Listy kerblíku obsahují velké množství vitamínu C, beta-karotenu, éterických olejů, minerálních látek a dalších biologicky aktivních látek. Tato bylina bojuje proti únavě, zejména na jaře, kdy je v těle nedostatek vitamínů, kerblík vám pomůže nastartovat organismus a dobře se naladit.
Pro zlepšení trávení, při střevních potížích, léčbě onemocnění močového měchýře i dýchacích cest můžeme používat odvar vyrobený z listů kerblíku. Tento odvar je určen také k zevnímu použití. Namočte hadřík nebo žínku do odvaru a použijte jako obklad k léčbě zánětu prsních žláz.
Listy čerstvého kerblíku můžete použít i pro zpestření stravy, nařežte je na malé kousky, smíchejte s jinou zelení a přidávejte do salátů nebo sendvičů. Nejčastěji se kerblík přidává do různých zeleninových salátů, polévek, rybích a masových pokrmů.
Hořká zelenina, bylinky či odvary s kořínky se objevovaly v jídlech podstatně častěji, než je tomu dnes. Hořká jídla by měla být nedílnou součástí pestré stravy. Blahodárně působí na trávicí ústrojí, a proto se řadí k přírodním spalovačům tuku! Nahořklá chuť bývá bohužel v moderním zemědělství často vytlačována, zjemňována. Hořkou chuť má čekanka, rukola, smetanka, artyčoky, ledový salát, hořké okurky, řeřicha, urologický čaj, grep, pomelo, bílá slupka na citrusových plodech, mandle. Z ovoce se nevyhýbejte bílým grepům, jídla kořeňte často hojně bylinkami, jako je majoránka, rozmarýn, tymián, zázvor, kerblík, kurkuma, meduňka lékařská. Tyto potraviny ve větším množství zanechávají hořký pocit na jazyku. Ovšem jsou pro náš organismus nepostradatelné. Při konzumaci těchto potravin můžete docílit i redukce váhy, protože receptory v ústech po vyhodnocení hořké chuti jednoduše zabrzdí náš apetit. Dále tyto potraviny působí zázračným způsobem na zažívání, zlepšují funkce jater a žlučníku, čímž zrychlují celý metabolismus. Rychleji trávíte i spalujete!
Právě na pocitu hořkosti v ústech byla založena takzvaná hořká dieta – hořké potraviny odbourávají tuky v těle a vyvolávají pocit sytosti. Jejich složení lehce nahořklé chuti způsobuje, že jich sníme méně, aniž bychom se museli hlídat.
Jednou z bylinek, jejíž výtažek se objevuje poměrně často, je kozlík lékařský. Kozlík je rostlina odedávna používaná v lidovém léčitelství pro řešení poruch spánku. Účinná látka kyselina valerenová přímo zasahuje do metabolismu kyseliny aminomáselné, což je látka zodpovědná za navození spánku. Navíc zkracuje dobu usínání. Kozlík lékařský (Valeriana officinalis), zvaný též valerián, je víceletá rostlina dorůstající až do výšky 1,5 m, má bílé až bleděrůžové květy a roste v Evropě. Kozlík má uklidňující a uvolňující účinky, zmírňuje svalové napětí a podráždění a celkově uklidňuje nervový systém. Působí nejen proti nespavosti, ale i přepracovanosti či migréně a navozuje příjemnou rovnováhu organismu. Je třeba ovšem dávat pozor na to, že jeho uklidňující účinky mohou vést ke zpomalení reakcí.
Chmel otáčivý
Další často využívanou léčivou rostlinou je chmel. Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je ovíjivá dvoudomá bylina rostoucí až do výšky 6 m, rozšířená po celé Evropě. Chmel se užívá již odpradávna, plnili se jím například polštáře s cílem vyvolat spánek. Doporučoval se také jako mírné sedativum. Chmel obsahuje silice, vitamíny skupiny B a hlavně vysoké procento hořčin. Právě hořčiny a silice uklidňují stavy podráždění a nervozity a vyvolávají spánek. Chmel tak působí proti mírné nespavosti, uvolňuje napětí a zmírňuje nervovou podrážděnost. Navíc také podporuje trávení. Jeho účinnými látkami jsou určité druhy flavonoidů se sedativními a relaxačními účinky. Často se objevuje především v kombinaci s kozlíkem. K lepšímu spánku přispívá také L-theanin, což je hlavní volná aminokyselina obsažená v zeleném čaji. Má relaxační účinky a příznivě ovlivňuje kvalitu spánku. Omezuje probouzení během noci, eliminuje vznik „nočních můr“ a přináší výraznější pocit odpočinku po probuzení.
Třezalka tečkovaná
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je keříkovitá vytrvalá rostlina dorůstající výšky až 1 m. Má žluté květy. Je rozšířená v Evropě, Severní Americe a Asii. Je zřejmě nejznámějším a nejrozšířenějším přírodním antidepresivem. Třezalka zmírňuje mírné formy deprese, zlepšuje náladu, snižuje úzkost, apatii a nespavost. Působí proti sklíčenosti, nervové podrážděnosti, hysterickým záchvatům i melancholii. Je ale důležité vědět, že není vhodné užívat přípravky s třezalkou v době těhotenství a kojení, při poškození ledvin, jater a při užívání léků na srdce. Také slunění není při užívání přípravků s třezalkou doporučováno. Rovněž pacienti užívající léky ze skupiny antidepresiv nesmí třezalku užívat, protože může dojít k ovlivnění účinku léku.
Meduňka lékařská
Často se v přípravcích objevuje výtažek z meduňky lékařské. Jako
Originální švédské kapky od Dr. Theisse pomáhají udržovat správnou činnost střev. Směs 13 léčivých bylin a kafru harmonizuje činnost trávicího traktu, zvyšuje vylučování žaludečních šťáv a žluči čímž se zlepšuje proces trávení a doplňuje hladina enzymů potřebných pro trávení.
Dávkování: ráno, v poledne a večer jednu čajovou lžičku před jídlem. Při přejedení a po konzumaci těžce stravitelného jídla je vhodné požít 1–2 čajové lžičky.
Laváž dutiny břišní je výplach dutiny břišní skrze pobřišnici. Cytostatická laváž dutiny břišní představuje novou metodu léčení pacientů při a po operačním výkonu, vyvinutou původně pro zhoubné nádory pobřišnice, ale v současné době je aplikována s dobrými výsledky i při jiných náročných operačních zákrocích. Během operačním výkonu dochází zpravidla při odstraňování nádoru k uvolnění buněk, které se mohou uchytit na zasažených plochách a následně dále růst. Navíc při operaci lze odstranit jen viditelné nádorové struktury, zatímco mikroskopické unikají pozornosti. Aby bylo zamezeno jejich novému růstu, je nutné zbytky nádorového onemocnění co nejdříve odstranit. Prozatím nejúčinnější metodou pro jejich likvidaci je tak metoda laváže břišní dutiny, nazývaná rovněž „hypertemická cytostatická intraperitoneální intraoperační laváž břišní dutiny“.
Vlastní princip laváže spočívá v naplnění břišní dutiny cytostatickým roztokem a udržování jeho teploty na hodnotě blízké 43 °C. Tím dochází k uplatnění dvou důležitých principů nutných ke zničení malých nádorových buněk. Jedná se o termotoxicitu a cytotoxicitu a jejich vzájemné působení s umocňujícím účinkem. A jaký je princip termotoxicity? Při zahřátí zdravé tkáně cytostatikem na teplotu blízkou 43 °C dochází k jejímu prokrvení ve snaze odvést přebytečné teplo, a tím také dojde k ochlazení cytostatického roztoku. Nádorová tkáň se, na rozdíl od zdravé tkáně, při zahřátí cytostatickým roztokem na teplotu blízkou 43 °C brání pokrytím svého povrchu ochrannou proteinovou vrstvou, neboť na rozdíl od zdravé tkáně by nedokázala nádorová tkáň odvést teplo, které by ji zničilo. Proteinová vrstva nádorovou tkáň však zviditelní imunologickému systému, který ji pak může identifikovat jako vetřelce a účinně proti ní bojovat (a to do doby, kdy je vystavena uvedenému teplotnímu působení). Cytotoxicita spočívá zejména v tom, že jsou používány koncentrace cytostatik až 1 000x vyšší než u klasické intravenózní ambulantní aplikace. Vzájemný účinek působení termotoxicity a cytotoxicity pak umožní, aby se cytostatický roztok dostal v nadprahové úrovni do všech částí lidského těla (včetně nejjemnějších mozkových cévek), ve kterých má za úkol zničit nádorové buňky dříve, než dojde k získání jejich imunity proti cytostatickému roztoku. Tato doba je kritická a pohybuje se kolem 30 až 35 minut od začátku aplikace cytostatického roztoku. Vzhledem k přirozené termoregulaci lidského těla je zahřátý cytostatický roztok v břišní dutině ochlazován. Z těchto důvodů musí být roztok recirkulován a ve speciálním tepelném výměníku vyfiltrován a znovu je potřeba jej zahřát na teplotu blízkou 43 °C. Proces účinného působení zahř
