MELANOTICKE MAKULY FOTO je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Při prohlídce dutiny ústní vám lékař může objevit nezvyklé zabarvení na sliznicích. Může se jednat o neškodné zabarvení, ale také o důsledek závažné choroby. Proto by měl každý lékař takový nález pečlivě prozkoumat. Jestliže vy sami objevíte neobvyklé zabarvení v dutině ústní a nejsou vám jasné jeho příčiny, vyhledejte lékaře.
Černá tečka na dásni
Černá tečka v ustech nebo na dásni může signalizovat melaninové pigmentace, které lze dále rozdělit na jednotlivé typy.
Fyziologická pigmentace: Tento typ pigmentace se spatřuje nejčastěji na sliznicích tváří a dásní, může se ale vyskytovat i jinde. Bývá symetrická. Není třeba ji léčit, pouze se sleduje. Častější je u černochů.
Melanotické makuly (slizniční melanóza): Jde o drobné skvrnky v oblasti retní červeně. Jejich velikost nepřesahuje průměr 1 cm. Vyskytují se v páté dekádě života, jsou neškodné, není třeba je klinicky řešit. Mohou se vyskytovat i na sliznicích dutiny ústní, je to dáno hyperpigmentací bazálních buněk epitelu a zmnožením melanofágů.
Kuřácká melanóza: Látky, které obsahuje kouř, mají schopnost aktivovat proliferaci melanocytů. Skvrny se pak nacházejí zejména na tvářích, dásních a patře. Dobrou zprávou je, že pokud kuřák přestane kouřit, zbarvení sliznic zmizí.
Névocelulární névy: Mohou být vrozené nebo získané, představují riziko maligního zvratu, je proto důležité je pečlivě sledovat.
Maligní melanom: V dutině ústní se může vyvinout i jeden z nejnebezpečnějších nádorů – maligní melanom. Vzniká jako novotvar nebo na podkladě maligního zvrhnutí névocelulárního névu. Tvoří asi půl procenta všech nádorů dutiny ústní a v ČR není příliš běžný. Nejčastěji se melanom vyvine na patře.
U celkových chorob se vyskytují následující typy.
U Peutz-Jeghersova syndromu na obličeji a rtu: Na retní červeni, ale i na kůži okolo rtů se nacházejí drobně rozeseté pigmentace. Tento syndrom souvisí s výskytem velkého množství polypů ve střevě, proto jsou tito pacienti více ohroženi vznikem karcinomu kolorekta.
U Addisonovy choroby: Při této chorobě vzniká nadměrné množství melaninu. Hyperpigmentace jsou hlavně v oblasti genitálu a areol mammae. V dutině ústní vznikají ložiskové šedočerné pigmentace (takzvané grafitové skvrny) na sliznici dutiny ústní, zejména na sliznici tvářové v krajině molárů a po stranách jazyka.
Dále jsou známy exogenní pigmenty pocházející z vnějšího prostředí.
Amalgám: Amalgám zbarvuje dáseň při iatrogenním zapříčinění, kdy se do otevřené rány v gingivě dostanou amalgámové části z odvrtávané zubní výplně. Zabarvení ale může vzniknout i galvanicky či traumaticky. Zabarvená ložiska jsou nejčastěji na dásních, tvářích a podobně.
Otrava těžkými kovy: Černý lem na dásni vzniká při otravě olovem.
Léky: Například cisplatina, která se používá při onkoterapii, způsobuje takzvaný platinový proužek.
Další příčiny: Mezi další příčiny patří například dobrovolná tetováž (žvýkání bylin) nebo zaražení cizího tělesa – hrot tužky a podobně.
Protože spalničky nejsou samy o sobě nebezpečným onemocněním, léčí se jen jejich příznaky. Onemocnění však bývá nebezpečné v kombinaci se zánětem plic, encefalitidou a jinými vážnými nemocemi. Spalničky začínají jako běžné virové onemocnění spojené s rýmou, zánětem spojivek a kašlem. Až poté se objevuje typická spalničková vyrážka. Jedná se o takzvané Koplikovy skvrny, což jsou červené makuly, které jsou v centru modrobílé, vybledlé. Nacházejí se na vnitřní straně tváří – na bukální sliznici. Po třech až pěti dnech se na kůži vytvářejí jasné červené makuly, hlavně na čele, za ušima a na krku. Vyrážka se dále šíří na trup a končetiny. Odeznívá po několika dnech ve stejném sledu, jako se objevila. Po prodělaných spalničkách zůstává dlouhodobá imunita. V době vyrážky se mohou přidat i průjmy, nechutenství a zvětšení mízních uzlin. Nemoc trvá 7–10 dní.
U dospělých jedinců se mohou vyskytnout komplikace respiračního traktu, otitis media a trombocytopenie.
Spalničky i plané neštovice jsou nepříjemným virovým onemocněním. Chytit je není vůbec těžké, protože se přenášejí kapénkami a vzduchem. Obě se považují za choroby, které je lépe prodělat v dětství, neboť v dospělosti mohou způsobit výraznější komplikace. Když je máte jednou za sebou, nemusíte se více obávat, protože v těle vzniká přirozená imunita, jež ho ochrání po zbytek života.
Plané neštovice patří mezi běžné choroby dětského věku. Většina dětí si je prožije ještě před nástupem do školy. Jsou zapříčiněny herpetickým virem (Varicella zoster), který způsobuje rovněž pásový opar. Jedná se o vysoce infekční onemocnění, hlavně v prvním stadiu. Šíří se velmi snadno a rychle, buď vzduchem, nebo přímým kontaktem. Inkubační doba je dva až tři týdny. Prvním příznakem bývá teplota a vyrážka na kůži. Většinou se nejdříve objevuje ve vlasaté části hlavy, pak se rozšiřuje na celé tělo. Zprvu se jedná o drobné skvrnky, jež se v průběhu několika hodin mění v puchýřky o průměru 3–6 mm. Pupínky mají různá stadia, objevují se postupně v několika výsevech po sobě. Nejdříve obsahují čirou tekutinu, jež se postupně mění na mléčnou a zakalenou. Tekutina je infekční a obsahuje choroboplodné zárodky.
Akutní fáze nemoci trvá většinou týden, výsev puchýřků končí zhruba pátý den. Pak vyrážky zasychají a po několika dalších dnech se zaschlý stroupek uvolní. Puchýřky se mohou vyskytovat rovněž na sliznici, v ústech vypadají jako afty. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat výsevu v oblasti očí a genitálií. Příznakem nemoci může být i bolest hlavy, horečka, zimnice, průjem, bolesti břicha a kůže. Nejběžnějším projevem, který nemoc provází, je nepříjemné svědění. Když kůže svědí, nutí to děti ke škrábání, a to může být velký problém. Při rozškrábání puchýřků se totiž může do kůže dostat infekce a na ní pak zůstávají jizvy. Proto je dobré podávat léky na uklidnění svědění.
Spalničky začínají jako běžné virové onemocnění spojené s rýmou, zánětem spojivek a kašlem. Až poté se objevují typické spalničkové vyrážky. Jedná se o tzv. Koplikovy skvrny, což jsou červené makuly, které jsou v centru modrobílé, vybledlé. Nacházejí na vnitřní straně tváří – na bukální sliznici. Po třech až pěti dnech se na kůži vytváří jasné, červené makuly, hlavně na čele, za ušima a krku. Vyrážka se dále šíří na trup a končetiny. Odeznívá po několika dnech ve stejném sledu, jako se objevila. Po prodělaných spalničkách zůstává dlouhodobá imunita. V době vyrážky se mohou přidat i průjmy, nechutenství a zvětšení mízních uzlin. Nemoc trvá 7–10 dní.
Hladký a lesklý účes, který vyžaduje rovné vlasy, použití kondicionéru a trochu stylingového know-how, abyste dosáhli potřebného „naleštěného“ vzhledu. Tento styl se inspiruje třicátými lety, kdy byly preferovány krátké, ostré střihy. Zároveň má však moderní šmrnc, který z něj dělá trendy účes.
Začněte vysušením ručníkem a poté do vlhkých vlasů aplikujte větší množství vlasového gelu. Pro získání potřebného lesku je ideální gel pro mokrý vzhled, díky němuž můžete účes i precizně dotvarovat.
Po aplikaci gelu rozdělte vlasy pěšinkou.
Učešte nejprve kratší stranu a poté i druhou stranu účesu od pěšinky dolů. Dávejte pozor, abyste hřebenem nevytvořili „cestičky“, které by odhalily pokožku hlavy.
Pokud účes ztratí během dne tvar, stačí vlasy trochu navlhčit a znovu upravit.
Hladké vlasy – foto
Na těchto fotografiích je možné vidět hladké vlasy.
Jednoduché vlasy
Pocta krátkým patkám, které byly populární v New Yorku v padesátých a šedesátých letech. Tento účes sčesaný k jedné straně se vyznačuje mužností, upraveností, leskem a uhlazeným stylingem.
Vlasy důkladně vysušte ručníkem a aplikujte vlasový gel po celé délce vlasů od kořínků ke konečkům a zepředu dozadu.
Vlasy po stranách sčešte dozadu dohladka a patku nahoru.
Vlasy nad čelem učešte ke straně a nechejte uschnout.
Účes drží tvar celý den, pokud však nějaký ten vlásek přeci jen nebude respektovat váš styling, stačí jej uhladit malým množstvím gelu.
Jednoduché vlasy – foto
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět takzvané jednoduché vlasy.
Elegantní vlasy
Nadýchaný objem tohoto účesu působí zrale, elegantně a hodí se téměř pro každou příležitost. Vlasy jsou postupně sestříhány okolo uší a vytvářejí ostrý, plastický tvar účesu, který může být dále dotvářen vhodnými stylingovými výrobky.
Vlasový gel aplikujte do umytých, mokrých vlasů a rozčešte jej po celé hlavě hřebenem se širokými zuby.
Vlasy vyčešte hřebenem vzhůru a dozadu, případně k jedné straně.
Pokud se vám bude zdát, že účes po uschnutí působí trochu jako helma, jednoduše vlasy nahoře projeďte prsty a po stranách uhlaďte.
Zdá se vám tento účes trochu extrémní? No možná, že se příliš nehodí do kanceláře, ale garantujeme vám, že večer v klubu se po vás každý obdivně otočí. Tento účes v sobě spojuje rebelství padesátých let a nedbalý „rozcuch“ let devadesátých. Vlasy jsou velkoryse vyčesány nad čelem, jako byste právě prolétli vzdušným tunelem. Aby tento styl působil přesvědčivě, musíte kromě vl
Pokud je ve stolici obsažena krev, lze podle její barvy poznat, ve kterém místě zažívacího traktu je problém. Krev z horní části zažívacího traktu (například ze žaludku) má ve stolici velmi tmavou barvu. Krev, která je středně nebo tmavě červená, pochází z tlustého střeva nebo konečníku. Důvodem výskytu krve ve stolici mohou být například hemoroidy, anální fisury, divertikulitida, rakovina tlustého střeva nebo ulcerózní kolitida. Pozor: Konzumace červené řepy může způsobit dočasně červené zbarvení stolice a moči. Krev ve stolici nemívá jasně červenou barvu. Často se stává, že je krev ve stolici přítomna, ale není vidět, pak jde o takzvanou okultní krev. V tomto případě je nutné podstoupit testy na okultní krvácení, které jsou schopny detekovat skrytou krev ve stolici. Poraďte se se svým lékařem o jakékoli změně nebo problému, který se týká fungování střev. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět stolice s krví: krev ve stolici foto.
Tmavá stolice
Stolice, která je téměř černá a má hustou konzistenci, může být způsobena krvácením v horní části trávicího traktu. Mezi nejčastější onemocnění, které způsobují tmavou stolici, patří duodenální nebo žaludeční vřed, jícnové varixy, Mallory-Weissův syndrom (spojen s alkoholismem) a gastritida. Některé potraviny, potravinové doplňky nebo léky mohou rovněž dočasně způsobit černou stolici. Patří mezi ně:
bismut (Pepto-Bismol);
železo;
aktivní uhlí;
aspirin v lécích proti horečce, které mohou způsobit krvácení do žaludku;
tmavé potraviny, jako je černá lékořice a borůvky.
K tmavé stolici může dojít také při zácpě. Pokud se u vás objeví tento typ stolice, měli byste navštívit svého lékaře. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět tmavá stolice: tmavá stolice foto.
Žlutá stolice
Žlutá stolice může znamenat, že potraviny prochází zažívacím traktem relativně rychle. Žlutou stolici lze nalézt u lidí s refluxní chorobou. Příznaky refluxní choroby jsou pálení žáhy, bolest na hrudi, bolest v krku, chronický kašel a dušnost. Symptomy se obvykle zhorší, když ležíte nebo se ohýbáte. Mezi potraviny, které mohou zhoršit příznaky refluxní choroby, patří máta peprná, tučná jídla, alkohol, káva a čokoláda. Žlutá stolice může být zapříčiněna i nižší produkcí žluči. Žlučové soli z jater dávají stolici nahnědlou barvu. Pokud dojde ke snížení množství žluči, vypadá stolice na první pohled nažloutle. Pokud dojde ke snížení ve výstupu žluči, stolice ztrácí téměř všechny barvy a stává se bledou nebo šedou. Pokud k takovéto změně v barvě stolice dojde náhle, může být žlutá stolice příznakem bakteriální infekce ve střevech. Poraďte se tedy se svým lékař
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Z hlediska vizuálního je vidět sytě červený útvar, podobný jahodě nebo malině, který se rozšiřuje buď do plochy na kůži, nebo může být pod kůží a nad ním je neporušená kůže. Roste do vnitřních struktur, které jsou vidět pod kůží. Hemangiom roste hlavně v prvních šesti týdnech, to je počáteční růst, do devíti měsíců roste velmi aktivně. Následně se do jednoho roku zastavuje jeho růst a většinou se začíná vstřebávat. Takové zkušenosti má většina rodičů. Stačí, když jejich pediatr růst hemangiomu hlídá. Léčba by v takových případech zbytečně zatížila organismus dítěte.
Oči jsou dobrým ukazatelem našeho celkového zdraví. Nejdůležitější složkou našeho jídelníčku by měla být zelenina a ovoce. Doporučuje se pět porcí ovoce a zeleniny každý den. Měli bychom jíst zejména tmavou zeleninu, jako je mrkev, brokolice, špenát, a barevné ovoce, které je zdrojem beta-karotenu a dalších vitamínů.
Vitamín C
Jde o ve vodě rozpustný vitamín a účinný antioxidant, který pomáhá udržovat oči mladé a zdravé a chrání některé části oka před poškozením ultrafialovým světlem. Antioxidanty jsou látky, které pomáhají chránit buňky před přírodním, ale škodlivým vlivem oxidace. Vitamín C může zabránit šedému zákalu nebo oddálení jeho vývoje, ale toto tvrzení nebylo ještě dosavadními studiemi dostatečně prokázáno. (Šedý zákal může způsobit rozmazané nebo „šedé“ vidění a neobvyklou citlivost na světlo.) Vitamín C najdeme nejen v citrusových plodech, ale i v červené paprice, papáji, brokolici, růžičkové kapustě, kedlubnu, mangu, jahodách, malinách a ananasu.
Vitamín E
Tento v tuku rozpustný vitamín a silný antioxidant může pomoci při prevenci šedého zákalu a věkem podmíněné makulární degeneraci (AMD) a dalších očních chorob spojených se stárnutím. AMD zhoršuje vidění ovlivněním makuly, což je malé místo v centru sítnice, kde je vize (vidění) nejostřejší. Rozmazané vidění je často prvním příznakem tohoto onemocnění a nejčastější příčinou nevratné slepoty u lidí nad 65 let. Vitamín E je zastoupen v rostlinných olejích, nejlepším zdrojem tohoto vitamínu jsou například lískové oříšky, mandle, olej z pšeničných klíčků, slunečnicový olej, jádra ze slunečnicových semen, olej z bavlníkových semen, olej z pšeničných klíčků, papája, obohacené cereálie a arašídové máslo.
Zinek
Tento stopový prvek může mít ochranný vliv na vývoj některých forem raného AMD. Zinek je velmi důležitý pro sítnici, tedy zadní část oka, která snímá světlo. Příjem zinku klesá stárnutím organismu, v této době jej však oči potřebují nejvíce. Dostatek zinku mají pšeničné klíčky, cizrna, slunečnicová semena, mandle, tofu, hnědá rýže, mléko, mleté hovězí maso a kuře.
Beta-karoten
Beta-karoten pomáhá při nočním vidění a udržení dobrého zraku. Může hrát i malou roli v prevenci šedého zákalu. Naštěstí lze beta-karoten, který je v organismu přeměněn na vitamín A, snadno získat prostřednictvím stravy. Beta-karoten obsahují například meruňky, mrkev, sladké brambory, zelené zelí, tuřín, kapusta, špenát, papája, červená paprika, meloun a římský salát. Karotenoidy jsou antioxidanty rostlinného původu a jsou očními lékaři doporučovány. Je známo více než 600 karotenoidů, ale jen několik z nich se nachází ve stravě a ještě méně v lidském těle. Alpha-karoten, beta-karoten, kryptoxanthin, lykopen, lutein a zeaxanthin se vyskytují v celém organismu, ale pouze lutein a zeaxanthin najdeme v oku. Konkrétně se jedná o dva karotenoidy, které pomáhají udržovat zdravou sítnici a makulu a chrání oko proti AMD. Potravinami bohatými na tyto látky jsou špenát, kapusta a brokolice (karoten je uložen právě v tmavě zelené barvě listů). Karotenoidy obsahují také rajčata, melouny a sladké brambory.
Plané neštovice jsou způsobeny virem, který se snadno šíří vzduchem a přenáší se pomocí kapének nebo přímým tělesným kontaktem a následnou kontaminací. Na těle postiženého se v průběhu nákazy objevují zarudlé flíčky, které se mění až po puchýřky vyplněné hnisem, a stav doprovází často i zvýšená teplota. Nejohroženější skupinou jsou děti, ve většině případů do dvou let (batolecí období), které se nakazí v kolektivu, tudíž velmi pravděpodobně ve školce. Šíření infekce je mezi dětmi velmi rychlé a nemocné dítě musí být od zdravých dětí izolováno.
Samotným příznakům předchází takzvané prodromy, což jsou první nespecifické známky, kdy člověk ještě neví, co mu vlastně je. U neštovic se vyskytuje zvýšená teplota až horečka spojená se zimnicí, třesavkou, bolestí hlavy či žaludečními potížemi, eventuálně řidší stolicí. Signálem, který by mohl nasvědčovat tomu, že jde o neštovice, je svědění a bolest kůže pnutím před vytvářejícími se flíčky a následná tvorba puchýřků vyplněných hnisající tekutinou. Neštovičky tak procházejí různými vývojovými stadii od makuly (zarudlá skvrnka) přes svědivý pupen (papula) až po vezikulu (puchýřek s tekutinou) přecházející v pustulu. Puchýřky jsou předurčené k prasknutí, vysušení a vzniku krust, které se mezi jedním až dvěma týdny odloupnou. Pokud je dítě nebo dospělý jedinec ve fázi, kdy má na těle krustičky, neměl by už nikoho nakazit. Puchýřky se nejčastěji tvoří ve vlasaté části hlavy, na obličeji, trupu a končetinách. Výjimkou však není ani výskyt na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, pochvě nebo očních víčkách.
Neštovicemi se můžete nakazit i v dospělosti. Průběh onemocnění je vždy komplikovanější, protože s přibývajícím věkem narůstá i riziko rozšíření infekce do mozku (herpetická meningoencefalitida) nebo do plic (pneumonie). Pokud se neštovicemi nakazí dítě v pubertálním nebo adolescentním věku či těhotná žena, novorozenec nebo lidé s oslabenou imunitou, je tu vyšší riziko komplikací. Fatální důsledky končící trvalým postižením mozku nebo smrtí jsou hrozbou, ale spíše ojedinělou komplikací. Každopádně se neštovice nesmí brát na lehkou váhu u žádného dítěte nebo dospělého.
Inkubační doba
Inkubační doba znamená dobu od styku s virem (průniku do organismu) do propuknutí klinických příznaků. V případě neštovic je to kolem dvou týdnů, někdy i déle. Virus vnikne do organismu přes sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích, zde se pomnoží a pokračuje směle dál. U planých neštovic ho způsobuje herpetický virus varicella zoster. Te
Vitiligo je získaná ohnisková depigmentace kůže. Projevuje se mléčně bílými, dobře ohraničenými kožními či slizničními makulami. Postihuje 0,5–4 % světové populace, bez rozdílu pohlaví. Onemocnění většinou začíná mezi 2. a 40. rokem života, v 50 % do 20 let věku. Depigmentace jsou získané, rodinný výskyt je potvrzený asi u 23 % postižených vitiligem.
Dědičnost se vyznačuje genetickou nestejnorodostí a nekompletní penetrací. Lidské protilátky leukocytů (HLA) mohou být spojeny, ale ne konzistentním způsobem, například HLA-B13 je zvýšen u marockých Židů, HLA-DR4 je zvýšen u černochů. Orgánově specifické protilátky proti štítné žláze a parietálním buňkám sliznice žaludku jsou u pacientů s vitiligem častější než u běžné populace. Komplement, fixační protilátka proti melanocytům, byl nalezen v séru několika pacientů, kteří současně s vitiligem měli areatní alopecii, slizniční či kožní kvasinkovou infekci a mnohočetné endokrinní dysfunkce. Protilátky proti normálním lidským melanocytům získané specifickou imunoprecipitací mají cytolytický účinek. Profily T-buněk jsou u vitiliga abnormální se sníženým počtem T-pomocných lymfocytů. Průběh onemocnění je chronický.
Rozdělení vitiliga:
fokální – ohniskově jedna nebo více makul – asymetricky;
vitiligo mucosae – postihuje pouze sliznice;
segmentální – makuly sledují nervový segment, ve střední linii náhle končí;
akrofaciální – akra končetin a obličej často periorbitálně;
generalizované – depigmentace na většině povrchu těla;
universalis – symetrické, více než 80 % kožního povrchu je nepigmentováno, postižení kštice je příčinou vzniku světlých pramenů vlasů poliosis circumscripta.
Pacienti s vitiligem by měli absolvovat laboratorní vyšetření k vyloučení asociovaných nemocí.
Diabetický makulární edém (= otok sítnice) postihuje, jak již název napovídá, diabetiky (= lidi s cukrovkou). K tomuto otoku dochází po prosáknutí makuly tekutinou. Otok sítnice způsobuje, že se snižuje schopnost vnímat světlo, a tak má pacient rozmazané vidění. Tento otok se může objevit u lidí, kteří cukrovkou trpí dlouhodobě, nebo pokud i při léčbě mají příliš vysokou hladinu glukózy.
Tento otok způsobují různá poškození cév v sítnici a jejím okolí, tyto cévky pak propouštějí tekutinu do sítnice a zde se tekutina také hromadí, a tím vzniká otok.
- příznaky
Otok sítnice oka se zpočátku projevuje zamlženým viděním, neschopností zaostřit oko, pocitem mlhy před okem, ale i zdvojeným viděním, či plovoucími skvrnami v oku (pacient má pocit, že vidí skvrny tam, kde nejsou). Všechny tyto příznaky se postupně zhoršují (zhoršení může probíhat v rámci týdnů, ale i let). Pokud by nedošlo k léčbě tohoto otoku, může otok sítnice vést až k úplné ztrátě zraku.
- léčba
Při zjištěných problémech je vždy nutné navštívit očního lékaře (diabetici ho musí informovat o své nemoci), ten pak vyšetří ostrost zraku i sítnici. Pokud se otok sítnice potvrdí, následuje nutná léčba, která musí probíhat v závislosti na léčbě cukrovky. Léčba otoku sítnice, totiž může být úspěšná jen tehdy, když se hladina cukru v krvi udržuje ve vhodných hodnotách. Otok sítnice se obvykle léčí laserovou operací očí, kdy laser v podstatě spálí prosakující cévy a tím je uzavře. K této operaci samozřejmě dochází až po znecitlivění oka a je to bezbolestný proces. Výsledky operace by měly být viditelné již během několika týdnů.
Známý typ degenerace sítnice je makulární degenerace. Toto onemocnění postihuje starší osoby obvykle nad 55 let. Nejedná se o žádné výjimečné onemocnění, naopak je tato choroba celkem běžná a může vést až k tomu, že způsobí ztrátu zraku (ale obvykle ne úplnou slepotu). Problémem tohoto onemocnění je, že sice postupuje velmi pomalu, ale zároveň si ho nemusí pacient hned všimnout a k lékaři pak přichází, až když má velkou část zraku poškozenou.
Toto onemocnění způsobuje poškození centrálního vidění. Ve středu sítnice se nachází část zvaná makula (= žlutá skvrna), kam se promítají obrazy, na něž zrovna člověk zaostřuje. V této části sítnice je vnímání obrazů nejostřejší. Makula je velká zhruba 5,5 mm. Makulární degenerace pak právě tuto část sítnice postihuje a tím způsobuje, že předmět, který je v centru zorného pole, tedy předmět na něhož se zaostřuje, tak se pacientovi „ztrácí“, rozostřuje se. Pokud má tedy člověk pocit, že má se zaostřováním na určité předměty problémy, může se sám otestovat již zmíněnou Amslerovou mřížkou.
Testovat by se měli hlavně jedinci, u nichž je výskyt této nemoci pravděpodobnější. Do této skupiny spadají hlavně přímí příbuzní těch, kteří touto chorobu již onemocněli, lidé starší padesáti let, lidé, jejichž duhovky mají světlou barvu (tmavá barva totiž lépe chrání sítnici před světlem), lidé kteří nepoužívají sluneční brýle a další ochranné pomůcky před sluncem, aktivní kuřáci, lidé se špatným stravováním a obézní lidé. Podle statistik toto onemocnění hrozí pravděpodobněji ženám než mužů a dokonce statistiky ukazují, že makulární degenerací onemocní obvykle lidé bílé pleti, lidé tmavé pleti makulární degenerace postihuje opravdu jen výjimečně.
Lékaři navíc u tohoto onemocnění rozlišují dvě formy, a to suchou (= atrofická, neexsudativní), která je pomalejší a vlhkou (= exsudativní), která je rychlejší a následuje vždy po suché formě. Během suché formy dochází k zániku epitelu sítnice, tyčinek a čípků, jejich zánik je ale pomalý. U vlhké formy dochází k tomu, že krev se dostává do sítnice, případně k jejím otokům, anebo i k odloučení, všechny tyto příznaky způsobuje prorůstání nových cév do sítnice. Vlhká forma onemocnění dokonce může pacienta přivést prakticky i k slepotě.
- příznaky
První příznaky této choroby bývají velmi nenápadné a velmi často je pacient vůbec nepostřehne. Odborný lékař by je ale měl při příslušných vyšetření postřehnout, protože od začátku tohoto onemocnění dochází ke změnám v Bruchově membráně, kterou se k buňkám v sítnici dostávají živiny a kyslík, což způsobuje sníženou schopnost centrálního vidění a zároveň vytvoření nových cév, kterou pak způsobují vlhkou formu tohoto onemocnění. Zároveň také toto onemocnění nejprve postihuje jen jedno oko, ale
Většinu symptomů způsobuje samička zákožky svrabové. Ta vrtá denně několik milimetrů dlouhé chodbičky v nejsvrchnější vrstvě pokožky, do kterých klade 2–3 vajíčka denně a zanechává zde své výkaly. Larva se vylíhne za 3–5 dní a v dospělce se přemění do 3 týdnů. Samec je menší než samička, žije na povrchu kůže a brzy umírá. Samička žije asi 2 měsíce. Protože zákožka svrabová přijímá kyslík difuzí, nezanořuje se hlouběji do kůže. Vzhledem k imunitě, hygieně a škrábání je u postiženého v kůži stabilně přítomno jen 11–12 samiček zákožky. U imunosuprimovaných (imunitně oslabených) může však být počet mnohonásobně vyšší. Mezi zvláštní formy svrabu se řadí scabies inkognita (u lidí s dobrými hygienickými návyky), scabies granulomatosa (představuje reakci imunitního systému na mrtvé zákožky), scabies norvegica (u imunosuprimovaných) a scabies crustosa (velice nakažlivá forma svrabu).
Projevy:
typické je velmi intenzivní až kruté noční svědění (pruritus);
po zahřátí pod pokrývkou se objeví vyrážka na charakteristických místech kůže, a to zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitálie, třísla, podbřišek, kolem pupku, kolena, podpaží, zápěstí, lokty, prsní bradavky, mezi prsty ruky, v podpažní jamce;
parazit se objevuje především v místech, kde je pokožka teplá, dobře prokrvená;
obvyklý je současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů;
objevují se chodbičky v podkoží, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm;
vyskytují se makuly, papuly, papulovezikuly, krustoskvamy, později exkoriace (poranění kůže škrábáním), dále se může vyskytovat ekzém, někdy malá, tečkovitá hnisavá ložiska.
Většinu příznaků způsobuje samička zákožky svrabové (vyrážka podobná svrabu). Ta vrtá denně několik milimetrů dlouhé chodbičky ve stratum corneum (vnější vrstva kůže), do kterých klade 2–3 vajíčka denně a zanechává zde skybaly (výkaly). Larva se vylíhne za 3–5 dní a v dospělce se přemění do 3 týdnů.
Příznaky onemocnění:
velmi intenzivní až kruté noční svědění (pruritus);
po zahřátí pod pokrývkou se objeví vyrážka na charakteristických místech kůže, zejména tam, kde je malá tloušťka kůže (genitál, třísla, podbřišek, kolem pupku, kolena, podpaží, zápěstí, lokty, prsní bradavky, mezi prsty ruky, v podpažní jamce);
zpravidla současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů;
chodbičky v kůži esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm;
vyskytují se makuly, papuly, papulovezikuly, krustoskvamy, později exkoriace (poranění kůže škrábáním), dále se může vyskytovat ekzém, někdy malá tečkovitá hnisavá ložiska.
Mezi zvláštní formy patří scabies inkognita (u lidí s dobrými hygienickými návyky), scabies granulomatosa (představuje reakci imunitního systému na mrtvé zákožky), scabies norvegica (u imunosuprimovaných) a scabies crustosa (velice nakažlivá forma svrabu).
