NÁSTŘIK NEFROSTOMII a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Pěkná snědá pokožka je součástí uvážlivého vzhledu a vynikajícího obecného pocitu. Krásné opálené pokožky lze dosáhnout dvěma různými postupy hnědnutí. Jeden je pomocí UV světla, v tomto případě může být zdrojem světla slunce nebo solárium. Druhým řešením je hnědnutí bez UV světla, a to pomocí samoopalovacích přípravků ve formě krémů, sprejů, nástřiků nebo tabletek. Jednou z možností je použít samoopalovací tabletku Beauty Sun.
Nástřik
Samoopalovací nástřik Beauty Espresso BAR je unikátní systém nástřiku tonerů v různých odstínech. Výsledkem je dosažení jakéhokoliv odstínu včetně možnosti dokonalého a trvalého zakrytí nedostatků kůže, jako jsou pigmentové skvrny, akné, vitiligo, růžovka, jizvy a podobně. Pro salony krásy jsou k dispozici 3 profesionální systémy.
Základní přístroj pro samoopalovací nástřik Beauty Espresso je profesionální a inovativní kompaktní zařízení, které bylo vyvinuto za účelem použití zcela nových kosmetických procedur That'so: Espresso, Cappuccino a Latte. Přístroj pro samoopalovací nástřik opálení je vybaven inovativním duálním dávkovacím systémem se dvěma stříkacími pistolemi: hnědou pro tmavé krémy That'so a bílou pro čistě bílé. Tento dvousložkový efekt zaručuje dokonalou přilnavost přípravků na kůži a lze tak docílit libovolného tónu. Bez fleků, bez zápachu, beze skvrn.
Přístroj Beauty Espresso je extrémně tichý, takže aplikace nijak neruší atmosféru salonu. Samoopalovací nástřik lze aplikovat na celé tělo i na obličej, přičemž pokožka získává ihned požadovaný odstín opálení, spolu s homogenizací a rozjasňujícím efektem.
Nástřik je zdravotně nezávadný, neboť jde o 100% přírodní systém. 6 minut opalování se systémem DHA stačí k dosažení trvalého opálení na minimální dobu 10 dnů za jedinou aplikaci. K udržení stálého opálení se doporučuje opakovat samoopalovací nástřik každých 14 dní. Samoopalovací nástřik se provádí v salonech speciálním přístrojem, který celé tělo rovnoměrně opálí speciálním krémem určeným ke kompresornímu použití - to vše bez potřeby nákladných samoopalovacích kabin. Opálení je viditelné okamžitě po aplikaci a zvyšuje svou intenzitu během 24 hodin, kdy získá svou trvalou podobu. Aktivní složka DHA (dihydroxyacetone) je 100% přírodní, jedná se o bezbarvý výtažek z cukrové třtiny, který reaguje po spojení s proteiny vyskytujícími se v první vrstvě tělové pokožky. DHA nevniká do vnitřní vrstvy kůže, pouze do vrchní části pokožky, díky tomu v žádném případě nehrozí alergická reakce. Při tomto druhu opalování není aktivní melanin. Opalovací systém DHA se aplikuje z 90° úhlu s dvojitou hlavicí, takže se přístroj velmi snadno obsluhuje a zároveň se tím snižují náklady. Toto opalování je neporovnatelně bezpečnější než návštěvy solárií.
Samoopalovací nástřik DHA není barva či pigment. Jedná se o čistý DHA extrakt. Každý pomocí něj docílí přírodního opálení bez oranžových nádechů a beze skvrn, jako tomu bylo u pigmentových nástřiků, které jsou běžně známé. Dobu opálení prodloužíte, když budete používat pro domácí ošetření samoopalovací sprej That'so. Samoopalovací sprej má stejné složení jako samoopalovací nástřik. A má výhodu v tom,
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
Priapismus postihuje vždy jen párové topořivé těleso. Od toho se odvíjí i klinický nález. Nacházíme tvrdou horní stranu penisu a měkkou dolní. Typickou známkou je naprosto měkký žalud. Lékař provede ultrazvukové vyšetření a odliší, zda je problém v arteriích nebo žilách topořivých těles. Při podezření na píštěl se provádí nástřik arterií kontrastní látkou, která přesně zobrazí, kde je arterie poškozená a kde komunikuje s dutinkami.
Rektoanální píštěl (fistula) představuje obvykle vleklé (chronické) onemocnění v oblasti konečníku, respektive řiti (konečník – rektum, řiť – anus). Kompletní píštěle jsou trubicové útvary zakončené dvěma ústími: vnitřní ústí je uvnitř řiti, respektive konečníku, nejčastěji v místě jejich vzájemného přechodu (rektoanální junkce), zevní ústí píštěle je na kůži kolem konečníku. Nekompletní píštěle mají pouze jedno ústí. Podle umístění a vztahu ke svěračům se rozlišují píštěle podslizniční, podkožní, a dále píštěle v oblasti svěračů (vně, uvnitř nebo mezi svěrači).
Příčiny rektoanálního píštěle
Píštěle obvykle vznikají druhotně jako následek rektoanálního abscesu, méně často vznikají primárně bez předchozího abscesu. Sklon k vytváření „kolemkonečníkových“ píštělí mají osoby postižené takzvanými nespecifickými střevními záněty (Crohnovou chorobou, idiopatickou proktokolitidou), vzácněji se onemocnění objeví po poraněních a při nádorech.
Příznaky rektoanálního píštěle
Píštěle obtěžují svého nositele trvalým nebo občasným výtokem – vylučováním hnisu, nebo dokonce odchodem stolice v místě kožního ústí. Vylučování obsahu píštěle na vnitřním ústí probíhá bezpříznakově. Obsah vytékající ze zevního ústí píštěle dráždí kůži, takže vzniká ekzém. Uzavření píštěle vede ke hromadění hnisu a vytvoření abscesu (to je ohraničeného ložiska hnisu), který se projeví bolestí a teplotou.
Při fyzikálním vyšetření je možné vidět jeden nebo více otvorů v kůži (kožních ústí), pohmatem prokážeme někdy „zatvrdlinu“, takzvaný infiltrát, způsobený přítomností zánětlivé tkáně. Diagnózu upřesní vyšetření sondou, nástřik píštěle barvivem, rentgenové vyšetření s podáním kontrastní látky do píštěle (takzvaná fistulografie), zřídka je nutné vyšetření ultrazvukem či počítačovou tomografií. Vnitřní ústí píštěle je někdy patrné při anoskopii a rektoskopii – vyšetření průsvitu řiti a konečníku optickým přístrojem.
Léčba rektoanálního píštěle
Léčba je vždy chirurgická a zahrnuje tři základní způsoby:
rozříznutí píštěle na sondě (fistulotomie);
radikální vyříznutí píštěle s ponecháním defektu ke spontánnímu zhojení (fistulektomie);
postupné prořezávání píštěle pomocí speciálního podvazu elastickou hadičkou (elastická ligatura). Vždy je důležité nalézt vnitřní ústí píštěle; bez ošetření dochází často ke znovuvzplanutí (recidivě) nemoci. Nepříjemnou komplikací onemocnění, respektive jeho léčby, může být poškození řitního svěrače, které se projeví neschopností udržet stolici.
Používat přípravky proti zápachu nohou, určené k aplikaci přímo na nohy. Jednak vám nohy provoní, jednak můžete zvolit i ty s antibakteriální složkou, která zápach opravdu minimalizuje (bakterie a jimi tvořené plyny jsou původci zápachu, ne nohy samotné). Ale nástřik provádějte jen zlehka, větší množství spreje vyšší efekt neposkytne.
Můžete stříkat přípravky i přímo do obuvi. Ty mívají pohodlné aplikátory a bývají i v menším balení, takže je lze brát s sebou třeba do práce.
Správná obuv je základ. Ekokůže a koženka jsou v zimě spíš na obtíž než ku prospěchu. Jedině kůž! A pokud chcete obuv sportovní, sledujte schopnost materiálu „dýchat“. Pokud je to možné, pokuste se během dne přezouvat – jiné boty mějte doma, jiné na ven a jiné v práci.
Boty také skladujte tak, aby mohly po nošení dobře větrat. Takže pracovní boty ne ve skříni, ale někde ve volném prostoru. A pokud je nutné je mít ve skříňce, tak alespoň v takové, která má větrací otvory. A do obuvi můžete vkládat osvěžovače (crep protect pilulky).
Používejte jednorázové vložky do bot. Na trhu jsou k sehnání vložky do bot v podobě „slimek“. Jedná se o takzvané jednorázové hygienické plátky, které absorbují velkou část potu a po jednom či více dnech je vyhodíte. Můžete ale používat i vložky s aktivním uhlím. Ty vám vydrží déle a pot se bude koncentrovat právě v uhlí, které je ve vysoušení a uzamykání zápachu přeborníkem.
