Slovo kazuistika na internetu zdomácnělo. Co to je, a proč se s ním tak často setkáváme? Kazuistiky jsou užitečné v řadě oborů od psychologie a medicíny přes školství až k marketingu a ekonomické praxi. Specifický přístup a způsob konstrukce konkrétní případové studie závisí na oblasti, ve které je zpracovávána, a účelu, pro který je vypracována.
Co je to kazuistika pacienta
Kazuistika neboli případová studie je konkrétní příklad, na němž jsou popsány a vysvětleny či ilustrovány určité jevy. Jako kazuistiku označujeme intenzivní a detailní popis konkrétního jednotlivce a jeho případu, založený na pozorování, rozhovorech a záznamech z práce s tímto jedincem. Jedná se o písemné shrnutí všech informací, které o případu jsou, kvalitativní analýzu procesu vedoucího k určitým výsledkům. Při zpracování kazuistiky se používá zpravidla předem vypracovaná struktura popisu.
Tématem kazuistiky může být neobvyklý průběh i jinak běžného onemocnění. Pacient může mít nezvyklý současný výskyt více nemocí – zaměření na jejich léčbu a vztah k základní diagnóze bude předmětem kazuistiky. Může jít o neobvyklou anamnézu, popis diagnózy. Předem kazuistiky může být i chybná diagnóza, příčiny omylů a možné důsledky tohoto stavu. Předmětem diagnostiky může být rovněž popis klinické situace, která nemůže být reprodukována z etických důvodů, například pokud pacient odmítne nějakou standardní léčbu a je mu poskytnuta jiná alternativa. Typickým příkladem kazuistiky je popis vzácného nebo jedinečného onemocnění. A také to může být nějaká náhodná nebo nepředvídaná událost během diagnostiky a léčby pacienta. Velmi užitečné kazuistiky dokumentují nové způsoby léčby, a to jejich indikaci, výsledky léčby, možné komplikace a kontraindikace.
Vlastní popis kazuistiky se zahajuje úvodem, v němž se shrnou současné standardy léčby onemocnění. Uvede se, co se chce sdělit a čím je kazuistika zajímavá. Vlastní popis případu se soustředí na relevantní část osobní anamnézy, v případě dědičných onemocnění se uvede rodinná anamnéza, podstatné údaje o předchozí léčbě a jejích výsledcích, a potom se již detailně popíše případ. Pozornost je věnována také otázce bezpečnosti daného léčebného postupu.
Součástí kazuistiky mohou být obrázky a fotky. Další fází je diskuze. V diskuzi by měla být vysvětlena problematika případů s odkazy na literaturu, měly být uvedeny citace, které podporují závěry kazuistiky, a také možné citace nebo konfliktní informace z literatury. Diskuze by měla integrovat staré a nové informace tak, aby z toho pramenil nějaký závěr, který je poslední součástí kazuistiky. Závěr by měl obsahovat stručné shrnutí a zhodnocení průběhu léčby a výsledky léčby. Na závěr kazuistiky se uvede výběr jen důležitých literárních odkazů s tím, že je vhodné citovat také domácí autory, kteří se tématu věnují a citaci ocení.
1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince
Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!
2. Popis a analýza případu
a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně
3) Průběh
a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
b) Vývoj případu – účinnost
c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
Při psaní smuteční řeči se zaměřte na vztah k zesnulému, jeho životní hodnoty a společné vzpomínky. Pomoci mohou vzorové smuteční řeči, ale výsledný text by měl být osobní a upřímný.
Existují smuteční řeč na pohřbu vzory?
Ano, existují smuteční řeč na pohřbu vzory i pohřební řeč vzory pro různé situace – pro maminku, tatínka, babičku, dědečka, partnera nebo sourozence. Slouží hlavně jako inspirace.
Jak dlouhá má být smuteční řeč?
Ideální délka smuteční řeči na pohřbu je přibližně 3–5 minut. Kratší projev bývá srozumitelnější a důstojnější než dlouhé vyprávění.
Co říci na závěr smuteční řeči?
Závěr smuteční řeči by měl být klidným rozloučením – například větami typu „Navždy zůstaneš v našich srdcích“ nebo krátkým citátem či veršem.
Jaký je rozdíl mezi smuteční řečí a pohřebním proslovem?
V praxi se pojmy smuteční řeč, pohřební řeč a smuteční proslov používají jako synonyma. Všechny označují projev pronesený při posledním rozloučení.
Jak napsat smuteční řeč pro maminku nebo tatínka?
Smuteční řeč pro maminku či smuteční řeč pro tatínka bývá velmi osobní. Zaměřte se na jejich roli v rodině, lásku, obětavost a společné chvíle. Vzor smuteční řeči pro maminku může pomoci s formou.
Hodí se do smuteční řeči básně?
Ano, smuteční básně k pohřbu nebo krátké verše mohou projev citlivě doplnit. Doporučuje se ale použít maximálně jednu báseň nebo citát.
Co říci na smuteční hostině?
Na smuteční hostině (karu) se obvykle pronáší krátký proslov na smuteční hostině nebo poděkování za účast na pohřbu. Stačí několik vět vyjadřujících vděčnost a vzpomínku na zesnulého.
Je lepší smuteční řeč improvizovat, nebo si ji připravit?
Smuteční projev by měl být vždy připravený předem. Improvizace může vést k nechtěným emocím nebo nevhodným formulacím.
Může smuteční řeč zaznít i v kostele?
Ano, existuje i smuteční řeč v kostele – vzor. Projev by měl respektovat prostředí, být klidný a důstojný, bez příliš osobních nebo kontroverzních pasáží.
Kontraindikace kombinace Cipralexu se zeleným čajem je potenciálně škodlivá, protože studie a kazuistiky ukazují, že může snížit absorpci escitalopramu – účinné látky Cipralexu a zvýšit riziko krvácení. Kazuistika popisuje pacienta, u kterého došlo po užívání obou léků k silnému krvácení, a farmakokinetické studie na zvířatech naznačují, že zelený čaj snižuje hladinu escitalopramu v těle. Před kombinací Cipralexu se zeleným čajem je důležité poradit se se svým lékařem, abyste prodiskutovali potenciální rizika a vedlejší účinky, protože se tato kombinace nedoporučuje.
Kontraindikace
Snížená účinnost léků
Zelený čaj může snižovat množství escitalopramu absorbovaného tělem, což může vést ke snížení účinnosti léku.
Zvýšené riziko krvácení
Escitalopram i zelený čaj mohou ovlivnit srážlivost krve. Jejich kombinace může zvýšit riziko vzniku modřin a krvácení.
Nedostatek testů
Zelený čaj a další bylinné přípravky nejsou testovány stejně přísným způsobem jako léky na předpis, takže jejich úplné interakce s jinými léky nejsou vždy známy.
Co udělat před užíváním zeleného čaje
Poraďte se se svým lékařem
Než začnete užívat zelený čaj nebo jakýkoli bylinný doplněk stravy s escitalopramem, poraďte se se svým lékařem.
Informujte svého lékaře
Informujte svého lékaře o všech ostatních lécích, vitamínech a bylinných doplňcích stravy, které užíváte.
Počítejte s tím, že během užívání Cipralexu se možná budete muset zcela vyhnout konzumaci zeleného čaje a extraktů ze zeleného čaje nebo je budete muset omezit.
V případě ostatních antidepresiv lze zelený čaj kombinovat s většinou z nich až na inhibitory MAO, ale měli byste být opatrní a vždy se předem poradit s lékařem, protože zelený čaj obsahuje kofein, který může zesilovat nežádoucí účinky některých antidepresiv. Extrakty a doplňky stravy ze zeleného čaje jsou silnější a pravděpodobněji způsobují interakce než samotný nápoj.
V současné době jsou trendy razítka na nehty Konad, pomocí kterých vytvoříte krásné a stejně vypadající obtisky s nejrůznějšími obrázky. Razítka na nehty Konad představují originální způsob, jak zdobit nehty zcela jednoduše a rychle. Zdobicí destičky se vzory jsou jedním ze základních prvků zdobení nehtů metodou KONAD, jsou vyrobené z nerezové oceli, která je extrémně odolná. Záruční doba je 20 let! Jsou laserově gravírované, mají jedinečný design a vzory, které není možné vytvořit klasickým způsobem malování.
Postup: Naneste přiměřené množství zdobicího laku KONAD na destičku. Pomocí škrabky KONAD odstraňte přebytečný lak z destičky. Pomocí razítka na zdobení KONAD naberte lak z destičky. Jemným houpavým pohybem přeneste vzor na nehty. Vzor zafixujte pomocí fixačního lešticího laku.
Lidský nervový systém je navržen tak, aby se přizpůsobil změnám a reguloval je. Když se nemohou adaptovat efektivněji, tak svaly vykazují napětí v centrálním nerovovém systému. Tento stres vytváří specifické svalové vzory, které kineziologie může posoudit pomocí svalové monitorovací techniky. Nejjednodušší způsob, jak to pochopit, je ze signálů mezi mozkem a tělem jako zpětnovazebních smyček. Mozek se přizpůsobuje změnám ve svalovém systému. Toto svalové sledování může ukázat na celou řadu možných příčin nerovnováhy.
Zde je seznam některých populárních masážních stylů. První čtyři styly jsou velice populární.
Švédská masáž
Mezi nejběžnější typy patří švédská masáž. Tato masáž zahrnuje měkké, dlouhé a hnětací tlaky, také zahrnuje světlo, rytmické a stáčecí tahy na nejvyšších svalových vrstvách. Švédská masáž se kombinuje s pohyby kloubů. Švédská masáž uvolňuje klouby, pomáhá při relaxaci a má energizující efekt. Také je prospěšná po úrazech.
Čtyři hlavní rysy švédské masáže jsou:
Zahřátí: hladké, klouzavé tahy, které se používají k uvolnění měkkých tkání.
Hnětení: mačkání, válcování nebo hnětení pro zahřátí.
Tření: hluboké, kruhové pohyby, které způsobují tření na vrstvách tkání proti sobě, pomáhají ke zvýšení průtoku krve a renovují zjizvenou tkáň.
Pleskání: krátké, střídavé klepání na pokožku pomocí dlaní, prstů nebo hranou ruky.
Neuromuskulární masáž
Neuromuskulární terapie se zaměřuje na manipulaci měkkých tkání, které léčí příčiny chronické bolesti a zahrnují svalový a chronický systém. Tato lékařsky orientovaná forma masáží řeší spouštěcí body oběhu, nervové komprese, posturálních problémů a biomechanických problémů, které mohou způsobit opakovaná zranění.
Hloubková masáž
Hloubková masáž je nejlepší tím, že upozorňuje na některá bolestivá, ztuhlá a problémová místa ve vašem těle. Masér používá pomalé a záměrné tahy, které se zaměřují na vrstvy svalů, šlach nebo jiných tkání hluboko pod kůží. Ačkoliv je tato masáž méně rytmická, tak patří mezi hluboce terapeutické masáže, které zmírňují chronické vzory napětí a pomáhají při zranění svalů.
Sportovní masáž
Sportovní masáž byla vyvinuta s cílem pomoci svalovému systému, který je používaný pro konkrétní sport. Sportovní masáž používá různé postupy k pomoci sportovci v tréninku, zejména před během a po sportovních akcích. Sportovní masáž se používá k podpoře flexibility a k zabránění zranění nebo může pomoci svalovému napětí, také napomáhá k hojení sportovního zranění.
Sedací masáž
Jedná se o masáž, u které se sedí na židli. Délka masáže je 15 až 20 minut. Tato masáž se provádí přes oblečení na speciálně konstruované židli. Obvykle zahrnuje masáž krku, ramen, zad, paží a rukou.
Shiatsu masáž
V japonštině, shiatsu znamená „tlakem prstů“. Masér při Shiatsu masáži používá pestré, rytmické tlaky na určitých konkrétních bodech těla. Tyto body se nazývají akupresurní body a jsou považovány za důležitou součást toku životní energie v těle, která se nazývá „Chi“. Shiatsu masáž pomáhá zmírňovat ucpávání těchto akupresurních bodů.
Thajská masáž
Během thajské masáže používá terapeut své tělo k pohybům klienta d
Diagnóza Huntingtonovy choroby je založena na otázkách a odpovědích, obecných fyzických zkouškách, přezkoumání rodinné anamnézy, neurologických a psychiatrických vyšetřeních.
