Nejprve si sepište, jak na tom zdravotně jste – od A až po Z. Při odkyselení není cílem zhubnout, ale věřte, že hubnout budete automaticky.
2. krok
Druhým krokem je měření hodnoty pH. K tomu budete potřebovat lakmusovépapírky na měření kyselosti – koupíte je v lékárně. Od pH nad 7 je vše zásadité, samotná „sedmička“ je neutrální. Co je pod touto hodnotou, je kyselé. Samozřejmě že papírky nejsou stoprocentní ukazatel, pokud byste chtěli vědět přesný stav kyselostního kvocientu, nechte si ho změřit v laboratoři. Hodnotu pH si měřte asi týden, dokud nezjistíte, jak na tom opravdu jste, ale nepanikařte. Hodnoty ráno, v poledne a večer jsou lehce kyselé, odpoledne zásadité. Pokud nejste překyselení, hodnoty ráno a v poledne by tedy měly být lehce v kyselé oblasti. Odpoledne by mělo vykazovat zásaditou hodnotu, večer můžete být zase lehce kyselí.
3. krok
Hodně pijte, rozhodně žádné bublinky, ideální je voda z přírodního pramene. Voda odstraňuje nedostatek kyslíku v těle a potřebujeme ji jako dopravní prostředek pro vyplavování kyselin. Navíc čistí tělo uvnitř i vně a rozhodně nás neokyselí.
4. krok
Zásobujte tělo minerály a vitamíny: Na trhu je celá řada minerálů v podobě doplňků, jen se poraďte. Přidejte do stravy také více zeleniny a ovoce, které jsou přirozeným zdrojem vitamínů a minerálů. Teprve vitamíny umožní transport minerálů k buňkám a jejich zpracování.
5. krok
Pryč s kyselinami. Jak? Díky ponožkám. Několik krystalků Alexandrovy soli (čistá kamenná sůl z Himálaje s vysokým obsahem minerálů) nasypte do nádoby s vodou a nechte přes noc rozpustit. Ráno bude roztok nasycený a večer si do něj můžete namočit bavlněné ponožky, které pak vyždímejte a natáhněte si na nohy. Přes ně si dejte ještě jedny, aby vám nebyla zima. Vlhkými ponožkami proniká himálajská sůl do kůže a pak do krve – zásobárny kyselin se pozvolna odbourávají, neboť minerály v soli na sebe vážou kyseliny a krev je póry v kůži vyloučí ven z těla.
6. krok
Zásadité koupele: Napusťte si vanu teplou vodou, vhoďte do ní jádrové mýdlo nebo jiné neutrální mýdlo a nechte ho rozpouštět tak dlouho, dokud nebude voda zkalená. Pak ho vyndejte. Když se utvoří mýdlový okraj, naprosto to stačí. S touto koupelí dosáhnete zásaditého prostředí a můžete se do ní namočit klidně na dvě hodiny. Nemělo by to být kratší dobu, tělo potřebuje čas na to, aby se povzbudil lymfodrenážní systém. Při koupeli si tělo vydrhněte každých pět až deset minut hrubou žínkou nebo kartáčem (směrem k srdci), tím rozproudíte lymfu a lépe se tak odvádějí toxiny z těla.
7. krok
Odstranění strusek z kloubů. Zdvojnásobte konzumaci ovoce a zeleniny a pijte bylinkový čaj, který rozpouští z kloubů usazené strusky. Tyto strusky (krystaly) dřou při pohybu uvnitř kloubů a způsobují bolest. Takto rozpuštěné strusky se musejí svázat opět s minerály a vitamínem C a pak vyloučit z těla pomocí zásaditých ponožek nebo koupelí (viz výše). Bylinkový čaj na odkyselení koupíte v lékárně nebo v prodejnách zdravé výživy.
8. krok
Dělená strava. Výživoví poradci asi nebudou tleskat, protože se domnívají, že k bílkovinám potřebujeme i sacharidy a obráceně, ale... Nemusíte takhle jíst věčně, stačí čtyři týdny podle zásad dělené stravy. Je to jednoduché – k masu nebudete jíst žádné sacharidy, tedy ani rýži, ani brambory, ani nudle, knedlíky nebo pečivo, ale jen zeleninu nebo salát. Nebo si dáte sacharidy – ale pak jen se zeleninou. Střídejte to, jeden den si dejte k hovězímu steaku salát, další den k rýži jen cuketu, dýni a podobně. Jde to, opravdu. Cílem je snížit spotřebu masa a naopak zvýšit spotřebu zásaditých potravin. Nezdá se to, ale houska z bílé mouky obložená salámem napáchá tolik škody, že ji po celý den nemůžete napravit. Bílá mouka i bílý cukr navíc spotřebují veškerou tělesnou zásobu chromu.
9. krok
Žádné pochutiny a živočišné výrobky! Zkuste se vzdát černého čaje, čokolády, kávy, mléčných produktů, mléka, sýrů, šlehačky, pečiva, perlivých nápojů, sladkostí, uzenin. Pokud to nedokážete navždy, vydržte aspoň měsíc a spotřebu výše uvedených potravin opravdu omezte. Někdy je lepší postupovat pozvolna, někdo potřebuje třeba i dva roky, než to dokáže.
10. krok
Dodatečná doporučení – k odkyselení pomůže také půst, ovocné, bramborové nebo rýžové dny, očista střev (klystýr), absence alkoholu a nikotinu a podobně, pohyb, cvičení ve vodě, sauna či meditace. Zkusit můžete samozřejmě všechno.
Proces překyselení organismu, nebo některých jeho částí vychází z toho, že v těle nejsou v rovnováze kyseliny a zásady. Tato nerovnováha se nazývá acidobazická a podle řady lidí může způsobovat řadu zdravotních problémů, případně může doprovázet některá onemocnění. Při správné acidobazické rovnováze je v těle vytvořené správné životní prostředí pro fungování všech orgánů, a tím pádem i pro celkové zdraví lidského organismu. Aby se dalo zjistit, jestli je lidský organismus z hlediska kyselosti a zásaditosti v rovnováze, je potřeba zjistit jaké má pH. pH je zkratkou slov potential of hydrogen, což znamená, množství volných iontů vodíku. Hodnoty pH se mohou v lidském organismu pohybovat na stupnici 0 až 14 s tím, že neutrální je hodnota 7, kterou má například voda a další neutrální roztoky. Pokud jsou hodnoty pH vyšší než 7, tak to znamená, že v těle převažují zásadité látky. Pokud je naopak pH nižší než 7, tak v něm převažují kyselé látky.
Zjistit hladinu pH v těle není nic těžkého, dá se snadno přeměřit i z pohodlí domova. Je k tomu potřeba pořídit si lakmusovépapírky, kterými se pak změří hladina pH v ranní moči. U zdravého jedince se správnou acidobazickou rovnováhou by se hodnoty měly pohybovat kolem 5 až 7 bodů u ranní moči. Hladina pH se pozná, podle barevné změny na papírku, která se porovná s přiloženou škálou, a tak se pozná hladina pH. Přes den by ale naměřené hodnoty měly být již těsně nad hodnotou 7. Hladina pH se také měří z krve, kde se ideální hodnoty pohybují kolem 7,35 až 7,45. To znamená, že je lepší mít v těle o něco více zásaditých látek, než těch kyselých. Hladina pH v krvi by se mělo pohybovat maximálně v hodnotách 6,8 – 7,7. U určování pH z moči se dá určit i stav tkání v těle, na rozdíl od pH určené z krve. Rozdíl v určování pH z krve a z moči je i v tom, že hladina pH v moči v průběhu dne velmi kolísá v závislosti na potravinách, které jedinec snědl. Naopak hladina pH v krvi není tak rozkolísaná. Jiné hodnoty by mohly být problematické. Při nižších hodnotách než jsou stanovené ideální hodnoty, se hovoří o acidóze, naopak při vyšších hodnotách než 7,45 se jedná o alkalózu.
Lidský organismus se sám snaží udržet hladinu pH v ideálních hodnotách, ale někdy to pro něj není snadné a znamená to pro něj velmi silné zatížení, až přetížení. Nejčastěji dochází právě k tomu, že pH sklouzne pod spodní hranici, a tím se zvýší hladina kyselosti v těle. V takovém případě se jedná o latentní acidózu (= překyselení). Acidóza je mnohem častější než alkalóza proto, že kyselé látky člověk přijímá v potravě a zároveň je tělo vytváří, na rozdíl od zásaditých látek, které člověk jen přijímá v potravě. Pokud tedy dojde k takovémuto překyselení, tak organismus začne čerpat z důležitých orgánů a případně i z kostí všechny látky, které mu mohou pomoci překyselení neutralizovat. Jedná se o látky jako je draslík, magnesium, sodík a vápník, tedy látky, které tělo ale potřebuje ke správnému vývinu a fungování organismu, a tak si nemůže dovolit s nimi často plýtvat na odkyselování organismu. Pokud ale organismus tyto látky využívá často k odkyselení, tak je pak tělo oslabené a může být vhodným prostředím pro vznik různých onemocnění, nebo může zhoršovat zdravotní stav při jiné vážné chorobě. Například časté odebírání vápníku z kostí může nakonec vyvolat úbytek kostí, který bude způsobovat časté zlomeniny a celkovou lámavost kostí. Samozřejmě je ale lidský organismus na toto překyselení připravený, a trvalo by dlouho, než by v důsledku překyselení organismus onemocněl.
Lidské tělo se tedy dokáže s nadbytkem kyselých látek vyrovnat a jejich množství v těle regulovat, využívá k tomu takzvané pufrační systémy. Ty například mohou zajistit, že pH v těle zůstane na přijatelné hranici i přesto, že tělo přijalo nadbytek kyselých látek. Důsledkem je jen vyšší koncentrace oxidu uhličitého v těle, což ale není problém, protože při správném dýchání člověk toto množství normálně z těla vydechne. Kyselé sloučeniny jsou potom z těla odstraňovány přes ledviny, takže je jasné, že tento orgán musí být zcela v pořádku a správně fungovat. Je tedy důležité dodržovat i pitný režim, který funkci ledvin napomáhá. Přestože může tato acidobazická nerovnováha znít jako děsivé onemocnění, není to nic, co by člověka ohrožovalo na životě.
Nerovnováha mezi zásaditými a kyselými látkami v organismu se může projevit kdykoliv během života. Neznamená to, že když jste s tím neměli prvních třicet let života problém, že se pak acidóza neobjeví. Naopak tato nerovnováha bývá typická až v pozdějším období (právě kolem třiceti let života), souvisí to se stárnutím a se změnami činností jednotlivých orgánů a tkání. Vliv na to má také množství stresových faktorů, které často s věkem stoupá.
Tuto nerovnováhu není vhodné zcela podceňovat, protože se pak podílí na předčasném stárnutí, snížené imunitě, ale může i zhoršovat průběh některých nemocí. Nejedná se ale přímo o onemocnění, spíše je to příznak jiných onemocnění.
Adolf Pleskač radí na všemožné neduhy byliny v různých formách, přičemž klade důraz na odkyselení organismu a očistu těla. Když se v těle objeví nějaký problém, je možné, že došlo k překyselení organismu, což není dobré, neboť to může vyvolat i ty nejhorší choroby, např. rakovinu, artritidu. Pleskač proto doporučuje pořídit si lakmusovépapírky (v lékárně) a změřit si v moči své pH (jeho hodnota se má pohybovat od 7,35 do 7,4). Na odkyselení doporučuje půlhodinovou koupel nohou v lavoru, kdy se do 1/2 l vody (přesná teplota vody není stanovena, koupel musí být člověku jednoduše příjemná) vysype 1 sáček sody. Dále pan Pleskač doporučuje vysypat oprané pyžamo sodou a poté se v něm jednu noc vyspat. Na překyselení rovněž radí pití citronové vody, která působí zásaditě, či konzumaci šťávy z červené řepy (pokud možno ze syrové). Dobrá je i nastrouhaná syrová červená řepa smíchaná s bílým jogurtem a doplněná celozrnným pečivem.
Kromě toho je vhodná i konzumace lněného semínka, beta-karotenu, všech bylinkových čajů, jež jsou zásadité, a brokolice (nejlépe syrové nebo dělané jen v páře).
Výborné jsou i jeho Vilcacora kapky obsahující kočičí dráp ( Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Tato bylina má silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Chrání organismus před nepříznivými vlivy prostředí a umožňuje mu se s nimi vypořádat.
Počátky vilcacory jako léčivé rostliny spadají přibližně do doby před 2 000 let. Po mnoho století se udržovala tradice jejího používání především u domorodých kmenů pocházejících z oblasti dnešního Peru, i když oblast rozšíření je poměrně rozsáhlá. Moderní historie užívání vilcacory však začíná teprve v 60. letech 20. století. Od té doby známe první etnofarmakologické způsoby užití a tehdy proběhlo první stanovení obsahu aktivních látek. K první komplexní studii druhu, která měla za následek prodej prvních extraktů z vilcacory, a to v Rakousku a SRN, došlo teprve na počátku 70. let. Rychle se šířící zvěsti o jejím téměř zázračném působení podnítily zájem o tuto rostlinu u farmaceutických firem po celém světě. V USA zaregistrovali několik patentů týkajících se extrakce řady alkaloidů a jejich imunostimulační aktivity. V roce 1994 uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) první mezinárodní konferenci zaměřenou výhradně na vilcacoru. Na tomto zasedání byla objevu a zjištěným obsahovým látkám přiznána obdobná důležitost jako objevu chininovníku (Cinchona) a izolaci chininu. Tradičně využívanou drogou z vilcacory je kůra z kmene a kořenů z rozmanitého komplexu obsahových látek. Nejvýznamnějšími jsou proanthocyanidiny, deriváty kyseliny quinovikové, dále karbolinové a oxidoleové alkaloidy, např. pteridin, uncarin, hirsutin, ale také polyfenoly a fytosteroly (stigmasterol a kampesterol). Významná imunostimulační aktivita je pravděpodobně výsledkem působení celého komplexu látek, přesto jsou výjimečné účinky připisovány především alkaloidu isopteridinu. Triterpenoidní alkaloidy a glykosidy guinovikové kyseliny prokazují zřetelnou antivirózní aktivitu. Proanthocyanidiny mají zase schopnost snižovat křehkost krevních kapilár a spolu s další látkou (rynchophyllinem) účinně zabraňují shlukování krevních destiček a vytváření krevních sraženin.
Užití: Vilcacora se užívá při léčbě zánětlivých nemocí, astmatu, revmatismu, artritidy, menstruačních poruch, infekcí močových cest a žaludečních vředů. V některých oblastech se užívá při léčbě duševních onemocnění, ale také jako preventivní, regenerační, protialergický a tonizující prostředek.
V současné době se vilcacora využívá především jako účinný imunostimulační prostředek při léčbě chronického únavového syndromu, kvasinkových a plísňových onemocnění i oparů. Užívá se také při onemocněních pohybového ústrojí, jako jsou bolesti kloubů, svalů, šlach, včetně revmatismu. Účinná je i při infekčních chorobách, jako je chřipka, bronchitida, katary horních cest dýchacích, ale i zánět spojivek. Výrazně zlepšuje stav cév, snižuje krevní tlak a lze ji úspěšně používat i při léčbě některých kardiovaskulárních chorob. Doporučuje se též při léčbě chorob zažívacího traktu, jako je zánět tlustého střeva, plynatost, poruchy střevní mikroflóry, žaludeční katary a vředy, diabetes a hemoroidy. Klinický výzkum se v současné době soustřeďuje především na protirakovinové, antioxidační a protizánětlivé účinky vilcacory.
Složení: vodka, Uncaria tomentosa, 40 % alkoholu
Dávkování: dospělí 20 kapek 1krát denně do čaje nebo vody
Hodnotou pH se v chemii vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele, či naopak zásaditě (alkalicky). Používá se logaritmická stupnice s rozsahem hodnot od 0 do 14 (pro většinu vodných roztoků, roztoky silných kyselin a zásad či jiné než vodné roztoky mohou nabývat jiných hodnot); přitom neutrální voda má pH při standardních podmínkách rovno 7. U kyselin je pH menší než sedm – čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina; naopak zásady mají pH větší než sedm, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada. Výpočty pH mají velký význam především v analytické chemii při titračních reakcích.
Stupnici pH zavedl v roce 1909 dánský biochemik Søren Peder Lauritz Sorensen.
Většina vnitřních živých látek má pH přibližně 6,8. Krevní plazma a ostatní tekutiny obklopující buňky v těle mají pH v rozmezí 7,2 až 7,45. Zdravé pH těla znamená, že průměrné pH uvnitř buněk v těle se pohybuje okolo hodnoty 7,0.
Vyšší pH v těle snižuje potřebu tuku a cholesterolu, který slouží k ochraně organismu před škodlivými kyselinami.
Naopak nízké pH v těle znamená pro organismus problém. Vezměme jako příklad krev. Je-li její pH hodnota nižší než 6,9, může nastat kóma a smrt. Dalším příkladem může být pH slin u lidí trpících rakovinou. U nich jsou pozorovány hodnoty v rozmezí mezi 4,5–5,7.
Ztráta rovnováhy pH v těle může způsobovat nemoci, které často označujeme jako špatná látková výměna či špatný metabolismus. Nejčastější poruchou této rovnováhy je i známé překyselení organismu.
Naše tělo má však také speciální mechanismus, který za využití iontů udržuje v těle vyvážené pH. Vlivem špatných stravovacích návyků, znečištěného ovzduší a stresu však tento mechanismus přestává fungovat.
Pro zajímavost čistá voda (destilovaná) má pH 7, sliny člověka s nádorovým onemocněním pH 4,5– 5,7 a sliny zdravého člověka pH 6,5–7,4.
Kyselost nebo zásaditost roztoků je vyjadřována jako pH (latinsky pondus Hydrogenii, anglicky potential of Hydrogen). Pro rychlé, orientační zjištění pH se používají indikátory, například univerzální lakmusovépapírky (lakmus je přírodní barvivo z lišejníků). Hodnota pH se určí kápnutím zkoumaného roztoku na pH papírek a porovnáním jeho barvy s kalibrovanou barevnou škálou.
V prvních dnech sice tělo produkuje ketony, ale neumí je efektivně využívat. Existují dvě metody měření ketózy. První je pomocí proužků ketoPhan/diaPhan, které měří přítomnost ketonů v moči. Druhá metoda je pomocí ketometru, který měří přítomnost ketonů v krvi. Prvních pár dní tedy budete pozorovat vysokou koncentraci ketonů v moči, což je právě znakem toho, že je tělo zatím neumí efektivně využívat. Tento stav není pro organismus ideální. V této fázi je nastaven napůl na tukový a napůl na cukrový metabolismus. Pokud se chcete dostat do ketózy, měli byste usilovat o ketoadaptaci, tedy o to, abyste měli co nejvíce ketonů v krvi, ale už téměř žádné v moči.
1.–3. den
Při snížení sacharidů v potravě pod 50 g denně začne organismus spotřebovávat vlastní zásoby glykogenu. Dochází k úbytku hmotnosti, což však primárně souvisí se ztrátou vody navázanou na glykogen. Organismus se zatím nezačal zbavovat tuků.
Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
Ketony v krvi: < 0,5 mmol/l
Ketony v moči: < 5 mg/dl
4.–21. den
Po vyčerpání zásob glykogenu se organismus začíná přepínat do ketózy. Játra začínají produkovat stále větší a větší množství ketonů. Tkáně zatím nejsou přizpůsobeny na jejich využívání, a tak většina vyrobených ketonů odchází z těla močí. Jelikož organismus už nemá dostatek původního paliva (glukóza) a na nové palivo (ketony) se ještě neadaptoval, dochází i k poklesu fyzické výkonnosti.
Ranní glukóza: 4,3–5,3 mmol/l
Ketony v krvi: postupný nárůst až na 3 mmol/l
Ketony v moči: postupný nárůst až na 160 mg/dl
22.–42. den
Stále větší a větší množství buněk začíná využívat ketony jako nové palivo. Organismus sahá i po vlastních zásobách tuku, prudce klesá chuť k jídlu. Vylučování ketolátek v moči klesá na přirozenou spodní hranici, avšak podíl ketonů v krvi se drží na horní hranici – organismus se adaptoval na nové palivo – ketony.
Ranní glukóza: může, ale nemusí klesnout až na 3,8 mmol/l
Ketony v krvi: 2,5–3 mmol/l
Ketony v moči: postupný pokles až na 5 mg/dl
43.–56. den
Organismus je přepnut do ketózy, nedějí se už žádné další změny. V tomto období by se ještě nemělo experimentovat se stravou, aby se tkáně stabilizovaly v novém metabolickém módu. Vysoké zásoby tuku obvykle klesají.
Pokud je energetický výdej větší než příjem, vždy vzniká více ketolátek. Je to přirozený metabolický děj. Ke zvýšené tvorbě ketolátek dochází při nízkoenergetické dietě. Mezi takovéto diety patří i takzvané hyperproteinové, kdy je v jídelníčku vysoký podíl bílkovin a malý podíl sacharidů a tuků. Příjem bílkovin není ale nijak extrémní. Na obsah sacharidů se klade ještě větší důraz než na obsah tuků. Pokud dietu budete důsledně dodržovat, měření ketolátek není nijak důležité. Jestliže se rozhodnete ketózu měřit, první hodnotu je vhodné měřit již před zahájením režimu, abyste měli srovnání, pokud neabsolvujete běžné interní vyšetření. K nárůstu hodnot by mělo dojít již po 3 dnech diety.
Hlavním principem (příznaky) ketonové diety je výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny.
Jak poznat, že u vás nastala ketóza? Dejte na své pocity. Měli byste zaznamenávat úbytek kilogramů a centimetrů na obvodech, příliv energie a žádný hlad. Může se stát, že vám několik dnů po sobě nezmizí ani jediný centimetr. Vaše tělo hubne ve vlnách, proto se neměřte každý den, ale pravidelně třeba jednou týdně.
Kdyby vás však pocit, že u vás ketóza neprobíhá, neopouštěl, můžete vyzkoušet diagnostické proužky pro analýzu moči (například KetoPhan), které koupíte v každé lékárně. Ketony se vyplavují do krve a moči a právě v nich je tedy možné je zjistit. Myslete ale na to, že hladina ketonů v moči v průběhu dne kolísá, takže výsledek nemusí být 100% přesný.
Diagnostické proužky navíc nepoznají všechny ketolátky, ale jen acetoacetát. Výsledek tak nemusí odpovídat ani množství ketonů v krvi. A množství ketonů v krvi a v moči rovněž nezávisí jen na rychlosti jejich tvorby, ale i na rychlosti jejich odbourávání. Pokud vám tedy proužek nezrůžoví, vůbec to nemusí znamenat, že nejste v ketóze. Mimo to intenzita zabarvení proužku a dokonce ani množství ketonů v krvi rychlost vašeho hubnutí neovlivní.
Ketóza je organismu přirozený biologický stav. Nastává, když se tělu ve stravě pravidelně dodává dostatečné množství proteinů (bílkovin) a zároveň je na minimum snížen příjem sacharidů a tuků. V ketóze se pak začínají tvořit „ketolátky“. Vznikají štěpením tukových tkání a mají schopnost plnohodnotně nahradit sacharidy, které jsou primárním zdrojem energie člověka.
V důsledku toho dochází k úbytku nejen podkožního tuku, ale také útrobního tuku, neboli viscerálního, který obklopuje důležité orgány. Snižuje se hladina cholesterolu v krvi a klesá produkce hormonu inzulinu, který štěpí cukry a vyvolává chuť na sladké. Ketózu neprovází hlad, chutě ani špatná nálada. Člověk se může cítit plný energie a místy mít až euforickou náladu. Ketóza je také skvělý detoxikační prostředek. Tělo totiž spaluje i usazené toxické látky, prostě vyloučí vše, co nepotřebuje. Do ketózy se organismus dostává v průměru po 2–3 dnech proteinové diety. Připravovat proteinovou dietu z běžných potravin je pro zdraví nevhodné a také časově náročné. Proto je tu proteinová dieta, jejíž základ představují speciální proteinová jídla.
Velmi levná, ale zároveň velmi nespolehlivá metoda je pomocí „ketoproužků“, které se dají zakoupit online nebo i v některých lékárnách. Vyjdou na pár korun a jediné, co je po vás požadováno, je kapka moči. Bohužel technologie použitá pro detekci ketonů nepatří (na rozdíl například od proužků na měření pH) mezi ty nejpřesnější.
Měření ketonů v krvi je velmi přesná, ale zároveň nejdražší metoda. Na (celosvětovém) trhu je několik producentů přístrojů, které vám velmi přesně změří množství ketonů v krvi, a to během několika sekund poté, co kapku krve na testovací proužek kápnete. Cena proužků se pohybuje v rozmezí 50 až 70 korun.
Měření ketonů v dechu je možné pomocí přístroje Ketonix, který si můžete pořídit za 110 dolarů (přibližně 2 400 Kč). Použití je velmi jednoduché, stačí připojit tester do USB portu počítače nebo na externí USB baterii, zhluboka se nadechnout a po dobu přibližně 15 sekund do testeru jednorázově vydechnout. Během několika sekund vám Ketonix na barevné stupnici ukáže, v jakém stavu ketogeneze se vaše tělo nachází.
Nesprávná výživa – mnoho nevhodné a málo vhodné stravy, nadvýživa (přetížení organismu), příliš mnoho bílkovin, cukru, alkoholu, nikotinu, nasycených mastných kyselin, jedů z poživatin, insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační barvicí přísady, chlór v pitné vodě
Stravovací návyky – nedostatečné žvýkání (podpora kyselinotvorného kvašení ve střevech)
Nerovnoměrný poměr kyselinotvorných a zásadotvorných potravin
Narušení střevní flóry – kvašení v tenkém střevě, zahnívání v tlustém střevě
Málo tekutin – stoupá koncentrace kyselých odpadů hlavně v tuku a v nervových a pojivových tkáních
Zátěžové situace – zloba a agrese, stres a nahromaděná duševní zátěž
Příčina překyselení našeho těla tedy často spočívá rovným dílem v naší potravě, stresu a v metabolických procesech. Prostřednictvím lymfatického systému zatěžuje ledviny, které jsou schopny vylučovat nadměrné množství kyselin jen krátkou dobu. Jakýkoliv stres také okyseluje. V souvislosti s okyselením je tak síť našich cév neustále narušována. Vzhledem k tomu, že zprostředkovává spojení mezi všemi buňkami v těle, rozšiřuje se poškození do celého těla.
Pro orientační přehled je dostačující jednoduché vyšetření pH moči: protože vylučování kyselin v průběhu dne kolísá dle příjmu potravy, je účelné provést srovnání denního profilu opakovaně během 3 až 4 dnů. Měření lze provést doma. K měření moči je vhodné používat pouze takzvané selektivní indikátorové papírky, protože měří mnohem přesněji než v lékárnách běžně prodávané univerzální papírky na měření moči. Selektivní mají podstatně bohatší stupnicí pH.
Při zjištění výrazně kyselé hodnoty je nezbytné provést odpovídající opatření k odkyselení, například příjem potravinových doplňků se zásaditým účinkem, zásadité koupele a především odpovídající změnu stravování.
Nejsou popsány pozitivní vlivy ketogenního stavu na sportovní výkon. Cyklická ketogenní dieta má, co se týče síly a tréninkových vah, spíše negativní efekt. Na cyklickou ketogenní dietu se váže i silový trénink, první dvě tréninkové jednotky si nechte na první dva dny v týdnu. Zde budete mít ještě dost sil na to, abyste celý trénink absolvovali kvalitně. Další 1 den odpočívejte a jděte do posilovny až po něm. Pro udržení ketózy můžete také zařadit aerobní aktivitu v délce maximálně 30 minut. Tato aktivita vám zaručí dostatečné prohloubení ketózy společně s minimálním vlivem na odbourávání svalové hmoty. Fáze CARB UP odstraňuje negativní vliv cyklické ketogenní diety na schopnost podávat submaximální silové výkony v tréninku. Ve dnech se zvýšeným příjmem sacharidů absolvujte pouze jeden trénink. Je možné, že budete vyšším příjmem energie značně utlumeni, takže dopřejte tělu čas na to, aby mohlo doplnit glykogenové rezervy.
Těžký trénink se zařazuje do prvních dvou dnů bezsacharidové fáze, během nichž máte ve svalech dostatečnou zásobu glykogenu. Tento glykogen je potřeba zužitkovat, aby vaše svaly dostaly podnět pro růst. Zároveň je úkolem prvních dvou tréninků vyčerpat jej pro nástup organismu do ketózy. Počet opakování se pohybuje v rozsahu 8–10. Pokud vám záleží na udržení síly, můžete svůj trénink přizpůsobit předřazením několika sérií základních cviků s nižším počtem opakování. Jestliže jste odcvičili správný trénink a přijímali správnou stravu, měli byste být nejpozději večer po druhém tréninku v ketóze (zjistíte indikačním papírkem). Máte-li problém se do ketózy dostat nebo se v ní udržet, můžete přidat aerobní činnost. Intenzita aerobní zátěže by však měla být spíše mírná, aby nedocházelo k devastaci svalové hmoty. Jednoduchá poučka říká: volte takovou intenzitu, abyste byli schopni pronést kdykoliv v průběhu aerobního cvičení souvislou větu. Poslední den před sacharidovou fází je třeba maximálně dokončit vyprázdnění glykogenu a připravit tak organismus na jeho zvýšené ukládání. Přichází tak na řadu další trénink (třetí a poslední v daném týdnu). Chvíli před ním zkonzumujte cca 50 g sacharidů, nejlépe jednoduchých (džus, ovoce), čímž se dostanete zpět na metabolismus sacharidů. V tomto stavu je třeba vykonat trénink přizpůsobený k dovyčerpání glykogenu. Osvědčenou metodou je kruhový trénink: dvě až tři série s velmi lehkou zátěží a vysokým počtem opakování. Po tomto tréninku je váš organismus připraven přeměnit přijaté sacharidy na glykogen ve větším množství než obvykle. Proto následuje ihned sacharidová fáze neboli „carb up“ (česky doslova cukrobraní). Ke všem anaerobním aktivitám potřebuje tělo pořádnou porci sacharidů. Je sice možno udržovat organismus dlouhodobě v ketóze, ale je obtížné v ní dlouhodobě vykonávat silový trénink. Vaše síla po 4–5 dnech ketózy klesne, což vám znemožňuje tvrdě trénovat. Všichni však víme, že pro udržení svalové hmoty v jakékoliv dietě je zapotřebí cvičit s těžkými vahami a maximální intenzitou. Nevýhody ketózy se odstraňují cyklováním. Zjednodušeně řečeno, během dvou dní „carb up“ můžete přijímat sacharidy v neomezené míře. Vaše vyhladovělé tělo je uloží jako glykogen. Po dvou dnech se vrátíte k bezsacharidové stravě a tvrdým tréninkem se opět dostanete do ketózy.
Je důležité dostat do sebe sacharidy co nejrychleji po posledním (kruhovém) tréninku. Dejte si jeden gainer před odchodem do sprchy a druhý po sprše. První den můžete zpočátku jíst jednoduché sacharidy, třeba i s vysokým glykemickým indexem, tedy piškoty, ovoce, zmrzlinové sorbety. Poté přibrzděte a své zásoby doplňte komplexními sacharidy. Během „carb up“ se pokud možno vyhýbejte tuku. V průběhu „carb up“ nemá smysl se pokoušet o trénink. Nával sacharidů vás spolehlivě uspí a trénink by se obvyklé intenzitě blížil jen stěží. Soustřeďte se na příjem sacharidů, těžký trénink přijde v „low carb“ fázi. Je pravidlem, že po první „carb up“ fázi je těžší dostat se opět do ketózy, protože v organismu se uloží více glykogenu, než je obvyklé. Není také žádnou výjimkou, že během víkendu naberete až 2 kg. Sacharidy na sebe totiž ve svalech vážou spoustu vody. V průběhu „low carb“ fáze je vhodné užívat pouze multivitamínový preparát, případně doplňovat minerály. Ale to je asi tak vše. Suplementace proteiny nemá smysl. Jednak přebytek proteinu vyvolává nežádoucí glukoneogenezi, jednak mnoho proteinových suplementů obsahuje i sacharidy, byť v malém množství. V průběhu „low carb“ fáze je možno užívat čistý MCT olej, pokud jej seženete. Stejnou roli vám však splní jakýkoliv „zdravý“ tuk, jako je olivový, lněný slunečnicový olej či tuk rybí. Velmi individuální otázkou je využití různých spalovačů na bázi kofeinu a ma-huang. Tyto přípravky totiž částečně u některých jedinců snižují ketózu. Ve fázi „carb up“ si můžete pomoci gainerem, případně i kreatinem. V „low carb“ fázi nemají tyto suplementy rovněž žádné opodstatnění.
U sportovců se délka obou fází liší, nejčastěji se doporučuje 5 dní takzvané low carb fáze, kdy se minimalizuje množství přijatých sacharidů. V číslech by nemělo přesáhnout 40 g denně. Tělo se během této doby dostane do stavu ketózy, kdy začne energii získávat právě z uložených tuků. Poté následují obvykle 2 dny, kdy se opět zařazují do stravy sacharidy, a to v běžném nebo mírně vyšším množství. Důvodem je to, že náš organismus potřebuje dodat opět energii pro další výkony. Délka této takzvané carb up fáze záleží na tom, kolik času potřebuje tělo k obnovení zásob glykogenu, zároveň však nesmí trvat příliš dlouho, aby výsledek z předchozích dnů zůstal patrný.
Velmi levná, ale zároveň velmi nespolehlivá metoda jsou „ketoproužky“, které se dají zakoupit online nebo i v některých lékárnách. Vyjdou vás na pár korun a jediné, co je po vás požadováno, je kapka moči. Bohužel technologie použitá pro detekci ketonů nepatří na rozdíl od proužků na měření pH mezi ty nejpřesnější.
Velmi přesná, ale zároveň nejdražší metoda je měření z krve. Na celosvětovém trhu je několik producentů přístrojů, které vám velmi přesně změří množství ketonů v krvi, a to během několika sekund poté, co kápnete krev na testovací proužek.
Dostupná je i neinvazivní metoda – švédská firma Moose AB přišla na trh s přístrojem Ketonix, který si každý může pořídit za 110 dolarů (přibližně 2 400 Kč). Použití je velmi jednoduché, stačí připojit tester do USB portu počítače nebo na externí USB baterii, zhluboka se nadechnout a po dobu přibližně 15 sekund do testeru jednorázově vydechnout. Pokud vás někdy zastavila policie a museli jste podstoupit dechovou zkoušku na alkohol, máte dostatečnou praxi. Během několika sekund vám Ketonix na barevné stupnici ukáže, v jakém stavu se ketóza nachází.
Pokud má člověk několik dní velmi nízký příjem sacharidů, dostane se jeho organismus do stavu ketózy. Tento stav není nebezpečný, naopak je pro organismus přirozený. Při změně stravy z klasické sacharidové na tu s převahou tuků a bílkovin se v organismu zpočátku udržuje v krvi glukóza, mozek ještě ketony nespaluje, avšak tyto látky použije na syntézu lipidů v mozku. Glykogen se postupně vyčerpá ze svalů a po dvou dnech začíná mozek spalovat ketony a energie se bere z tukových zásob. Do ketózy je možné se dostat asi po dvou dnech (48 hodin), jestliže sacharidy nepřekročí za den 50 gramů, a to ve všech formách. Tento stav lze poznat nejen pomocí diagnostických proužků, ale i podle zápachu z úst (v ketóze je tedy nutné dbát na zvýšenou ústní hygienu), který je při ketóze charakteristický. Dalšími příznaky ketózy mohou být i pocity na zvracení či nevolnost. Diagnostické proužky je možné koupit v každé lékárně, slouží k rychlému zjištění, zda máte vyšší výskyt ketolátek v moči.
Při tomto stavu se rychle spalují tuky, které organismus čerpá místo energie ze sacharidů, proto ketózu využívají mnohé diety, mezi které patří i proteinová, Atkinsonova, počáteční fáze Dukanovy diety nebo diety ze South Beach. Jídelníček je tvořen převážně masem, rybami, mléčnými výrobky, vejci, oleji, semínky, ořechy a zeleninou. Na ketóze je založena také „pravěká dieta“ neboli paleodieta, která se často využívá k léčbě různých nemocí.
Hlavním principem ketonové diety je tedy výrazné navýšení množství potravin obsahujících bílkoviny a snížení sacharidů na 25 až 40 gramů denně. Sacharidové potraviny jsou v podstatě kompletně zakázané, zejména pečivo, těstoviny, brambory, rýže, ovoce i sladkosti, neboli bezsacharidová dieta. Neomezená je naopak konzumace masa, vysokotučných mléčných výrobků a některých méně sladkých druhů zeleniny. POZOR, nepleťte si ketózu s ketoacidózou – extrémním nedostatkem inzulínu u diabetiků. Při ketoacidóze je hladina cukru maximální a stav ketonů je 10krát vyšší než u normální ketózy.
Zdravý organismus se bez sacharidů neobejde déle než 4 až 6 týdnů, aniž by se to projevilo na celkovém zdravotním stavu. A tak se doporučuje držet cyklická ketogenní dieta nejdéle 6 týdnů a poté se vrátit k pestrému a vyváženému jídelníčku. Ketonová dieta představuje jednostranně zaměřený jídelníček, a proto není v žádném případě vhodná pro dlouhodobé stravování. A nadto je stav ketózy vhodný také jen po určitou dobu.
V průběhu diety je vhodné jíst 5x až 7x denně a dodržovat zvýšený pitný režim. Organismu totiž chybí sacharidy, které mají schopnost zadržovat vodu v těle. Návrat k normálnímu způsobu stravování se nikdy nesnažte uspíšit, musí být postupný. Vyhnete se tak nejen zdravotním potížím, ale především nežádoucímu jo-jo efektu.
V první fázi ketonové diety se člověk může věnovat běžným každodenním aktivitám a sportovním aktivitám, na které je zvyklý. Nesportující člověk by měl být v první fázi opatrný a pohyb přidávat až od druhé, mírnější fáze, kdy si organismus na odlišný způsob stravování přivykl. Od třetí fáze může člověk sportovat naplno, pohyb je v tuto chvíli naopak žádoucí, jelikož po přechodu na racionální stravu zabrání jo-jo efektu.
Ketonové dietě by se měli vyhnout lidé, kteří trpí cukrovkou či metabolickými onemocněními (například dyslipidémií – poruchou metabolismu tuků). Jednorázová dieta a hladovění by jim mohly způsobit ještě větší zdravotní problémy a špatné fungování metabolismu. To platí i pro těhotné a kojící ženy, které potřebují pestrý a vyvážený jídelníček.
Při změně stravy z klasické sacharidové na tu s převahou tuků a bílkovin se v organismu zpočátku udržuje v krvi glukóza, mozek ještě ketony nespaluje. Avšak tyto látky použije na syntézu lipidů v mozku. Glykogen se postupně vyčerpá ze svalů. Po dvou dnech začíná mozek spalovat ketony a energie se bere z tukových zásob. A protože se při tomto stavu rychle spalují tuky, které organismus spaluje místo energie ze sacharidů, je ketóza využívána při hubnutí. Ketózu využívají mnohé diety, například proteinová, Atkinsova a počáteční fáze Dukanovy diety nebo diety ze South Beach. Jídelníček je tvořen převážně masem, rybami, mléčnými výrobky, vejci, oleji, semínky, ořechy a zeleninou. Na ketóze je založena i pravěká dieta neboli paleodieta, která se často využívá k léčbě různých nemocí.
