MEZOMORF

Tloustnutí podle somatotypu

Somatotyp, biotyp nebo konstituční typ znamená souhrn morfologicko-fyziologických charakteristik jedince, které daný organismus zařazují do určité definovatelné skupiny. Tímto termínem se vlastně označuje kvantitativní popis stavby a kompozice těla.

Poprvé byl tento termín použit zakladatelem somatotypologie Williamem H. Sheldonem, který už v roce 1940 rozdělil tvary lidského těla do tří základních somatotypů – ektomorf (astenik – hubený), mezomorf (atlet – svalnatý) a endomorf (piknik – tlustý).

Každý člověk má v sobě všechny tři typy. Rozhodující je pouze to, který typ a v jaké míře převažuje, proto se často hovoří také o takzvaném mezotypu čili kombinacích dvou základních somatotypů: endo-mezomorf nebo mezo-endomorf. Somatotyp se kromě vizuální charakteristiky určuje i na základě specifických měření (výška, váha, obvod bicepsů, ...), které se zpracovávají v počítačovém systému. Toho se využívá hlavně pro stanovení vhodné pohybové aktivity, hubnutí a formování postavy.

Ektomorf má štíhlou, hubenou postavu se slabě vyvinutým svalstvem. Kvůli zvýšenému metabolismu obtížně nabírá váhu i svalstvo. Pro nabrání váhy se doporučuje méně náročný trénink s delšími pauzami mezi sériemi, samozřejmostí je vysoký příjem bílkovin a dostatek odpočinku. Pokud se neudržuje ve formě, rychle ztrácí své těžce nabyté svaly. Tento typ postavy má předpoklady pro vytrvalostní sporty, gymnastiku nebo basketbal.
Endomorf má většinou zpomalený metabolismus, právě kvůli tomu mívá problémy s hubnutím. Snadno nabírá váhu a jeho postava je do větší míry obalená tukem, a tak vzniká riziko obezity, cukrovky a kardiovaskulárních chorob. Tento typ postavy je vhodný pro vzpírání, zápasy nebo vodní sporty.
Mezomorf by se dal nazvat zlatou střední cestou mezi endomorfem a ektomorfem. Jde o atletický svalnatý typ postavy se širokými rameny a úzkými boky. Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty. Tento typ postavy je ideální například pro různé aerobní sporty, kulturistiku a podobně.

Při stravování založeném na typu postavy, které vychází z výše zmíněných somatotypů a jejich kombinací, se přihlíží k tomu, kde se tuk ukládá na postavě nejvíce.

Jestliže ke každému typu přiřadíme vhodný sport, pak to podle pořadí bude – vytrvalostní sportovec, zápasník sumo a kulturista. Musíme si ale uvědomit, že většina lidí nepasuje přesně do některého z těchto typů, ale spíše patří někam mezi.

Jestliže chceme začít s potravinovými doplňky, musíme brát v potaz typ postavy a metabolismu, abychom dosáhli určitého cíle. Pro endomorfa je například těžké zbavit se tuku, ale zase je pro něj snadné svalovou hmotu i tuk

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Proč někdo netloustne

Zjistěte příjem tuků

Množství tuků, které potřebujete konzumovat, je důležité pro mnoho metabolických procesů, které podporují schopnost vytvářet ATP (energie), funkci mozku a endokrinní systém (hormony). Váš somatotyp a vaše pohlaví ovlivňují to, kolik tuků potřebujete konzumovat denně. Pro jednoduchost lze rozdělit somatotypy do tří základních kategorií: ektomorf, endomorf a mezomorf.

Ektomorf: přirozeně hubený nebo štíhlejší, obvykle nevyžaduje mnoho tuků ve stravě, asi 25 % jídelníčku.

Mezomorf: průměrný typ těla, potřebuje střední dávku tuků, asi 30 % stravy.

Endomorf: těžší jednotlivci, využívají více tuků ze svých tukových zásob pro svůj energetický výdej, asi 35 % stravy.

Zdroj: článek IIFYM česky

Vyberte rovnici

Ektomorf (štíhlý) = TDEE (denní kalorický příjem jsme zjistili výše) x 0,25 = denní doporučená dávka (DOD) tuků

Mezomorf (průměr) = TDEE x 0,3 = DOD tuků

Endomorf (těžký) = TDEE x 0,35 = DOD tuků

Vaše DOD je uvedeno v kcal, takže abyste ho věděli i v gramech, potřebujete vydělit toto číslo číslem 9. 1 g tuku = 9 kalorií.

Zdroj: článek IIFYM česky

Energetický příjem pro udržení zdravé váhy

Říká se, že strava má velký podíl na sportovním výkonu. U formování postavy to platí dvojnásob. Jídelníček si volíme dle cíle, kterého chceme dosáhnout. První zásada pro stravu je vypočítat příjem a výdej energie. Vycházíme z takzvaného bazálního metabolismu, což je potřeba energie, která musí být přijata pro chod organismu. K této přijaté energii doplníme další dle aktivity a aktuální potřeby. Pro každého člověka se musí vypočítat individuální jídelníček, což znamená, že pokud budou dva lidé konzumovat stejnou stravu, přesto bude výsledek odlišný. Musíme zahrnout do výpočtu věk, podíl svalové hmoty, pohlaví, aktivitu během dne, cíl, kterého chceme dosáhnout, snášenlivost jednotlivých potravin. Při hubnutí potřebujeme mít nižší energetický příjem než výdej. Při udržení stávající formy musí být výdej a příjem v rovnováze a při potřebě přibrat svaly musíme naopak mít vyšší příjem než výdej.

Bílkoviny by měly z celkového energetického příjmu zaujímat 15–20 % (0,8–1 g na 1 kg hmotnosti/den), tuky méně než 30 % (to je méně než 1,2 g /1 kg hmotnosti, poměr živočišných a rostlinných tuků by měl být 1 : 2), sacharidy pak 50–55 % celkového energetického příjmu.

Pro organismus jako celek stejně jako pro udržení optimální váhy po zhubnutí je jednoznačně nejvýhodnější dlouhodobá, nejlépe trvalá změna životního stylu založená na změně stravovacích návyků – výběr kvalitních potravin s optimálním obsahem živin a pravidelnost jídla. Stejně tak by hubnutí a dietu měla doprovázet pravidelná fyzická aktivita.

Tyto změny životního stylu – stravovací návyky, pohyb, omezení nadlimitního stresu, dostatek odpočinku a spánku – není jistě jednoduché zavést do reality všedního dne, kdy jsme všichni vystaveni množství úkolů a problémů, ale jednoznačně mají prospěšný efekt pro každého z nás, abychom mohli předcházet únavě, nedostatku energie, poruchám spánku a nemocem.

Měli bychom se učit těmto změnám porozumět, plánovat je a postupně zavádět každý dle svých možností do reálného života.

Endomorf má problémy s vyrýsováním svalstva, proto by se měl ve stravě vyhýbat tučným jídlům a jíst nejméně 6x denně, pít hodně vody a ke svým silovým tréninkům přidávat i aerobní aktivity (kolo, běh, plavání). Při těchto aktivitách jsou shozené kilogramy většinou z tuků. S množstvím sacharidů by to ale neměl přehánět. Pokud zaznamená zvýšené ukládání tuků, je třeba sacharidy omezit, a to zejména ve večerních hodinách. Největší část z denního příjmu sacharidů by si měl dopřát k snídani, v den plánovaných sportovních aktivit je soustředit do období před a po tréninku. Chybějící kalorický deficit ze sacharidů by měl kompenzovat zvýšením příjmu bílkov