Zajímá vás téma KAPALINA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Glaukom (lidově zelený zákal) je onemocnění způsobující poškození zrakového nervu, pokud není léčeno, neustále se zhoršuje a vede až ke slepotě. Glaukom je obvykle spojený se zvýšeným nitroočním tlakem, ten může být dědičný a projeví se až v průběhu života. Zvýšený tlak poškozuje zrakový nerv, který přenáší obraz do mozku, natrvalo a nenávratně. Bez léčby může glaukom způsobit trvalou slepotu během několika let. Většina lidí trpících glaukomem bohužel nepociťuje z počátku žádné příznaky nebo bolesti, proto je důležitá pravidelná oční prohlídka, aby byl glaukom včas diagnostikován a léčen. Pokud je vám více než 40 let a máte ve své rodině někoho, u koho byl glaukom potvrzen, měli byste podstoupit kompletní oční vyšetření jednou za dva roky. Trpíte-li například jiným očním onemocněním nebo cukrovkou nebo je glaukom ve vaší rodině dědičný, budete muset navštěvovat očního lékaře častěji.
Příčiny glaukomu
Glaukom se objevuje především se zvýšením nitroočního tlaku. Nitrooční tlak nastane, když oční kapalina normálně necirkuluje v přední části oka. Obvykle tato kapalina, tzv. komorová voda, vytéká z oka přes sítnicový kanál. Když se však tento kanál ucpe, začne se tekutina hromadit, což je pak důvodem vzniku glaukomu. Příčina tohoto zablokování není známá, ale lékaři zjistili, že se jedná o dědičný předpoklad. Mezi méně časté příčiny glaukomu patří mechanické nebo chemické poranění oka, závažné oční infekce, ucpání krevních cév v oku, zánětlivé stavy v oku a oční operace. Glaukom se obvykle vyskytuje v obou očích, ale každé oko může být zasaženo jinou měrou.
Nebo také Jarišova voda, či Jarishův roztok je roztok glycerínu a kyseliny borité v destilované vodě.
Glycerín, nebo také glycerol je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Hlavním zdrojem glycerolu jsou přírodní tuky. Například při výrobě mýdla se působením hydroxidu sodného nebo draselného tuky štěpí na glycerol a směs alkalických solí alifatických kyselin, které jsou podstatou kosmetických mýdel.
Glycerinový olej použití: Glycerol se používá pro ošetření gumy a kůže v kosmetických výrobcích, zejména jako přísada v hydratačních krémech a mýdlech, jako přísada do zubních past, při výrobě plastických hmot zejména jako změkčovadlo, léčiv, žvýkaček, past, barviv a výbušnin. Glycerinový olej se používá také přii výrobě bezvodého ethanolu pro odstranění příměsi vody. Glycerin je součástí nemrznoucích směsí, většinou v kombinaci s ethylenglykolem. V potravinářském průmyslu se glycerinový olej užívá jako přísada pro úpravu nápojů a méně kvalitních vín, jako sladidlo například ve šlehačkách v bombičkách, jako změkčovadlo želé a jiných cukrovinek. Glycerin jako součást potravin má označení E 422. V lékařství se glycerin užívá při léčbě otoku mozku jako přísada infuzí, ke snižování nitroočního tlaku, při zácpách ke změkčení stolice ve formě glycerinových čípků nebo jako součást klystýrů.
Kyselina boritá je bílá krystalická látka. Její zředěné vodné roztoky, obvykle 2% až 3% roztok, se používají v očním lékařství pod označením borová voda. Takže obecně se dá říci, že Jarishova voda je vlastně obohacená borová voda o glycerín.
Jojobový olej je ve skutečnosti tekutý vosk, který je zlatavé barvy v čisté organické formě. Rafinovaný jojobový olej je téměř čirý. Jojobový olej je bezbarvá kapalina bez zápachu, která je široce uznávaná pro své úžasné hydratační vlastnosti. Jojobový olej je jedním z nejdůležitějších přírodních produktů v kosmetickém průmyslu. V současné době je tento olej nepostradatelnou součástí mnoha šamponů, kondicionérů a řady výrobků pro péči o pleť. Používá se pro ochranu před slunečním zářením, stejně jako pro boj s příznaky stárnutí. Příznaky stárnutí se míní vrásky a jemné linky. Tento olej je především prospěšný pro vlasy a vlasovou pokožku.
Játra jsou umístěna v pravé horní části břicha. Funkce jater je ukládání glykogenu, což je palivo pro tělo, který je vyroben z cukrů, pomáhá se zpracováním tuků a bílkovin z trávené potravy. Játra také vytváří proteiny, které jsou nezbytné pro srážení krve, neboli koagulační faktor. Játra zpracovávají mnoho léků, pomáhají odstranit jedy a toxiny z těla. Játra také tvoří žluč. Žluč je zelenavě žlutá kapalina, která obsahuje žlučové kyseliny, žlučové pigmenty a odpadní látky, jako je bilirubin. Jaterní buňky uvnitř jater vytvářejí žluč, která dále putuje do žlučovodů. Žluč stéká z těchto kanálů do větších kanálů, odkud je vedena ke společnému žlučovodu. Žlučník je jako nádrž nebo slepá ulička pro žluč, která přichází přes společný žlučovod. Po jídle, žlučník produkuje žluč, která je svedena zpět do společného žlučovodu a dále do dvanáctníku, což je první část střeva po žaludku. Žluč ve střevě pomáhá trávit tuky.
Včas zjištěné onemocnění lze léčit očními kapkami, laserovými operacemi nebo mikrochirurgicky.
Oční kapky pro léčbu glaukomu
Oční kapky snižují tvorbu tekutiny v přední části oka nebo zvyšují proudění této tekutiny. Bohužel oční kapky mohou vyvolat i nežádoucí účinky: alergické reakce, zarudnutí očí, palčivou bolest, rozmazané vidění a podráždění očí. Některé léky na glaukom mohou mít vliv na srdce a plíce. Informujte se u svého lékaře, jaké jsou jím předepsané léky, zda jsou pro vás vhodné, zda na ně nejste alergičtí.
Laserové operace glaukomu
Laserové operace glaukomu mírně zvyšují odtok oční kapaliny, zejména u glaukomu s otevřeným úhlem, nebo během ucpání kanálku u glaukomu s uzavřeným úhlem. Jsou různé druhy laserových operací pro léčbu glaukomu, například trabekuloplastika, kdy se používá laser pro otevření trámčinových drenážních prostorů. Dalším druhem laserové operace je iridotomie, kdy je vytvořen malý otvor v duhovce, díky čemuž kapalina proudí volněji. Posledním druhem laserové operace je cyclophotocoagulation, což je laserová operace určená k léčbě střední vrstvy oka, která snižuje produkci oční tekutiny.
Mikrochirurgie pro glaukom
Jedná se o operaci, která se nazývá trabeculectomie. Tato operace zahrnuje výměnu a vložení nového kanálku pro oční kapalinu, čímž se sníží nitrooční tlak, který způsobuje glaukom. Může dojít k selhání této operace, ale je možné ihned provést nápravu další operací. U některých pacientů je umělý kanálek tou nejlepší volbou. V mizivém množství však dochází i ke komplikacím – dočasné nebo trvalé ztrátě zraku, krvácení nebo infekci.
Glaukom s otevřeným úhlem je nejčastěji léčen různými očními kapkami, laserovými plastikami a mikrochirurgickými zákroky. Nejčastěji se jako první krok volí léky, protože někteří lidé díky nim lépe reagují na laserové operace nebo mikrochirurgické zákroky. U kojeneckých nebo vrozených glaukomů představuje primární léčbu chirurgická operace, protože příčinou problému je velmi deformovaný drenážní systém. Poraďte se vždy se svým očním lékařem, abyste zjistili, která léčba je pro vás ideální.
Med je hustá, sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami (případně i jiným hmyzem) sběrem a zahušťováním sladkých šťáv, především nektaru z květů (takzvaný med květový), a výměšků hmyzu (takzvaná medovice), které vylučují například mšice. Sběrem a přetvořením medovice vzniká medovicový med neboli lesní med. Tmavost lesního medu je způsobena prachem, který se na medovici nachytá.
Med byl nalezen ve starověkých hrobkách a chrámech po celém světě a je stále vysoce ceněný pro své léčivé vlastnosti. Je to antibakteriální, antimykotický, antiseptický a antibiotický přírodní konzervant. Mnohé studie prokázaly, že je velmi účinný při léčbě alergických projevů. Lze jej používat perorálně a lokálně a zároveň výborně chutná.
Aplikuje se přímo do konečníku. Ideální pro aplikaci je, když pacient leží na boku s koleny přitaženými k hrudníku.
Co je to za chladicí látku v aplikátoru Anurex?
Jedná se o speciálně vyvinutou, bezpečnou, netoxickou a neškodnou látku, která je trvale uzavřena v nepropustném obalu.
Proč by se měl Anurex používat?
Jedná se o účinný lék proti bolesti, otoku, svědění, krvácení nebo podráždění hemoroidů. Zároveň je účinnější nežli různé masti a čípky.
Jak poskytne rovnoměrné chlazení?
Lék musí být umístěn v mrazáku po dobu jedné až dvou hodin před použitím. Kapalina uvnitř aplikátoru zamrzne a pomalu taje v konečníku, čímž dochází k postupnému chlazení po celou dobu aplikace.
Je tento prostředek vhodný na všechny typy hemoroidů?
Ano je. Je určen pro vnitřní i vnější hemoroidy.
Jak často se používá Anurex?
Záleží na závažnosti příznaků. Anurex se doporučuje používat alespoň dvakrát denně, nebo tak často, jak je zapotřebí, a to po dobu alespoň 7 až 14 po sobě jdoucích dnů.
Je zde možnost nežádoucích účinků?
Anurex nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky.
Jak dlouho lze Anurex používat?
Pravidelně je možné ho používat až po dobu 6 měsíců. Po uplynutí této doby za studena upevňovací gel ztrácí svou schopnost udržet potřebnou teplotu po opakovaném rozmrazení a zmrazení.
Jak čistit Anurex po každém použití?
Po odstranění a před umístěním v ochranném obalu, musí být otřen čistým toaletním papírem, poté je důkladně omyt teplou vodou a mýdlem. Posléze může být také dezinfikován.
Byly provedeny nějaké zdravotní studie?
Ano, od roku 1987 má rozsáhlé klinické studie. Kontrolované klinické studie ukázaly, že představuje bezpeční a efektivní léčbu. Došlo ke zmírnění příznaků u 95 % zkoumaných případů.
Anurex je léčebná pomůcka, vyrobená z chirurgického plastu o velikosti malíčku, poskytující okamžitou úlevu od bolesti, svědění, zánětu a krvácení z hemoroidů. V plastovém aplikátoru je uzavřena chladicí kapalina, která se po zmražení aplikuje přímo do řitního otvoru. Chlad vyvolává zmenšení krevních cév v postižené oblasti, což zmírňuje otok tkáně, snižuje krvácení, bolest a svědění. Anurex umožňuje léčbu zanícené hemoroidální tkáně. Tato lékařská pomůcka zajišťuje, že nedojde k poškození rektální tkáně. Anurex je bez vedlejších účinků a snadno se používá. Doporučená léčba je dvakrát denně po dobu osmi minut, ale může být používán tak často, jak je potřeba.
Také některá přírodní mýdla mohou mít exfoliační účinky, například ta, která obsahují byliny (Citrus Woods, Scarborough Fair), dále mýdla s obsahem ovesných vloček (Avokádo Oves & Sheay) nebo jílu (Rhassoul, Mrtvé moře), který také pomáhá v odlupování odumřelé kožní pokožky. Přírodní mýdla obsahující cukr nebo mléčné výrobky (Bananas & Cream, kozí mléko Ovesné, mrkev & Honey) mají vysoký obsah přírodních kyselin, které pomáhají uvolnit látky držící kožní buňky a zároveň umožňují snadněji uvolnit mrtvé kožní buňky.
Cukrové mýdlo se dá vytvořit i doma. Potřebujete bambucké máslo, olej s vitamínem E, mandlový olej, kakaové máslo, emulgátor, bílý cukr, barvivo, éterický olej. Všechny přísady kromě barviva a cukru smíchejte v nádobě a dejte rozehřát do mikrovlnné trouby po dobu 2 minut. Pak každých 30 minut míchejte, dokud se ze směsi nestane kapalina. Nyní přidejte cukr a barvivo, rozmíchejte v tekuté směsi a ihned vlijte do formy. Naplněnou formu dejte do lednice. Po zatuhnutí můžete mýdlo použít. Jednodušší je zakoupit mýdlový základ a pak stejným postupem přidat cukr. Na trhu je již dostatek nabídek mýdlových základů.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Hnojiva: Moč obsahuje velké množství dusíku (většinou ve formě močoviny), jakož i značné množství rozpuštěných fosfátů a draslíku. Když se ředí s vodou v poměru 1 : 5, může se použít pro zalévání rostlin v kontejnerech v každém ročním období, nebo naředěná v poměru 1 : 8 se může aplikovat přímo do půdy jako hnojivo.
Čištění: Moč je bohatá na amoniak, takže byla používána i jako čisticí kapalina.
Střelný prach: Před rozvojem chemického průmyslu byla moč používána při výrobě střelného prachu. Byla zdrojem dusíku. Moč, zdroj dusíku, se používala pro zvlhčení slámy nebo jiného organického materiálu, který se udržoval stále ve vlhkém stavu a nechal se po dobu několika měsíců hnít. Výsledné soli se promyly vodou, která se následně odpařila. Výsledkem byly krystaly, které se rafinovaly, než byly použity při výrobě střelného prachu.
Kovy: Vzhledem k vysokému obsahu dusíku, může být moč použita k tvrzení kovů.
Experiment začíná – chceme si sami vyrobit své vlastní tekuté mýdlo. Dá se říct, že nejde o moc složitou a těžkou věc, jako spíše o dosti zdlouhavý proces. Při výrobě domácího tekutého mýdla se raději držte dál od přidávaných ingrediencí, které jsou i zdraví nebezpečné, není zapotřebí přidávat rozpouštědla, kyseliny nebo emulze. Ideální je naopak přidávání olejů, vody a louhu, díky čemuž vznikne lepší mýdlo. Také je možné přidat aroma, které zlepší vůni mýdla. Vybírejte vždy ingredience, s nimiž se pracuje bezpečně a jednoduše. Pokud si chcete vyrobit domácí mýdlo, potřebujete snadnější postup. Nakonec bude domácí výroba mýdla celkem jednoduchá, protože postačí pouze tekuté mýdlo míchat, vařit a poté už jen používat.
Potřebné ingredience
kokosový olej
olivový olej
destilovaná voda
hydroxid draselný
Přísady:
vůně nebo aroma
ředění (voda)
Postup
První várka výroby trvá asi hodinu. Většina tekutých mýdel nemá průhlednou barvu, takže není problém, když i domácí mýdlo bude zakalené, ale nesmí být mléčné.
Pro výrobu je zapotřebí dvou olejů, a to 20 % kokosového oleje a 80 % olivového oleje. Při výrobě mýdla z těchto olejů je možné dosáhnout výsledku za pouhých 20 minut. Tato mýdla nemusejí být neutralizovaná kyselinou, protože nemají žádný vysoký přebytek louhu. Při finální výrobě tohoto mýdla je důležité, aby došlo k odpařování přebytečných ingrediencí, což nám umožní dosáhnout vyšší koncentrace tekutého mýdla.
Při výrobě mýdla nezapomeňte nejprve zvážit hliněný hrnec. Tato hmotnost bude zapotřebí po vaření pro výpočet vody na ředění.
Velmi důležité je také měření teploty oleje. Optimální hodnota je 71 °C. Pokud se olej jen zahřívá, mělo by dojít k měření louhu v destilované vodě. Ideální hodnota by pak měla být 60 až 70 °C. Nejideálnější hodnotou je 60 °C. Jakmile jsou oleje ohřáté na 71 °C a louh na 60 °C, vše se opatrně přelije a za stálého míchání kontroluje. K efektivnějšímu promíchání obsahu použijte nejlépe tyčový mixér. Výroba mýdla pomocí tohoto receptu trvá pouhých 20 minut.
Jakmile je vše hotovo, nechejte mýdlo odstát po dobu 5 nebo 10 minut. Hrnec s mýdlem přiklopte. Po uplynutí této doby dejte vše vařit při teplotě téměř 90 °C. Každých 15 minut obsah dobře promíchejte, abyste odstranili z mýdla veškerý vzduch, který celý proces prodlužuje a zpomaluje zmýdelnění.
Mezitím co se mýdlo vaří, si ohřejte vodu, kterou poté přilijte k mýdlu a vařte dalších 45 minut, dokud nevznikne z mýdla takzvaná kaše.
Test neutrality se provádí pomocí vzorku mýdla, který se kápne na hadřík a pouhým okem se zjistí, zda
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
1. CO JE PŘÍPRAVEK LACTULOSA BIOMEDICA A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Indikační skupina
Osmoticky působící laxativum (projímadlo).
Charakteristika
Přípravek je účinné projímadlo, které působí místně v tlustém střevu a nevstřebává se. Zvyšuje kyselost střevního obsahu, snižuje tvorbu amoniaku a dusičnanů, způsobuje změknutí stolice. Nenarušuje fyziologickou činnost střev.
Laktulosa rovněž vykazuje prebiotický účinek (prebiotika jsou látky selektivně podporující růst a aktivitu zdraví prospěšných bakterií žijících v tlustém střevě).
Indikace
Přípravek se užívá při chronické zácpě způsobené především porušením vyprazdňovacího reflexu vlivem špatných návyků či při potřebě měkké stolice. Na doporučení lékaře se přípravek užívá při portosystémové encefalopatii (poruchách centrálního nervového systému, které doprovázejí poškození jater).
Přípravek je vhodný pro dospělé i děti, dětem se podává pouze na doporučení lékaře, pro podání dětem do jednoho roku musí být zvlášť závažné důvody.
2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK LACTULOSA BIOMEDICA UŽÍVAT
Neužívejte přípravek Lactulosa Biomedica, jestliže jste alergický(á) na léčivou látku nebo na jakoukoli pomocnou látku přípravku nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku. Dále jej neužívejte při neprůchodnosti střev, při nesnášenlivosti laktózy a při galaktosemii (vzácné závažné dědičné onemocnění, při němž je vyloučena mléčná strava), protože přípravek obsahuje menší množství laktózy a galaktózy.
Upozornění a opatření
Před užitím přípravku Lactulosa Biomedica se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.
Opatrnosti je třeba u diabetických pacientů, protože přípravek obsahuje menší množství přidružených volných cukrů (maximálně 12 g galaktózy a maximálně 8 g laktózy ve 100 ml sirupu). Při dávkování obvyklém při zácpě nepředstavuje toto množství cukrů pro diabetiky riziko. Obsah galaktózy a laktózy je však třeba vzít v úvahu při jaterních onemocněních, kde se používají vyšší dávky.
V průběhu léčby se doporučuje pít dostatečné množství tekutin.
Bez porady s lékařem neužívejte přípravek déle než 2 týdny, zácpa může být příznakem jiného závažného onemocnění.
Další léčivé přípravky a přípravek Lactulosa Biomedica
Účinky přípravku Lactulosa Biomedica sirup a jiných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a), nebo které možná budete užívat, a to na lékařský předpis i bez něj.
Léky, jejichž uvolňování z lékové formy je závislé na hodnotě pH v tlustém střevě, nemusí dosáhnout plné biologické do
Nezapomeňte přístroj po použití vypnout a řádně očistit. Pokud hřeben nepoužíváte, vždy na něj nasaďte ochranný kryt. Pravidelné čištění a dobrá údržba zajišťují optimální výsledky a prodlužují životnost vašeho přístroje. Očistěte pečlivě odvšivovací hřeben po každém použití, a to především v případě, že jej používá více osob. Dříve než začnete přístroj čistit, odstraňte baterie. Pro čištění krytu používejte suchou a měkkou papírovou nebo textilní utěrku, pro čištění zubů hřebene používejte čisticí kartáček. Nepoužívejte agresivní látky, jako například abrazivní nebo jiné čisticí prostředky. Mohly by rozleptat povrch. Nikdy nesmíte při čištění ponořit přístroj do vody. Do přístroje nesmí vniknout žádná kapalina. Nevystavujte přístroj přímému slunečnímu záření, chraňte jej před znečištěním a vlhkostí. Pokud hřeben delší dobu nepoužíváte, vytáhněte z něj baterie. V opačném případě hrozí nebezpečí vytečení baterií. Skladujte přístroj na čistém, suchém a chladném místě.
Aceton (dimethylketon, propanon) je z chemického hlediska zajímavý nejen jako organické rozpouštědlo, ale také jako výchozí surovina syntéz. Reaktivitu acetonu způsobuje přítomnost karbonylové skupiny. Kyslík má větší elektronegativitu než uhlík, a proto tuto vazbu polarizuje tak, že na kyslíku je parciální záporný a na uhlíku parciální kladný náboj. Aceton tedy reaguje s nukleofilními činidly, která mají přebytek elektronů. Tímto způsobem se může adovat například etanol, voda, kyanid nebo ylid. Aceton vykazuje rovněž keto-enol tautomerii, i když rovnováha této reakce je výrazně posunuta ve prospěch keto formy. Enol forma se vyskytuje v 6,3 × 10−6 procentech. Přesto je tento jev, takzvaná enolizace, velmi důležitý pro reaktivitu. Díky tomu podléhá aceton například halogenaci či nitrosaci.
Aceton je bezbarvá kapalina s teplotou varu 56,53 °C s charakteristickým zápachem. Je prudce hořlavý – páry acetonu ve směsi se vzduchem po iniciaci jiskrou či plamenem vybuchují. Je toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Pro vysokou těkavost a narkotické účinky bývá zneužíván jako droga. Kvůli vysoké toxicitě a snadné dostupnosti se tak stává velice nebezpečnou drogou. Výskyt abúzu acetonu (a obecně organických rozpouštědel) však v posledních letech jeví sestupnou tendenci a zpravidla se vyskytuje u uživatelů ze sociálně nižších vrstev (v převážné většině případů jsou uživateli mladiství). Mezi objektivní příznaky patří nystagmus, setřelá řeč, vrávoravá chůze, snížené psychomotorické tempo až somnolence či naopak agresivita. Intoxikovaný může jevit známky podobné opilosti, zpravidla je však lze odlišit podle zápachu, který je cítit z jeho dechu či oblečení intoxikovaného (nesmí být zaměněno s acidotickým zápachem dechu diabetika!). Mezi subjektivní příznaky patří euforie či naopak apatie, diplopie, svalová slabost a únava. Mohou se objevit paranoidně-halucinatorní příznaky či jiné projevy toxické psychózy. Aceton může být přítomen i v jiných drogách jakožto nežádoucí příměs (používá se jako prekurzor či výchozí látka při jejich výrobě) − typicky pervitinu. Při nadužívání se může rozvinout psychická závislost, odvykací stav je bez somatických příznaků.
Při expozici acetonovým parám či po pozření acetonu může dojít k poruchám krvetvorby a imunity. Časté jsou chronické záněty dýchacích cest a poškození jater či CNS. Při akutní intoxikaci je nutno dotyčného resuscitovat nebo použít inhalaci kyslíku.
Aceton se vyrábí oxidací (dehydrogenací) isopropylalkoholu nebo rozkladem octanu vápenatého. Další možností je výroba z kumenu oxidací peroxidem vodíku, ze kterého vzniká kumylhydroperoxid, který v kyselém prostředí přesmykuje na aceton a fenol. Aceton
