Chodidla a nohy obecně nám mohou dávat různé signály, že s naším tělem není něco v pořádku. Pálení chodidel a nepříjemné pocity v chodidlech mohou předznamenávat vážné civilizační choroby, jako je například cukrovka nebo kornatění tepen.
Kosti v chodidle
Kostra nohy je uspořádána do dvou klenebních oblouků – podélného a příčného. Podélná klenba je dána vyšším vnitřním obloukem, který tvoří tři vnitřní paprsky s vrcholem v kosti loďkovité. Zevní klenba je nižší, méně rigidní, a je tvořena dvěma zevními paprsky a kostí krychlovou. Příčná klenba je podmíněna tvarem a uspořádáním klínovitých kostí, dopředu klenutí ubývá a za normálních okolností leží hlavičky všech nártních kostí ve stejné rovině, takže v zatížení je hmotnost těla rozložena na všechny paprsky.
Příčná klenba je nejnápadnější v úrovni kostí klínových a kosti krychlové. Na jejím tvaru se podílejí dva hlavní paprsky nohy. Vnitřní pruh jde od kosti hlezenní, zahrnuje kost loďkovitou, kosti klínovité a první 3 kosti záprstní. Vnější pruh tvoří kost patní, krychlová a 4. a 5. kost záprstní.
Udržení podélné a příčné klenby je závislé na třech činitelích:
na kostní architektonice;
na ligamentózním (vazovém) systému nohy;
na svalech nohy.
Oba oblouky klenby jsou primárně tvořeny uspořádáním kostěných elementů kostry nohy a jejich zajištěním vazy. Svaly mají druhotnou úlohu, i když důležitou, při udržování klenby během dynamického zatížení.
Sesamoiditida je specifický druh tendonitidy - zánětu šlach - který se vyskytuje na bříšku nohy. Šlachy v chodidle mají v sobě zapuštěné malé sezamské kůstky, které se mohou zanítit spolu se šlachami. Dvě sezamské kůstky velikosti hrášku jsou umístěny pod kloubem palce nohy, kde poskytují páku, když šlachy zatěžují bříško chodidla. Činnosti, které často přenášejí váhu na bříško chodidla – včetně běhu, tance a chůze na vysokých podpatcích – mohou tyto šlachy a kosti přetěžovat a způsobit zánět a bolest.
Zatímco většina kostí v těle je spojena s jinými kostmi, sezamské kosti jsou jedinečné v tom, že jsou spojeny pouze se šlachami. Při pohybu interagují se šlachami a jsou vystaveny stejnému stresu ze stejných pohybů. Sezamské kosti existují na chodidlech, rukou a kolenou, ale sesamoiditida se vždy týká kostí chodidel. Tyto kosti nesou dodatečnou zátěž tlumení nárazů z chůze. Sesamoid blíže středu chodidla, mediální sesamoid, nese více této zátěže a je častěji postižen, ale může být postižen i tibiální sezamský sval.
Kostní ostruha je výrůstek na okraji kosti způsobený abnormálním namáháním a natahováním okolních vazů nebo šlach. Obvykle se to nejčastěji vyskytuje v patě, i když kostní ostruhy se mohou objevit i jinde v chodidle.
Kdykoli se struktura měkké tkáně, jako je vaz, šlacha nebo kloubní pouzdro, přichytí ke kosti, může se vyvinout kostní ostruha.
Výrůstek na kloubu může značit hallux. Hallux valgus, což je přesný latinský název tohoto onemocnění, postihuje klouby na chodidle. Palec na noze je vybočený směrem od středu těla k ostatním prstům a na kloubu palce vyrůstá kostní výrůstek, kvůli kterému mají postižení lidé problém s nošením obuvi. Jde vlastně o strukturální deformitu kloubu palce na noze a často je součástí rozsáhlejší deformace celého přednoží, která může být spojena například i s takzvanými kladívkovými prsty, s prodloužením, respektive zkrácením šlach a vazů na palci, či dokonce vykloubením drobných kůstek pod první záprstní kostí.
Příčiny
Onemocnění je podmíněno zejména geneticky. Pokud ho měli vaši předkové, je až 90% pravděpodobnost, že jím budete trpět i vy. Hallux ovšem může vzniknout i postupně bez rodinné anamnézy. Jeho vznik může zhoršovat také nevhodná obuv, úrazy či nedostatek vitamínů a minerálů. Vyhnout byste se tedy měli úzkým botám, častému a dlouhému nošení bot na podpatcích a ohroženější jsou i lidé, kteří tráví celé dny na nohou. Velkou roli však opravdu hraje genetika, takže halluxem může trpět i člověk, který celý život chodil jen ve vhodné ortopedické obuvi.
Léčba
Hallux je nemoc, která probíhá na základě vrozené predispozice a více méně se dá její průběh pouze zmírnit či zpomalit, často se tím operace, nutná pro návrat do normálního života, jen oddálí. Jsou lidé, kteří se pro operaci rozhodnou hned na začátku, jiní jsou zase ochotni kvůli strachu z operace trpět až do konce života a nikdy se ji nakonec neodhodlají podstoupit. Klasických typů operací je několik, protože existují různé fáze, věkové skupiny a kombinace poškození. Při některých operacích se seká do kosti a vkládá se do ní na pár týdnů drát, u jiných se zas prořezává pouzdro palce a posouvá se na správné místo. Po operaci je nutná čtyřtýdenní fixace nohy sádrou, poté následuje rehabilitace. Pacienti, kteří zákrok již podstoupili, si však často stěžují na bolestivost a problémem je rovněž častá recidiva, tedy návratnost problému.
Konzervativní léčba spočívá v prevenci, a to v nošení vhodné obuvi. U lehčích případů se někdy doporučují silikonové nebo gumové korektory palce, které se vkládají mezi palec a druhý prst. Korektor může zpomalit progresi vady, nápravu deformity však nelze očekávat. Jeho přínos spočívá tedy hlavně v pooperačním období, kdy drží palec a napomáhá hojení ve správném postavení. Součástí prevence je i vhodná a pohodlná obuv s dostatečným prostorem pro prsty, měkkou a tvarovanou ortopedickou podrážkou. Někdy se doporučuje i fyzioterapie a především kvalitní pedikúra, korekce, tejpování. Operačních řešení halluxu je popsána celá řada (desítky druhů operací). Ortoped vždy musí typ výkonu přizpůsobit věku pacienta a stavu samotného kloubu a vyloučit přítomnost artrózy.
Plantární fascie je silný pás tkáně na chodidle nohy. Velmi častou příčinou bolesti paty je právě její poškození. Namáháním a přetěžováním totiž často dochází k zánětu plantární fascie.
Příčiny: Namáhání, nošení vysokých podpatků, nevhodná obuv, deformity nohou a obezita.
Příznaky: Bolest a citlivost pod patou, která je horší po odpočinku. Bolest se objevuje, pokud stojíte na špičkách nebo jdete po schodech. Objevuje se také po běhu a baletu.
Komplikace: Tvorba deformace patní kosti.
Léčba: Odpočinek, cvičení, injekce, protetika a občas chirurgie.
Bolest kloubů palce u osteoartrózy (OA) může způsobit bolest v chodidle při chůzi, což často způsobuje kulhání. Kloub může být oteklý a citlivý na dotek. Může se také objevit necitlivost na základně kloubu v důsledku stlačení nervu.
To vše jsou příznaky hallux rigidus, který se vyvíjí kvůli OA a kostnímu výběžku, který lékaři nazývají kostní ostruha.
Hallux rigidus nastává, když se pohyb palce u nohy stává bolestivým a obtížným. Rozsah pohybu je zvláště omezený, když se prsty ohýbají dozadu, jako například ve fázi „po špičkách“ na konci kroku při chůzi.
Pokud je hallux rigidus mírný, bolest se často objeví právě tehdy, když palec dosáhne konce rozsahu pohybu. Bolest ve středním rozsahu pohybu může signalizovat závažnější artritidu.
OA je forma artritidy, ke které dochází, když se chrupavka opotřebovává v kloubech. V průběhu času způsobí OA v palci u nohy erodování chrupavky a vzájemné tření kostí. Tření způsobuje bolest a zánět.
Lymfatické uzliny často otečou na jednom místě, když se v lymfatické uzlině nebo v její blízkosti objeví problém, jako je poranění, infekce nebo nádor. Které lymfatické uzliny jsou oteklé, mohou pomoci identifikovat problém.
Žlázy na obou stranách krku, pod čelistí nebo za ušima běžně otékají, když máte rýmu nebo bolest v krku. Žlázy mohou také otékat po poranění, jako je říznutí nebo kousnutí, v blízkosti žlázy nebo když se objeví nádor nebo infekce v ústech, hlavě nebo krku.
Žlázy v podpaží (axilární lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce paže nebo ruky. Vzácnou příčinou axilárního otoku může být rakovina prsu nebo lymfom.
Lymfatické uzliny v tříslech (femorální nebo tříselné lymfatické uzliny) mohou otéct v důsledku poranění nebo infekce v chodidle, noze, tříslech nebo genitáliích. Ve vzácných případech za to může rakovina varlat, lymfom nebo melanom.
Žlázy nad klíční kostí (supraklavikulární lymfatické uzliny) mohou otékat v důsledku infekce nebo nádoru v oblastech plic, prsou, krku nebo břicha.
Mezi běžná místa zduření lymfatických uzlin patří krk, třísla a podpaží.
Když lymfatické uzliny otečou ve dvou nebo více oblastech těla, nazývá se to generalizovaná lymfadenopatie. Příčinou může být:
Virové onemocnění, jako jsou spalničky, zarděnky, plané neštovice (varicella) nebo příušnice, či opičí neštovice.
Mononukleóza (virus Epstein-Barrové), která má za následek horečku, bolest v krku a únavu, nebo cytomegalovirus (CMV) , virová infekce, která způsobuje příznaky podobné příznakům mononukleózy.
Bakteriální onemocnění, jako je streptokok (způsobený bakterií streptokok) nebo lymská borelióza (bakteriální infekce šířená určitými druhy klíšťat).
Nežádoucí účinky fenytoinu (EPILAN D GEROT), léku používaného k prevenci záchvatů.
Nežádoucí účinky očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR).
Rakovina, jako je leukémie, Hodgkinova choroba a non-Hodgkinův lymfom.
Syndrom získané imunodeficience (AIDS) , který se rozvíjí poté, co se člověk nakazí HIV (virus lidské imunodeficience). Tento virus napadá imunitní systém, takže je pro tělo obtížné bránit se infekci a některým nemocem.
