KONGENITÁLNÍ FIMÓZA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Operace předkožky penisu (mužská obřízka) je malý chirurgický zákrok, při kterém je odstraněna předkožka – kožní řasa, která překrývá žalud penisu. Ten zůstává po zákroku trvale odkrytý. Na celém světě je obřezána asi čtvrtina všech mužů. V jednotlivých částech a zemích světa se ale uvedený podíl hodně liší. Důvody obřízky jsou jednak náboženské (židovství, islám), jednak zdravotní nebo hygienické, výjimečně i estetické.
Fimóza
Fimóza je zúžení otvoru předkožky, pro které nelze přetáhnout kůži přes žalud penisu. Může být jak vrozená, tak i získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout následkem zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitu – cukrovky), nebo poraněním předkožky – typicky při nešetrném přetažení předkožky u dítěte.
Příznaky a projevy fimózy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později v extrému i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu – takzvané balanitidy
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možný výtok hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je taková komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza je taková, ke které dochází jen při ztopoření penisu, a je zde riziko vzniku parafimózy
Rozdělení fimózy
Fimózy dělíme do několika skupin:
Kongenitální (vrozená) fimóza je fyziologická (normálně se vyskytující) u novorozených hochů. Někdy je vstup do předkožky tak těsný, že způsobuje problémy při močení.
Sekundární (získaná) fimóza vzniká obvykle na podkladě zánětlivých změn probíhajících v listech předkožky. Typicky jde o komplikaci diabetu mellitu. Předkožka se pak v místě přechodu zevního a vnitřního listu jizví a zužuje, až ji nelze přetáhnout ani v klidu, postupně se záněty opakují a předkožka má tendenci se uzavírat.
Relativní fimóza je taková fimóza, kdy předkožku nelze přetáhnout jen v některých situacích (například při erekci a u flacidního penisu lze), nebo nelze přetáhnout zcela.
Stavy imitující fimózu
Mezi stavy imitující fimózu patří krátká uzdička (frenulum breve). V takovém případě nelze předkožku přetáhnout. Řešením je plastika provedená urologem, známá jako frenuloplastika. Často však dojde k její ruptuře při pohlavním styku či masturbaci. Rizikem je pak výrazné krvácení z frenulární tepny (arteria frenularis).
Léčba fimózy
U sekundární fimózy je nutná kompenzace základního onemocnění. Teoreticky připadá v úvahu i rehabilitace s eventuálním užitím léčiv, jež rozvolňují jizvy a zvyšují elasticitu (steroidy, enzymy, kyselina hyaluronová). Tento postup je však ekonomicky nákladný a není bez rizika. V praxi je extrémně vzácný. Nejčastější způsob ošetření je obřízka.
V jakém věku by předkožka měla jít stáhnout za žalud penisu? Odpovědi na tuto otázku se dočtete v různých knihách, učebnicích, odborných časopisech anebo se můžete zeptat svého lékaře. Bohužel každý říká něco jiného a všichni tvrdí, že mají pravdu. Navzájem si odporují a každý z odborníků umí svoje tvrzení logicky zdůvodnit.
Předkožka je ta část penisu, která v klidovém stavu pokrývá jeho koncovou část – žalud. Předkožka se skládá ze dvou vrstev: vnitřního a vnějšího listu. Předkožka a žalud mají velký význam při masturbaci i při pohlavním styku. V klidovém stavu (když penis není ztopořený) předkožka často přesahuje přes žalud. Při erekci pak slouží jako kožní rezerva. Předkožka není v žádném případě zbytečnou částí těla. Z tohoto důvodu je důležité, aby v případě opravdové potřeby jakéhokoliv lékařského zákroku na penisu byl respektován význam předkožky a aby veškeré případné lékařské zákroky byly prováděny při pokud možno úplném zachování předkožky a jejích přirozených funkcí.
V dětství nebo v dospívání se u některých chlapců nedá předkožka stáhnout dozadu za žalud penisu, nebo se dá posunout jenom o kousek. Tento stav označujeme jako fyziologickou fimózu nebo jako přirozené zúžení předkožky, a to z těchto důvodů:
předkožka je příliš úzká, takže žalud penisu jejím otvorem neprojde;
předkožka je na své vnitřní straně stále jakoby přilepená k žaludu.
Fimóza je u malých dětí naprosto normálním a přirozeným jevem. Až 96 % kluků se rodí se zúženou nebo přilepenou předkožkou. Zúžená předkožka jim slouží k ochraně žaludu a vnitřní strany předkožky. Tento stav je běžný v kojeneckém i batolecím věku, a u některých chlapců i v pozdějších letech, kdy kluk ještě není sexuálně aktivní. Pokud zúžená předkožka nebolí, nemáte v ní zánět nebo vám její zúžení nedělá problémy při močení, nechte relativní fimózu být tak, jak je, nejlépe až do puberty.
Druhy fimózy:
úplná, při které se předkožka vůbec nedá stáhnout přes žalud;
částečná, při které se předkožka dá stáhnout, ale jen o kousek (tedy ne až úplně dozadu).
Ojedinělým druhem fimózy je jizevnatá fimóza. S tou se chlapec nenarodí, protože vzniká až v průběhu života. U dospělých mužů jsou příčinou jizevnaté fimózy různá kožní onemocnění. Ale nejčastějším důvodem jizevnaté fimózy bývá to, že se předkožka stahuje násilím, například při koupání. Samozřejmě pokud se předkožka dá bez potíží stahovat, měla by se při koupání stáhnout za žalud a tento prostor umýt. Při násilném stahování se však na předkožce tvoří drobné trhlinky, po kterých zůstávají drobné jizvičky, které se při svém hojení stahují k sobě a svrašťují, a tím vzniká jizevnatá fimóza.
Fimóza (latinsky a anglicky phimosis) je zúžení otvoru předkožky, kvůli kterému ji nelze přetáhnout přes žalud (glans) penisu. Může být jak vrozená, tak získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout jako následek zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitus – cukrovky) nebo poranění předkožky (při nešetrném přetažení předkožky u dítěte). Předkožka má potom tendenci se zužovat a jizvit.
Příznaky a projevy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později, v extrému, i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu (balanitidy)
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možnost výtoku hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza – ta, ke které dochází jen při ztopoření penisu, je zde riziko vzniku parafimózy
Léčba
Léčba může být nechirurgická – aplikace kortikoidů, ale ty nemají příznivý vliv na pokožku. Dále je možné použití léčiv rozvolňujících jizvy. Chirurgická léčba – cirkumcize neboli obřízka.
Mezi zdravotní důvody pro obřízku patří fimóza a akutní balanoposthitis.
Fimóza
Phimosis způsobuje snížené otevření předkožky a brání stažení. Občas může být okraj předkožky bílý, zjizvený, s nepružným vzhledem. Příznaky mohou zahrnovat:
podráždění nebo krvácení z okraje předkožky, zejména při pohlavním styku nebo masturbaci;
bodání či bolest při močení (dysurie);
neschopnost močit, pokud je předkožka příliš těsná.
Toto onemocnění způsobuje zčervenání a otok předkožky, spolu s výtokem hnisu z prostoru mezi předkožkou a žaludem. Někdy může být celý penis oteklý a zanícený. Toto onemocnění je prvním příznakem cukrovky. Mezi nezbytná ošetření patří jednoduchá hygienická opatření, mírné léky proti bolesti a zamezení táhání předkožky. Ve většině případů je pacient uzdraven bez dalšího zásahu. Obřízka se provádí pouze u opakujících se a komplikovaných případů. Tady jsou fotografie, na kterých je vidět akutní balanoposthitis.
Parafimóza
Tento stav je způsoben tahem předkožky za koronální hřeben žaludu nebo za hlavu penisu bez následného vrácení do její normální polohy. Předkožka pak tvoří těsné škrtidlo kolem žaludu, což způsobuje prudkou bolest. Tento stav lze obvykle napravit snadno. Není-li to možné, je třeba snížit předkožku v celkové anestezii. Obřízka není obvykle prováděna v této fázi, ale může být potřebná později, pokud k tomuto stavu dochází častěji. Tady jsou fotografie, na kterých je vidět parafimóza.
V historických dobách bývala obřízka rozšířeným způsobem, jak kontrolovat sexualitu muže. Dokonce i židovské náboženské texty říkají, že obřezáni musí být i otroci a obřízka má určitou formou omezovat materiální požitky a nadřadit duchovní. Předkožka je sama o sobě vysoce senzitivní tkáň, a jelikož je dobře známo, že muž by si do svého penisu záměrně nenechal řezat, představují děti nejvhodnější příležitost k provedení tohoto zákroku.
Fimóza – předkožka je natolik zúžená, že ji nelze přetáhnout přes žalud, a nepomohlo ani uvolnění pomocí kortikoidních mastí nebo mastí obsahujících steroidy. Rozlišujeme jednoduchou a relativní fimózu. Za relativní fimózu označujeme stav, kdy předkožku v erekci nelze volně stáhnout s žaludu. Relativní fimóza je častým důsledkem léčby steroidními mastmi, kdy se předkožku podaří díky masti přetáhnout, ale při erekci fimóza zůstává.
Parafimóza – předkožku sice lze přetáhnout přes žalud, ale je natolik úzká, že ho zaškrtí, což zamezí jeho zásobování krví. Tento stav je nutné okamžitě odstranit, jinak může dojít k velmi vážným zdravotním problémům, vedoucím až k odumření tkání. Parafimózový stav vzniká i jako vedlejší důsledek léčby steroidní mastí, a to zejména u chlapců v pubertě. Mast uvolní předkožku jen natolik, že ji lze stáhnout za žalud, ale jen na neztopořeném penisu. Obnažení žaludu však často způsobí erekci a úzká předkožka pak začne žalud zaškrcovat. Jde tedy v podstatě o následek násilného přetažení předkožky. Není-li tento nebezpečný stav řešen během několika hodin, může vyústit v amputaci žaludu nebo penisu.
Fimóza je stav, kdy je předkožka natolik zúžená, že ji nelze přetáhnout přes žalud a nepomohlo ani její uvolnění pomocí kortikoidních mastí. Rozlišujeme jednoduchou a relativní fimózu. Za relativní fimózu označujeme stav, kdy předkožku v erekci nelze volně stáhnout z žaludu. Relativní fimóza je častým důsledkem léčby steroidních mastí, kdy se předkožku podaří díky masti přetáhnout, ale při erekci fimóza zůstává.
O parafimóze se hovoří, když předkožku sice lze přetáhnout přes žalud, ale je natolik úzká, že ho zaškrtí, což zamezí jeho zásobování krví. Tento stav je nutné okamžitě odstranit, jinak může dojít k velmi vážným zdravotním problémům vedoucím až k odumření tkání. Parafimózový stav vzniká i jako vedlejší důsledek léčby steroidní mastí, a to zejména u chlapců v pubertě. Mast uvolní předkožku jen natolik, že ji lze stáhnout za žalud jen na neztopořeném penisu. Obnažení žaludu však často způsobí erekci a úzká předkožka pak začne žalud zaškrcovat. Tento nebezpečný stav, není-li řešen během několika hodin, může vyústit v amputaci žaludu nebo penisu.
Dalším nepříjemným stavem je parafimóza. Na rozdíl od obyčejné fimózy je parafimóza velmi nebezpečný stav, při kterém předkožka uvázne za žaludem a už se nedá vrátit dopředu. To velmi bolí, protože penis je nad žaludem zaškrcen a do žaludu nemůže proudit krev. Navíc při nedostatečném prokrvení není žalud zásobován kyslíkem a může i odumřít. Proto je nutné při parafimóze co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. V tomto případě neexistuje žádná jiná možnost. Parafimóza může vzniknout tak, že předkožka se už dá sice stáhnout, ale je stále příliš úzká, takže se za žaludem zaškrtí a nelze ji stáhnout zpět. Občas se to stane při pohlavním styku nebo při neopatrné masturbaci. Předkožka se zaškrtí jako gumička za okrajem žaludu a tam zůstane.
Fimóza předkožky se musí léčit jedině v případě, že zúžená předkožka vadí při močení, objevují se časté záněty předkožky nebo předkožka nejde stáhnout ani v pubertě.
Skupinou pacientů jsou dospívající chlapci, kteří zjistí, že mají problém při sexu, a pacienti z řad starších mužů, u nichž při snížené hygieně dochází k rozvoji fimózy a zúžení zevního ústí. Fimóza bývá u této skupiny častou komplikací cukrovky.
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Fimóza se léčí v první řadě mastí. Lékař by vám měl nabídnout takovou léčbu, která není bolestivá a nevyvolává ve vás strach nebo úzkost. Při léčbě se používají kortikoidní masti, například Triamcinolon. Vůbec se nelekněte, když vám lékař předepíše nějakou estrogenovou mast, tedy mast obsahující ženské hormony. Přestože jsou tyto masti původně určeny pro ženy nebo dívky, mohou také dobře účinkovat při problémech s předkožkou. Předepsané masti používejte pravidelně, 2x až 3x denně po dobu přibližně 4 až 6 týdnů. Podrobnosti vám určitě sdělí váš lékař. Všechny uvedené masti jsou na lékařský předpis, tudíž v lékárnách nejsou volně prodejné. Úspěch této léčby se dostavuje přibližně v 60–70 % případů.
Kýly v dětském věku jsou na podkladě vrozeném. Z toho vyplývají druhy kýl, které se u dětí vyskytují, a které se naopak nevyskytují vůbec, nebo zcela výjimečně. S tím souvisejí také rozdíly ve volbě operačních postupů.
Pupeční kýla je jednou z nejfrekventovanějších abnormalit v dětském věku. U donošených dětí se vyskytuje přibližně ve 20 %. S nezralostí a nedonošeností novorozenců výskyt narůstá až na více než 80 %. Vyskytuje se častěji u děvčat. Většina pupečních kýl se spontánně uzavře do 18. měsíce života. Pupeční kýla se často vyskytuje ve spojení s některými syndromy a onemocněními, jako je Downův syndrom, kongenitální hypotyreoidismus nebo mukopolysacharidóza.
Tříselná kýla je u dětí zpravidla vrozená a nepřímá. Vzniká jako následek neuzavřeného processus vaginalis peritonei po sestupu varlete u chlapců, či jako pozůstatek embryonálního sestupu ligamentum teres uteri u dívek. Výskyt u dětí s nízkou porodní hmotností (pod 1000 g) je až 30 %. Chlapci jsou postiženi šestkrát častěji než dívky. V 60 % je tříselná kýla pravostranná, ve 30 % je levostranná a v 10 % je oboustranná.
U kýly epigastické se jedná o defekt v bílé čáře, konkrétně mezi mečíkovým výběžkem a pupkem. Tímto defektem proniká lipom, který za sebou táhne výchlipku pobřišnice. Kýla často bývá přirostlá k okrajům kýlní branky, nebo je kýlní vak fixován v podkoží a nelze ji reponovat. Klinicky se projeví hmatnou rezistencí v oblasti břicha.
Kýla Spigelova se objevuje v místě postranních břišních svalů. U dětí se vyskytuje vzácně. Kýla se může uskřinout. Před operací je důležité si kýlu označit, protože v anestézii nemusí být kýla hmatná. Operace spočívá v odstranění a uzávěru defektu jednotlivými nevstřebatelnými stehy.
Kýla dorzální je vrozená lumbální kýla a je velmi vzácná, častěji vzniká po traumatu, operaci nebo zánětlivém procesu. Vyskytuje se často ve spojení s malformacemi obratlů a žeber, abnormalitami centrálního nervového systému a urologickými vadami. Lumbální kýla má často tendenci k uskřinutí.
Kýla v jizvě se na rozdíl od dospělého věku vyskytuje zcela výjimečně. Její případné řešení je shodné s řešením v dospělém věku.
U dospělých s příznaky nedostatečné tvorby kortizolu jsou typické tyto projevy: svalová slabost, únava, hubnutí, zvýšená pigmentace kůže, ztráta chuti k jídlu, nízký krevní tlak, snížená hladina glukózy a sodíku v krvi, zvýšená koncentrace draslíku a vápníku.
Snížená hodnota může indikovat:
vrozené postižení nadledvin u dětí (kongenitální adrenální hyperplazie);
destrukci kůry nadledvin (Addisonova nemoc), nejčastěji na podkladě autoimunitního onemocnění, infekce (TBC, meningokoková, cytomegalovirus, HIV), nádorových onemocnění nebo při vrozeném nedokonalém vyvinutí nadledvin;
nedostatečnou tvorbu adrenokortikotropního hormonu (ACTH) v podvěsku mozkovém, sníženou funkci mezimozku (při vrozených či získaných poruchách funkcí těchto oblastí – nádory, záněty, krvácení, úrazy, po operacích);
Původcem onemocnění zvaného toxoplazmóza je jednobuněčný parazit koček (a dalších kočkovitých šelem) Toxoplasma gondii, který je rozšířen po celém světě. Kočka, která je definitivním hostitelem, se obvykle nakazí pozřením nakaženého mezihostitele (například myši). Kočky pak následně v trusu vylučují vajíčka toxoplasmy (oocysty). Člověk se může nakazit oocystami, které pochází z trusu koček, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem zvířat, která figurují jako mezihostitelé toxoplasmy. Kočky nejčastěji vylučují oocysty mezi 3. až 8. měsícem věku. Starší kočky mohou však oocysty také vylučovat. Nakažená kočka vypadá téměř vždy zdravě a přitom může v trusu vylučovat miliony vajíček. Nebezpečnou může být i nedostatečně omytá zelenina ze zahrádky. Rizikové je například také používat při vaření jedno prkénko na krájení masa a dalších surovin. V České republice je v průměru každý třetí člověk nakažen toxoplasmou. V některých zemích je to však ještě více, například ve Francii. Toxoplasma gondii je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, neboť parazit přechází přes placentu a může způsobit potrat nebo poškození plodu. Takové dítě pak může trpět takzvanou kongenitální toxoplazmózou, mezi jejíž příznaky patří poruchy zraku a nervového systému. Velký problém představuje toxoplazmóza pro lidi s poruchou imunity, pro pacienty po ozařování a chemoterapii i pro pacienty s HIV. U těchto lidí může toxoplazmóza přejít z klidového stadia do aktivního a způsobit závažné onemocnění mozku nebo srdce. Nákaza toxoplazmózou se většinou neprojevuje žádnými příznaky. U malého procenta pacientů se mohou krátce po infekci objevit bolesti hlavy, únava a zvětšení lymfatických uzlin. V souvislosti s toxoplazmózou se v poslední době mluví i o tom, že může ovlivňovat naše chování. Spekuluje se i o souvislosti toxoplazmózy a epilepsie nebo schizofrenie. Lehčí formy toxoplazmózy se diagnostikují velmi komplikovaně. Důležitá je především prevence u gravidních žen a při sebemenším podezření by měl lékař provést testy, které zjistí, zda u plodu nedošlo ke změnám ve vývoji. Léčba lehkých případů toxoplazmózy se prakticky neprovádí. Důležité je včasné započetí léčby u imunodeficitních jedinců a těhotných žen. Léčba je založena na podpoře imunitního systému a na podávání léků, které zabraňují parazitům v dalším působení.
Kůže dětí a obzvláště miminek je velice jemná a citlivá. Často nesnese delší dobu mokro, některé dětské krémy, nebo dokonce druhy plen. Pokud dítě již nekojíte, potíže může znamenat i určitá strava. Citrusové plody, tropické ovoce, první jahody obsahující velké množství pesticidů či cukr jsou těmi hlavními viníky, na které můžeme ukázat prstem.
Vidíte na leskle červeném povrchu kůže drobné červené tečky? Tak tato vyrážka bude mít nejspíše původ v kvasinkové infekci. Kvasinková infekce u dětí (přemnožení kvasinek Candida albicans neboli kandidóza) se stejně jako u dospělých může projevovat různými způsoby, v ústech jako moučnivka, na genitáliích, hýždích a v kožních záhybech, kterými jsou hlavně třísla, podpaží, podkolenní jamky, ohbí loktů, za ušima, krční kožní řasa, pak jako zapařeniny a opruzeniny, ve vlasech a jejich okolí jako zarudlá seboreická dermatitida, na ostatní kůži jako zarudlá, často kruhová (numulární), někdy i olupující se či svědící ložiska a v trávicí soustavě například jako ublinkávání, průjmy, zácpa či koliky, případně i jako záněty močových cest.
Kvasinky jsou běžnou součástí lidské mikroflóry, vyskytují se prakticky u každého. Problémy se ale objeví, pokud dojde k přemnožení kvasinek, hlavně se jedná o druh Candida albicans. K přemnožení dochází primárně v trávicím traktu – kožní mikroflóra je jen odrazem té střevní. Střeva jsou základním kamenem imunitního systému, stav trávení a střevní mikroflóry má tedy vliv i na rozvoj a léčbu kvasinkové infekce.
Po narození se začínají střeva miminka osidlovat, dítě při vaginálním porodu, časném kontaktu kůží na kůži a při kojení přejímá mikroflóru matky (a to včetně kvasinek). U miminek ve zdravé střevní mikroflóře převažují bifidobakterie. Negativní vliv na stav mikroflóry má porod císařským řezem a také podávání umělého mléka – i jen jedna dávka může způsobit předčasnou a nežádoucí změnu od kojeneckého složení mikroflóry směrem k mikroflóře dospělého. U plně i částečně kojených dětí má zásadní vliv strava a stav střevní mikroflóry maminky, u dětí plně či částečně krmených umělým mlékem pak právě toto umělé mléko. Pomnožení kvasinek u přikrmovaných miminek a malých dětí často způsobuje vařená mrkev, jednoduché sacharidy (včetně některých druhů kojeneckých kaší, sušenek, piškotů a instantních čajů) a nadbytek složitých sacharidů (kaše, přílohy, pečivo), mléko a nezakysané výrobky a při větší konzumaci i zakysané mléčné výrobky (včetně umělého mléka – kromě těch s plně naštěpenými bílkovinami nebo těch vyrobených z volných aminokyselin).
Střevní mikroflóru rovněž narušuje očkování nebo užívání antibiotik a jiných lék
Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.
Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.
Příčiny problémů pohlavních a močových cest
Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.
Diagnostika vad močových cest
Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.
Nejednoznačné genitálie
Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.
Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony,
Během prenatálního vývoje může dojít ke vzniku mnoha odlišností. Například se může stát, že se dítě narodí jako intersexuální jedinec, který má pohlavní orgány jak muže, tak i ženy.
Androgenův syndrom necitlivosti
U těchto syndromů nejsou cílové tkáně pro androgeny schopny reakce na hormonální stimulus buď zcela, nebo jen částečně. Teoreticky existuje řada možností receptorových poruch. Popsáno bylo doposud asi přes šest set mutací genu pro androgenní receptor. Prakticky se periferní necitlivost na androgeny projevuje několika klinickými syndromy, které se označují jako úplná, neúplná a minimální androgenní necitlivost. Vedle těchto syndromů se může snížená citlivost na androgeny uplatňovat u různých forem mužské neplodnosti spojené s poruchami spermiogeneze.
Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom (anglicky Androgen Insensitivity Syndrome – AIS) je dědičná genetická receptorová porucha charakterizovaná výhradně ženským fenotypem. Příčinou je necitlivost či úplné chybění receptorů pro androgeny – mužské hormony. V důsledku této necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se plod, ač geneticky mužského pohlaví (XY), vyvíjí jako plod ženský se vznikem ženských zevních pohlavních orgánů a posléze i sekundárních pohlavních znaků.
Takový jedinec se i psychicky identifikuje jako žena. Tento syndrom je nejčastější příčinou mužského pseudohermafroditismu a jeho incidence je asi 1 : 20 000 narozených chlapců.
Jak se projevuje syndrom testikulární feminizace – příznaky, projevy, symptomy
typický ženský vzhled
velká prsa
ženská postava
nemocní se psychicky cítí ženami
pubické ochlupení chybí
ochlupení v podpaží chybí
nejsou vyvinuty ženské vnitřní pohlavní orgány (nedochází tedy k menstruaci a není možné oplodnění)
přítomna rudimentární nesestouplá varlata
dysgenetická varlata (nejsou správně vyvinutá a funkční)
často malignizace varlat
Vrozená adrenální hyperplazie
Kongenitální adrenální hyperplazie je postižení u žen, které mají hyperaktivní nadledviny. Ty vytvářejí další hormony, jako je kortizol, který je strukturálně a funkčně podobný testosteronu. Tyto recesivní geny lze nalézt také u mužů, ale nemají velký vliv. Ženám se rozvíjejí maskulinizované genitále v různé míře, například rozšíření klitorisu nebo případně řitní fúze. Pokud se zjistí tento problém brzy a je léčen, ženám nic nehrozí, takže jejich tělo a pohlavní orgány rostou normálně, chování zůstává ženské, nemají tudíž žádné problémy se sexuální identitou.
5 α-reduktázy deficit
Muži s deficitem 5 α-reduktázy neprocházejí stejným prenatálním vývojem jako ostatní muži. Tento enzym pomáhá kontrolovat poměr mužských pohlavních hormonů v těle. Když se objeví nedostatek tohoto enzymu, nedochází k normálnímu vývoji mužských pohlavních orgánů. Muži s tímto „onemocněním“ připomínají spíše ženy, zejména do období puberty. Poté se jim zvýší hladiny testosteronu a opět se z nich stávají muži.
Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu penisu, které je často spojeno se zánětem vnitřního listu předkožky, takzvané balanoposthitis. Balanitida může mít infekční (například kvasinky, bakterie, herpes viry a podobně) a neinfekční příčiny (například trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění – masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího prostředku a tak dále).
Náchylnější k rozvoji balanitidy jsou pacienti s diabetem mellitus, AIDS, osoby se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny. Balanitida, respektive balanoposthitida se může objevit v každém věku, incidence této choroby je přibližně 1:25 jedincům mužského pohlaví. Balanitida je vzácná u obřezaných dospělých mužů.
Příznaky a projevy
ohraničené zarudnutí žaludu penisu (předkožky)
červené mapovité eroze žaludu
edém (otok) žaludu (předkožky)
zaplnění předkožkového vaku sekretem
někdy límečkovité šupinky a žlutavé pustulky
svědění
pálení
bolestivost penisu
při zanedbání terapie až rozvoj gangrény
zvýšená tělesná teplota
schvácenost
dysurické obtíže a rozvoj infekce močových cest
Léčba
Důležitá je prevence (dostatečná intimní hygiena, vhodné spodní prádlo, používání kondomů a podobně), příznivá je koupel v antiseptickém roztoku hypermanganu nebo fyziologickém roztoku, lze užívat i externě různé masti, krémy, roztoky s antibiotiky, antimykotiky, kortikoidy. Vzácně se aplikuje systémová farmakoterapie. Někdy je nutná obřízka.
