Zajímáte se o téma KAPOSIHO SARKOM FOTO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Infekce HIV vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění zvané AIDS. U pacientů infikovaných HIV infekcí dochází kromě jiného k výskytu onemocnění známého jako Kaposiho sarkom. Tento sarkom se projevuje vznikem lézí na kůži. Typicky se objeví jedna nebo více lézí na nohou, kotnících či ploskách chodidel. Léze nerostou rychle a jen zřídkakdy se objevují nové.
Průběh onemocnění
Epidemický Kaposihosarkom se vyskytuje v souvislosti s onemocněním AIDS. V současné době je nejčastějším typem. Při onemocnění dochází k poškození imunitního systému a v takovémto stavu je u pacienta, který je zároveň infikován herpesvirem Kaposihosarkomu, rozvinutí Kaposihosarkomu pravděpodobnější, protože organismus nedokáže s virem dostatečně kvalitně bojovat. Tento druh sarkomu se označuje jako „AIDS definující“ onemocnění, to znamená, že pokud se u HIV pozitivního pacienta vyskytne, pacient má oficiálně AIDS (pacienti totiž mohou být pouze HIV pozitivní, až po určité době u nich dochází k plnému rozvinutí AIDS).
Kaposihosarkom se nejčastěji objevuje na kůži a na sliznicích, například v dutině ústní. Je bohatě prokrvený a má podobu zarudlých, hnědých nebo tmavomodrých skvrn, které vystupují nad úroveň pokožky. Nádor vycházející z mízních cév je může poškodit, což vede k narušení odtoku mízy z postižené části těla a ke vzniku otoku (lymfedému). Jak bylo uvedeno výše, může se v některých případech Kaposihosarkom vyskytovat i hluboko v těle, například v trávicí a dýchací soustavě. Pak může způsobovat průjmy, krev ve stolici; nebo kašel a vykašlávání krve.
Kaposihosarkom je nádorové onemocnění způsobené herpesvirem HHV-8, který je podobný například viru Epstein Barrové, způsobujícímu mononukleózu. Herpesvirus HHV-8 napadá buňky výstelky lymfatických nebo krevních cév a způsobuje jejich abnormálně rychlé množení a prorůstání do okolních tkání. Tyto abnormální buňky pak tvoří na kůži purpurové až fialové či hnědé nádory, které mohou být často poměrně nenápadné. Jindy působí nádory značně bolestivé otoky především v oblasti nohou, třísel a kolem očí. Sarkom se může rozšířit i na plíce, játra či zažívací trakt a v tom případě může být dokonce život ohrožující. V zažívacím traktu totiž může docházet ke krvácení, postižení plic může následně působit problémy s dýcháním. Je-li jedinec infikován tímto virem, neznamená to, že se u něj musí rozvinout Kaposihosarkom, naopak, naprostá většina infikovaných nikdy tento sarkom mít nebude. Udává se, že onemocní pouze asi 5 procent nakažených. Rizikem je oslabení imunitního systému, ať už po transplantacích, kvůli vrozenému deficitu, nebo – a to především – u pacientů s AIDS.
Bowenova choroba je kožní nádor, který se podobá zhoubnému spinocelulárnímu karcinomu. Jde o prekancerózu, to znamená, že se s vysokou pravděpodobností změní na maligní nádor. Vzniká kdekoliv na těle. Nejprve vzniká malá červená mírně se ošupující skvrna. Postupně se skvrna zvětšuje, několik skvrn splývá do jedné. Pod šupinatým povrchem vzniká eroze až vřed. 20 % případů Bowenovy choroby se časem změní na maligní spinocelulární karcinom, který prorůstá do hlubších struktur kůže a metastazuje. Léčí se chirurgickým odstraněním.
Kaposihosarkom
Kaposihosarkom vzniká z buněk výstelky cév napadených herpesvirem Kaposihosarkomu. Navenek se projevuje nejčastěji purpurovými až hnědými nádory hlavně na dolních končetinách nebo v oblasti obličeje. Je jednou z takzvaných AIDS definujících chorob, to znamená, že pokud se objeví u HIV pozitivního člověka, považuje se ten již za osobu trpící rozvinutou chorobou AIDS. Kaposihosarkom se samozřejmě může rozvinout i osob, které HIV pozitivní nejsou, nejčastěji jde o starší muže středomořského původu.
Léčba Kaposihosarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je
Akutní primární infekce (primoinfekce): v průběhu 2. až 6. týdne (nejčastěji 3. a 4. týden) po infikaci HIV se u 60–70 % infikovaných osob projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. Nebo nastává druhý případ: u infikovaných lidí se žádné příznaky neprojeví. Začnou se u nich vytvářet protilátky proti HIV, které bude možno prokázat sérologickým testem v průměru do 2 měsíců od infekce. Stanou se tedy HIV pozitivními.
Mezi časté příznaky primoinfekce HIV patří:
selektivně zvětšené mízní uzliny na více místech po těle – krk, třísla, podpaží (jsou-li zvětšené lymfatické uzliny například jen na krku, o primoinfekci HIV se nejedná);
horečka kolem 38 °C nebo vyšší (zvýšená teplota kolem 37 °C i mírně vyšší není příznakem primoinfekce);
noční pocení související zejména s vysokými horečkami (pocení za horkých letních nocí nemá s primoifekcí HIV nic společného);
zánět hltanu.
Mezi další (již méně časté) příznaky primoinfekce HIV patří:
vyrážka, která se objeví na dobu pouze několika hodin a pak zmizí (toto se může opakovat několik dní, nebo i dva týdny);
bolesti hlavy;
bolesti svalů;
pocit nevolnosti spojený s odporem k jídlu;
zvracení;
průjem;
bělavý povlak sliznice v ústech;
afty v ústech.
Pro primoinfekci svědčí souběh několika z výše uvedených příznaků. Téměř vždy je přítomna horečka kolem 38 °C nebo vyšší. Zároveň musí samozřejmě předcházet vystavení se riziku přenosu HIV infekce.
Akutní primární infekce (primoinfekce) trvá většinou 1 až 2 týdny, obvykle ne déle než 3 týdny, a odezní vždy spontánně. Vystaví-li se někdo riziku přenosu HIV a neprojeví-li se u něj žádné příznaky primoinfekce, neznamená to, že se HIV nenakazil. 30 až 40 % lidí infikovaných virem HIV neuvádí žádné příznaky akutní primární infekce (viz výše). Jediným spolehlivým prostředkem, jak zjistit, jestli nejsem HIV pozitivní, je test na HIV infekci.
Druhá fáze HIV infekce
Velká většina HIV pozitivních bez terapie (více než 80 %) má v této fázi pouze běžné (nebo mírně zvýšené) zdravotní komplikace. Proto se druhé fázi HIV infekce říká také asymptomatická (bezpříznaková) fáze a jedná se většinou o období mezi dvěma až deseti lety od nákazy HIV.
Ovšem již v této fázi HIV infekce se mohou časem projevit klinické příznaky (uvádí je necelých 20 % HIV pozitivních), jejichž hlavními projevy jsou:
zvětšení objemu lymfatických uzlin na několika místech, které trvá déle než tři měsíce;
úbytek tělesné hmotnosti přesahující 10 % celkové hmotnosti;
Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Nežádoucí účinky, u nichž není známa četnost a z dostupných údajů ji nelze určit:
onemocnění srdečního svalu, poruchy srdečního rytmu (v důsledku zvýšeného vylučování draslíku);
zvýšený počet bílých krvinek, leukocytů v krvi;
poruchy spánku, bolesti hlavy, euforie, neklid;
nadměrné hromadění tuku v epidurálním prostoru (prostor mezi kostí lebky a mozkovou plenou);
změny chování a nálad;
zákal čočky (katarakta) a zvýšený nitrooční tlak (glaukom) s bolestí očí nebo bez ní;
poranění vnější vrstvy oka (korneální ulcerace) u pacientů s herpetickou keratitidou (virová infekce oka způsobená virem herpes simplex);
oddělení sítnice (onemocnění oka, při kterém se sítnice odloupne a může vést ke ztrátě zraku);
chorioretinopatie (oční onemocnění, které způsobuje zhoršení zraku);
moučnivka (plísňová infekce vyskytující se v ústech);
vředy a krvácení v žaludku a ve střevech;
zánět slinivky břišní způsobující silné bolesti břicha;
perforace ilea (část tenkého střeva), rozšíření mízních cév, píštěle (abnormální kanálek mezi dutým orgánem a jeho povrchem uvnitř těla);
strie, ztenčení kůže, akné (po dlouhodobém užívání vysokých dávek);
zhoršené hojení kožních ran;
modřiny, Kaposihosarkom (typ rakoviny);
ochabnutí svalů a svalová slabost, bolest svalů;
řídnutí kostí, což může vést ke zvýšení rizika zlomenin kostí (osteoporóza), ztráta kosti (osteonekróza), zlomeniny kostí nebo přetržení šlach;
hormonální nerovnováha může způsobit Cushingův syndrom (typické příznaky: kulatý obličej nazývaný „měsíčkovitý obličej“, přibývání na váze v horní polovině těla a vyrážka na obličeji) a snížení produkce glukokortikoidů v těle, zadržování tekutin v těle;
snížený růst u dětí;
vysoký krevní tlak;
zvýšené riziko aterosklerózy a krevních sraženin;
snížená odolnosti vůči infekcím, průběh infekce může být závažnější nebo příznaky mohou být maskovány;
anafylaxe (celková alergická reakce), angioedém (otok, nejčastěji okolo očí, rtů, jazyka nebo hrdla);
absence menstruace, pokles potence a libida u mužů;
deprese nebo pocity štěstí, které nejsou odůvodněné, ztráta kontaktu s realitou (psychóza);
poruchy rovnováhy cukrů, tuků a solí v těle, což může způsobit zvýšenou chuť k jídlu a nárůst tělesné hmotnosti;
ložiskový přetrvávající bílý povlak na jazyku, nehojící se vřed;
problémy s polykáním, váznutí soust;
potíže s mluvením;
bolest v ústech, v krku, a to zejména při polykání;
zvětšení krčních uzlin;
zápach z úst.
Nádory mohou vznikat přímo ze struktur jazyka (sval, sliznice) nebo z okolních struktur, jako jsou lymfatické uzliny, podjazyková slinná žláza, krční mandle nebo jiná lymfoidní tkáň, struktury kůže (spinocelulární karcinom, bazaliom, melanom), dále pak teratom, adenokarcinom, lichen planus nebo Kaposihosarkom.
Ewingův sarkom, který se kromě dlouhých kostí objevuje také v koleni, metastazuje především do jiných kostí, a pak i do jiných orgánů, třeba do plic. Projevuje se podobně jako osteosarkom, tady ale převažují příznaky celkového onemocnění, jako je zvýšená horečka, pocení, hubnutí, slabost. Jako terapie postačí pouze ozařování. Ewingův sarkom je totiž na tento způsob léčby velmi citlivý a většinou zareaguje velmi příznivě – může dojít až k jeho vyhojení.
Léčba rakoviny páteře je velmi obtížná. Volba léčebného postupu závisí na histologickém typu nádoru, lokalizaci a celkovém stavu pacienta.
Základní léčebnou modalitou primárních nádorů míchy a páteře je chirurgická resekce (kromě lymfomů). Optimální management intramedulárních nádorů je kontroverzní včetně RTh.
Cílem je odstranění nádoru (pokud možno radikální), dekomprese struktur, šetrná mikrochirurgická technika za peroperační monitorace neurofyziologických funkcí (MEP) k zábraně poškození nn. struktur při zachování či zlepšení biomechaniky struktur páteře – implantáty, fixátory.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
U neléčených pacientů infikovaných HIV infekcí dochází k výskytu onemocnění Kaposihosarkomu, který je charakteristický lézemi na kůži. Typicky se objevuje jedna nebo více lézí na nohou, kotnících nebo ploskách nohou. Léze nerostou příliš rychle a nepříliš často se objevují nové. Tady jsou fotografie, na kterých jsou vidět léze při pokročilé neléčené nákaze HIV.
