Toto období je charakterizováno nejdramatičtějším vývojem dítěte, a to ve všech oblastech. Kojenec se vyvíjí plynule a jednotlivé dovednosti na sebe navazují. Neznamená to však, že vývoj probíhá přímočaře – často se objevují fáze, kdy se zdá, že se vývoj zastavil, nebo dokonce vykazuje kroky zpět. Dítě se vyrovnává s přímým působením gravitace a všemi vlivy vnějšího světa. Hledáním a také pomocí již ukotvených strategií o kontrole držení těla nalézá své těžiště, svůj střed. Učí se, že má dvě stejné strany. V kojeneckém období si dítě vytváří první pohybové vazby, kojenec se naučí lézt, sedět a naučí se i základy chůze. Není vhodné zejména u chůze kojence nutit, aby začal chodit co nejdříve, protože pak dochází k nevhodnému přetěžování kloubů. V tomto období se za pomoci pohybu formují i správná prohnutí páteře. Pro podporu rozvoje pohybu jsou vhodné barevné míče, které se po dotyku kojence pohybují. Míč můžeme kojenci pomalu posílat, můžeme jej klást na krátkou vzdálenost od kojence tak, aby se musel k míči doplazit, dolézt po kolenou a tak dále. Oblíbená jsou také chrastítka, protože po dotyku vydávají jako odpověď na pohyb zvuk.
1.–3. měsíc
Během tohoto období se vývoj novorozence zaměřuje na nové prostředí. Mnohé je pro něj nové a ono se tomu musí přizpůsobit, například dýchání, gravitace, chlad a teplo, vše, co vidí, zvuky – především je pro něj nový jeho vlastní hlas. Děťátko intenzivně přijímá informace o sobě samém a začíná více vnímat i své okolí. Postupně si zvyká na vliv gravitace, začíná si hledat stabilní pozici na zádech. Psychomotorický vývoj kojence se během tohoto období projevuje tím, že lépe ovládá vlastní ruce a nohy a ke konci tohoto období je obvykle schopné dát si ručky k sobě, přitáhnout nožky k bříšku a dát si šlapky k sobě a udržet hlavičku ve středu. Začíná se vyvíjet koordinace oko – ruka – ústa. Ke konci tohoto období je dítě také schopné vleže na bříšku pást koníky, tedy zvednout hlavu nad podložku, opřít se o předloktí a volně otáčet hlavou do stran.
4.–6. měsíc
V tomto období je rozvoj kojence na první pohled aktivnější. Dítě je čilejší, usměvavější, brouká si, rozpoznává hlas maminky. Vleže na zádech si přendává hračky z ruky do ruky, pozoruje je a vkládá je do pusy. Sahá si na nožičky. Naučí se otáčet ze zad na bok a pak i na bříško. O
Co umí čtyřměsíční kojenec? Zkoumavě si prohlíží své ručičky, otáčí jimi a cumlá si prstíčky (nejraději má svůj paleček). Vesele bouchá do hraček zavěšených nad postýlkou, ohrádkou nebo v kočárku. Ne vždy se mu podaří do hračky ručičkou trefit, proto se tolik raduje, když se mu to povede. Též vydává nejrůznější zvuky. Když miminko leží samo v postýlce, brouká si. Jakmile ho samota omrzí, začne vydávat nespokojené zvuky, které postupně přerostou v pláč, pokud mu nezačnete dělat společnost. Někdy to dokonce může vypadat, že se miminko lituje, poněvadž se cítí opuštěné. Když za ním přijdete, odmění vás krásným bezzubým úsměvem, neboť je rádo, že už není samo. Bude-li mít však pocit, že jste ho nechali čekat příliš dlouho, místo úsměvu vám pořádně „vynadá“. Utiší se ve chvíli, kdy ho vezmete do náruče a chvilku ho pochováte nebo mu dáte napít. Čtyřměsíční kojenec vám odpustí všechny prohřešky jako mávnutím kouzelného proutku. V budoucnu už to tak snadné nebude. Některá čtyřměsíční miminka mívají první zoubky, což znamená, že mohou začít konzumovat i jiný druh stravy, ne jen mateřské (případně umělé) mléko.
Čtyřměsíční miminko umí zvednout a držet hlavičku v poloze na bříšku. Zatím se ještě neumí přetáčet z bříška na záda. V poloze na zádech zvedá ruce i nohy nad podložku. Ruce a chodidla často spojuje. Často se také dotýká kolen, případně holení. Pro hračky je schopné se natáhnout takzvaně na kříž, tedy protilehlou rukou. Tento typ úchopu a zvedání nohou nad podložku jsou nezbytné dovednosti k tomu, aby se miminko přetočilo ze zad na bok a následně na bříško.
V tomto období začíná děťátko upřednostňovat maminku před cizími lidmi. V náruči člověka, který se děťátku nějakým způsobem nelíbí, může začít plakat a dožadovat se maminky. Ta by měla dítě chápat a zbytečně ho netrápit a nenechávat u dané osoby. Co se týče vzhledu dítěte, v této době vyrůstají nové vlásky a mění se barva očí (modré oči, které mají všechny děti po narození, mohou získat jinou barvu).
Zelená stolice je u umělé stravy normální. Ale měla by být bez zápachu a bez přítomnosti hlenu nebo krve. Pokud je stolice zelená, jedná se zvláště v první fázi života dítěte většinou jen o efekt konzumace železa anebo hypoalergenního mléka. Je nutno si jen hlídat, jestli se kojenec cítí dobře, a vše by mělo být v naprostém pořádku. Pokud se kojenec nevyprazdňuje sám, je samozřejmě dobré mu pomoci rektální rourkou, proto se také prodává. Kojenci tím neublížíte, je velmi tenká a ohebná, nepoškodí nic. Pokud stolice zapáchá, bude se pravděpodobně jednat o porušenou rovnováhu střevních bakterií ve střevě, vzniklou po prodělané střevní infekci, která by se měla brzy upravit při užívání probiotik (například Lacidofilu). Dejte pozor, abyste kojenci nedávali Lacidofil ve stejnou dobu jako Smectu (Smecta má absorpční schopnosti a může bránit vstřebání Lacidofilu ze střeva), mezi těmito dvěma léky by měl být odstup minimálně 3 hodin, eventuálně můžete zkusit Smectu vysadit úplně. Během 1 až 2 týdnů by se stolice měla upravit.
Existují různé způsoby, jak odhadnout množství příjmu mléka ve vztahu k hmotnosti dítěte a jeho věku. Výzkumy ukázaly, že se tyto metody zbytečně přeceňují, neboť příjem mateřského mléka je konstantní po prvním měsíci a nebylo zaznamenáno žádné extrémní zvýšení potřebného množství souvisejícího s věkem nebo hmotností.
Děti od šesti měsíců až do jednoho roku mohou zároveň s mlékem přijímat pevnou stravu. Čím větší je podíl pevné stravy, tím více klesá potřeba mléka. Mateřské mléko poskytuje dítěti dostatek živin do konce prvního roku života. Průměrný příjem mateřského mléka v 7. měsíci je 875 ml za den (což činí 93 % celkového příjmu), mezi 11. až 16. měsícem už jen 550 ml za den (to je 50 % z celkového energetického příjmu).
Dermatitida je zánětlivý stav kůže, který se obvykle znovu vrací. Je to vlastně alergie, která může být zapříčiněna parfémy, kosmetikou, gumou, léky, mastmi nebo kontaktem s kovovými slitinami (včetně niklu, stříbra a zlata). Problémem mohou být některé druhy jídla. Jestliže je dráždidlo v neustálém styku s kůží, dermatitida se rozšíří a zhorší. Pokud chcete tyto problémy řešit, vyvarujte se prachu, průmyslových chemikálií, dýmu, sprejů, laků, motorových olejů, fermeží a rozpouštědel.
Vyhýbejte se čisticím prostředkům, kosmetice, tělovým olejům a mlékům, které obsahují lanolin, antihistaminy, benzoany, které zapříčiňují alergie, ucpávají tukové žlázy a způsobují dermatitidu a akné. Nenoste na práci v domácnosti gumové rukavice, kůže totiž vstřebává některé chemikálie v nich obsažené.
Nepoužívejte vazelínu či jiné tučné masti, protože zabraňují pocení a zvyšují svědění. Neškrábejte se, to jenom problém zhoršuje.
Stav se může zhoršit i emocionálním stresem a vyčerpáním. Vyvarujte se nachlazení a respiračním infekcím, neboť snižují odolnost těla a zhoršují váš ekzém. Vyhýbejte se lidem s opary, protože virus v nich může zapříčinit vážné kožní vyrážky, jestliže trpíte dermatitidou.
Dejte si pozor na alergeny, o nichž odborníci říkají, že jsou převážnou příčinou dermatitidy: 1) kravské mléko – buď nepijte mléko vůbec, nebo se snažte přejít na kozí; 2) pšeničný lepek – jsou i jiné obiloviny, které lze jíst místo pšenice; 3) nikl – odborníci tento problém nazývají „niklová vyrážka“; ženy, které mají propíchnuté uši a nosí náušnice, mohou jimi tělu způsobovat různé vyrážky, zvláště v místech, kde se těla dotýká další kov. Kromě toho jakýkoliv šperk, který má méně než 24 karátů, má v sobě aspoň trochu niklu.
Vyhýbejte se pěnovým koupelím a podobným mýdlovým koupelím. Nikdy se nekoupejte v horké vodě. Po vykoupání se jemně osušte. Netřete se.
Dětské vyrážky: Vyrážka u dětí může být zapříčiněna jedením vajec, arašídů, mléka, pšenice, ryb, kuřat, vepřového nebo hovězího masa. Vajíčka, arašídy a mléko jsou ze 75 procent příčinou dětských vyrážek.
Bez ohledu na to, co může být příčinou vyrážky, vynechejte pšenici, žito, oves a ječmen na šest týdnů. Potom pomalu přidávejte jedno po druhém, čímž zjistíte, jaký to má účinek na vaši dermatitidu.
Indikace Pamyconu při onemocnění nosu, to je u sinusitidy, infekcí sliznic horních a dolních dýchacích cest a u bronchiektazií s projevy rýmy:
do nosu 2–5 kapek 3–5x denně, u obou po dobu 5–7 dní.
Pamycon kapky do ucha
Indikace Pamyconu u onemocnění ucha, to je při léčbě otitis externa, otitis media suppurativa chronica, dále k pooperační péči po ušních operacích:
do ucha se kapou 2–3 kapky 3–5x denně.
Pamycon v těhotenství
Při doporučeném způsobu podávání Pamyconu se neočekává nepříznivý vliv na plod během těhotenství.
Pamycon a kojenec
Použití Pamyconu během laktace není spojeno s výskytem nežádoucích účinků u kojenců, protože při lokálním použití léčivé látky nepřestupují do mateřského mléka. Použití Pamyconu na léčbu ragád bradavek u matky není spojeno s výskytem nežádoucích účinků (ototoxicita, ovlivnění mikroflóry střeva) u kojenců, protože koncentrace léčivých látek ve správně připraveném roztoku je nízká.
Pamycon cena a doplatek
Nejvyšší možná cena v lékárně při výdeji na recept je 89,91 Kč.
Lordóza označuje prohnutí páteře směrem vpřed, zatímco kyfóza označuje prohnutí páteře směrem vzad. Správně by páteř měla být zakřivena jen ve směru předozadním. Při pohledu ze strany lze vidět, jak se esovitě střídají prohnutí dopředu (lordózy) v oblasti krční a bederní a prohnutí dozadu (kyfózy) v oblasti hrudní a na kosti křížové. Vybočení do strany (skolióza) už je problém, bohužel velmi rozšířený. U novorozence má páteř tvar jemného prohnutí připomínající duhu. Ale ve třetím čtvrtém měsíci života kojenec začíná držet hlavu a díky tomu se formuje krční lordóza. V desátém až dvanáctém měsíci, když dítě začíná chodit, se formuje bederní lordóza – přirozené prohnutí, zakřivení páteře dopředu – a nevelká kyfóza – opačné prohnutí hrudní páteře (dozadu). Formování páteře se dokončuje v sedmi letech. Kvalita postavy závisí na stavu svalového, šlachového a kostního aparátu a na funkci žláz s vnitřní sekrecí (hormonální žlázy).
Kojenec je označení pro vývojové stadium dítěte ve věku 29 dnů až 1 rok. Takový pokrok, jaký dítě učiní v této době, už v pozdějším věku nikdy neudělá. Dítě se vyvíjí a získává mnoho schopností a dovedností – umí otáčet hlavičku, uchopuje předměty ve svém okolí, převaluje se z jedné strany na druhou, umí vzpřímit hlavičku, samostatně sedí, vnímá všemi smysly, chápe prostorové vztahy, leze po čtyřech a nakonec i chodí. Rozvíjí se u něj řečové schopnosti. Dítě se také se v rámci rodiny socializuje.
Během těhotenství a hlavně ve třetím trimestru je nezbytný příjem rybího tuku, který se podílí na správném vývoji mozku a očí plodu, u chlapců také na vývoji kvalitních spermií. Novorozenec či kojenec přijímají rybí tuk kojením v mateřském mléce. U nekojených dětí je třeba rybí tuk doplňovat. Vybíráte-li rybí tuk pro děti, je důležité, aby byl z toxického hlediska co nejčistší, to znamená, že by měl mít certifikát. Chuť je pro dítě velmi důležitá, a proto jsou rybí tuky pro děti zbaveny rybího zápachu a chuť je zpříjemněna citronovou nebo pomerančovou příchutí. Rybí tuk určený dětem je prodáván ve formě želatinových bonbonů. V zimních měsících je vhodný rybí tuk z tresčích jater, který garantuje obsah vitamínu D, který je v zimních měsících kvůli sníženému slunečnímu záření nedostatečný. Rybí tuk s nejvyšším přirozeným obsahem omega-3 mastných kyselin je vyrobený z celých tresek. Obsah rybího tuku je ve výši 40 %.
Průjem dokáže dítě pořádně potrápit, stačí drobná dietní chyba či neumyté ruce před jídlem. O průjmu hovoříme tehdy, pokud má dítě častěji stolici a její konzistence je řidší (až vodnatější) než obvykle. Stolice obvykle i jinak zapáchá. Nejčastější příčinou této poruchy trávicího ústrojí jsou u dětí zánětlivé reakce střeva na infekci. Při průjmu ztrácejí děti potřebné tekutiny a v nich obsažené elektrolyty. Tento stav může vyústit až v dehydrataci organismu, která může dítě bezprostředně ohrozit na životě. Nebezpečí dehydratace organismu stoupá obzvlášť, pokud je průjem vleklý nebo se k němu přidá zvracení či teplota.
O průjmu hovoříme tehdy:
pokud měl kojenec více než pět tekutých stolic za den;
pokud mělo malé dítě více než tři tekuté stolice za den.
Nejdůležitější je zajistit dítěti dostatečný přísun tekutin, aby se tak vyrovnala ztráta tekutin a důležitých minerálů. Podávejte dítěti tekutiny opakovaně, nejlépe v malém množství. Spotřeba tekutin u kojenců se udává 150 ml/kg/den, u batolat 100–120 ml/kg/den. Dobrým pomocníkem jsou sypké směsi pro přípravu rehydratačního nápoje, které by měly být součástí každé dětské lékárničky (například Kulíšek). Jejich výhodou je vyvážený poměr látek, které dítěti v dané situaci díky průjmu chybí.
Pokud dítě kojíte, s kojením nepřestávejte – mateřským mlékem si dítě doplňuje tolik potřebné tekutiny. Pokud použijete rehydratační roztok, nařeďte ho mateřským mlékem. Před kojením můžete dítěti podat několik lžiček rýžového odvaru, u kojených dětí starších 6 měsíců můžete podat i mrkvový odvar. Pokud je dítě na umělém mléku, podávejte mu po dobu šesti až osmi hodin rýžový nebo mrkvový odvar či slabý čaj (nejlépe heřmánkový nebo fenyklový). Přidejte do něj špetku soli a čajovou lžičku hroznového cukru (na 100 ml čaje). Postupně pak přejděte na mléko, kterým jste dítě krmila před výskytem průjmu.
Po dobu šesti hodin nepodávejte staršímu dítěti žádnou pevnou stravu, podávejte mu místo toho tekutiny. Pití volte tak, aby bylo pestré a dítěti se neprotivilo. Osvědčený je heřmánkový, fenyklový nebo slabý černý čaj, do kterého přidejte 1–2 čajové lžičky hroznového cukru na 100 ml čaje a špetku soli. Čaj by neměl být horký, nejlepší je ho podávat při pokojové teplotě. Pomůže také osolený vývar a banánová nebo meruňková šťáva, která obsahuje hodně draslíku. Díky těmto tekutinám můžete dítěti dodat potřebné živiny, elektrolyty a vitamíny, které průjmem ztratilo. Pokud dáte dítěti do hrníčku slánku, dítě často vypije daleko více, než kdyby pilo jen obyčejně z hrníčku. Zhruba po šesti hodinách můžete začít dítěti podávat lehce stravitelnou stravu s minimálním obsahem tuků.
Je nutno snížit vlhkost kůže a zamezit tření správnou velikostí pleny a její častou výměnou. Novorozenec močí více než 20x za den a přebalovat je nutno přibližně 12x denně. Tato frekvence se s věkem snižuje, roční kojenec močí asi 7x denně. Hlavním úkolem rodičů je zabránit delšímu kontaktu se stolicí. V době akutních projevů plenkové dermatitidy je vhodné použít o jedno číslo větší velikost pleny. Pokud rodiče používají látkové pleny, je nutno je po vyprání dokonale vymáchat od zbytků saponátů, nepoužívat aviváže a plenu po vyprání přežehlit. V teplém prostředí ponecháváme dítě co nejčastěji rozbalené volně bez plen. Nutné je omezení přehnaně častého mytí postižené oblasti. Ke zlepšení se aplikuje při přebalování krém určený pod pleny nebo měkká zinková pasta s rybím tukem, panthenolem a vitaminem E, a to ve velmi tenké vrstvě. Při závažnějším postižení je nutno použít i pastu s protimikrobiálními látkami. Velmi závažné projevy se musí léčit krémy s obsahem malého množství kortikoidů – nanášejí se 2x denně maximálně po dobu 7 dnů. Dlouhodobé a časté používání genciánové violeti není vhodné vzhledem k riziku vstřebání z poškozené pokožky. Rodiče musí být připraveni na to, že první známky zlepšení neuvidí dříve než za týden a úplné vyhojení trvá několik týdnů i při pečlivém dodržení všech opatření. Plenkovou dermatitidu mohou rodiče vyléčit sami za pomoci režimových opatření a volně prodejných léků. Jestliže se plenková dermatitida nezlepší během týdne, je vždy vhodné navštívit pediatra. Pokud ani během 4 týdnů léčby nedojde ke zlepšení stavu, je vhodné navštívit přímo dětského dermatologa.
Močové infekce a především záněty ledvin jsou u malých dětí co do četnosti na třetím místě za záněty dýchacích cest a průjmy. Svými nespecifickými příznaky mohou napodobovat jiná onemocnění, jako je střevní onemocnění či infekce dýchacích cest. Nezřídka může u nejmenších dětí zánět ledvin tyto nemoci provázet. Pro dětský věk je charakteristická větší frekvence zánětů horních močových cest (zánětů ledvin), než je tomu v dospělosti.
U zánětů dolních močových cest jsou podobně jako u dospělých průvodními příznaky pálení a řezání při močení, časté močení, změna barvy moči, způsobená přítomností krve, zvýšená teplota nebo horečka.
U zánětů horních močových cest je tomu jinak. V nejútlejším věku může být jediným příznakem nemoci horečka. Unavený mrzutý kojenec s horečkou, který nemá žádné jiné potíže, nekašle, nemá rýmu, může právě prodělávat zánět ledvin.
I u dětí, podobně jako u dospělých, často provázejí zánět ledvin bolesti zad a bolesti břicha. Malé dítě ale neumí vždy správně popsat své potíže a navíc ho břicho bolí tak často a při jakémkoli stonání, že tomu rodiče mnohdy nevěnují pozornost.
Základem pro odhalení močové infekce je tedy vyšetření moči. U dětského lékaře se vyšetření provádí většinou pomocí testovacích papírků na přítomnost bílých krvinek v moči. Pozitivní nález s horečkou nebo dalšími příznaky znamená s velkou pravděpodobností infekci močových cest. K přesnějšímu vyšetření, které však již není v ordinaci běžně dostupné, slouží přesné laboratorní vyšetření vzorku moči.
Vzorek moči by měl být získán takzvanou metodou středního proudu. Jde o zachycení moči až po začátku močení. Tomu by mělo předcházet omytí zevních rodidel. K vyšetření stačí malé množství moči, ale náběr vyžaduje šikovnost a určitou spolupráci dítěte. Do moči se při tomto odběru mohou dostat bakterie z ústí močové trubice a výsledek vyšetření tak může být zkreslen. Nejpřesnější odběr je pomocí močové cévky. K tomuto a dalším vyšetřením posílá obvykle praktický dětský lékař děti do nemocničního zařízení. Většinou až tam se také nabírá navíc další porce moči do sterilní zkumavky, která se posílá do mikrobiologické laboratoře k určení původce infekce. Zatímco kojenci a batolata jsou pro podezření na infekci močových cest většinou odesláni do lůžkového zařízení k dalšímu vyšetření a léčbě, větší děti se častěji vy
Děti (zejména v batolecím věku) ochutnají mnoho nového. Nejen potravin a tekutin, ale i předmětů nejedlých. Riziko průjmového onemocnění hrozí také při dietní chybě, kumulaci většího množství lidí (virové průjmy), specifickým problémem jsou takzvané cestovatelské průjmy. Průjem není radno podceňovat zejména u malých dětí. Výrazný žlutý průjem patří k lékaři a průjem s krví ve stolici bezodkladně!
Základem léčby je udržení dostatečné míry správného zavodnění a doplňování solí, glukózy a pufrů k udržení správného pH (přibližně řečeno přiměřené kyselosti vnitřního prostředí). Speciální rozpustné směsi (například iontový nápoj Kulíšek) pomáhají k obnově normálních vnitřních poměrů organismu.
Žlutý průjem u novorozence
Malému miminku hrozí rychlé odvodnění neboli dehydratace, spojená s rychlou ztrátou minerálů. Čím je tedy dítě mladší a má nižší hmotnost, tím je pro něj každá ztráta závažnější. Největší nebezpečí tak hrozí právě novorozencům a malým kojencům. To, zda je dítě dehydratované, zjistíte i vy sami doma, pokud máte váhu. Ubývá na váze? Nemočí? Pak je zřejmě odvodněné a okamžitě byste s ním měli spěchat do ordinace dětského lékaře. Většina průjmů má dobrý průběh, pokud přijdete brzy a včas se zahájí rehydratace (zavodnění) a remineralizace solnými roztoky s glukózou nebo rýžovým odvarem.
Žlutý průjem u batolat
V průběhu života postihne žlutý průjem téměř každé dítě. Závažný průběh může mít tato porucha u kojenců, kteří jsou více než starší děti ohroženi ztrátou tekutin. Příčinou akutního průjmového onemocnění v našich podmínkách jsou viry (zvláště časté jsou průjmy způsobené rotaviry) a bakterie (například Salmonella nebo Campylobacter), méně často paraziti. Vzhledem ke složení mateřského mléka trpí průjmy méně často kojené děti než děti uměle vyživované.
Léčba
Léčení spočívá ve včasné náhradě ztracených tekutin a solí (rehydratace) a včasném podání tolerovaných potravin (realimentace) s cílem zabránit dalšímu poškození střevní sliznice a rozvoji chronického průjmu. Rehydratační roztoky jsou roztoky, které lze podávat ústy, lze jimi rychle nahradit ztrátu solí a vody zejména v časném stadiu onemocnění. Roztok je dětmi velmi dobře přijímán, lze jím zvládat i situace doprovázené zvracením. U nás je na trhu volně prodejný rehydratační roztok s názvem „Kulíšek“, takže i v domácích podmínkách lze počáteční stadia onemocnění zvládnout.
Jak čas ukázal, tak i tento chemický prvek má svůj význam v lidské stravě. Přestože je většina sloučenin selenu pro člověka toxická, tak lidské tělo určité množství této látky potřebuje. Selen totiž ve formě selenoproteinů působí v lidském těle jako antioxidant, který ho chrání před účinky volných radikálů, čímž snižuje riziko rakoviny, zároveň má vliv na fungování imunitního systému a na tvorbu enzymu glutathoinperoxidázy, který je nezbytný pro proces metabolizace tuků. Tento v lidském těle stopový prvek ovlivňuje i fungování některých orgánů, například štítné žlázy a jater. Selen v těle má pozitivní účinky na zvyšování plodnosti, snižování rizika vzniku rakoviny prostaty, na podporu tvorby testosteronu. Selen také pomáhá vstřebávat z potravin jiný chemický prvek pro fungování lidského těla nezbytný, a to hořčík. Selen také může pomoci s odbouráváním toxických účinků prvků olova, arsenu, kadmia a rtuti.
K absorpci tohoto prvku dochází ve všech částech střev, k anorganickým formám selenu jsou zde konkurenti při absorpci sírany, naopak organickým selenům konkurují aminokyseliny se sírou. V krvi se pak selen navazuje na lipoproteiny.
Kojenci získávají selen prostřednictvím mateřského mléka, v prvních týdnech je jeho obsah v mléce zhruba 18 – 30 μg/l (ve formě selenomethioninu i selenocysteinu). Postupně ale koncentrace selenu v mléce klesá v průběhu kojení. Denně přijme kojenec zhruba 12, 5 μg tohoto prvku.
Dětem s refluxem tento sval funguje nesprávně. Řada takto postižených dětí trpí také hiátovou kýlou, způsobenou vydutím části žaludku skrze bránici (sval, který odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní). Reflux se vyskytuje u kojenců a malých dětí častěji, než se v minulosti myslelo. Někteří kojenci se s touto poruchou rodí. U jiných dětí k ní přispívá přejídání nebo zvyk hned si po jídle lehnout. Stav zhoršuje konzumace některých potravin, například kořeněných jídel, čokolády, nápojů s obsahem kofeinu, perlivých nápojů a alkoholu. U starších dětí a dospívající mládeže jsou rizikovými faktory kouření, nadváha nebo těhotenství.
Reflux se projevuje bolestí a pálením, které začíná v hrudníku za hrudní kostí a postupuje směrem do krku. Řada dětí má kyselou nebo hořkou chuť v ústech způsobenou tím, že se žaludeční obsah vrací až do úst. Děti obvykle zvracejí, kašlou, říhají a pociťují bolest při polykání. U kojenců se reflux projevuje zvracením po jídle. Mívají také záchvaty kašle a potíže s dýcháním způsobené vdechováním žaludečního obsahu nebo u nich palčivý pocit vyvolává podrážděnost. V ojedinělých případech mohou mít vážnější příznaky, například neprospívání. Reflux u kojenců vymizí obvykle v prvním roce života.
Lékař obvykle diagnostikuje reflux na základě rentgenového vyšetření. Dítě musí vypít tekutinu obsahující sulfát baria, jehož postup trávicím ústrojím se pak sleduje pomocí rentgenových snímků. Vyšetření je bezbolestné a tekutina z těla snadno vyjde. Lékař může použít také pH sondu – dlouhý tenký nástroj, který zavede dítěti ústy do jícnu, aby změřil hladinu kyselin v jícnu v průběhu 24 hodin. Zavedení sondy může vyvolat krátce nepříjemný pocit. Další metodou, která slouží k diagnostikování refluxu, je gastroskopie. Používá se endoskop, úzká pružná trubice, která se opět zavádí ústy do jícnu. Dítě dostane sedativa. Pomocí endoskopu může lékař prohlédnout sliznici jícnu. Další možností, jak stanovit nebo potvrdit diagnózu, je biopsie pomocí endoskopu.
Onemocnění se léčí změnou stravy a způsobu života. Dětský lékař obvykle předepíše také léky. Reflux se vyskytuje často u dětí, které jsou zvyklé ležet v rovné poloze. Má-li kojenec tuto poruchu, držte ho v náručí tak, aby byl vzpřímený, nebo ho nechávejte 30 minut po jídle ležet s hlavičkou podloženou polštářem, popřípadě ho uložte tak, aby leželo na pravém b
