní určitou funkci. Většina orgánů, včetně jater nebo sleziny, má mnoho funkcí, které pomáhají s udržením těla v dobrém celkovém zdraví.
Byliny na podporu sleziny
Některé bylinné léky pomáhají s podporou zdraví sleziny a s léčbou nemocí ohrožujících právě slezinu. Velmi užitečné byliny jsou následující:
pampeliška
rournatec
zpododěr americký
jelení jazyk celolistý
dříšťal
bílý dub
Pampeliška je jednou z nejčastěji používaných bylin v léčbě zvětšené sleziny či jater. Zároveň jsou v ní obsaženy účinné látky, především terpen a kumarin. Další vhodnou bylinkou je například žen-šen (připisuje se mu obzvlášť léčivé působení na okruh sleziny) a takzvané zahřívající koření – skořice, kurkuma, zázvor, kardamom, muškátový oříšek.
Cordyceps čínský neboli housenice čínská (Cordyceps sinensis) je jako živá bytost. Je možné ho zařadit jak ke skupině flóry, tak i ke slupině fauny. Cordyceps se vyskytuje ve vysokohorské Číně: v provinciích Sečuán, Juňnan, Cinchaj a Tibet. Jeho forma existence je podivuhodně zvláštní. Ve skutečnosti je Cordyceps jako dvojjediná bytost. Je to i houba, je to i živočich, jak bylo řečeno ve starobylé čínské knize „Nová kompilace farmakologie“.
Říká se, že Cordyceps v zimním období žije v zemi jako houba ve formě kokonu. Dochází u něho k růstu podhoubí, které s příchodem letního období vyrůstá ze země ven, přičemž se Cordyceps úplně přeměňuje v houbu. V letním období vystřeluje z dceřiné cysty spóry (nebo askogonodia), které se usazují na housence motýla a začínají zde žít jako parazit. Nakažená housenka se pak zahrabává do země. V zimě houba postupně ničí vnitřní orgány housenky, ale chitinový obal housenky zůstává neporušený, takže houba postupně vyplňuje celé její tělo.
Cordyceps žije ve vysokých horách, ve výšce 3 500 m nad mořem. Housenka, na které žije Cordyceps, má extrémně vysokou schopnost přežití. Živí se oddenky vysokohorských rostlin, včetně takových jako jsou hořec, Astragal, Ofiopogon. Housenka, v níž žije Cordyceps, během dvouletého vývoje v zemi snáší dlouhé hladovění, chlad a nedostatek kyslíku. Naopak tělo houby Cordyceps je bohaté na živiny a specifické enzymy a další látky, vlastní pro rostliny vysokohorských biotopů.
V Číně je Cordyceps tradičním lékem. Stojí na stejné úrovni s takovými všeobecně známými prostředky pro upevnění zdraví a zvýšení odolnosti organismu, jako jsou ženšen a jelení parůžky.
Historie použití Cordycepsu v Číně jako prostředku k upevnění zdraví a prevence se počítá už na více než 1 200 let. Před mnoha stoletími Čínané znali Cordyceps jako „zázračné boží dílo“, jako talisman. Jak hovořili čínští lidoví léčitelé: Cordyceps pomáhá lidem zbavovat se množství chorob.
Preventivní použití přírodního Cordycepsu:
Jako vysoce efektivní prostředek k posílení a harmonizaci imunity. Regulační působení Cordycepsu se projevuje ve dvou směrech: nejenom že může zvyšovat imunitu, ale také může ve značné míře snížit nepřiměřené projevy imunitního systému (například při alergii).
Slouží jako přírodní antibiotikum. Cordyceps působí bakteriostaticky proti několika desítkám patogenních bakterií včetně takových, jako jsou pneumokoky, streptokoky, zlatý stafylokok.
Působí protizánětlivě.
V přiměřené míře rozšiřuje cévy, zlepšuje zásobování srdce a plic krví. Cordyceps může preventivně ochránit srdce před infarktem.
