KROUPY je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Proč se pohanka jmenuje pohanka? Údajně proto, že ji do našich končin přivezli už před více než osmi sty lety pohané. Je to obilnina, která má však velmi netradiční příbuzné, a to rebarboru a šťovík. Obsahuje velké množství rutinu a vitamínu E, díky tomu má blahodárný vliv na naše cévy. Kromě rutinu obsahuje pohanka také škrob a velký podíl vlákniny. V kuchyni je využitelná stejně jako jiné obilniny. Dá se jíst jako kaše, příloha, polévka nebo se dá zapékat, ať už naslano, nebo nasladko.
Recepty na přípravu pohanky
Pokud má pohanka světlou barvu, properte ji jednou ve vodě. Jestliže je tmavá, properte ji víckrát. Přijdete o trochu rutinu, ale pohanka tak ztratí svůj charakteristický pach, který nemusí každému vyhovovat. Pokud s pohankou začínáte, zvolte spíše světlejší verzi. Promytou pohanku dejte do vody o objemu jejího jeden a půl násobku a dejte vařit. Vařte asi 3 minuty, pak ji odstavte, přikryjte pokličkou a nechte ještě 15 minut stát. Největší příznivci zdravé výživy pohanku jen spaří v hrnci z tvrdé kameniny a přiklopí víkem.
Pohanka nasladko
Ingredience: 200 g pohankové lámanky, 300 ml vody, špetka soli, 4 lžíce medu, 4 lžičky olivového oleje, 2–3 lžíce kondenzovaného mléka, ovoce (množství a druh podle chuti), hrst sekaných vlašských ořechů, hrst rozinek
Postup: Vodu se špetkou soli přivedeme k varu, vsypeme lámanku, hrnec přiklopíme a necháme 20 minut přikryté pokličkou stát. Po této době pohanka změkne a voda se vsákne. Pohanku promícháme, přilijeme kondenzované mléko, olej a přimícháme med a propláchnuté rozinky. Vsypeme sekané ořechy, ovoce nakrájené na malé kousky, vše promícháme a necháme chvilku stát. Podáváme vychlazené jako snídani nebo zdravou svačinku. Ovoce můžeme střídat podle chuti a možností, například jablko, banán a jahody. Použijete-li jen samotné jablko, přidejte špetku skořice. Skvělé jsou i čerstvé meruňky, doplněné trochou mletého kokosu.
Zapečená pohanka
Ingredience: 500 g pohanky (používáme celá zrna, tedy kroupy, ale samozřejmě můžete použít i lámanku), 4 vejce, 200 g hermelínu nebo nivy či jiného výraznějšího sýra, zelenina dle chuti a sezóny (jarní cibulka, cuketa, česnek, brokolice a pro barevnou pestrost mraženou směs hrášku, mrkve a kukuřice), 1 zeleninový bujón nebo sůl
Postup: Pohanku namočte na 2–3 hodinky do studené vody, nevařte. Díky namočení změkne, ale neztratí cenné látky. Přebytečnou vodu slijte. Poté ji osolte nebo do ní rozdrobte kostičku bujónu. Mezitím si na pánvičce orestujete na olivovém oleji nakrájenou cibulku, na kostičky nakrájenou cuketu a česnek. Brokolice rozkrájejte na růžičky a uvařte na skus. Můžete použít i mraženou, ulehčíte si práci. Veškerou zeleninu zamíchejte do pohanky, tedy i mraženou směs, pokud ji použijete. Pohanku přendejte do vymazané a strouhankou vysypané zapékací formy. V hrnku rozšlehejte 4 vejce, můžete je zředit trochou mléka a osolte je. Pohanku zalijte vejci a povrch posypte nakrájeným či nastrouhaným sýrem. Pečte dozlatova kolem 200 °C.
Pohanková kaše
Ingredience: 200 g pohanky, 300 ml mléka (nebo 150 ml mléka a 150 ml vody), špetka soli, trochu másla, mletá s
Ingredience: 3 hrnky žitné mouky, 0,5 hrnku oleje, 1–1,5 hrnku vody (podle toho, jak mouka saje, raději přidávat postupně, těsto nesmí být ani husté, ani řídké, spíš takové mazlavé), půl prášku do pečiva (vinný kámen), 3 lžíce perníkového koření, 2 lžíce kakaa, 1 dl jablečného koncentrátu nebo 2–3 jablíčka nastrouhat najemno, slad, rozinky nebo fíky, oříšky, špetka soli
Postup: Smícháme všechny uvedené ingredience a pečeme ve vyhřáté troubě na olejem vymazané a kokosem vysypané formě asi 45 minut při 180 °C. Těsto musí být suché, když do něj píchneme špejlí. Vystydlý moučník namažeme jablko-hruškovými povidly, můžeme polít makrobiotickou čokoládou a posypat kokosem.
Zelňačka
Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky. Orestujeme na sezamovém oleji. Přidáme kysané zelí, které nakrájíme na menší kousky, kedlubnu (místo brambor) nakrájenou na kostičky, bobkový list, sůl a kmín. Pokud nemáme kedlubnu, můžeme použít batáty. Vaříme doměkka. Zahustíme maizenou rozmíchanou v trošce sójové smetany. Pokud se zdá polévka málo kyselá, dochutíme umeoctem. Na talíři ozdobíme nakrájenou petrželkou.
Pickles
Postup: Kysané zelí překrájíme na menší kousky, přidáme nastrouhané jablko, křen a mrkev. Promícháme a chvíli zatížíme.
Azuki fazole
Postup: Fazole azuki namočíme nejlépe přes noc. Vaříme ve vodě s řasou Kombu a stopkami z celeru asi 1 hodinu. Cibuli oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. V hrnci ji orestujeme na sezamovém oleji, přidáme majoránku, prolisovaný česnek a vlijeme uvařené fazolky. Osolíme. Chvíli ještě povaříme. Celerový kořen oloupeme a nakrájíme na velmi drobné kostičky. Prudce osmažíme ve větší vrstvě oleje. Scedíme a vmícháme do fazolek. Hotové fazolky zdobíme najemno nakrájeným pórkem.
Cizrna v dýňové omáčce
Postup: Cizrnu nebo římský hrách propláchneme a namočíme přes noc. Druhý den vodu slijeme a dáme novou. Přivedeme k varu, posbíráme pěnu, přidáme řasu Kombu a vaříme doměkka buď v tlakovém hrnci 30 minut, nebo v normálním hrnci 1 hodinu. Pokud se voda vyvařuje, přidáváme během varu vždy studenou. Zase přivedeme k varu a vaříme tak dlouho, až je cizrna měkká a lehce stravitelná. Řasu Kombu nakrájíme na malé kousíčky a přidáme zpět k cizrně. Potom vše vložíme do dýňové omáčky, dochutíme a necháme prolnout chutě. V hrnci osmahneme dozlatova nakrájenou cibuli a přidáme nakrájenou dýni. Povaříme doměkka. Přidáme 2 lžičky sezamového másla Tahini, umeocet nebo šťávu z kysaného zelí, sójovou omáčku a vše rozmixujeme. Poté omáčku smícháme s uvařenou cizrnou. Ozdobit můžeme čerstvou petrželkou.
Dieta je při potížích se slinivkou velmi přísná. Je převážně sacharidová (to znamená moučná jídla, rýže, brambory, těstoviny). Ze stravy je úplně vyloučen volný tuk. Povolené potraviny by měly obsahovat co nejméně vázaného neboli skrytého tuku. Ze stravy se zcela vylučuje kromě volného tuku také maso, masové výrobky, masové vývary, masové šťávy, vývary z kostí, uzeniny, mléčné výrobky, žloutky. Mléko se používá pouze na přípravu pokrmů, v malém množství a ředěné. Strava musí být lehce stravitelná, nenadýmavá, nearomatická. Z technologických úprav pokrmů je povoleno vaření, dušení, pečení ve vodní lázni a úprava v mikrovlnné troubě. Pokrmy jsou většinou jednoduché, zahušťují se moukou opraženou nasucho a 20 až 30 minut povařenou. Strava musí být připravena doměkka, hrubší části se mixují nebo prolisují.
Vhodné potraviny:
mléko – pouze ředěné
vejce – pouze bílky a to 2 ks za den
tuky – volné tuky žádné, volí se potraviny s co nejmenším obsahem tuku
cukr – v přiměřeném množství, nepřeslazuje se, v přiměřeném množství med
mouka – všechny druhy, krupice, ovesné vločky, kroupy + krupky se po uvaření lisují
pečivo – vodové, netučné suchary, housky, rohlíky, starší veky
zelenina – vařená, dušená, lisovaná; mrkev, rajčatová šťáva, malé množství rajčatového protlaku; při podávání delším než 3 dny lze zařadit dušenou lisovanou dýni, dušený špenát, dušenou lisovanou fazolku, dušenou lisovanou mladou brukev
ovoce – banán, pomerančová, mandarinková a citronová šťáva, vařená, dušená a lisovaná jablka, meruňky, broskve; pyré, rosoly
přílohy – lisované brambory, rýže, méně vaječné těstoviny
koření – petrželka, pažitka, kopr, vanilkový cukr, mírně solit
strava bohatá na enzymy, čerstvá zelenina a šťávy (kedlubna, rajče, řepa, mrkev)
čerstvá, vařená/dušená veškerá zelenina
ovoce – jablka, kiwi, grepy, broskve
jíst jen malé porce jídla 3–5x denně, poslední jídlo v 17–18 h večer (3–4 hodiny před spaním)
rýže, pohanka, jáhly, kroupy, ovesné vločky (vařené, přidané do polévek) – uvolňují postupně živiny a sacharidy ve střevech, a navíc obsahují vodu a minimalizují žízeň, oproti chlebu
Při jaterní dietě je třeba dodržovat některé nezbytné postupy. Například v případě přípravy polévek je třeba se vyvarovat použití některých vnitřností, jako je mozeček nebo brzlík, dále nepoužíváme zelí, kapustu, cibuli ani česnek a nic nedusíme za použití oleje nebo tuku. Vše pouze vaříme. Polévku můžeme zahustit nasucho opraženou moukou a do hotového jídla přidat nepřepálené máslo.
Z příloh můžeme klidně použít rýži, jáhly, brambory i knedlíky. Jen je třeba dodržovat správný postup přípravy. V případě brambor je ideální přípravou vaření. Výjimečně můžeme brambory také upéct, ale rozhodně bez jakéhokoliv tuku. Jáhly můžeme dusit podobně jako kroupy. Co se knedlíků týče, ty bychom neměli kypřit droždím, ale místo něj využijeme sníh z bílků, kypřicí prášek nebo sodu. Takto můžeme připravit knedlíky houskové i bramborové, které můžeme doplnit krupicí, strouhankou, tvarohem i nakrájenou houskou. Omáčky je vhodné při jaterní dietě připravovat z nasucho opražené mouky. Ředit je můžeme mlékem, vývarem z masa nebo zeleniny a jogurtem. Smetana není vhodná, ale do hotových jídel můžeme použít trochu másla. Jaterní dieta povoluje především ovoce syrové, případně ovocné šťávy. Kompotům se raději vyhneme, stejně jako hruškám a ovoci s větším množstvím zrníček.
Strava má být plnohodnotná, pestrá. Mělo by být dodrženo správné časové rozložení mezi jednotlivými chody. Hlavní zásadou je vyloučit potraviny obsahující volné koncentrované cukry – cukr, med, džem, čokoládu či cukrovinky. Je vhodné omezit dávky potravin, které obsahují cukry ve formě polysacharidů – škrob (mouka, mlýnské a pekárenské výrobky, tzn. pečivo, dále obiloviny, rýže, těstoviny, knedlíky, brambory, ovesné vločky, kroupy, krupky, krupice apod.), ale i cukr, jenž je obsažený v mléce, mléčných výrobcích nebo v ovoci.
Dieta při rakovině slinivky je ovlivněna i fyzickým stavem pacienta. Bohužel vyvolává nechutenství, takže je nutné se přizpůsobit se i tomuto faktu. Strava musí být jednoznačně precizně hlídaná. Při nedodržení stravovacích návyků může rakovina slinivky vyvolat selhání jater. Určitě je třeba říct, že rakovina slinivky a nechutenství spolu souvisejí již na počátku a fungují jako jeden ze znaků nemoci. Je doporučována konzumace stravy s omezením tuků, to znamená dieta č. 4. – je plnohodnotná, lehce stravitelná, dlouhodobě uživatelná, má snížený obsah tuku. Nejsou zde zařazeny potraviny, které mají vyšší obsah cholesterolu, proto má dieta mírně proti sklerotickému charakteru.
Mléko: nízkotučné egalizované, nepodáváme ho jako samostatný pokrm, pouze na jejich přípravu. Vhodné jsou zakysané mléčné výrobky – biokys, podmáslí, kefírové mléko, jogurtové mléko.
Mléčné výrobky: jogurt bílý nebo s povolenou ovocnou příchutí. Termix, tvaroh měkký i tvrdý, nízkotučný. Sýry – tavené do 30 % t. v s. bez pikantních příchutí, tvrdé, strouhané. Eidam, Moravský bochník. Vhodné jsou tvarohové sýry.
Vejce: bílky neomezeně, žloutky jeden kus denně. Vejce nepodáváme jako samostatný pokrm, pouze na přípravu pokrmů.
Tuky: povoleno max. 55 g tuku denně – volného i v potravinách (volný tuk max. 35 g a 20 g tuku obsaženého v potravinách). Větší množství tuků se zařazuje v dopoledních hodinách, méně pak večer. Čerstvé máslo, náhradní másla – pomazánkové máslo, Perla, Rama, Flora. Jednodruhové rostlinné oleje (slunečnicový, řepkový, olivový).
Sacharidové potraviny: cukr, med přiměřeně. Mouka hladká, polohrubá i hrubá, ovesné vločky – po úpravě mix, krupice. Kroupy, krupky lisujeme. Příkrmy – brambory, bramborová kaše, těstoviny, jemné nudle, rýže, knedlík dietní – nesmí být kypřen droždím, krupicové, moučné noky. Pečivo bílé, starší, vodové, netučné rohlíky, veka, starší netučná vánočka nebo mazanec, piškoty. Pečivo ne s drobenkou. Piškotové, moučné těsto, tvarohové, odpalované spařované, krupicové těsto.
V kastrolu zpěníme na oleji na drobno nakrájenou cibulku, přidáme na kostky nakrájené maso a opečeme. Poté přidáme červenou sladkou papriku, sůl, podlijeme vodou a dusíme skoro do měkka. Pak přidáme propláchnutou rýži, nakrájenou papriku, rajčata a trošku kečupu. Zalijeme vodou a dusíme (vody dáme jedenapůlkrát více než rýže). Servírujeme rizoto posypané strouhaným sýrem.
Přírodní krůtí plátek s kuskusem
Suroviny:
krůtí prsa
olivový olej
bylinky dle chuti, špetka soli
zelenina – mrkev, celer, petržel
kuskus
rozinky
kysaná smetana
Postup:
Naklepeme krůtí prsa a zprudka orestujeme na olivovém oleji. Maso okořeníme bylinkami a maličko osolíme. Připravíme si kuskus dle návodu. Na pánvi si orestujeme zeleninu (mrkev, celer, petržel), přidáme rozinky, pokud máte rádi, a promícháme s kuskusem. Na talíř servírujeme dva až tři kopečky kuskusu, které přelijeme kysanou smetanou, a samozřejmě přidáme přírodní plátek. Dobrou chuť.
Sladký jáhelník
Suroviny:
jáhly
kroupy
ovoce dle chuti – jablka, meruňky, švestky
Postup:
Jáhly uvaříme společně s kroupami (poměr si zvolte dle chuti). Do vymazaného pekáče dáme vrstvu jáhel s kroupami a na ni ovoce, které jsme si zvolili (meruňky, švestky nebo jablka). Vrstvy vystřídejte a pečte v troubě asi 20 minut.
Pohankové karbanátky
Suroviny:
25 dkg spařených jáhel
cibule, česnek, sůl
majoránka
vejce
strouhanka
uvařená zelenina (například mrkev)
Postup:
Do misky dáme nakrájenou cibuli, dva stroužky prolisovaného česneku, pohanku, vajíčko a povařenou zeleninu. Okořeníme maličko solí, majoránkou a pepřem, zahustíme strouhankou a vše dobře promícháme. Ze směsi vypracujeme karbanátky, které opečeme na olivovém oleji. Můžeme podávat s bramborovou kaší a mrkvovým salátem.
Pokud máte zvýšenou hladinu kyseliny močové, měli byste se vyvarovat konzumace hrášku, špenátu a růžičkové kapusty. Tyto potraviny obsahují velké množství purinu.
Puriny v pivu
Pivo obsahuje 13 až 14 mg uric acid/100g. Při dně je vhodné omezit konzumaci alkoholu. Nejen proto, že některé druhy obsahují puriny, ale i proto, že alkohol obecně snižuje schopnost vylučování kyseliny močové z těla. Vysoké množství purinu je obsaženo např. v pivě, které by se tudíž při tomto onemocnění nemělo konzumovat. Nejhorší je kvasnicové pivo.
Puriny v brokolici
Brokolice je klasifikována jako potravina s nízkým obsahem purinů. Konkrétně je to 81 mg uric acid/100g. Další nízký obsah purinů mají potraviny jako bílé pečivo, rýže, kroupy, jáhly, těstoviny, mléčné výrobky a mléko, zelenina (hlavně brambory, zmiňovaná brokolice, kořenová zelenina, cibule, lilek) a ovoce. Ovoce konzumujte jen čerstvé a zralé.
V lidském organismu má zinek důležitou úlohu jako součást velké řady enzymů. Dostatek zinku v potravinách je důležitý pro správnou činnost imunitního systému. Zinek podporuje hojení ran, tvorbu řady hormonů, léčbu zánětů a uchovávání inzulínu. Mezi důležité zdravotní účinky zinku patří ochrana organismu před nachlazením. V dostatečném množství se zinek vyskytuje v potravinách bohatých na bílkoviny, zejména v hovězím, vepřovém a drůbežím mase, vejcích, játrech a mořských plodech. Mezi potraviny obsahující velké množství zinku patří také obilniny, fazole, sýry a ořechy, ale tyto přírodní zdroje poskytují zinek ve formě hůře přijatelné pro lidský organismus. Pokud tyto potraviny příliš nekonzumujete, poskytnou vám optimální denní dávku zinku doplňky stravy. V doplňcích stravy je zinek nejčastěji kombinován s hořčíkem a vápníkem.
Obsah zinku v potravinách:
chléb pšenično-žitný – obsah Zn [mg.kg-1] 12;
ječmen – obsah Zn [mg.kg-1] 25;
jogurt – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2–4,6;
kroupy ječné – obsah Zn [mg.kg-1] 20;
krupice hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 5,6;
hovězí kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 6,5;
vepřový bok – obsah Zn [mg.kg-1] 33;
vepřová kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 37;
vepřová krkovice – obsah Zn [mg.kg-1] 48;
vepřová plec – obsah Zn [mg.kg-1] 57;
mléko acidofilní – obsah Zn [mg.kg-1] 3,3;
mléko plnotučné – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2;
mléko sušené – obsah Zn [mg.kg-1] 36;
mouka pšeničná hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 7,3;
mouka pšeničná polohrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 4,8;
Je potřeba
si uvědomit, že bezlepková dieta není úplně dieta, při jejím
dodržování je důležité spíše co jíte, než kolik toho jíte.
Tím, že lidé držící tuto dietu nemohou konzumovat některé
potraviny, které jsou zdrojem bílkovin, je musí logicky nahradit za
jiné zdroje.
bezlepkové
potraviny
Při
bezlepkové dietě je vhodné konzumovat mléko, tvrdé sýry,
smetanu, maso, vnitřnosti (např. játra, ledviny), vejce, ovoce,
zeleninu, rýži, kukuřici, sóju, laskavec, pohanku, tuky, cukry,
med, kávu, čaj, kakao a potraviny vyrobené z těchto produktů.
zakázané
potraviny
Při
bezlepkové dietě je třeba se vyhnout všem potravinám, které
obsahují lepek, například běžné pečivo, těstoviny,
strouhanka, knedlíky, jíšky, omáčky, salámy, šunky, sekané,
dochucovadla, kečupy, majonézy, dresinky, sójová omáčka,
pudinky, zmrzliny, kypřící prášky, cornflakes, ovesné vločky,
kroupy, krupice, seitan (rostlinné maso), a potravinám, které
obsahují pšeničný škrob, který je přidáván do cukrovinek a
zákusků. Vždy je potřeba si přečíst složení výrobků,
protože lepek se objevuje i v potravinách, kde by jej nikdo
nečekal, například v jogurtech, sojových řezech, v rýži v
čokoládě, lipu, a podobně. Složení není potřeba sledovat jen
u výrobků, které jsou jasně označené jako bezlepkové buď
nápisem, nebo symbolem přeškrtnutého klasu. Je třeba si
uvědomit, že pokud trpíte celiakií, neznamená to, že přijdete
o těstoviny a pečivo, naopak pro celiaky existují bezlepkové
varianty. Je pravda, že bezlepkové varianty jsou o něco dražší,
ale do budoucna se předpokládá, že se cena těchto potravin
srovná s potravinami obsahující lepek. Dnes už se bezlepkové
potraviny dají najít nejen v obchodech se zdravou výživou, ale
už i v některých supermarketech.
U
bezlepkové diety je třeba vždy zvážit i konzumaci alkoholu,
například některé zdroje řadí k zakázaným potravinám i pivo.
Dokonce i pivo označené jako bezlepkové totiž obsahuje lepek, jen
je v něm jeho obsah snížen na minimální hranici. Celkově ale
platí, že obsah lepku v běžných pivech není vysoký. Některé
starší zdroje uvádí, že se lepek objevuje i ve vodce a whisky,
ale novější zdroje tato tvrzení vyvrací.
kmín, vývar z kmínu, vývar z bobkového listu, nového koření, cibule, vývar z hub, malé množství sladké papriky, mletá skořice, vegeta, strouhaný perník, majoránka, natě;
nedoporučované koření – bujón, maggi, pepř;
kyselíme menším množstvím octa, citrónovou šťávou, citrónovým džusem.
Pečivo
rohlíky, housky, veka, netučná vánočka, mazanec, bílý chléb, dětské piškoty, suchary, loupáčky bez máku.
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
Zásady nízkocholesterolové diety jsou totožné s doporučovanou zdravou výživou. Pestrý jídelní lístek se spoustou zeleniny a ovoce (5x denně 100g porce), dostatek důležitých bílkovin, vhodných tuků, sacharidů s obsahem vlákniny, vitamíny rozpustné v tucích i ve vodě, minerální látky, dostatečný pitný režim. Je třeba změnit nejenom jídelní lístek, ale i životní styl. Zařadit tělesnou aktivitu (4x týdně půl hodiny), vyhýbat se stresu, nekouřit.
Místo živočišných tuků je třeba do jídelního lístku zařadit tuky rostlinné s obsahem nenasycených mastných kyselin a vícenenasycených mastných kyselin. Nekonzumovat všechna tučná masa, z drůbeže pak husu a kachnu. Dále vnitřnosti (mozeček, játra, slezina, jazyk). Smažením upravujeme masa jen výjimečně. Vhodná jsou masa libová jako kuřecí a krůtí maso (bez kůže), libové maso vepřové (kýta, „panenka“), hovězí, králičí, skopové, zvěřina, klokaní, pštrosí. Z uzenin se doporučuje pouze libová šunka (krůtí, kuřecí) a šunkový salám.
Nenasycené mastné kyseliny – ty cholesterol snižují – jsou obsaženy v kvalitních rostlinných olejích a v produktech z nich vyrobených – v margarínech. Přírodními zdroji těchto vhodných tuků jsou dále semínka a ořechy. Zdrojem vícenenasycených mastných kyselin n-6 a n-3 jsou ryby, především tučné mořské ryby z chladných moří. Je to hlavně losos, makrela, treska, sleď, sardinky, tuňák a ze sladkovodních tolstolobik. Na našem stole by se měly objevit nejméně dvakrát týdně (konzerva s drceným tuňákem takřka tyto vzácné mastné kyseliny neobsahuje, je naložen do rostlinného oleje!)
Mléko a mléčné výrobky jsou hlavními dodavateli vápníku. V případě dodržování nízkocholesterolové diety zařazujeme polotučné mléko (1,5% T), jogurty s 2% obsahem tuku a sýry do 30 % tuku.
Snižování krevního cholesterolu napomáhá dostatečný příjem vlákniny. Měli bychom konzumovat denně 500 g zeleniny + ovoce (včetně brambor) především v syrové formě, často zařazovat do jídelního lístku celozrnné pečivo, luštěniny, neloupanou rýži, pohanku, jáhly, kroupy, ořechy a semínka. Tyto potraviny obsahují i významné množství vitamínů (B, C, provitamín A, E, D) a minerálních látek (draslík, hořčík, vápník a další). Některé z těchto nutrientů působí jako antioxidanty a zlepšují naši obranyschopnost.
Jedno vejce obsahuje ve žloutku (30 g) až 290 mg cholesterolu (bílek je takřka čistá bílkovina). Podle některých odborníků a studií jsou ve žloutku obsaženy látky (lecitin a další), které účinek cholesterolu ve vejci snižují. Lidem se zvýšenou či vysokou hladinou cholesterolu se doporučuje raději snížit konzumaci vajec na dva kusy za týden, a to především v pokrmech, ne samostatně.
Je potřeba si uvědomit, že lidské tělo potřebuje jak kyselinotvorné, tak i zásadotvorné potraviny. Je třeba ale určit ideální množství obou typů potravin. Obvykle se doporučuje strava v poměru zhruba 4 : 1 samozřejmě ve prospěch těch zásadotvorných potravin.
K odkyselení organismu pomáhají potraviny, které jsou zásadotvorné, základem tedy je si uvědomit, která potravina patří do skupiny kyselinotvorných a která do zásadotvorných. U některých zdrojů se potraviny překrývají. Problém také může být při nesprávném stravování, kdy se ze zásadotvorné potraviny stává kyselinotvorná. To se může stát například při rychlém stravování, kdy člověk nemá čas potravu rozkousat, protože pospíchá a je ve stresu z toho, že nestíhá. Pak je jedno, že si k jídlu dá zásadotvorné ovoce, protože organismus takovou potravinu přemění na kyselinotvornou. A proto je jasné, že není jen důležité, co člověk jí, ale i jak to jí.
Mezi kyselinotvorné potraviny se řadí maso (divočina, hovězí, vepřové, kuřecí, králičí, mleté maso, karbanátky), ale i vnitřnosti a potraviny z nich vyrobené (játra, jelita, jitrnice, ledvinky atd.). Kyselinotvorné jsou také různé uzeniny (šunka, salám, klobása, párky) a ryby. Patří sem také mléko a mléčné výrobky (slazený jogurt, tavený sýr, různé druhy tvrdých sýrů nad 30 % atd.). Velmi kyselinotvorné je také bílé pečivo (chleba, housky, rohlíky) a sladké pečivo (koláče, koblihy atd.). Mezi kyselinotvorné potraviny patří také veškeré sladkosti (sušenky, čokolády, piškoty, atd.) a konzervované ovoce (obsahuje vysokou dávku cukru). Do této skupiny spadá stejně tak pivo, víno a veškerý tvrdý alkohol. Nevhodná jsou i různá dochucovadla (masox, kari, majonéza, tatarská omáčka, kečup, ad.)
Mezi zásadotvorné potraviny, tedy ty, které by měly tvořit většinu naší stravy, patří samozřejmě čerstvé ovoce a čerstvá zelenina, brambory, celozrnné těstoviny. Patří sem také celozrnné pečivo, různé druhy sýrů do 30 % (například cottage a camembert), tvaroh. Řadí se sem také některé druhy masa jako husí (jen prsa), krůtí, ale i hovězí (to se kryje s kyselinotvornými, do zásadotvorných patří jen libové hovězí), slepičí, srnčí, telecí. Z ryb se sem řadí treska. Zásady v těle také vytváří kuskus, jáhly kroupy, různé druhy luštěnin (ale ne čočka), sója, slunečnicový a olivový olej.
Důležité je, aby jídelníček obsahoval látky, které s odkyselením pomáhají. Pokud se tyto prvky nedostávají do těla v potravě, je možné dodávat je tělu i jako doplňky stravy.
Ve stravě podporující odkyselení organismu by se určitě měl objevit prvek chrom, který pomáhá při látkové výměně cukru, umožňuje usazování glukózy v buňkách a zároveň vytváří zásadité
Nemoc dna je metabolické onemocnění, při kterém organismus není schopen dostatečně odbourávat puriny. Puriny tvoří součást nukleoproteinů, které jsou obsaženy v běžné stravě – v živočišných i rostlinných zdrojích. Výsledkem jejich metabolismu je kyselina močová. Onemocnění dnou se tedy v první řadě projevuje zvýšenou koncentrací kyseliny močové v krvi. Pokud není zvýšená hladina kyseliny močové spojená s dalšími obtížemi, označuje se jako asymptomatická hyperurikémie. Vysoká koncentrace kyseliny močové v krvi však může způsobit krystalizaci této látky v kloubech a jiných tkáních. Kyselinové krystaly jehličkovitého tvaru pronikají a bodají do málo prokrvených tkání, ve kterých uvíznou. Nejčastějším místem výskytu takzvaných dnavých tofů jsou malé klouby na dolních i horních končetinách, typicky na palci u nohy. Postiženy však mohou být i ostatní klouby nebo i ušní lalůček.
Lékař vám předepíše léky snižující tvorbu kyseliny močové, popřípadě léky na podporu jejího vylučování z organismu. Úlevu mohou přinést i přírodní prostředky jako vojtěška, lopuch, yzop, aloe. Nejdůležitější krokem při léčbě dny je však změna životního stylu a stravování. Potraviny je nutné vybírat podle obsahu purinů. Základ stravy by měly tvořit potraviny s obsahem nižším než 50 mg purinů, úplně vyloučit ze stravy by se měly potraviny s obsahem nad 150 mg purinových látek. Potraviny s obsahem 50–150 mg purinů je potřeba omezit. Jedná se o takzvanou nízkopurinovou dietu.
Je dobré si uvědomit, že i při přísné nízkopurinové dietě dojde k poklesu kyseliny močové v krvi maximálně o 15 %, což je u valné většiny pacientů nedostačující. Proto dietu doplňuje podávání léků snižujících tvorbu kyseliny močové. Dieta s omezením purinů je nutná, ale nesmí vést k nedostatku důležitých živin. Při purinové dietě je důležité stravovat se pravidelně a přijímat dostatek tekutin (2–3 l denně). K pití jsou nejvhodnější ovocné a bylinné čaje, demineralizovaná voda a alkalické minerálky dle doporučení lékaře. Právě alkalické minerálky mají přednost, protože napomáhají alkalizaci moči, a tím udržení jinak špatně rozpustné kyseliny močové v roztoku, takže se předejde tvorbě purinů.
Na snížení kyseliny močové jsou vhodné tyto potraviny: obiloviny (bílé pečivo, rýže, kroupy, krupky, jáhly, těstoviny, škrobová mouka), mléko a mléčné výrobky, zelenina (brambory, brokolice, kořenová zelenina, cibule, křen, čínský salát, lilek), ovoce čerstvé a zralé (veškeré mimo kiwi).
