LIŠEJ FOTO bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Z jednoho pupínku si většinou nic neděláme. Ovšem pokud se naše dítě obsype v obličeji nebo jinde na těle, měli bychom zbystřit. Dětské pupínky jsou velmi častým projevem nějaké choroby, případně alergie. Poznat přesně, o co jde, je někdy poměrně těžké i pro lékaře, natož pro nás. Vyrážka nepřichází sama od sebe, zpravidla bývá příznakem nějaké nemoci.
Plíseň
Lišej kroužkový je infekce postihující kštici nebo kůži. Šíří se přímým kontaktem s infikovanou osobou či zvířetem, sdílením pokrývek hlavy nebo kartáčů a hřebenů s nakaženým dítětem.
Příznaky
Toto plísňové onemocnění napadá kořínky vlasů na hlavě a na těle a způsobuje vypadávání vlasů. Na kůži se v postižených místech tvoří kulaté červené skvrny a objevuje se také svědění.
Co s tím dělat
Lišej kroužkový je nutné léčit okamžitě, než se vyrážka rozšíří po celém těle a dítě jí nakazí druhé. Používá se protiplísňový lék griseofulvin po dobu 6 až 8 týdnů. Po dobu, kdy dítě užívá lék, by nemělo navštěvovat školu nebo mateřskou školu. Má-li dítě lišej i na jiných místech na těle, předepíše lékař protiplísňový roztok, jímž budete dítěti postižená místa potírat, dokud vyrážka úplně nezmizí.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Měsíček je velmi ceněný pro své dezinfekční, antibiotické a antiseptické účinky. Díky vysokému obsahu účinných látek (fytoncidů a rostlinných antibiotik) úspěšně léčí plísňová onemocnění kůže, ekzémy, lupénku, lišej a další kožní defekty, na které klasická medicína mnohdy nestačí. Léčba klasickými medikamenty bývá obtížná a často je léčbu potřeba opakovat. Naopak po použití měsíčku dochází ke zlepšení velice rychle.
Měsíčková mast
Měsíčková mast je nejznámějším přípravkem s obsahem měsíčku. Měsíčková mast vykazuje hojivé účinky, a proto se používá na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně na nohou, kožní plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej a při léčbě akné. Likviduje škodlivé mikroorganismy a současně podporuje tvorbu nové tkáně. Zde je recept na domácí výrobu měsíčkové masti.
Čaj a nálev z měsíčku lékařského
Pro externí použití je vhodný také nálev z květů nebo lístků. Koupel z měsíčku úspěšně potlačuje i nepříjemné kvasinkové onemocnění reprodukčních orgánů (vaginální mykóza). Jako obklad poslouží při léčbě akné.
Recept na čaj a nálev: 2-3 květy na hrnek horké vody. Teplý čaj pijeme 2 krát denně. Nálev používáme na obklady, jako kloktadlo nebo lázeň.
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Vždy navštivte svého praktického lékaře, pokud si všimnete jakýchkoli hrudek nebo otoků na varlatech. Ve velmi vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Tady jsou fotky, na kterých jsou vidět projevy různých bulek na varlatech: bulky na varlatech foto.
Praktický lékař se vás bude ptát, zda:
necítíte bolest, pokud ano, kdy ji cítíte, jak silná byla a jak dlouho trvala;
máte jiné příznaky, jako je bolest při močení (což je známkou infekce močových cest) nebo jakýkoli výtok z močové trubice;
utrpíte trauma šourku, například při sportovním zranění.
Praktický lékař vám také prověří varlata, aby zkontroloval:
velikost vašich varlat;
pozici hrudek nebo otoku;
příčiny způsobující bolest při doteku;
zda jsou hrudky pevné nebo měkké.
Pokud váš praktický lékař nemůže potvrdit diagnózu z tohoto vyšetření, budete muset podstoupit také ultrazvukové vyšetření (vysokofrekvenční zvukové vlny).
Varikokéla
Varikokélu lze bezpečně diagnostikovat pouze z dotazů na příznaky a po provedení fyzického vyšetření. Další testování není obvykle nutné. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět varikokéla varlete foto.
Postupy
V některých případech můžete být odesláni k urologovi, a to pokud:
se varikokéla najednou vyvíjí zcela nekontrolovatelně;
máte varikokélu na pravé straně;
není známa přesná příčina hrudky;
máte bolesti.
Za těchto okolností může být k potvrzení diagnózy použit ultrazvuk a důkladná kontrola všech symptomů.
Hydrokéla
Stejně jako u varikokély může být hydrokéla diagnostikována fyzickým vyšetřením. Pokud se hydrokéla rozvíjí u vašeho dítěte, budete ji pohmatem cítit na šourku. Poté zjistěte, jestli je otok způsoben tekutinou, která bývá obvykle čiré barvy. Pokud má hydrokélu dospělý muž, lékař nejprve pohmatem vyšetří šourek. Pokud je vám mezi 20 a 40 lety, může vás lékař poslat na ultrazvuk, aby vyloučil rakovinu varlete. Jestliže bude mít váš lékař podezření, že je hydrokéla způsobena infekcí, může vás požádat o vzorek moči k testům, obvykle pomocí tamponu odebere vzorek tekutiny z močové trubice. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět hydrokéla varlete foto.
Epididymální cysty
Diagnóza epididymálních cyst může být provedena na základě tělesné prohlídky. Další testy nejsou obvykle zapotřebí. Tady jsou fotografie, na kterých jsou patrné epididymální cysty.
Testikulární torze
Testikulární torze je obvykle diagnostikována výraznými příznaky silné testikulární bolesti a otoku. Diagnózu lze potvrdit pomocí ultrazvukového skeneru nebo pomocí magnetické rezonance, která používá silné magnetické a radiové vlny k zobrazení detailních snímků vašeho těla.
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
V Indii, kde jsou suchá léta a pálí horké tropické slunce, se stalo tradicí užívat přípravky z nimby. Nimbový olej rychle uleví suché pokožce, protože se do ní snadno vstřebává, pomáhá hojit její poškozené vrstvy a udržovat přirozenou rovnováhu. Tyto vlastnosti umožňují nimbě zmírnit tvorbu vrásek, a to tím, že pomáhají kůži udržovat její pružnost. Nimba rovněž podporuje léčbu poškození kůže způsobené ultrafialovým zářením a také je prevencí předčasného stárnutí pokožky. Díky vysokému obsahu mastných kyselin přípravky vyrobené z nimbového oleje účinně napomáhají léčit onemocnění kůže, včetně plísňových onemocnění, lupénky a ekzémů. Nimba může být použita i v boji proti střevním červům. Pití nimbového čaje zabíjí koužkový lišej a svrab. Použití nimby v ájurvédě se doporučuje při léčbě žloutenky, protože tato rostlina mimo jiné pomáhá játrům správně odfiltrovat toxiny. Pasta z nibového prášku může být aplikována na bradavice, herpes a jiné virové problémy. Je známo, že nimba zmenšila velikosti nádoru, když byla injekčně aplikována do okolí nádoru.
Za své jedinečné a nezaměnitelné účinky vděčí nimbová kosmetika obsahu aktivních látek jako nimbin, azadirachtin, nimbidol, quercetin a nimbidin, které můžete najít jenom v přípravcích s obsahem nimbového oleje a extraktu nimbových listů a nimbové kůry. Při nemocech dutiny ústní, jako je například paradontóza, jsou mikroorganismy, které se vyskytují v zanícených dásních, rezistentní vůči penicilinu i tetracyklinu, ale nejsou odolné vůči antibakteriální rostlině, jako je nimba. Nimbový olej se v Indii tradičně používá jako lubrikant a také poměrně účinný prostředek proti nežádoucímu otěhotnění. Tyto vlastnosti, spolu s protivirovým a imunostimulačním účinkem, z něj dělají prostředek přispívající k bezpečnému a příjemnému sexu. Nimba je také dobrý přírodní repelent proti hmyzu, bezpečný pro použití. Používá se rovněž v šamponu proti vším – olej se vetře do vlasů a nechá působit přes noc. Nimbový olej může být také přidáván do psích šamponů proti klíšťatům. Dalším použím jsou ochranné spreje před škůdcům na zahrádce.
Měsíček lékařský se v lidovém léčitelství užívá už od 12. století. Dokáže pomoci s léčbou mnoha potíží a také je skvělou prevencí. Pomáhá při problémech se žlučníkem, játry nebo trávicí soustavou. Je účinný při žloutence, průjmech, parazitech nebo zánětech tlustého střeva a trávicího ústrojí. Také dokáže zmírnit silnou menstruaci nebo menstruační bolesti, křeče a zlepšuje krevní oběh. Snižuje vysoký tlak, hojí záněty a rány, díky čemuž ho můžete využít i jako kloktadlo na záněty ústní dutiny. Je to vlastně přírodní antibiotikum, vyléčí i záněty očí a uší. Měsíček je také prevencí proti některým typům rakoviny – trávicího ústrojí, prsou nebo dělohy. Zevně je vynikající na hojení jizev, spálenin, omrzlin, podlitin, plísní, akné, ekzémů, ran nebo i hemoroidů. Je skvělý také na všechny typy poškození pokožky, dokonce i na hnisající rány. Pleť zvláčňuje a zjemňuje, vyhlazuje i celulitidu a strie.
Měsíček léčí a zlepšuje:
jaterní problémy včetně žloutenky;
trávicí potíže – průjmy, záněty, vředy, parazity;
žlučník a žlučové kameny;
silnou a bolestivou menstruaci;
křeče;
krevní oběh;
krevní tlak;
záněty vnitřní i vnější;
hnisavé rány;
omrzliny a spáleniny;
ekzémy, akné;
potíže při angínách;
plísňové onemocnění;
křečové žíly, proleženiny;
hemoroidy;
je prevencí mnoha chorob.
Vnitřní použití měsíčku: Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný pro náš metabolismus. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením. Přírodními léčiteli je často předepisován při léčbě některých typů rakoviny; i odborníci klasické medicíny stále zkoumají jeho účinky proti nádorovému bujení a často ho doporučují jako doplněk klasické léčby.
Vnější použití měsíčku: Měsíček je velmi ceněný pro své dezinfekční, antibiotické a antiseptické účinky. Šetrně léčí plísňová onemocnění kůže, na které klasická medicína často předepisuje léky s nepříjemnými vedlejšími účinky nebo omezenou dobou používání. Pro tyto účely lze použít jak nálev, tak mast z měsíčku. Nálev aplikovaný jako koupel úspěšně potlačuje i nepříjemné kvasinkové onemocnění reprodukčních orgánů. Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a p
