MYORELAXANS je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Mydocalm patří v indikační skupině mezi centrální myorelaxans. Mydocalm zásahem v centrální nervové soustavě snižuje napětí až bolestivé stažení nebo ztuhnutí kosterních svalů. Mimoto rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení při zúžení cév.
Mydocalm příbalový leták
MYDOCALM 50 MG (MYDOCALM 150 MG) obsahuje tolperisoni hydrochloridum 50 mg (150 mg) v 1 potahované tabletě.
MYDOCALM 50 mg: bílé nebo téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany označené „50“.
MYDOCALM 150 mg: Tmavě hnědé potahované tablety čočkovitého tvaru, téměř bez zápachu, označené „150“.
Terapeutické indikace
Akutní, případně dlouhodobé léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného organickými neurologickými poruchami (spastickou monoparézou a hemiparézou po cerebrovaskulární příhodě, roztroušenou sklerózou, myelopathií, zraněním míchy). Jako adjuvantní dlouhodobé léčení při rehabilitaci pacientů se spastickou parézou, aby se usnadnila léčebná gymnastika. Speciální pediatrické indikace jsou Littleova choroba (spastická paralýza) a jiné encefalopatie provázené dystonií. Léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného degenerativními chorobami pohybového systému, například artrózou velkých kloubů, spondylózou, spondylartrózou, diskopatií. Mimoto se nezávisle na předchozích indikacích používá i k léčení obliterujících cévních chorob (obliterující arteriosklerózy, diabetické angiopatie, obliterující trombangiitidy, Raynaudovy choroby) a poruch vyvolaných postižením cévní inervace (akrocyanózy, intermitentní angioneurotické dysbazie). Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé, MYDOCALM 50 MG i pro děti od 3 let.
Dávkování a způsob podání
Dospělí a mladiství: MYDOCALM potahované tablety mají vysoký terapeutický index. Užívají se per os. Doporučená denní dávka je 150–450 mg, rozděleno do tří jednotlivých dávek podle individuálních potřeb a tolerance pacienta. Tyto dávky je možné užívat i dlouhodobě (několik měsíců i let) bez redukce dávkování. U starších lidí není nutná redukce ani modifikace dávkování, i pacienti vyššího věku dobře snášejí uvedené doporučené dávky. Podle dostupných údajů není třeba žádná úprava dávkování při snížené funkci jater nebo ledvin. Ačkoli potrava podle klinických zkušeností neovlivňuje účinnost MYDOCALMU, doporučuje se jako obecné pravidlo užívat tablety před jídlem.
Děti: MYDOCALM 50 MG potahované tablety nepředstavují vhodnou lékovou formu pro zahájení léčby u dětí. U dětí od 3 do 6 let se na začátku léčby podává celodenní dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti a od 6 do 14 let celodenní dávka 2–4 mg/kg tělesné hmotnosti, obvykle rozděleně do tří jednotlivých dávek. U dětí při Littleově chorobě je obzvlášť důležité individuálně upravené dávkování, protože děti mohou tolerovat i celkové denní dávky 100–600 mg MYDOCALMU, tedy mnohem více, než je obecně doporučovaná denní dávka. MYDOCALM se také může dětem podávat jako dlouhodobá terapie po měsíce anebo i léta.
Guajacuran je lék, který umí uvolňovat svalstvo (tedy myorelaxans). Jeho účinnou složkou je sloučenina guajfenesin. Guajfenesin uvolňuje stažené svalstvo a kromě toho působí lehce tlumivě na centrální nervový systém a snižuje úzkost. Prokázal se rovněž pozitivní účinek na dýchací soustavu, kdy tento lék zlepšuje odkašlávání hlenů.
Guajacuran se využívá při různých bolestivých stavech, které mohou souviset se zvýšeným svalovým napětím. Příkladem jsou bolesti hlavy související s krční páteří a dále pak obtíže při menstruaci a nadměrném stresu. Roztok Guajacuranu se s oblibou přidává do analgetických infuzí, které se podávají pacientům s bolestmi zad.
Guajacuran by měl být užíván dle doporučení lékaře. Vyrábí se v podobě tablet o síle 200 miligramů a běžná dávka jsou 1–3 tablety denně. Kromě tablet existuje Guajacuran i v podobě roztoku k nitrožilnímu podání. Nitrožilní podání je vhodné spolu s léky proti bolesti v podobě analgetické infuze.
Guajacuran je dobře snášen a nemívá velké vedlejší účinky. U některých lidí může způsobit poruchy pozornosti, silnější ospalost a svalovou slabost. Lék by neměl být podáván nemocným s myasthenií gravis.
Tento lék lze koupit bez předpisu, prodává se 30 tablet (200 mg).
Tetrazepam patří mezi benzodiazepiny, je používán jako centrálně působící myorelaxans. V České republice je registrován jediný přípravek s obsahem tetrazepamu, a to Myolastan.
Myolastan je indikován k léčbě stavů se zvýšeným svalovým napětím, stavů bolestivých a omezujících pohyblivost, například spastické stavy a kontraktury kosterního svalstva různého původu, a dále k usnadnění pohybové rehabilitace.
Myorelaxační účinek je založen na posílení inhibice GABAergního presynaptického spojení. Působí na vazebná místa pro benzodiazepiny jak v mozku (centrální účinek), tak v ostatních orgánech (periferní účinek). Způsob účinku při zvýšeném svalovém napětí spočívá v presynaptické inhibici mono- i polysynaptického reflexního oblouku a také v supraspinální inhibiční aktivitě.
Přípravky obsahující tetrazepam jsou registrovány v zemích Evropské unie od 60. let dvacátého století (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Francie, Německo, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko).
Myolastan je preparát, který poměrně často předepisují obvodní lékaři, internisté a neurologové pacientům s nemocnou páteří. Účinnou látkou je sloučenina tetrazepam, která je odvozena od benzodiazepinů (léky na uklidnění). Tetrazepam účinkuje na svalovinu, relaxuje a uvolňuje ji, oproti jiným benzodiazepinům má však jen velmi slabé tlumivé účinky.
Myolastan se většinou předepisuje u bolestí zad od páteře, u zablokované páteře se staženými páteřními svaly a proti svalovým příznakům některých revmatických chorob. Uvolnění svaloviny způsobí úlevu a usnadní případnou rehabilitaci. Slabé tlumivé účinky pomohou snáze usnout, je potlačena úzkost, což prohloubí pozitivní relaxační účinek na páteřní svalstvo.
Dávkování závisí na doporučení předepisujícího lékaře, většinou se podává jedna 50miligramová tableta denně před spaním.
U některých lidí může působit tlumivě a snižovat pozornost, nedoporučuje se těhotným a kojícím ženám. Vzácně byly pozorovány různé (a někdy i závažnější) kožní obtíže při užívání přípravku a z tohoto důvodu se v rámci EU zvažuje jeho další používání.
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným
