Papiledém je stav, kdy papila zrakového nervu (discus nervi optici) prominuje dovnitř bulbu. Diagnostickým znakem je nitrolební hypertenze. Papila má neostrou hranici, je edematózní, mohou být patrny známky krvácení. Míru relativního poškození lze vyjádřit v dioptriích. Zrak nemusí být zpočátku narušen. Oftalmoskopické vyšetření je indikováno při bolestech hlavy, mozkové příhodě, při podezření na tumory mozku a podobně.
Příznaky
Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a k atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců. První známkou zrakové poruchy u atrofie terče po městnání je zvolna postupující, stranově často asymetrické, koncentrické zužování zorného pole s následným poklesem centrální zrakové ostrosti. Atrofie terče po městnání je nepřesně ohraničená, šedavě bílá papila s bělavě opouzdřenými, užšími a napřímenými retinálními cévami. Pokud je včas proveden dekompresní neurochirurgický zákrok, odezní edém terče obvykle během 1 až 2 měsíců. Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců.
Příznaky:
bilaterální otok, zpočátku může být asymetrický;
mírně navalitá hranice papily;
vyhlazená exkavace (vyhloubenina);
ojedinělé plaménkovité hemoragie;
zornicové reakce jsou normální;
zrakové funkce jsou dlouho neporušeny, první známkou je rozšíření slepé skvrny.
Hepatomegalie je častým klinickým příznakem v dětském věku a může být jediným nálezem při jaterním onemocnění. O velikosti jater, sleziny a žlučových cest dostatečně informuje neinvazivní sonografické vyšetření, které je v současné době již snadno dostupné v ambulantní péči.
Kapky z česneku medvědího výborně podporují paměť, zabraňují zvápenatění cév (ateroskleróze) a zbavují nás mnoha jiných těžkostí. Česnek medvědí má velmi dobré účinky na žaludek a střeva. Je vhodný při akutních a chronických průjmech provázených plynatostí a kolikami. Rovněž je vhodný při zácpách, které provázejí vnitřní křeč střev, nebo při chorobách střev. Škrkavky a hlísty se po určité době používání česneku ztrácejí. Zlepšuje se výkonnost střev, a proto se ztrácejí i ty obtíže, které se vyskytují u starších lidí a nemírných jedlíků, když jsou střeva lenivá nebo přecpaná. Polevují i žaludkem vyvolané poruchy činnosti srdce, nespavost, ale i ty obtíže, jejichž původ je ve zvápenatění cév nebo ve vysokém krevním tlaku, jako závratě, pocit tlaku v hlavě, úzkost. Vysoký krevní tlak pomalu klesá. Kapky (tinktura) jsou také označovány jako kapky naděje.
Tip: Víno z česneku medvědího je zázračným lékem pro všechny staré lidi, kteří mají trvale zahleněné průdušky a s tím spojené těžkosti při dýchání. Dokonce při „zastaralém“ kašli se zahlenění průdušek uvolňuje, a tak mizí i dušnost. Také se doporučuje při tuberkulóze a vodnatelnosti (městnání v malém oběhu), na které často trpí staří lidé.
Postup: Vezmeme plnou hrst nadrobno nakrájených listů, krátce je povaříme v asi 1/4 I bílého vína, osladíme podle chuti medem nebo sirupem a obden z něho pomalu po doušcích popíjíme.
Vědečtí pracovníci si nejsou zcela jisti, proč taurin zabraňuje městnání krve, a tím srdečnímu selhání. Doposud je podán důkaz, že taurin zlepšuje funkci levé srdeční komory. Taurin snižuje riziko srdečního selhání pravděpodobně z toho důvodu, že snižuje krevní tlak a zklidňuje sympatický nervový systém, který je často příliš aktivní u lidí s vysokým krevním tlakem. Sympatický nervový systém je součástí nervového systému, který reaguje na stres.
Vyrážka či ekzém jsou definovány jako zánět kůže, který není vyvolán mikroorganismy napadajícími kůži. Tělo tímto způsobem spíše dává najevo problém v celém organismu, takovým problémem může být například infekce v těle, nedostatek nějaké živiny, problém imunity nebo onemocnění nějakého orgánu.
Příčiny svědění kůže, vyrážky, ekzému
atopický ekzém, alergie;
snížená imunita a přítomnost infekce (například plané neštovice, spála, pásový opar);
překyselení organismu (únava, zimomřivost, studené končetiny, bolest hlavy, snížená imunita, alergie, špatné hojení ran, nervové poruchy);
celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
cukrovka, diabetes mellitus (únava, ospalost, žízeň, hlad, nadměrné močení, necitlivost, brnění končetin, svědění kůže, průjem, záněty močových cest, afty, zápach z úst a z moči);
nedostatek vitamínu B3 (citlivost na světlo, bolestivá, podrážděná kůže, bolestivost jazyka a dutiny ústní, únava, trávicí potíže, bolest břicha, průjem, ztráta hmotnosti, poškození nervů);
cirhózu jater (celková přestavba architektoniky jaterní tkáně, včetně cévního řečiště jater, s úbytkem funkční jaterní tkáně)
steatózu jater (ztukovatění jater)
nádory jater
zvýšené hodnoty GGT z mimojaterních příčin bývají při srdečním infarktu, selhání srdce, ledvin, onemocnění plic, cukrovce, zvýšené funkci štítné žlázy, zánětu či nádoru slinivky břišní
kouření, nadváha, snížení tělesné aktivity
působení některých léků (například fenobarbital, heparin, furosemid, fenytoin a jiné), které zvyšují hladinu GGT v krvi
nedostatek vitamínu B3 (citlivost na světlo, bolestivá, podrážděná kůže, bolestivost jazyka a úst, únava, trávicí potíže, bolest břicha, průjem, ztráta hmotnosti, poškození nervů);
nedostatek vápníku (záškuby, bolest svalů, kloubů, poruchy nervů, vyrážka, svědění kůže, lámání nehtů, špatné hojení ran, bušení srdce, deprese, podrážděnost, nespavost, řídnutí kostí, osteoporóza);
rakovina žlučníku a žlučových cest (únava, noční pocení, teplota, nechutenství, popřípadě hubnutí, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, pocit plnosti, zvracení);
selhání ledvin (únava, málo moči, otoky, nevolnost až zvracení, bolest hlavy, u akutní: až ztráta vědomí; u chronické: bledost, svědění kůže, bolest hrudi, kostí);
nadbytek vitamínu A (může poškodit plod, bolest hlavy, kostí, břicha, nevolnost, zvracení, průjem, svědění kůže, padání vlasů, nepravidelná menstruace, poruchy zraku);
dna, pakostnice (nesnesitelná bolest a otok kloubů, může se objevit bolest hlavy, svalů, trávicí potíže, nadýmání, průjem, pálení konečníku, vyrážka);
Nejčastější příčinou onemocnění je změna jaterní tkáně při dlouhodobé konzumaci alkoholu.
Téměř stejně často je jaterní cirhóza způsobena virovou infekcí – virem hepatitidy B a C. Akutní jaterní zánět předchází do chronicity u 5 % v případě VHB a u 90 % v případě VHC. Infekce se přenáší krví a sexuální cestou. Nejohroženější skupinou jsou pak nitrožilní narkomani.
Podstatně méně častou příčinou je ucpání žlučových cest vyvolávající dlouhodobé městnání žluči v jaterních žlučových cestách při takzvané biliární cirhóze. Při primární biliární cirhóze jsou jaterní žlučové cesty poškozeny autoimunitním procesem. Sekundární biliární cirhózu způsobí dlouhodobá přítomnost žlučových kamínků v jaterním žlučovodu, chronický zánět slinivky břišní nebo její nádor. Žluč se může městnat i u některých případů cystické fibrózy.
Podobné změny na játrech však mohou vyvolat i nejrůznější toxiny – průmyslová rozpouštědla, překročená denní dávka paracetamolu či toxiny muchomůrky hlízovité.
Jaterní cirhóza může být způsobena také nepříliš častými infekcemi (brucelózou nebo echinokokovou infekcí) či vrozeným metabolickým onemocněním (Wilsonovou chorobou nebo hemochromatózou). Mnohdy se příčinu cirhózy jater nepodaří stanovit.
Fyzická kondice či nadváha: Lidé s malou fyzickou kondicí či nadváhou se zadýchají i při malé námaze.
Onemocnění dýchacího ústrojí: Patří sem onemocnění dýchacích cest (horních či dolních, pohrudnice či celkově hrudní stěny). Poruchy se dále dělí na restrikční a obstrukční. U restrikční dušnosti je zpravidla pacient v klidu bez obtíží. Problémy se objevují při námaze.
Kardiovaskulární nemoci: Jsou velmi častým důvodem dušnosti. Vycházejí z problematického městnání krve v plicním krevním oběhu. Kromě dušnosti se objevují i další potíže. U kardiovaskulárních nemocí jsou časté noční záchvaty dušnosti.
Mimohrudní příčiny: Mezi nejčastější příčiny dušnosti, jež nesouvisí s kardiovaskulárním systémem ani dýchací soustavou, patří nádory mozku (poruchy dechového mozkového centra), chudokrevnost (nedostatečná transportní kapacita krve), cukrovka, selhávání ledvin po požití některých léků.
Psychogenní dušnost: Existuje i dušnost, u které nelze zjistit objektivní patologický nález. Její původ může být v psychice člověka. Objevuje se zpravidla při záchvatech, a to často u lidí trpící fobiemi. Tyto lidé mají většinou subjektivní pocit, že se dusí.
Na vině mohou být i některá vzácnější onemocnění, například myastenia gravis, při kterém je narušen přenos nervového vzruchu mezi nervem a svaly, v tomto případě dýchacími.
Příčiny zánětu žil na ruce zahrnují obecně všechny procesy, které poškozují žilní stěnu, a stavy způsobující zpomalení proudění krve v žilách a její městnání. Infekční zánět žil na ruce se může například rozvinout jako komplikace zavedení kanyly. Zánět žil v rukou, na předloktí, se může rovněž objevit v souvislosti s traumaty (zlomeniny a podobně).
Podávají se protizánětlivé masti, aplikují se studené obklady, stažení obinadlem, elastickou punčochou. Pomoci může užívání kyseliny acetylsalycilové (ASA, Anopyrin, Aspirin), popřípadě antibiotik. Onemocnění většinou ustoupí do několika dní.
U žilního onemocnění ruky je důležité rozlišit, zda se jedná o flembotrombózu nebo o tromboflebitidu. Každý typ onemocnění vyžaduje různou terapii. Tato onemocnění patří vždy do rukou lékaře.
Nález zvětšených jater vždy zasluhuje velkou pozornost, protože hepatomegalie může být jedinou známkou probíhajícího jaterního onemocnění především u dětí. Zvětšená játra nemusí být bolestivá. Bolest vzniká při akutním zvětšení jater napětím jaterního pouzdra, například při infekční hepatitidě, akutní cholangitidě (zánět žlučových cest vyskytujících se v játrech) a při akutní venostáze (městnání krve). V pediatrii zvětšení jater u dětí většinou odhalí pečlivé klinické fyzikální vyšetření. Provádí se sonografické vyšetření, které je snadno dostupné v ambulantní pediatrické péči. Ještě přesnější je rentgenové vyšetření počítačovou tomografií s podáním kontrastní látky do žíly pacienta. U tohoto vyšetření se již musí počítat s radiační zátěží pacienta. Existují i další vyšetřovací metody – vyšetření magnetickou rezonancí, PET scan, jaterní biopsie. Tato vyšetření volí lékaři v indikovaných případech. Léčba hepatomegalie spočívá v léčbě základního onemocnění, které zvětšení jater způsobilo.
Podobně jako všechny léky může mít i Aulin nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Pokud se u vás projeví jakýkoli z níže uvedených příznaků, přerušte užívání přípravku a kontaktujte svého lékaře, neboť uvedené příznaky mohou značit vzácné závažné nežádoucí účinky vyžadující okamžitou lékařskou péči:
žaludeční potíže či bolest, nechutenství, pocit na zvracení (nauzea), zvracení nebo krvácení žaludku či střev nebo černá stolice,
poruchy kůže, jako je vyrážka nebo zarudnutí,
sípání nebo dušnost,
zežloutnutí kůže nebo očního bělma (žloutenka),
náhlá změna množství či barvy moči,
otoky tváře, chodidel nebo nohou,
přetrvávající únava.
Obecné nežádoucí účinky nesteroidních protizánětlivých léčivých přípravků (NSAID)
Užívání některých nesteroidních protizánětlivých léčivých přípravků (NSAID) může způsobit mírné zvýšení rizika uzávěru cévního řečiště (arteriální trombotické příhody), například srdečního infarktu (infarkt myokardu) nebo cévní mozkové příhody (apoplexie), zejména při užívání vysokých dávek a při dlouhodobé léčbě. V souvislosti s léčbou NSAID bylo popsáno zadržování tekutin (edém), vysoký krevní tlak (hypertenze) a srdeční selhání (kardiální selhání).
Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky ovlivňující trávicí trakt (gastrointestinální příhody) jsou:
žaludeční nebo dvanácterníkový vřed (peptický/duodenální vřed),
proděravění střevní stěny (perforace) nebo krvácení do trávicího traktu (může být i smrtelné, zvláště u starších osob).
Nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout při užívání přípravku Aulin, jsou:
časté (postihují více než 1 ze 100 pacientů): průjem, nevolnost, zvracení, malé změny v krevních testech jaterních funkcí,
méně časté (postihují až 1 ze 100 pacientů): dušnost, závratě, zvýšený krevní tlak, zácpa, nadýmání, zánět žaludku (gastritida), svědění, vyrážka, zvýšené pocení, otoky (edém), krvácení ze žaludku nebo ze střeva; vředy a prasklé vředy dvanácterníku a žaludku,
vzácné (postihují méně než 1 z 1 000 pacientů): chudokrevnost, pokles počtu bílých krvinek v krvi, zvýšení určitého typu bílých krvinek v krvi (eozinofilie), změny tlaku krve, krvácení, potíže při močení, krev v moči, zvýšená hladina draslíku v krvi, pocit úzkosti nebo nervozity, noční můry, rozmazané vidění, zrychlený tep, pocit horka na kůži, červenání kůže, zánět kůže (dermatitida), celkový pocit nevolnosti, únava,
velmi vzácné (postihují až 1 z 10 000 pacientů): závažné kožní reakce (známé jako erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza), které způsobují puchýře na kůži a velmi nepříjemné pocity, selhání ledvin nebo zánět ledvin (nefritida), p
Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.
Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.
Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.
Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.
I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.
Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.
Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvrac
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečni
Papiledém terče vzniká při nitrolební hypertenzi. V 70 % je příčinou nitrolební nádor. Oboustranný, nepřesně ohraničený edém terče doprovází prominence, což je relativní výška udávaná v dioptriích nutných pro zaostření oftalmoskopem (3D = 1 mm), a příznaky venostázy, což jsou stříkancovité hemoragie, vatovitá ložiska, široké vény. Zrakové funkce a zornicové reakce nejsou narušeny. Diagnosticky se musí vyloučit drúzy (shluky) terče a pseudopapilitida (fyziologický stav terče u hypermetropů). Městnání se neprojevuje na již atrofické papile a u velmi starých lidí.
