Které kousnutí hmyzem způsobuje puchýře?
Vosy, sršni a čmeláci uvolňují do kůže méně jedu než včely, protože obvykle dokážou svá žihadla z kůže opět vytáhnout. Po bodnutí včelou však žihadlo zůstává zapíchnuté v kůži spolu s malým váčkem naplněným jedem. Díky tomu se při každém otření o žihadlo vstříkne jed dovnitř rány.
Co dělat s puchýři po bodnutí hmyzem?
Již otevřené puchýře zakryjte pouze suchým sterilním krytím. Větší otevřené plochy lze předem opláchnout antiseptickým roztokem. Nikdy neodstraňujte horní vrstvu pokožky, bez ohledu na to, jak jsou puchýře velké.
Který hmyz způsobuje puchýře
Typickými příznaky bodnutí hmyzem jsou svědění a izolované pupínky. Kousavý hmyz, jako jsou blechy, štěnice, klíšťata, komáři, černé mouchy, pakomáry, nebo koňské mouchy, zanechávají kožní poranění, kolem kterých se pak tvoří svědivé puchýře.
Například kousnutí od černé mouchy. Někteří lidé jsou alergičtí na kousnutí černé mouchy. U lidí bez alergií bude kousnutí mouchou vypadat jako velké kousnutí komárem s malými pupínky a pustuly - puchýře podlité vodou, respektive hnisem. Charakteristickým znakem pro kousnutí mouchou je, že místo ještě chvíli krvácí. Moucha totiž vstříkne do rány protisrážecí činidlo, což má za následek, že se krev nesrazí v muším sosáku a neucpe ho. Ráně po kousnutí mouchou pak ještě chvíli trvá, než ta její blitinka přestane působit a krev tedy ještě chvilku z rány vytéká.
Dalším příkladem může být zanícené kousnutí komárem. Příznaky zahrnují svědění a otok. V Česku jsou nejčastější pouze mírné lokální reakce na kousnutí komárem (Culicidae). Tato komáří štípnutí vyvolají asi u tří čtvrtin populace okamžitou alergickou reakci, která se v místě štípnutí projeví kopřivkou. Příčiny reakcí v místě kousnutí nepocházejí ze speciálních jedovatých žláz, ale kůže reaguje na komáří sliny, které se kousnutím dostanou do tkáně, a to silným svěděním, zarudnutím a otokem. Přibližně polovina všech lidí také reaguje na kousnutí komárem takzvanou alergií pozdního typu v podobě malých puchýřků, které mohou být podlité vodou. Jiné reakce na kousnutí hmyzem jsou velmi vzácné. Kousnutí od komárů nebo jiného hmyzu sajícího krev vede k dalším potížím nebo onemocněním na našem území jen výjimečně.
I když je sporné, zda kukuřice, rýže, nebo pšeničný protein v pivu může skutečně proniknout do vlasů a vytvořit zde zpevňující film, tak není pochyb o tom, že po pivu vlasy vypadají hustší. Právě tento volumizující účinek může být přičítán proteinům zanechaných na vlasovém vláknu, ale patrně také bude souviset, že vlasy mírně nabobtnají po nanesení piva. Díky bobtnání vlasů po pivní masce, je proto pivo ideální právě pro jemné vlasy. Pivo jako péče na vlasy je i levná alternativa domácí péče, ve srovnání s komerčně prodávanými volumizéry – zahušťovací tonika, která jsou dostupná na trhu za pěti násobné ceny, než je lahev piva. Použijete li pivo na vlasy, tak zabije dvě mouchy jednou ranou. Jednak pivem přidáte svým vlasům na objemu a k tomu ještě současně potáhnete kutikuly se zářivým leskem. Je to díky tomu, že pivo dodá vlasům kromě vitamínů B i proteiny pocházející ze sladu a chmele, které opraví poškozené vlasy a posílí celkovou strukturu vlasu. Mezitím, maltóza a sacharóza, což jsou cukry v pivě, utáhnou vlasové kutikuly pro zvýšení lesku vlasů.
Zápach z česneku nebývá zrovna příjemný, navzdory tomu se česnek stále více využívá v přírodním lékařství. Vyzkoušejte ho, a možná vám ani silné aroma nebude už tolik vadit. Z očištěného stroužku česneku odkrojte silnější plátek a asi na 5 minut ho přiložte na bradavici. Pálí to sice jako čert, jeden až dva dny se nic neděje, ale nakonec bradavice sama odpadne. Pokud nemáte citlivou kůži, tak si můžete plátek česneku na bradavici přilepit náplastí a nechat ho působit déle, ne ale více než 4–5 hodin, po delší době byste mohli mít popálenou kůži. Nakonec bandáž odstraňte a místo opláchněte vlažnou vodou. Jestliže bude bradavice po třech dnech stále odolávat, pokus můžete klidně opakovat. Není česnek jako česnek, a tak je potřeba dát mu čas, aby se projevily jeho léčebné schopnosti.
Ananas
Ananas je jedním z nadčasových přírodních prostředků proti bradavicím. Samozřejmě se myslí čerstvý ananas, ne kompot. Bradavici potírejte každý den po dobu 5 dní šťávou z ananasu a nechte ji působit asi 4–5 hodin, pak můžete pokožku normálně umýt. Ananasová šťáva dělá s bradavicí hotová kouzla a během několika dní zmizí. Nebudete-li úspěšní, klidně můžete pokus po týdnu opakovat.
Ricinový olej
Jediné, co musíte udělat, je nalít pár kapek do malé misky, pak do oleje namočte prst a vmasírujte olej do bradavice. Celý rituál opakujte alespoň dvakrát denně, abyste plně využili zázračný účinek oleje. Kůže kolem bradavice bude stále jemnější a bradavice se bude postupně ztrácet. Za jak dlouho zmizí úplně, to záleží na její velikosti a stáří. Ale obyčejně to trvá asi 4–5 dní.
Banánová slupka
Banán je velice účinný prostředek v boji proti všelijakým kožním problémům. Tentokrát budete mít možnost zabít dvě mouchy jednou ranou, použitím banánové slupky zlepšíte stav své pokožky a ještě se zbavíte bradavic. Uřízněte malý kousek banánové slupky a přiložte ho na bradavici tak, abyste viděli navrchu žlutou vnější stranu slupky. Slupku připevněte leukoplastí a nechte působit přes noc. Každých 12 až 24 hodin vyměňte slupku za čerstvou. To opakujte tak dlouho, dokud se bradavice nezbavíte.
Tea tree olej
Je výborný nejen na léčení akné, ale rovněž i na odstranění bradavic. Olejíček nakapejte na vatový tampon, přiložte na bradavici a připevněte leukoplastí. Tampon po 6–12 hodinách vyměňte za čerstvý a takto postupujte, dokud bradavice nezmizí. Nemělo by to trvat déle než 7 dní.
Vlaštovičník
Tuto zázračnou rostlinku se žlutými kvítky najdete všude na mezích, roste totiž jako planá bylina. V přírodní léčbě se na bradavice používá výrazně žlutá šťáva z jejího stonku.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Sladkou javorovou šťávu objevili původní obyvatelé Kanady již před staletími a zpracovávali ji na sirup nebo na pevný cukr. Postup výroby je na pohled velmi jednoduchý. Stačí navrtat otvor do kůry javorového stromu, nasbírat šťávu, svařit ji a plnit do nádob. Pokud ale chcete získat skutečně kvalitní výrobek, je třeba přísně dodržovat osvědčené postupy a recepty. Ty se dědí jako součást rodinné tradice z generace na generaci. Přírodní javorová šťáva je řídká a mírně nasládlá. Typickou barvu a chuť dostane až po svaření. Její objem se přitom sníží na čtyřicetinu původně zachyceného množství. Prvním problémem je stanovit správnou dobu pro začátek sběru. Obvykle ji avizují první houfy vracejících se havranů. Dalším znamením jsou mouchy nazývané „cukrové“.
Nejvýznamnějším centrem sběru javorového sirupu je oblast La Beauce na quebeckém jihovýchodě. Tam jsou údajně nejvhodnější klimatické podmínky pro pěstování javoru cukrového (Acer saccharum). Právě tento druh s typickými ostře vykrajovanými listy, jak je známe z kanadské státní vlajky, je zdrojem žádané cukrové šťávy. Téměř v každém javorovém lesíku zde nalezneme cabane a sucre neboli cukrovou chýši zbudovanou k výrobě javorového sirupu. Většina výrobců dnes svádí šťávu od stromů přímo do „cukrové chýše“, takže se během transportu vůbec nedostane do kontaktu se vzduchem a zůstává čirá. Pouze někteří tradicionalisté zůstávají u staršího systému menších sběrných nádobek. Dvakrát denně pak vyjíždějí na saních s koňským potahem, aby sebrali výtěžek do větší bečky. Obsah se pak odpařuje na pánvích nad ohněm z dřevěných polen. Na odpařovací pánvi se sirup musí často míchat, jinak se přichytává. Vzniklá pěna se během odpařování odebírá, aby výsledný produkt byl co nejčistší. Výroba javorového sirupu přitahuje turisty, kteří se do La Beauce sjíždějí hlavně v březnu během pětidenních sirupových slavností. Stromům se odebírá pět až deset procent šťávy, to je v průměru čtyřicet litrů z každého stromu za jednu sezonu. Tak se stromy mohou dožít v plné svěžesti i dvou set padesáti let. Samotná výroba spojuje tradiční vědomosti s moderními přístroji.
Ne, vosy nemohou přenášet lymskou boreliózu. Lymská borelióza se na člověka šíří primárně kousnutím infikovaných klíšťat obecných. Ačkoli některé studie nalezly bakterie lymské boreliózy i u jiného hmyzu, jako jsou komáři a mouchy, neexistují žádné potvrzené důkazy o tom, že by tento hmyz mohl nemoc přenášet na člověka. Není známo, že by někdy v minulosti vosy lymskou boreliózu přenášely.
Rýmovník purpurový pěstujeme jako rostlinu vhodnou k inhalování. Obsahuje totiž vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů.
Rýmovník purpurový je potřeba pěstovat jako přenosnou rostlinu, kterou v říjnu odneseme do světlých prostor s teplotou 8–12 °C. Přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat.
Rostlina stále rychle dorůstá, můžete tak pravidelně stříhat její vonné lístky, které nastříháte/natrháte a umístíte tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Samotná rostlina je vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě a prokazatelně se díky ní lépe dýchá ve vytápěných místnostech.
Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozemnutých v dlani. Pomáhá i astmatikům.
Jedná se o domácí masáž na bázi Vacupressu, ovšem podstatně lacinější a v domácím prostředí.
Stačí k tomu malá silikonová baňka, která stojí asi 80 Kč, a jakýkoliv klouzavý prostředek: olej, mýdlo s vodou, pokud ale chcete investovat, můžete si pořídit například skořicový masážní gel a zabít tak dvě mouchy jednou ranou.
Pozor: Pokud máte slabou žilní stěnu, křečové žíly, je pro vás Vacupress naprosto zapovězen.
Nejprve si vysvlékněte všechno spodní prádlo.
Jemným tlakem a tahem prstů jeďte podél třísel jednu nohu a poté druhou nohu – dojde k uvolnění mízních uzlin.
Nyní přijde na řadu baňka. Baňku namažte a uvidíte, jak ožije, bude vám chtít padat z ruky, ale nedopusťte to, chce to cvik, ale to brzy zvládnete.
Nyní baňku mírně zmáčkněte. Tímto tlakem se reguluje nasátí kožní řasy. Zmáčknete-li baňku moc, nasaje se více podkoží a bude to bolet! Nedělejte nic, co by bylo pro vás nepříjemné. Zvolte takový tlak, který nebude tahat.
Když máte nasátou kůži s podkožím, táhněte odspodu k tříslům. Baňku nasaďte v oblasti kolenou a táhněte nahoru k tříslům. Postup opakujte: nasát a táhnout. Tahy můžete střídat vertikálně i horizontálně. Pokračujte tak, abyste nevynechala ani místečko.
Pozor: Na poprvé si možná touto masáží uděláte modřiny, chce to vydržet. Pro krásu se přeci musí trochu trpět.
Když již máte stehna prohřátá a červená, vrhněte se na rozbourávání tukových zatvrdlin. Jedná se o ty samé tahy, jenom jsou v rytmu raz–dva, raz–dva, tudíž v rychlejším tempu. Nyní se ošetřují menší úseky, a to cca 10centimetrové. Postup: Nasajte kožní řasu a v rychlém tempu pohybujte baňkou 10 cm dolů a 10 cm nahoru. Postupujte systematicky po celé ploše nohy a hýždí.
Takto masírujete hýždě, stehna z boku a zezadu, no prostě jak vás tahy napadnou, ale vždy platí odspodu nahoru!
Pokud to bolí tak, že se to nedá vydržet, máte příliš silně stisknutou baňku, povolte ji tedy a přisajte znovu.
Toto je maximálně účinný způsob, lepší než štětinové kartáče. Pokožka i podkoží se velmi brzy stanou pevnějšími, a navíc posílíte i horní končetiny.
A jak poznáte, že baňkování stačí? Jednoduše, nohy nebo masírovaná partie musí být krásně prokrvené, to znamená červené.
Při pravidelném denním baňkování jsou účinky viditelné již po dvou týdnech. Když ještě odlehčíte stravu, tak vám poděkuje celý organismus. Je to naše schránka, tak co bychom pro ni neudělali.
A co je důležité, nezapomeňte hodně, ale opravdu hodně pít! Všechny tukové hrboly, které byly touto skvělou masáží rozbity, musíme vyplavit a pomoct játrům je odbourat.
Pozor: V důsledku baňkování a rozproudění lymfy se může dočasně zhoršit stav pokožky tím, jak se vyplavují toxiny, a proto pijte a pijte. Vhodný je kopřivový čaj, cca 400 ml denně po dobu 14 dní. Kopřivy si kupte nebo nasbírejte čerstvé, ne hluchavky, a ne na místech kam chodí mazlíčci, to by nebylo to pravé ořechové!
Léčivé účinky má dužnatý list. Pouhým jemným dotykem se z listů uvolňuje vonná silice, která léčí projevy rýmy a astmatu. To ale není zdaleka vše. Odvar připravený v poměru jednoho lístku na jeden šálek se používá vnitřně při bolestech hlavy, horečce, kašli, rýmě, nachlazení, zánětu průdušek, malárii, ale také vysokém krevním tlaku, vysoké hladině cholesterolu, žaludečních křečích, jaterních poruchách, ledvinových a žlučníkových kamenech, střevních kolice, průjmu, odčervení střev a dezinfekcích zažívacího traktu. Je významným pomocníkem při otocích končetin a odvodňování organismu. Skvěle také uvolní zduřelou nosní sliznici.
Možná to ani netušíte a raději byste použili lístky aloe, ale rýmovník pomáhá hojit rány. Stačí omýt půl hrnku lístků a zalít převařenou, mírně vychladlou vodu. Zcela zchladlým nálevem pak můžete potírat rány, včetně ekzému. Větší rány můžete na noc zabalit. Vylouhované lístky položte na ránu a jemně ovažte obvazem. Zbytek odvaru můžete dát do aromalampy a nechat jím provonět celý byt. Zevně lze výluhem ošetřit lehké popáleniny, drobné oděrky, pohmožděniny, poranění kůže.
V kuchyni se dají nasekané listy přidávat jako koření zejména k jehněčímu a zvěřině, ale také hovězímu nebo drůbežímu masu.
Velmi příjemné a účinné je i běžné oťukávání a očichávání rostliny, rovněž je možné rozemnout lístek mezi prsty a inhalovat.
Rýmovník lze využít jako přírodní repelent. Jeho pronikavá vůně totiž odpuzuje mouchy i komáry. Není nic jednoduššího než ho zasadit mezi kvetoucí letničky a dát za okno, kterým nejčastěji větráte. Zkuste jej ale i jako klasický repelent, který příjemně voní a nedráždí jako chemií nabité spreje. Budete potřebovat: 1 hrnek lístků rýmovníku, 1/2 litru vody, 1 lžíci bílého vinného octa. Postup je velmi jednoduchý. V rendlíku svařte vodu, odstavte a přisypte rýmovník. Ten nechte louhovat až do vychladnutí odvaru, nejlépe však do druhého dne. Následně odvar sceďte a přidejte ocet. Repelent uskladněte v ledničce a použijte před každým výletem do přírody. Stříkejte zejména na nohy.
Rýmovník můžete samozřejmě využít i k přípravě domácího sirupu, který uleví od rýmy a kašle, chutná v čaji, vodě i sifonu, ale i namazaný na pečivu s máslem nebo třeba v ovesné kaši.
Rýmovník jako léčivou rostlinu lze pěstovat jako běžnou pokojovou a v létě jako balkónovou rostlinu. Její vzhled je poněkud nekompaktní, takže se musí často zastřihovat. To však vůbec nevadí, protože její nadzemní část, tedy stonky i lístky, využijeme pro naše zdraví, a to hned několika způsoby! Bylina je hojně využívána pro své protizánětlivé a protiplísňové vlastnosti. Navíc báječně chutná.
Rýmovník je pokojová rostlina čeledi hluchavkovitých (rod Plectranthus). Má vzhled podobný listům kopřivy. Zázrak jménem rýmovník se vyznačuje velmi silnými a dužnatými listy, které smyslně voní po meduňce a mátě (i kafru), a má blahodárné účinky při rýmě a nachlazení. Aroma, které vylučuje, rovněž odpuzuje nežádoucí hmyz, jako jsou mouchy, komáry, mšice nebo moli. Funguje i jako přírodní repelent. Existuje nespočet odrůd této zázračné rostliny. Ty se mohou lehce lišit tvarem listů, jejich strukturou a barvou. Nejrozšířenější jsou šedozeleno- a zelenolisté druhy, vyskytuje se ale i panašovaný list. Setkat se můžete také s různými názvy této rostliny, od mexického a řeckého eukalyptu, přes moud, kubánské oregano až po molici – okrasný druh a velmi známá převislá balkónová rostlina s lesklými nebo bíle lemovanými listy. Rod Plectranthus má svůj původ v teplejších částech Afriky, Madagaskaru, Asii, Austrálii a na tichomořských ostrovech. V našich zeměpisných šířkách nejčastěji narazíme na rýmovník Plectranthus argentatus, takzvaný citrónový rýmovník Plectranthus species „Carveza-n Lime“ neboli kubánské oregano „Skeeter Scatter“, a také na druh vhodný k inhalování – moud purpurový (Plectranthus purpuratus) nebo na mexický eukalypt Plectranthus amboinicus.
Ne, vosa nemůže přenášet lymskou boreliózu. Lymská borelióza se přenáší kousnutím infikovaného klíštěte, konkrétně jde o druhy klíšťat rodu Ixodes, nikoli vos. Není známo, že by vosy přenášely bakterie způsobující lymskou boreliózu, a proto tuto nemoc nepřenášejí.
Lymská borelióza se šíří klíšťaty: Lymská borelióza je způsobena bakterií (Borrelia burgdorferi), která se přenáší, když člověka kousne infikované klíště.
Vosy nejsou přenašeči: Vosy nepřenášejí bakterie způsobující lymskou boreliózu. Proto bodnutí vosou boreliózu nešíří.
Bodnutí jiným hmyzem boreliózu nešíří: I když studie ukázaly, že některý hmyz, jako jsou komáři, mouchy a blechy, je nositelem bakterií, neexistují žádné potvrzené důkazy o tom, že by mohl lymskou boreliózu přenášet na člověka.
Pro přenos salmonely je riziková konzumace syrových či nedostatečně vařených vajec (volské oko, vejce naměkko, na hniličku) či masa (salámy, sekaná, uzené). Dále se může bakterie uchytit například i na noži, kterým bylo maso krájeno, a je-li později tímto nožem krájena potravina, která neprojde tepelnou úpravou (například zelenina na salát), může se salmonela dostat do těla i touto cestou. Stejně tak může posloužit jiné nádobí (prkénko, obracečka).
Rizikovým obdobím pro onemocnění salmonelózou jsou letní měsíce. Jednak kvůli zvýšené kazivosti potravin v teplém počasí, jednak kvůli grilování, kterému lidé holdují především v teplých obdobích, a v neposlední řadě kvůli turistice, která souvisí s ochutnáváním jiných (často právě rizikových) pokrmů a také s nižší hygienou při přípravě stravy (tábory, kempování). Uchycení bakterie v těle nahrávají také stavy, při nichž na přijímanou potravu působí málo kyselých žaludečních šťáv – chronický zánět žaludku (gastritida), stav po odstranění žaludku (gastrektomii) nebo při užívání antacid (prostředků pro neutralizaci kyselých žaludečních šťáv).
K přenosu někdy mohou posloužit mouchy či hlodavci. Jelikož se salmonely vyskytují ve stolici nemocného, stačí, aby moucha usedla na takovýto exkrement a pak na jídlo, které již nebude tepelně upravováno. Bakterie se mohou ukrývat ve žlučníku jedince, který se tak stává trvalým přenašečem choroby.
Pokud stále trpíte občasnými pupínky nebo akné, měli byste svou stravu obohatit o kvasnice a vitamín B. Výborné je spojit konzumaci kvasnic s pojídáním vajíček, ta totiž dodávají pleti zase elasticitu a pružnost. A protože ideální kombinací droždí a vajíček jsou drožďové pomazánky, zkuste se ve svém jídelníčku zaměřit právě na ně. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou, jak se říká. Pleť dostane potřebný vitamín B z droždí, a navíc získá bílkoviny z vajíčka. Receptů na takovou pomazánku je celá řada. Například stačí na oleji jemně osmahnout jednu cibulku nakrájenou na kostičky, pak přidat zhruba 60 gramů nadrobeného droždí a surovinu zpěnit. Nakonec se přidávají dvě vajíčka, mléko a trochu strouhanky na zahuštění. A léčivý zázrak je na světě. Účinky se dostavují již po dvou třech dnech pravidelné konzumace většího množství droždí.
