Správná diagnostika blech: V domácím prostředí vám postačí hustý hřeben, bílý ubrousek a trocha vody. Srst zvířete pečlivě vyčešte a to, co vám ulpí na hřebeni, přeneste na mokrý bílý ubrousek a rozetřete prstem. Takto hledáme bleší trus. Ten vypadá jako malá zrnka máku, a jelikož se většina nasáté krve vyskytuje v trusu blechy, tak okolo zrnek na mokrém ubrousku vznikne hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve.
Existují i babské rady na odstranění blech, ale ty moc nefungují, a tak je lepší přiklonit se ke komerčním přípravkům.
Odstranění blech na zvířeti: Existuje spousta přípravků, které se dají pořídit u veterinárního lékaře a někdy dokonce přímo v lékárně. Vždy je důležité respektovat druh zvířete (pro kočky mohou být některé psí přípravky toxické), věk zvířete (u štěňat, koťat musíme používat určitou účinnou látku, množství přípravku), hmotnost (abychom zvíře nepředávkovali) a zdravotní stav (u zvířat nemocných musíme postupovat obezřetněji, stejně tak i u březích či kojících). Musíme si v příbalovém letáku k výrobku bedlivě prostudovat omezení pro jeho použitelnost. Nevíte-li si rady a máte pochybnosti, neváhejte se zeptat veterináře. Na trhu je nepřeberné množství přípravků a způsobů aplikace. Velmi oblíbenou se stala takzvaná forma spot-on. Jsou to malé pipetky naplněné tekutinou, které se kápnou na kůži v oblasti lopatek. Z těch velmi účinných látek jmenujme především fipronil, permethrin, selamectin či imidacloprid. U štěňat se doporučuje použít přípravky ve spreji, vzhledem k snadnému dávkování. V dlouhodobé strategii ochrany proti blechám jednoznačně vedou kvalitní „antibleší“ obojky s obsahem imidaclopridu, flumetrinu, propoxuru, deltametrinu a jejich kombinace. U většiny platí, že čím vyšší kvalita přípravku, tím vyšší cena. Nově přišly na trh také léčiva ve formě tablet. Jsou velmi účinná a vzhledem k tomu, že spousta jiných účinných látek v dnešní době přestává na blechy fungovat, staly se velkým hitem.
Asanace: Je nutné si pamatovat, že 95 % blech žije ve vnějším prostředí, proto je likvidace dospělých blech, kukel a vajíček vyskytujících se v okolí vašich mazlíčků naprosto nezbytnou součástí. Lze ji provést chemicky, tedy cestou přímé likvidace parazitů a jejich vývojových stadií postřikem nebo vytřením prostředí vhodným preparátem. Používají se přípravky s účinnou látkou permethrin, tetramethrin a cypermethrin. K úspěšnému ozdravění prostředí a prevenci patří i časté luxování, praní a mechanická očista povlaků, psích pelíšků a koberců.
V boji s blechami si musíme uvědomit hlavně fakt, že nebojujeme pouze s blechami na kočkách samotných, ale hlavně s blechami v prostředí (je jich mnohem víc). Základem úspěšného vymýcení blech jsou tedy dva hlavní body: zbavit se blech v prostředí a zbavit se blech na zvířatech.
Naštěstí existuje spousta přípravků proti blechám. Některé jsou volně prodejné v drogerii či v lékárně, některé jsou dostupné pouze u veterináře. Jedná se o šampony, pudry, spreje, obojky, spot-ony (pipety) a tablety. Jak jsme již zmínili, blechy jsou velmi rezistentní. Před 20 lety je člověk zabil prakticky čímkoliv, ale dnes je situace daleko komplikovanější, jelikož jsou blechy odolnější.
Mějte na paměti, že volně prodejnými preparáty se blech nikdy nezbavíte. V podstatě pouze zbytečně vyhazujete peníze a plýtváte energií.
U koček jsou v současnosti pouze 4 spolehlivě působící produkty. Jsou to pipety Stronghold, Advocate, Bravecto a tablety Comfortis. Jakýkoliv jiný přípravek je pouze kompromisem, který nevede k úspěchu.
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností: První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty.
V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, škodili byste nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění způsobené měchovcem může být pro člověka smrtelné a projevuje se v několika fázích. Dospělí červi měří 10–18 mm, mají oblý tvar těla, hlavový konec je vybaven mohutnou ústní kapsulou s chitinovými zuby, jež slouží k přichycení parazita k sliznici střeva a sání krve. Kaudální konec samců je vybaven výraznou kopulační burzou.
Hlístice (Nematoda) – kmen mnohobuněčných protostomních organismů tvořící jednu z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů parazitujících v obratlovcích, mnoho dalších druhů hlístic představuje parazity bezobratlých a rostlin nebo žijí volným způsobem života. Hlístice se vyznačují stavbou těla přizpůsobenou parazitování, zejména kutikulárními zuby, jež jsou schopny narušovat tkáně napadeného jedince – hostitele. Tělo hlístic je válcovité, ke koncům ztenčené, velmi pružné, přesto pevné. Příčinou je povrchová kutikula vylučovaná jednovrstevnou pokožkou (syncytium – soubuní), která je vypnuta mízními tekutinami pseudocoelu.
Roup dětský (Enterobius vermicularis) – parazituje v tenkém střevě dětí nebo dospělých (obzvlášť pokud je hlavní složkou potravy mléko) a způsobuje onemocnění zvané oxyurióza. Samec dosahuje délky 6 mm, samice 12 mm. Projevuje se podrážděností, vyčerpáním, úporným svěděním a kopřivkou. Samičky kladou oplozená vajíčka (až 12 000) zpravidla v noci, v okolí řitního otvoru. Častým jevem je autoinfekce nakaženého jedince. Důležité je přísné dodržování hygieny.
Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) – parazituje v tenkém střevě člověka, převážně dětí, a způsobuje takzvanou ascaridózu. Je dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení). Nákaza ascaridiózou je způsobena, jak již bylo řečeno, od škrkavky dětské. Napadení začíná u živočicha, který má škrkavku, škrkavka s výkaly putuje na zeleninu, kde ji později pozře člověk. Hned po pozření se larva vylíhne, putuje do žaludku, potom do jater a z jater cévním řečištěm do plic. Postupně se dostává průdušnicí vzhůru. Buďto ji člověk vyplivne, nebo spolkne. Pokud ji spolkne, putuje až do střev, kde produkuje vajíčka až do své smrti.
Tasemnice (Cestoda) – třída bezobratlých živočichů patřících do kmene ploštěnci (Platyhelminthes), žijí parazitickým způsobem života. Je známo zhruba 5 000 druhů tasemnic, jež parazitují u všech skupin obratlovců, zejména pak ryb a paryb. Některé druhy se mohou usazovat v játrech nebo v mozku, většinou ale parazitují ve střevech.
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jsou eozinofily a bazofily. Eozinofily tvoří 2–4 % ze všech leukocytů. Mají uvnitř velká granula, která se dobře barví eozinem, což je červené barvivo používané pro barvení buněk při prohlížení pod mikroskopem. Eozinofily se uplatňují v boji proti parazitům a také při alergiích. Bazofily jsou buňky s granuly barvícími se bazickými barvivy k barvení buněk a tvoří jen 1 % leukocytů. Není přesně objasněna jejich funkce, ale jejich počet se zvyšuje při krevních a infekčních chorobách.
WBC: Je diagnostická metoda (odběr krve), která udává počet bílých krvinek, jež jsou důležitou součástí imunitního systému organismu (jsou to bezbarvé kulovité buňky, které vždy obsahují jádro).
Změny v počtu leukocytů mohou být způsobeny probíhající infekcí, zánětem nebo nádorem. Můžeme se setkat se zvýšeným či sníženým počtem bílých krvinek.
Zvýšení počtu leukocytů: Zvýšení počtu leukocytů se označuje jako leukocytóza, můžeme i konkrétně mluvit o zvýšení počtu určitého druhu leukocytu – lymfocytóza, neutrofilie, monocytóza, eozinofilie či bazofilie. Toho se využívá při zjišťování původu infekce. Pokud jde například o bakteriálního původce infekce, roste počet neutrofilů a je třeba podávat antibiotika. Pakliže je příčina onemocnění virová, roste počet lymfocytů a léčba se bude ubírat jiným směrem. Ke zvýšení počtu leukocytů dochází také při leukémii, tedy zhoubném krevním onemocnění.
Snížení počtu leukocytů: Snížení počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytu analogicky rozlišujeme lymfopenii, neutropenii a monocytopenii. Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou smrti.
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Jak se zbavit blech u zvířat? Mějte na paměti, že vajíčka jsou patrně největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, které se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, znovu obsadí zvířata. Blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objevuje nanovo. Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musejí být všechna přítomná zvířata ošetřena proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musejí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou dvakrát za rok, je to k ničemu.
Jak se zbavit blech doma? V domácnosti se parazita trvale zbavíte především důsledným odblešováním zvířat. Blechy, které se narodí, se později infikují přípravkem ze zvířete a zemřou nebo se jeho krve nenapijí a zemřou hlady. Celé to trvá přinejmenším týdny, spíše však měsíce. Okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Pokud je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se však počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si to se zásahovou firmou ujasnit.
Pokud půjdete na blechy svépomocí, pusťte se do celé domácnosti. Rozhodně vyperte nebo ošetřete zvířecí pelíšky. Vhodné je vyprat i všechno ložní prádlo a další věci, ve kterých by se podle vás mohly držet blechy. Častěji a důkladně také luxujte. Podle některých zkušeností se vyplatí používat i parní čistič.
Soustřeďte se na škvíry kolem prahů, mezi prkny podlahy, na zvířecí pelechy. Po prvním vysátí postříkejte podlahy přípravkem proti hmyzu a tak ob dva dny pokračujte ve vysávání. Vhodný je bezsáčkový vysavač, kdy po vysátí vysypejte zásobník. Vysypávání obsahu luxu je důležité, protože se vám jinak budou blechy líhnout uvnitř. Poté ošetřete vyluxované a vytřené podlahy ještě přípravkem proti lezoucímu hmyzu, pokud nemáte kočku. Při použití antiparazitik je namístě důrazné upozornění na toxicitu mnohých těchto léčiv pro kočky. A to včetně sprejů na ošetření prostředí! V domácnostech s kočkou je lepší prostředí ničím nevystříkávat a spolehnout se na mechanickou očistu a efekt antiparazitik na zvířatech. Jsou známy případy, kdy se kočka přiotrávila z podlahy vystříkané sprejem proti hmyzu ještě druhý den po aplikaci.
Jak se zbavit blech u domácích zvířat je někdy problematické. Obecně lze říci, že veterináři už delší dobu varují před dlouholetými zavedenými značkami antiparazitárních přípravků. Právě vůči nim si totiž blechy vybudovaly toleranci. Obvyklý spot-on, tedy kapky, které se kapou zvířeti za krk, už vůbec nezabírají a blechy na kočce vydrží i po týdnu či dvou. Živé a čilé. Nejlepší je, pokud se o vhodné metodě pobavíte s veterinářem. Pokud nezabírá přípravek, který jste až dosud úspěšně používali, vyměňte ho za jiný. Zkuste třeba obojek proti blechám nebo novinku mezi přípravky - tablety proti blechám.
Vyplatí se nešetřit, protože cena v tomto případě bývá přímo úměrná kvalitě. Pamatujte si, že sice neexistuje nejlepší hubicí přípravek, ale zato existuje spousta těch špatných. A respektujte pokyny výrobce v letáku, zejména pokud jde o dobu účinnosti přípravku. Pak hned nasaďte další dávku, tabletku či nový obojek.
U blech platí podobné pravidlo jako u vší, když nezlikvidujete všechna vajíčka, nepodaří se vám bleší armádu zcela vymýtit. Stále se budou líhnout další a další jedinci. Hledejte proto výrobky, které si při hubení poradí i s blešími vajíčky a larvami nebo které mají minimálně měsíční účinnost. To zajistí, že přípravek zlikviduje také mladé blešky. Zeptejte se v lékárnách nebo prodejnách pro zvířata. Než ale vyberete přípravek, důkladně si přečtěte jeho obal. Některé výrobky blechy ničí, jiné je jen odpuzují.
V mnohých domácnostech se blechy můžou zcela vymknout kontrole. Zvíře roznáší blechy všude – do koberců, podložek, pohovek, matrací, ložního prádla. Může se proto stát, že při přemnožení budou skákat po celém bytě a nepohrdnou lidskou krví. V takovém případě se vrhněte do pořádného úklidu. Na rozdíl od štěnic se blech můžete zbavit sami i bez odborníků, a to pořádným úklidem. Důležité je nevynechat ani kousek bytu. Vysávejte pečlivě všechny koberce, kouty i škvíry. Vydrhněte všechna místa horkou vodou, vyklepávejte oblečení, často perte. Všechna vajíčka je nutné mechanicky odstranit, například vysavačem. Jestliže už ale nemáte sílu blechy ničit sami a pořád máte byt plný skákajících potvůrek, obraťte se na odborníka. Před návštěvou odborníků je potřeba důkladně připravit celý byt. Odborník používá reziduální postřik nebo v horších případech ho kombinuje se studeným nebo horkým aerosolem.
Blechy ve vlasech se dají odstranit octem. Postup je stejný jako u vší. Nebojte se použít na blechy ve vlasech ocet proti vším. Jen pro zajímavost: naše společnost bojuje proti parazitům ve vlasech, ovšem jiná kultura je vyhledává. Mezi kuvajtskými dívkami je populární pěstování živých blech ve vlasech za účelem „posílení kořínků a urychlení růstu vlasů“, informují místní noviny. Lahve s živými blechami se dají koupit v obchodech se zbožím pro lázeňské procedury. Cena pěti blech činí asi 19 dolarů. Zákazníci jsou přesvědčeni, že když blechy štípají lidskou kůži, normalizují tím tok krve, což vede k urychlení růstu vlasů a stimulaci málo aktivních vlasových cibulek. Očekávaným výsledkem mají být tedy husté a dlouhé vlasy. Vypadání vlasů má být omezeno na minimum. A tak nejen u dívek se blechy těší popularitě, také muži si přejí odvrátit plešatění. Prodavači blech tvrdí, že si dávno všimli zvýšené poptávky po hmyzu. Spolu s blechami se pak ve stejných obchodech dá koupit prostředek na jejich vyhubení pro případ, že zákazníci nebudou spokojeni s výsledkem štípnutí.
Na blechy v posteli se jako nejlepší prostředek jeví přípravek Biokill. K dispozici máte velké pětilitrové balení a vystříkat jím jde naprosto všechno. Je vyzkoušený, neničí tkaniny ani barvy, takže není problém postříkat koberce, sedačku, postel. V domácnosti může ublížit pouze rybičkám v akváriu. Napoprvé se postřik opakuje po týdnu, pak několikrát po čtrnácti dnech.
Přípravky na vši jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Léčba se zahajuje pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupuje se takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností.
První z nich je koupě šamponu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti.
Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy.
Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále se léčba podpoří vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme spláchnutím.
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu.
Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, tak byste škodili nemocnému, ne vším. K léčbě se zásadně nesmí používat petrolej. Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život ošetřovaného.
Samička dospělé vši se pohybuje ve vlasech, několik hodin po kopulaci začne klást vajíčka (hnidy). Tyto hnidy lepí na vlasy těsně při pokožce speciálním, velmi účinným lepidlem, které je bílkovinné povahy a odolává působení vody, šamponů i česání vlasů běžným hřebenem. Tvrzení, že hnidy se nelepí na barvené vlasy, je mylné, lépe řečeno ne vždy pravdivé. Proto se likvidace vší obarvením vlasů nepokládá za dostatečné opatření.
Hnidy lze nalézt obvykle v oblasti za ušními boltci a na týle. Z hnid se za 8–10 dní líhnou larvy (nymfy), které jsou již podobné dospělým vším. Jsou ihned schopné bodat a sát krev. Po trojím svlékání se nymfa opět přibližně za 8 dní promění v dospělou veš. Ta se dožívá maximálně dalších 30 dní, za které ovšem dokáže naklást několik desítek hnid.
Infrasauna pomáhá při níže uvedených potížích a onemocněních.
Roztažnost kolagenových tkání: Jestliže zahřejeme lidskou tkáň na teplotu 45 °C a posléze protáhneme, vystavíme ji neelastickému reziduálnímu prodloužení o 0,5-0,9 %, které trvá i po ukončení protahování. 20 protahovacích sezení může vést k prodloužení délky tkáně až o 18 %. Tento efekt je velmi důležitý právě při práci s klouby, s ligamenty, šlachami, fasciemi a synoviálními tkáněmi, které byly jakýmkoli způsobem poškozeny. K tomuto jevu však nedochází za klasické tělesné teploty, důležité je zde prohřátí tkáně, jelikož celý proces protahování je při teplotě 45 °C pro protahovanou tkáň méně namáhavý než podobné protahování při klasické teplotě. Aplikace infračerveného záření zajišťuje společně s protahováním či pohybovým cvičením daleko větší reziduální prodloužení tkáně, než by tomu bylo za klasické tělesné teploty. Toto bezpečné protahování je velmi důležité zejména pro profesionální sportovce, jelikož minimalizuje dobu jejich rekonvalescence po úrazech na minimum.
Tuhost kloubů: Lékařské výzkumy ukazují snížení tuhosti kloubů při prohřátí tkáně na 45 °C až o 20 %, týká se to především revmatoidních kloubů prstů.
Svalový spasmus: Používáním infračerveného tepla dochází ke snižování svalového spasmu, pokud vznikl na základě kosterního, kloubního či neuropatologického poškození. Tohoto účinku je zřejmě dosaženo působením na primární i sekundární aferentní nervy a na Golgiho tělíska ze strany míšních buněk. Výsledky obou těchto mechanismů ukazují, že jejich maximální výkon je možný právě v rozmezí terapeutické teploty, které lze dosáhnout infračerveným zářením.
Bolesti: Výzkumy dokazují, že teplo snižuje senzitivní práh bolesti přímo na volných nervových zakončeních nebo na periferních nervech. Jedna dentální studie uvádí příklady opakované aplikace tepla, která nakonec vedla až k celkové ztrátě nervové odpovědi na bolest způsobenou zubní dření. Je to zřejmě způsobeno tím, že teplo může vést ke zvýšení produkce endorfinů a k uzavření takzvaných Melzack a Wall spinálních vrátek - je známo, že oba tyto efekty zmírňují bolest.
Průtok krve: Zahřívání jednotlivých částí těla má za následek reflexně modulovanou vazodilataci ve vzdálených partiích, přesto ale nedochází ke změně centrální teploty těla. Zahříváme-li svaly, zvýší se průtok krve tak, jak jsme tomu zvyklí při cvičení. Zvýšení teploty způsobuje i zvýšení průtoku krve a dilataci přímo v kapilárách, arteriolách a venulách, dochází k tomu zřejmě působením přímo na jejich hladkou svalovinu. Celotělní hypertermie a následující vyšší teplota tělního jádra ještě více zvyšují vazodilataci, a to i přes snížení hypotalamické aktivity, která vede ke snížení napětí na arteriovenózních anastomózách. Vazodilatace je rovněž vyvolávána axonálními reflexy, které mění vazomotorickou rovnováhu.
Zánětlivá ložiska, edémy a výpotky: Zvýšené periferní prokrvení způsobuje transport nutný ke snižování edémů, což pomáhá zastavit záněty, snižuje bolest a urychluje hojení.
Arterioskleróza, hypertenze, koronární onemocnění: Finské lékařské výzkumy tvrdí, že pravidelné používání sauny zlepšuje elasticitu a poddajnost cév, a to z důvodu pravidelné dilatace a kontrakce cév, jež jsou způsobeny právě saunováním. Německé výzkumy zase zjistily zlepšení viskozity krevní plazmy.
Imunitní systém člověka: Zvýšení tělesné teploty vede u člověka k usmrcení bakterií a virů nebo alespoň k zástavě jejich reprodukčního cyklu. Jestliže je organismus infikován, začnou se množit leukocyty, které mají za úkol infekci zlikvidovat. Stejného efektu lze dosáhnout i v infrasauně díky možným rozsahům infračerveného záření. V rámci prevence se doporučuje pobývat v kabině nejprve krátký časový interval při nižší teplotě, pak postupně interval prodlužovat a teplotu zvyšovat. Pokusy z univerzity v Michiganu prokazují stimulaci imunitního systému a likvidaci infekce. Především v počátečním stadiu onemocnění, kdy se choroba ještě plně nerozvinula, se doporučuje včasné prohřívání a tím likvidace infekce tepelným efektem. Jsou-li již choroby plně rozvinuty, prohřívání se nedoporučuje, hrozí totiž riziko zásahu do termoregulačních tělesných mechanismů.
Eliminace toxických látek v těle: Následující souhrn pochází ze studií Cline Medical Center, Nanino, v Britské Kolumbii. Jejich dlouhodobý výzkum prokázal, že složení potu v klasické sauně z 95-97 % tvoří voda, v infrasauně pak jen 80-85 %, zbytek tvoří tukové buňky a cholesterol, v tucích rozpustné jedy, těžké kovy, kyseliny, sodík a čpavek. Z toho vyplývá, že v klasické sauně se vyloučí potem jen 5 % škodlivin, kdežto v infrakabině 15 %. Sauny a parní lázně byly po staletí používány k detoxikaci organismu. Tradičně se používaly ke zlepšení mentálního zdraví, snížení bolesti a ke zvýšení dlouhověkosti. V posledních letech byla intenzivně studována terapie hypertermií (pocením) a několik výzkumů je popsáno ve vědecké literatuře. Během těchto výzkumů bylo zjištěno, že sauny velmi snižují obsah toxických látek v těle. Při správně provozované hypertermní terapii dochází k obrovskému vylučování těžkých toxických kovů, včetně rtuti, pesticidů a dalších. Teplo způsobuje vylučování toxinů z buněk. Toxické molekuly se pak přechodně uschovají do lymfy. Protože pot je produkován z lymfy, toxiny se touto cestou dostanou z těla ven. Pro tento způsob vylučování toxinů nejsou důležitá játra a ledviny. Z tohoto důvodu dochází k ulehčení jejich funkce a toxiny jsou schopny opustit tělo i při poruše jejich činnosti, což může být prospěšné zvláště pro chronicky nemocné pacienty, kteří jsou už tak pod velkým toxickým stresem.
Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.
Léčba se skládá ze dvou kroků: musí být zabity všechny zákožky nacházející se pod kůží a musí být zabráněno nové infekci. Proto musí být provedena i likvidace zákožek, které se mohou nacházet v oblečení nebo ložním prádle, a zároveň léčeny všechny kontaktní osoby, například sexuální partner nebo rodinní příslušníci, a to i v případě, že se u nich žádné známky infekce neobjevují.
K vyhubení zákožek z povrchu kůže se nejčastěji používají dvě substance, které se aplikují zevně:
Lindan (hexachlorcyklohexan) krém nebo mléko – u dospělých ve formě třídenní léčby celého těla, u dětí se dva po sobě jdoucí dny aplikuje na 3 hodiny na celé tělo s výjimkou hlavy; u dětí do 3 let pouze v nemocnici, pod dohledem lékaře;
Esdepallethrin (Spregal).
Obě účinné látky se často kombinují s benzylbenzoátem.
Je nutné vyprat (pokud možno převařit) všechno osobní ložní prádlo. V případě, že var není možný, by mělo být prádlo po vyprání na několik dní odděleno od ostatního.
U svrchních oděvů stačí důkladné vyvětrání po dobu nejméně 4 dnů, protože zákožky přežívají mimo kůži maximálně 2 až 3 dny. Protože medikamentózní léčba kůži dráždí a vysušuje, měly by být následně použity mastné krémy a koupele, aby došlo k obnovení tukového obsahu kůže. Suchá kůže svědí, proto se může stát, že svědění bude pokračovat a nemusí to nutně znamenat selhání léčby. Při větším rozsahu sekundární infekce může být nutné nasadit antibiotika, o tom však musí rozhodnout lékař.
Účelem léčby je likvidace parazitů v kůži, používá se k tomu terapie sírou a synteticky vyráběnými přípravky. Jedná se například o Permethrin, který se používá u dospělých a dětí od 2 let, aplikuje se na 8–12 hodin a hned po jedné dávce uhyne 95 % parazitů. Léčba se opakuje za týden (nebo jak určí lékař). Dále lze použít síru v masti. U dospělých se používá 10–20 % sirné vazelíny, u dětí pouze 2,5 % z důvodu vyšší citlivosti pokožky. Mast se aplikuje 1x denně na dobu 24 hodin. Možné je využití i u dětí do dvou let a u těhotných žen. Mast je levná a účinná, nevýhodou je její zápach a možnost podráždění kůže při vyšších koncentracích. Léčivo se aplikuje na celé tělo (kromě hlavy a krku u dospělých) a následně se po uplynutí dané doby provede očistná koupel. Po léčbě stále může přetrvávat několik dnů svědění, proto se doporučuje kůži mazat změkčujícími mastmi či mastmi s kortikoidy.
Při léčbě svrabu lze využít také homeopatika spolu s hygienickými opatřeními, jako je každodenní praní ložního prádla a každodenní výměna oblečení (vše přeprat na 60 °C). Z homeopatických přípravků denně užívejte: Sulfur 15ch 5 granulí 2x denně + Belladona 9ch 5 granulí 2x denně.
Hned na začátku si musíme uvědomit, že stejně jako vši se i blechy vyskytují nejen na těle živočichů, ale i v jejich okolí. Pokud má náš domácí mazlíček blechy, je vysoce pravděpodobné, že zablešené budou i všechny textilie, s nimiž přišel do přímého i nepřímého kontaktu (pelíšek, deky, postele, oblečení, koberce, gauč, křeslo atd.).
Jakmile blechy objevíme nejen u zvířete ale i v jeho okolí, je potřeba uvážit, jestli se nevyplatí spíše odborná dezinsekce, protože zbavit se blech může být běh na dlouhou trať, obzvlášť jestli je zablešení již v pokročilém stádiu. Při prohledávání prostoru a hledání blech, je důležité likvidovat nalezené dospělé jedince (rozmáčknutím). Blechy se doporučuje počítat, jejich množství nám totiž napoví, jestli zvládneme zbavit se blech sami, nebo je třeba obrátit se na odborníka. Pokud jich je více než padesát, rozhodně situaci sami nezvládneme. Situace je těžko zvládnutelná, i pokud se blechy najdou ve více místnostech, v takovém případě se opět doporučuje vyhledat odborníka.
Pokud je ale zablešení v počátečním stádiu, je možné se pokusit o vlastní dezinsekci. V takovém případě je nejprve potřeba zbavit se dospělých blech. To ale nestačí, pak přicházejí na řadu i jejich vajíčka a trus. Kromě likvidace dospělých blech je nutné vyhledat nejen na zvířatech, ale i v bytě veškerá jejich vajíčka a trus. Doporučuje se začít na místech, kde bylo nejvíce blech a postupovat pak dál. Je nutné vyhledat veškerá vajíčka a trus, protože jinak se blechy znovu objeví a člověk se dostane do nekončícího kolotoče odblešování. Vajíčka blech mají bílou barvu, jsou velmi malá (asi půl centimetru) a oválná. Trusu a vajíček na zvířeti se zbavíme pomocí zmiňované koupele s preparátem na likvidaci blech, pokud jsou ale vajíčka a trus v pelíšku nebo na textiliích a čalouněném nábytku, je potřeba veškeré oděvy vyprat na co nejvyšší teplotu. Pelíšek je lepší rovnou vyhodit, protože tam bude blech nejvíce. I koberce a čalouněný nábytek je potřeba vyčistit, existují nato různé přípravky anebo odborníci.
Stejně jako u vší, je potřeba pořádně vyprat veškeré textilie a vyčisti čalouněný nábytek. Vyčistit je potřeba veškeré prostory, kde se blechy objeví. V neposlední řadě je potřeba také nechat odčervit domácího mazlíčka. Kromě bytu je potřeba i odblešit domácího mazlíčka pomocí koupele, případně různých postřiků a preparátů proti blechám.
Po zbavení se dospělých blech, jejich trusu a vajíček se doporučuje udělat ještě preventivní dezinsekci napadených prostor, aby se zamezilo jejich návratu. K tomu může sloužit třeba přípravek Bio Kill, jehož výhodou je, že nezanechává fleky ani nijak nesmrdí. Tento přípravek se ale nedává na zvířata! A je určen jen do domácností se psy, pro kočky je jedovatý. V kočičích domácnostech se může použít třeba Menforsan.
Prevence před blechami
Před blechami je lepší se chránit ještě dříve než zvíře opravdu napadnout, proto se psům i kočkám pořizují třeba obojky proti blechám
Hubení blech není jen tak, protože není domácí mazlíček jako domácí mazlíček. Jiné přípravky se používají na psí blechy a jiné na ty kočičí. Pro psy i kočky ale platí, že základem odblešení je koupel se speciálními přípravky (třeba šampony proti blechám). Nikdy se nesmí také stříkat postřiky na hubení blech (určené třeba na pelíšky, domácnost) přímo na zvířata. Přípravky totiž obvykle obsahují látky pyretroidy, která je toxická pro kočky. Často využívaným přípravkem je třeba Bio kill, ten se dá aplikovat znovu zhruba po čtyřech týdnech.
Nejlépe se blechy hubí, když jsou ještě v podobě vajíček nebo larev. Zlikvidovat je potřeba vajíčka co nejdříve, protože larva může žít bez krve hostitele i několik měsíců.
K vyhubení larev může sloužit směs botanického prášku (přirozený insekticid) a borátů (minerály vhodné ke konzervování dřeva i jako insekticid). Při aplikaci této směsi je potřeba mít roušku, abychom směs nevdechli. Směsí je potřeba poprášit nejen koberce, pelíšek, ale i nábytek. Směs se musí nechat působit, a tak by majitel měl byt alespoň na 24 hodin byt opustit. Po návratu se musí vysát koberce, vyčistit nábytek a vyprat povlečení i pelíšek.
K zbavení blech se může použít i citrónový roztok, citron se nakrájí na plátky a dají do půl litru vody. Citron s vodou se přivede k varu, a pak se nechá přes noc odležet. Ráno se roztok nalije do rozprašovače a postříkají se jím postižená místa.
Další možností je využití cedrových pilin, jejich vůně totiž odpuzuje blechy (pozor ale některá zvířata mohou mít alergii na cedr). Cedrové piliny se umístí do rohu místnosti, nebo třeba do pelíšku (ideálně blízko dveří a oken, aby se blechy nedostaly do místnosti).
Použít se i dá sůl (sůl vytahuje vlhkost a vysouší je). Solí se posype koberec, ta se pak přilepí na blechu. Po 10 dnech se posolený koberec musí pořádně vyluxovat a pak se pytlík z vysavače musí pro jistotu nahradit novým. Tento způsob může být pro řadu lidí „nehumánní“, protože blecha v podstatě vykrvácí k smrti.
K hubení blech se využívá také past na blechy = jedovatý bazén, je to jednoduchá past, ke které stačí miska, voda, saponát a lampička. Misku naplníme směsí vody a saponátu a umístíme ji blízko lampičky, blechy totiž milují světlo a teplo, takže se na takové místo jistě vydají a spadnou do pasti. Voda v „bazénku“ je otráví.
Dýmovnice na blechy: Dýmovnice na hubení blech je pro lidi i domácí zvířata stoprocentně bezpečná. Takováto dýmovnice se aktivuje vodou, pak postupně generuje mikroskopické částečky suchého kouře s insekticidní složkou, a tak se dostává do celého bytu. Kromě její bezpečnosti pro zvířata je výhodou i to, že látky v dýmovnici vyhubí i ty blechy, které jinak majitel nenašel, protože prach z dýmovnice se dostane do všech zákoutí. Další nepochybnou výhodou je, že dým nijak nezašpiní interiér místnosti, v bezpečí jsou před kouřem i třeba knihy a oblečení či jiné takto citlivé předměty. Dýmovnice navíc nezbaví domácnost jen blech, ale i mravenců, štěnic, vos, much a klidně i švábů. To že je ale dýmovnice pro člověka i zvíře bezpečná, neznamená ale, že při aplikaci mohou být v místnosti lidé či zvířata. To rozhodně ne (dýmovnice má zpožděné rozptýlení aktivní složky, takže po aktivaci má hubitel čas opustit prostor, aniž by se dostal do kontaktu s tímto kouřem). Místnost musí být zavřená, okna i dveře. Naopak otevřené by měly být skříně a zásuvky, aby do nich kouř bez problému pronikl. Ani dýmovnice ale nemusí být stoprocentní. Dým by se měl nechat působit alespoň dvě hodiny, delší doba ale rozhodně není na škodu. Pak jen stačí místnost pořádně vyvětrat a je to. Při aplikaci dýmovnice by kromě lidí a zvířat neměly být v místnosti ani raději rostliny a potraviny. Nádobí je pak lepší pořádně umýt před dalším použitím. Aplikace dýmovnice: nejprve je potřeba z misky odstranit hliníkovou červenou fólii. Z misky pak vyndáme samotnou dýmovnici, kterou také ještě vyjmeme z hliníkové fólie. Do misky se nalije voda po vyznačenou rysku (vody nesmí být více). Dýmovnice se pak umístí do misky. A to je vše. Aplikace je opravdu jednoduchá.
Často užívanou prevencí proti blechám jsou i spot-ony, což jsou pipety obsahující tekutinu, která se praví do kůže na hřbetě psa. Tato látka se musí zvířeti aplikovat dvakrát (po měsíci).
Při zjištění, že v naší domácnosti jsou blechy, je nutná zvýšená frekvence vysávání všech míst, v nichž se domácí mazlíček pohybuje. Do pytlíku ve vysavači se hodí prášek proti molům (stačí ho vysát), ten pak zabije všechny vysáté blechy. Pro jistotu je ale lepší pytlík z vysavače hned vyhodit.
