Naposledy upraveno
Revizi provedl praktický lékař
Následky narkózy jsou po operaci časté, ale ne všechny znamenají komplikaci. Jako zdravotní sestra jsem mnohokrát stála u lůžka člověka, který se probudil z anestezie, rozhlížel se po pokoji a ptal se pořád dokola: „Už je po tom?“ Rodina bývá vyděšená, pacient se cítí jako po těžké chřipce a první myšlenka často zní, jestli narkóza něco „nepoškodila“. Většinou jde o přirozené doznívání léků, reakci těla na operační stres, bolest, hladovění před výkonem, ztrátu tekutin, změnu spánku a podání opioidních analgetik.
První typický klinický scénář je mladší pacient po krátkém zákroku, například artroskopii. Probudí se rychle, ale několik hodin je ospalý, má sucho v ústech, lehce se mu motá hlava a při posazení mu není dobře. Klinicky se za tím často skrývá kombinace anestetik, nižšího příjmu tekutin a změny krevního tlaku při vstávání. Praktický dopad je jednoduchý: vstávat pomalu, nejprve sednout na kraj postele, napít se po malých doušcích a první den neřídit.
Druhý scénář je paní po laparoskopické operaci žlučníku, která říká, že ji „dusí knedlík v krku“ a má chrapot. Po celkové anestezii může být při výkonu zajištěno dýchání trubičkou nebo jinou pomůckou, což podráždí sliznici hltanu a hlasivkovou oblast. Nejde o infekci hned první hodiny po výkonu, ale o mechanické podráždění. Pokud se ale přidá zhoršující se dušnost, pískání při dýchání, otok krku nebo potíže s polykáním slin, situace už vyžaduje kontrolu.
Třetí scénář znám z domácí péče velmi dobře: starší pán po operaci kyčle je večer zmatený, chce vstávat, hledá doma neexistující věci a podezírá rodinu, že mu něco schovala. Rodina si myslí, že „mu narkóza sedla na mozek“. U seniorů ale zmatenost často vzniká souhrou věku, bolesti, cizího prostředí, nespavosti, dehydratace, infekce, zácpy, retence moči a některých léků. Praktický dopad je zásadní: nehádat se s pacientem, zajistit bezpečí, tekutiny, brýle a naslouchadlo, zkontrolovat močení a při výrazné nebo narůstající zmatenosti kontaktovat lékaře.
Čtvrtý scénář je pacient, který doma po propuštění opakovaně zvrací. V diskuzi by často napsal: „Po narkóze jsem nemohl nic udržet, i voda šla ven.“ To odpovídá pooperační nevolnosti a zvracení, které souvisí s typem výkonu, anestetiky, opioidy, individuální citlivostí i předchozí zkušeností s kinetózou. Prakticky je důležité nepovažovat opakované zvracení za banalitu. Když člověk nepije, tmavne mu moč, slábne a točí se mu hlava, může se rychle rozvíjet dehydratace.
V diskuzích se opakují tři vzorce. První: „Po narkóze jsem byl tři dny úplně nepoužitelný.“ Často nejde jen o narkózu, ale o kombinaci operačního traumatu, bolesti, narušeného spánku a nízkého příjmu jídla. Druhý: „Mám výpadky paměti, bojím se, že se mi něco stalo.“ Krátkodobé zpomalení, horší soustředění a útržkovité vzpomínky na probouzení bývají běžné, ale náhlá porucha řeči, ochrnutí, pokles koutku nebo jednostranná slabost běžné nejsou. Při viditelném poklesu koutku při podezření na mrtvici – fotografie je nutné volat záchrannou službu. Třetí vzorec: „Po narkóze mě bolí celé tělo.“ Může jít o polohu na operačním stole, svalový třes, léky nebo napětí, ale bolest lýtka s otokem už vyžaduje vyloučení trombózy.
Zkušenosti pacientů jsou v tomto tématu velmi cenné, pokud je čteme kriticky. Jedna pacientka popisovala, že po každé narkóze zvrací a pomohlo až to, když to řekla anesteziologovi předem. Jiný muž si pletl běžnou pooperační únavu s „otravou narkózou“, ale po doplnění tekutin, spánku a úpravě léků proti bolesti se zlepšil. Třetí rodina naopak dlouho čekala se zmatenou babičkou, přitom měla zánět močových cest a retenci moči. Poučení je prosté: narkóza může potíže spustit nebo zvýraznit, ale nemusí být jejich jedinou příčinou.
Praktické pravidlo z praxe: běžné následky narkózy se postupně zlepšují. Varovné následky se zhoršují, přidávají nové příznaky nebo brání pití, dýchání, močení, chůzi, komunikaci či bezpečnému pobytu doma.
V běžném chování po narkóze vidím tři rizikové scénáře. Někdo se cítí statečně a vstane příliš rychle, takže omdlí na toaletě. Jiný nechce „obtěžovat“ a neřekne, že zvrací už několik hodin. Další si vezme doma prášek na spaní nebo alkohol, protože nemůže usnout, a tím znásobí tlumivý účinek léků. Proto vždy říkám rodinám: první den po narkóze je den dohledu, ne výkonu. Tělo se nevrací do normálu jen tím, že pacient otevře oči.
Čtěte dále a dozvíte se:
Proč vznikají následky narkózy a které bývají neškodné nebo vážné
Narkóza zasahuje do mozku, nervového systému, dýchání, krevního oběhu, svalového napětí i trávení. Nejde tedy o obyčejný spánek. Léky na anestezii tlumí vědomí a vnímání bolesti, ale po výkonu se musí postupně odbourat játry, ledvinami a vydechováním přes plíce. Prakticky se to projeví tím, že pacient může být několik hodin zpomalený, ospalý, citlivý na světlo, nejistý při chůzi a méně schopný správně odhadnout své síly. Konkrétně člověk po krátké operaci ruky může tvrdit, že „už je v pořádku“, ale při cestě na toaletu se mu zatočí hlava.
- Častější a obvykle neškodné následky: ospalost, únava, sucho v ústech, mírná nevolnost, jednorázové zvracení, bolest v krku, chrapot, zimnice, třes, lehká bolest hlavy, horší soustředění, bolestivost v místě vpichu a drobná modřina po žilní kanyle – fotografie.
- Možné vážné následky nebo komplikace po operaci: dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve, přetrvávající zmatenost, vysoká horečka, opakované zvracení, nemožnost močit, silné krvácení, jednostranný otok lýtka, náhlá slabost končetiny nebo porucha řeči.
Nevolnost a zvracení vznikají proto, že anestetika, opioidy, pohyb po výkonu a podráždění žaludku aktivují centra pro zvracení v mozku. Praktický dopad je velký: pacient se bojí napít, odkládá léky proti bolesti a hůře se mobilizuje. Například žena po gynekologické laparoskopii, která má kinetózu, může mít vyšší riziko zvracení a měla by to říct už před operací.
Bolest v krku a chrapot mají jiný mechanismus. Při celkové anestezii bývá potřeba zajistit dýchací cesty. Sliznice v krku je jemná, a proto může reagovat škrábáním, pálením a změnou hlasu. Prakticky to většinou znamená teplé nebo vlažné tekutiny, šetřit hlas a sledovat vývoj. Pokud se chrapot den ode dne lepší, je to uklidňující. Pokud se přidá zhoršené dýchání nebo nemožnost polykat, už to nepatří k běžnému průběhu.
Rozhodovací věta: běžné následky narkózy jsou nepříjemné, ale mají klesající intenzitu. Vážné stavy se zhoršují, přidávají nové příznaky nebo omezují základní funkce: dýchání, příjem tekutin, močení, vědomí a bezpečnou chůzi.
Únava po narkóze je často neprávem připisována jen anestetikům. Ve skutečnosti se na ní podílí operační stres, zánětlivá reakce hojení, krevní ztráta, hladovění před zákrokem, noční buzení v nemocnici a bolest. Proto pacient po velké břišní operaci nemůže čekat stejnou rekonvalescenci jako po krátkém ambulantním výkonu. Prakticky se vyplatí plánovat návrat domů tak, aby první dny nebyly plné návštěv, úklidu a povinností.
Doporučuji také podívat se na článek Anestezie a narkóza.
Kdy jsou následky narkózy důvodem k lékaři
Po narkóze je nejdůležitější sledovat směr vývoje. Když pacient postupně lépe pije, méně se mu motá hlava, bolest je zvládnutelná a je orientovaný, obvykle jde o běžné zotavení. Když se ale stav zhoršuje, nesmí se čekat jen proto, že „to bude asi po narkóze“. V domácí péči jsem opakovaně viděla, že rodina přičítala narkóze i potíže, které nakonec souvisely s infekcí, krvácením, dehydratací, zadrženou močí nebo reakcí na léky proti bolesti.
- Okamžitě volejte záchrannou službu, pokud se objeví dušnost, bolest na hrudi, promodrání rtů, kolaps, porucha vědomí, křeče, náhlá porucha řeči, jednostranná slabost, pokles koutku nebo masivní krvácení.
- Kontaktujte operatéra nebo pohotovost, pokud pacient opakovaně zvrací, nedokáže pít, nemočí, má horečku, zimnici s třesavkou, zhoršující se bolest, zarudnutí a hnisání rány, výrazný otok končetiny nebo zmatenost.
- Domluvte kontrolu, pokud únava, chrapot, nechutenství, závratě nebo horší spánek přetrvávají déle, než bylo po konkrétním výkonu očekáváno.
Dušnost po narkóze nikdy nebagatelizuji. Může být nevinná, například po podráždění dýchacích cest, ale také může souviset s aspirací, zápalem plic, plicní embolií, zadržováním tekutin nebo srdeční komplikací. Praktický příklad: pacient po operaci břicha říká, že se mu špatně nadechuje kvůli bolesti. To se může stát. Pokud má ale rychlé dýchání, modravé rty, studený pot a bolest na hrudi, není to běžný následek narkózy. Viditelné promodrání rtů při nedostatku kyslíku – fotografie je varovný příznak.
Zmatenost je zvlášť důležitá u seniorů. Krátké motání po probuzení může odeznít, ale delirium se může rozvíjet hodiny až dny. Pacient bývá neklidný, bojácný, spavý nebo naopak agresivní, mluví nesouvisle a nepoznává místo. Prakticky je třeba zkontrolovat bolest, teplotu, pití, močení, stolici, léky a spánek. Konkrétní příklad: babička po operaci kyčle byla „divná po narkóze“, ale ve skutečnosti nemočila a měla přeplněný močový měchýř.
Bezpečnostní pravidlo: následky narkózy nemají bránit dýchání, příjmu tekutin, močení ani kontaktu s okolím. Pokud některá z těchto funkcí selhává, je potřeba lékařská pomoc.
Zvracení je další hranice. Jedno zvracení po cestě z nemocnice se může stát. Opakované zvracení, nemožnost udržet tekutiny, suchý jazyk, slabost, tmavá moč a závratě už znamenají riziko dehydratace. U diabetiků, seniorů, lidí s nemocným srdcem a ledvinami je hranice pro kontakt s lékařem nižší. Prakticky radím zapisovat, kolik pacient vypil, kolikrát močil a zda se stav lepší. Tyto konkrétní údaje pomohou lékaři víc než obecné „není mu dobře“.
Za přečtení také stojí článek Vliv narkózy na mozek.
Jak se zjišťuje, zda jde o běžné doznívání narkózy nebo komplikaci
Diagnostika následků narkózy začíná obyčejným, ale pečlivým pozorováním. Sestra nebo lékař sleduje vědomí, dýchání, krevní tlak, puls, saturaci kyslíku, bolest, nevolnost, krvácení, močení a orientaci. Klinicky je důležité, že anestezie může překrýt začátek komplikace: pacient je unavený, pomaleji odpovídá a hůře popisuje bolest. Praktický dopad je jasný: po operaci se nesmí hodnotit jen věta „už se probudil“, ale celý návrat těla k bezpečnému fungování.
V nemocnici se po narkóze obvykle kontrolují vitální funkce a operační rána. U větších operací se sledují krevní testy, krevní obraz, minerály, funkce ledvin, zánětlivé parametry, hladina cukru a podle typu výkonu i další hodnoty. Praktický příklad: pacient je unavený a bledý. Může to být po narkóze, ale také po krevní ztrátě. Pokud má nízký tlak, rychlý puls a horší toleranci chůze, lékař potřebuje vědět, zda nejde o anémii nebo krvácení.
| Co se sleduje | Proč je to důležité | Praktický příklad |
|---|---|---|
| Vědomí a orientace | Odlišuje běžnou ospalost od deliria nebo neurologické příhody | Pacient opakuje stejné otázky, ale postupně se lepší, nebo je naopak stále zmatenější |
| Dýchání a saturace | Ukazuje, zda tělo dostává dost kyslíku | Dušnost a promodralé rty nejsou běžná únava |
| Močení | Odhaluje dehydrataci, retenci moči nebo problém ledvin | Pacient po zákroku celý den nemočil a bolí ho podbřišek |
| Nevolnost a příjem tekutin | Brání dehydrataci a umožní užívat léky | Opakované zvracení znemožní vzít analgetika |
Po propuštění domů je diagnostika více na pacientovi a rodině. Doporučuji jednoduchý „domácí monitoring“: teplota ráno a večer, příjem tekutin, močení, intenzita bolesti, vzhled rány, schopnost vstát, orientace a dech. Vizuálně je užitečné sledovat zarudlou operační ránu při možné infekci – fotografie, ale fotografie z internetu nikdy nenahrazuje vyšetření. Prakticky pomáhá vyfotit vlastní ránu každý den za stejného světla, aby bylo vidět, zda se zarudnutí šíří.
Lékař se bude ptát také na typ narkózy, délku výkonu, předchozí reakce na anestezii, užívané léky, alergie, kouření, alkohol, spánkovou apnoe, cukrovku, onemocnění srdce, plic, jater a ledvin. Konkrétní příklad: člověk se spánkovou apnoe může být po opioidech a sedativech citlivější na útlum dýchání. Praktický dopad je, že by neměl svévolně kombinovat léky na bolest s alkoholem nebo léky na spaní.
Co očekávat při kontrole: lékař většinou spojí rozhovor, fyzikální vyšetření, kontrolu rány, měření tlaku, pulsu, teploty a saturace. Podle nálezu doplní krevní testy, vyšetření moči, EKG, rentgen plic, ultrazvuk žil nebo jiné cílené vyšetření.
Velmi cenná je přesná časová osa. Jinak se hodnotí nevolnost hned po probuzení, jinak zvracení třetí den po operaci. Jinak se hodnotí chrapot první den, jinak chrapot trvající týdny. Proto rodinám radím zapisovat: kdy potíž začala, zda se zlepšuje, co ji zhoršuje, kolik pacient vypil, jaké léky užil a zda měl teplotu. Takový zápis zrychlí rozhodnutí, jestli jde o běžný následek narkózy, nebo komplikaci po výkonu.
Článek Důsledky narkózy by rovněž mohl pomoci pochopit téma v širších souvislostech.
Co pomáhá po narkóze doma a jak se následky léčí
Léčba následků narkózy začíná bezpečným režimem. Prvních 24 hodin po celkové anestezii nebo hlubší sedaci by pacient neměl řídit, pít alkohol, dělat zásadní rozhodnutí, obsluhovat stroje ani být bez možnosti pomoci. Klinicky jde o to, že reakce, rovnováha, úsudek a koordinace mohou být zpomalené i tehdy, když se člověk cítí „probuzený“. Praktický příklad: pacient po ambulantním výkonu se cítí dobře, ale při rychlém vstávání doma upadne v koupelně.
Domácí postupy při běžných potížích
- Únava a ospalost: klidový režim, krátké procházky po bytě, dostatek spánku, žádné přetěžování první dny.
- Nevolnost: malé doušky vody, neslazený čaj, suchar, lehká strava, vyhnout se mastným jídlům a prudkému vstávání.
- Bolest v krku a chrapot: vlažné tekutiny, zvlhčení vzduchu, šetřit hlas, nedráždit kouřem.
- Zimnice a třes: teplo, deka, kontrola teploty, sledování, zda nejde o horečku nebo třesavku.
- Zácpa po opioidech: tekutiny, pohyb podle možností, vláknina, případně projímadlo doporučené lékařem.
Lékařská léčba se řídí příčinou. Na nevolnost se používají antiemetika, na bolest vhodně nastavená analgetika, na dehydrataci tekutiny, při retenci moči cévkování nebo urologické řešení, při infekci antibiotika jen tehdy, když jsou skutečně indikovaná. Praktický dopad je, že pacient nemá doma sám „přidávat“ tlumivé léky. Kombinace opioidů, benzodiazepinů, alkoholu a léků na spaní může nebezpečně tlumit dýchání a zhoršit zmatenost.
Po narkóze je velmi důležitá časná, ale bezpečná mobilizace. Ležení celý den bez pohybu zvyšuje riziko zácpy, slabosti, horšího dýchání a trombózy. Na druhou stranu prudké vstávání může vést k pádu. Praktický příklad z oddělení: pacienta nejprve posadíme, necháme ho chvíli dýchat a teprve pak vstává s doprovodem. Doma platí totéž. První cesta na toaletu po návratu domů by neměla být závod v samostatnosti.
Domácí bezpečnost po narkóze: mít u sebe telefon, vstávat s doprovodem, pít po malých dávkách, nebrat léky navíc bez domluvy, sledovat močení a nepodceňovat zmatenost u seniorů.
Strava po narkóze má být jednoduchá. Když pacient toleruje tekutiny, může zkusit suchar, banán, rýži, vývar nebo lehkou polévku. Mastné jídlo, alkohol a velké porce často zhorší nevolnost. Klinicky je trávicí trakt po operaci zpomalený nejen anestezií, ale i opioidy a menším pohybem. Praktický dopad: lepší je jíst málo a častěji než se „po hladovění“ najíst najednou.
U starších lidí je léčba následků narkózy zároveň prevencí deliria. Pomáhá světlo přes den, klid v noci, brýle, naslouchadla, známý hlas, dostatek tekutin, léčba bolesti a prevence zácpy. Konkrétní příklad: dědeček po operaci je méně zmatený, když slyší, vidí, ví, kde je, a není ponechán v tichu bez orientace. Někdy rodina udělá víc než tabletka, protože vrátí pacientovi pocit bezpečí.
Pokud měl člověk po narkóze výraznou nevolnost, zmatenost, těžké probouzení nebo jinou komplikaci, měl by si to poznamenat pro příště. Nestačí říct „špatně snáším narkózu“. Přesnější je uvést: zvracení, delirium, bolest v krku, alergická reakce, potíže s dýcháním, opožděné probouzení nebo nemožnost močit. Anesteziolog díky tomu může upravit plán, zvolit jinou kombinaci léků, přidat prevenci nevolnosti a nastavit bezpečnější pooperační dohled.
Podívejte se také na článek Celková narkóza, který může pomoci lépe porozumět této problematice v širších souvislostech.
Odborné zdroje k následkům narkózy a bezpečnému zotavení po anestezii
U následků narkózy je nejdůležitější rozlišit, co je běžné doznívání anestezie, co souvisí spíše se samotnou operací, bolestí, ztrátou tekutin nebo léky proti bolesti, a co už může být varovný stav. V praxi domácí péče jsem za roky viděla mnoho pacientů, kteří se po operaci lekli únavy, nevolnosti, bolesti v krku nebo zmatenosti. Často to byly očekávané a přechodné potíže, ale někdy právě drobná změna chování, dušnost, horečka nebo zhoršující se bolest ukázaly, že je potřeba lékařská kontrola.
NHS přehled nežádoucích účinků celkové anestezie jsem vybrala jako základní pacientský zdroj, protože jasně a srozumitelně popisuje typické potíže po celkové anestezii: ospalost, žízeň, chrapot, bolest v krku, třes, nevolnost, bolestivost v místě vpichu, zmatenost a výpadky paměti. Pro běžného člověka je tento zdroj užitečný tím, že pomáhá uklidnit situace, které po narkóze vypadají nepříjemně, ale často jsou dočasné. Zároveň připomíná, že anestezie není jen „uspání“, ale řízený zásah do vědomí, dýchání, nervového systému, krevního oběhu a vnímání bolesti.
Americká společnost anesteziologů o účincích anestezie na mozek a tělo přináší autoritativní pohled anesteziologů. Vybrala jsem ho proto, že dobře vysvětluje rozdíl mezi celkovou anestezií, sedací a regionálním znecitlivěním. Pro článek je důležité hlavně to, že i po lehčí sedaci se může objevit bolest hlavy, ospalost, nevolnost a zpomalené reakce. Praktický přínos pro pacienta je zřejmý: i když se člověk „cítí skoro normálně“, neměl by po zákroku řídit, podepisovat důležité dokumenty, pít alkohol ani být první hodiny doma zcela sám.
Nadace pro bezpečnost pacientů v anestezii o vedlejších účincích narkózy je užitečný pacientský bezpečnostní zdroj. Uvádí ospalost, únavu, sucho v ústech, bolest v krku, chrapot, nevolnost, zvracení a svědění po opioidech. Z pohledu zdravotní sestry oceňuji hlavně praktické vysvětlení, že některé potíže nejsou alergie, ale očekávané vedlejší účinky anestezie nebo léků proti bolesti. Pacientovi to pomůže lépe popsat potíže při příští operaci: místo věty „jsem alergický na narkózu“ je přesnější říct „po minulé narkóze jsem silně zvracel a byl jsem zmatený“.
Mezinárodní konsenzus k pooperační nevolnosti a zvracení jsem zařadila proto, že pooperační nevolnost a zvracení patří mezi nejčastější a pro pacienty nejnepříjemnější následky narkózy. Zdroj potvrzuje, že riziko se hodnotí předem a že prevence i léčba mají být přizpůsobeny konkrétnímu pacientovi. V běžné praxi to znamená, že člověk, který po minulé operaci zvracel, trpí kinetózou nebo je žena po laparoskopickém zákroku, má lékaři tuto informaci říct předem. Anesteziolog pak může volit vhodnější kombinaci léků proti nevolnosti.
Cochrane přehled léků proti nevolnosti po celkové anestezii je cenný tím, že shrnuje důkazy o antiemetikách u dospělých po celkové anestezii. U běžného pacienta nejde o to vybrat si lék sám, ale pochopit, že silná nevolnost není maličkost ani „rozmar“. Dá se předcházet i léčit. Pokud pacient po propuštění opakovaně zvrací, nedokáže pít, má závratě a tmavou moč, nejde jen o nepohodlí, ale o riziko dehydratace a zhoršeného hojení.
Tyto zdroje dohromady ukazují, že následky narkózy bývají často krátkodobé, předvídatelné a léčitelné. Zároveň ale učí opatrnosti: po anestezii se nesmí hodnotit jen samotné „probuzení“, ale dýchání, vědomí, hydratace, bolest, močení, krvácení, teplota a schopnost bezpečně fungovat doma.
FAQ k následkům narkózy a zotavení po operaci
Jak dlouho trvají následky narkózy?
Nejčastější následky narkózy, jako ospalost, únava, nevolnost, sucho v ústech, bolest v krku nebo lehká zmatenost, obvykle odezní během několika hodin až dnů. Délka závisí na typu výkonu, věku, lécích, bolesti a celkovém stavu.
Po krátkém ambulantním zákroku bývá člověk druhý den výrazně lepší, zatímco po větší operaci může být únava delší a souvisí také s hojením, krevní ztrátou, zánětlivou reakcí a horším spánkem. Varovné je zhoršování místo zlepšování, opakované zvracení, dušnost, horečka, nemožnost močit, silná bolest, krvácení nebo výrazná zmatenost. V takové situaci je rozumné kontaktovat lékaře, i kdyby pacient věřil, že je to jen po narkóze.
Je zmatenost po narkóze normální?
Krátká zmatenost po probuzení může být běžná, hlavně u starších lidí, po delších výkonech nebo při silnějších lécích proti bolesti. Nesmí se ale zhoršovat, trvat dlouho bez zlepšení nebo být spojena s horečkou, pádem, dušností či nemočením.
U seniorů může jít o pooperační delirium, které často nevzniká jen z narkózy, ale ze souhry bolesti, dehydratace, infekce, retence moči, zácpy, nespavosti a cizího prostředí. Pomáhá klid, orientace, brýle, naslouchadlo, tekutiny a kontrola léků. Lékaře volejte, pokud pacient nepoznává blízké, je neklidný, spavý, mluví nesouvisle, má nové neurologické příznaky nebo se jeho stav během hodin nelepší.
Proč je po narkóze nevolnost a zvracení?
Nevolnost po narkóze vzniká vlivem anestetik, opioidů, typu operace, pohybu po výkonu a individuální citlivosti. Častější bývá u lidí, kteří už dříve po operaci zvraceli nebo trpí kinetózou. Důležité je říct tuto zkušenost anesteziologovi předem.
Jednorázová nevolnost se často zvládne malými doušky tekutin, klidem a lehkou stravou. Opakované zvracení ale může vést k dehydrataci, slabosti, nemožnosti užít léky a horšímu hojení. Pokud pacient neudrží tekutiny, má tmavou moč, motá se mu hlava nebo zvrací opakovaně několik hodin, nejde už jen o nepříjemnost. Vhodná je konzultace s lékařem, protože existují účinné léky proti zvracení.
Může narkóza způsobit dlouhodobé následky?
Většina lidí nemá po narkóze dlouhodobé následky. Dlouhodobá únava, horší soustředění nebo slabost po velké operaci často souvisí spíše s výkonem, zánětlivou reakcí, bolestí, spánkem a rekonvalescencí než se samotnou anestezií. Individuální riziko ale existuje.
Vyšší opatrnost je na místě u seniorů, lidí s nemocemi srdce, plic, jater, ledvin, neurologickým onemocněním, spánkovou apnoe nebo při rozsáhlých operacích. Pokud se po zákroku objevují nové poruchy paměti, výrazná změna chování, dušnost, nevysvětlitelná slabost, bolesti na hrudi nebo dlouhodobě se horšící stav, je potřeba vyšetření. Není správné vše automaticky svádět na narkózu, protože příčinou může být léčitelná pooperační komplikace.