I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
Nezhoubné uzly na štítné žláze vyžadují chirurgický zákrok, pokud je uzel příliš velký a způsobuje estetické problémy či potíže s dýcháním a polykáním.
U toxických adenomů štítné žlázy se přistupuje k chirurgickému zákroku, pokud se podávání radioaktivního jódu nebo užívání tyreostatik neosvědčilo. Zde dochází k operačnímu odstranění části nebo celé štítné žlázy.
Rakovina štítné žlázy se léčí chirurgicky. Často se musí odebrat téměř celá štítná žláza. V tom případě bude muset pacient do konce života užívat levothyroxin, tedy syntetickou náhradu hormonu štítné žlázy. Mezi rizika operačního zákroku patří možné poškození hlasivek (kvůli poškození nervus laryngeus recurrens – větve bloudivého nervu nervusvagus, která ovládá hlasivky) nebo poškození příštítných tělísek. Příštítná tělíska jsou dvě až čtyři malé žlázy v blízkosti štítné žlázy, které regulují hladinu vápníku v krvi (produkcí velmi důležitého hormonu s názvem parathormon).
Jednou z možností operační léčby je stimulace nervusvagus (bloudivého nervu). Pacientovi je voperován přístroj, který je trochu podobný kardiostimulátoru. Nervový stimulátor je vložen podkožně pod levou klíční kost a dvě elektrody jsou též vedeny podkožně na levou stranu krku, kde stimulují nerv. Operace pro vagovou stimulaci není složitá a trvá maximálně dvě hodiny a není při ní otevírána lebka. Stimulátor zapojuje a programuje lékař speciálním bezkontaktním zařízením, které přikládá na hrudní stěnu. Tato velmi drahá léčba je určena pacientům, kteří splňují podobná kritéria jako pro klasickou operaci mozku, ale u kterých z různých důvodů nelze operaci provést. Zejména se to týká pacientů u kterých nebyla účinná nebo možná léčba antiepileptiky. Příkladem jsou pacienti, kteří mají záchvaty vycházející z více ložisek nebo mají epileptogenní zónu umístěnou tak, že ji nelze odstranit bez rizika poškození důležitých nervových center. Stimulace může pomoci i pacientům, kteří již byli operováni, ale neúspěšně.
Na rozdíl od klasické operace vagová stimulace epilepsii nedokáže vyléčit, pouze tlumí záchvaty. Jen málo pacientů (pod 10 %) je díky této léčbě zcela bez záchvatů. Výrazně se však sníží počet záchvatů, u asi 40 % pacientů o více než polovinu. Je třeba upozornit, že zlepšení není okamžité a plně nastupuje třeba až v druhém roce léčby. Někteří pacienti také udávají zlepšení nálady a paměti.
Akutní komplikace při zavádění stimulátoru jsou vzácné. Stimulátor je dlouhodobě dobře snášen. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou krátké epizody chrapotu, kašle a brnění v krku během stimulace. Bývají ale většinou mírné a časem vymizí. Vzhledem k extrémní ceně mohou vagový stimulátor zavádět jen vybraná pracoviště. Například v nemocnici Na Homolce bylo dosud zavedeno téměř 100 těchto přístrojů.
Kolem jícnu a žaludku vede tzv. bloudivý nerv (nervusvagus). U citlivých jedinců může při podráždění tohoto nervu (například při snědení velkého množství jídla, při nadýmání, ale i po relativně normálním množství jídla) dojít k srdečním arytmiím. Pokud trpíte arytmií po jídle a pokud jsou všechna běžná laboratorní vyšetření v pořádku, doporučuje se takzvaný holterovský (24hodinový) monitoring tlaku krve k upřesnění příčin jeho případného kolísání, poté je stanovena léčba. Tyto arytmie se mohou projevovat jakoby vynecháním tepu. Je to velice nepříjemné, tento stav může doprovázet dušnost a kašel.
Syndrom karpálního tunelu je útlakový syndrom způsobený postižením či poškozením středního nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu. Tlakové poškození může vzniknout například po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem, tedy jako nemoc z povolání. Uváděny jsou rovněž hormonální změny v organismu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.
Karpální tunel je průchod, jímž se některé nervy, drobné cévy a šlachy svalů dostávají z předloktí do dlaně. Ohraničen je ze stran vyvýšeninami zápěstních kostí (eminentita carpi ulnaris et radialis), zadní stěna je tvořena zápěstními kůstkami a zepředu je kryt zápěstním poutkem ohýbačů (retinaculum musculorum flexorum). Spolu s mnoha dalšími strukturami zde prochází i nervus medianus, který v této oblasti může být tlačen okolními strukturami na tuhé stěny tvořené zápěstními kůstkami, což vede k následné symptomatologii syndromu karpálního tunelu.
Při operativním řešení je důležité brát v potaz možnou variabilitu průběhu větví nervu medianu, jejichž přetětí je jednou z nejčastějších komplikací otevřených zákroků.
Proti pískání v uších neexistuje účinná léčba, která by pacientovy obtíže zcela odstranila, je však možné je výrazně zmírnit. Velmi důležité je odhalit příčinu ušních šumů. K samotné léčbě se pak používá celá řada postupů, od psychoterapeutických konzultací s psychologem přes podávání některých léčiv ovlivňujících psychiku až po víceméně pokusné metody. K nim patří i takzvaná terapie šumem, při níž je pacient několik hodin denně vystaven šumům a ruchům, které postupně snižují pacientovo vnímání jeho vlastního ušního šumu a zlepšují jeho schopnost koncentrace. Obecně se při léčbě tinnitu využívá několika metod, mezi nimi terapie kyslíkem (kdy pacient v přetlakové komoře inhaluje kyslík), medikace (například podávání kortikoidů ke zlepšení prokrvení dané oblasti) a masáže spánkové oblasti nebo celkově hlavy. Ke standardní léčbě, když se zjistí příčina, se používá betahistin v udržovací dávce 2 x 16 miligramů. Betahistin totiž zvyšuje průtok drobnými tepénkami vnitřního ucha a zlepšuje tak výživu a zásobení kyslíkem smyslových buněk hlemýždě.
Novinkou je stimulace nervů na krku (vagus nerv) malou elektrodou, přičemž testovaným subjektům do uší zároveň hraje pronikavá hudba. Tato technika má „restartovat“ mozek a podle serveru bude během několika měsíců připravena k testování na lidech. Většinou se tinnitus projeví po vystavení osoby velkému hluku, jenž ničí buňky ve vnitřním uchu, které přenášejí zvukové signály do mozku. Při takovém stavu se mozek snaží nahradit poškozené buňky, a proto začne vysílat domnělé zvuky. Dalšími příčinami tohoto stavu může být také zranění či přirozené stárnutí. Popsaná metoda jednoduše při stavu pískání v uších přeladí mozek opět do stavu, kdy pískání přestane. Při stimulaci nervů jsou totiž vypouštěny chemikálie, které dokážou změnit mozkové obvody. Tato metoda je ovšem v prvopočátcích.
Alternativní možností je rozžvýkat a následně polknout několik lístků jitrocele kopinatého denně. Do týdne prý máte v uších ticho.
Didaktická pomůcka k zapamatování názvů hlavových nervů vychází z prvních písmen latinských názvů a je dána do slovní hříčky. Vypadá takto: Oh Oh Oh, To Touch And Feel Virgin Girl's Vagina And Hymen:
n. olfactorius
n. opticus
n. oculomotorius
n. trochlearis
n. trigeminus
n. abducens
n. facialis
n. vestibulocochlearis
n. glossopharyngeus
n. vagus
n. accessorius
n. hypoglossus
Didaktická pomůcka pro funkci hlavových nervů je: Some Say Marry Money, But My Brother Says Big Breasts Matter More:
Běháte, sportujete a dostaví se bolest či pálení plosky. Sundáte tenisky, lehce promasírujete a následuje úleva. Ráno se probudíte, a jakmile spustíte nohy z postele, obtíže se dostaví znovu. Říkáte si: Co se děje? Příčin vzniku těchto nepříjemností může být hned několik. Mezi nejčastější onemocnění chodidel patří plantární fasciitida. Jedná se o zánět silného vazivového pruhu na plosce nohy, který se táhne od paty a upíná se podél celého chodidla až k prstům. Při nadměrném přetížení může docházet k dráždění nebo až k zánětu úponu vazu. Dlouhodobé přetěžování nohy má za následek i vznik patní ostruhy, kostěného výrůstku na vnitřní straně paty, méně často na spodním úponu Achillovy šlachy. Bolestivá není samotná patní ostruha, ale měkké tkáně v okolí, které ostruha dráždí.
Další příčinou může být Mortonova neuralgie, která se projevuje mravenčením až bolestí v místech mezi 2. a 3. prstem, někdy i 3. a 4. prstem. Obvykle najdeme pod těmito prsty i otlak svalového bříška, který je na pohmat citlivý. Osoby s tímto postižením mívají často delší druhý prst než palec a spadlou příčnou klenbu. Díky tomuto postavení nohy dochází k útlaku nervu a bolesti v chodidle, někdy s vystřelováním pod prsty. Potíže se zhoršují při chůzi a delším stání.
S termínem plochá noha jste si již také určitě setkali. Podélná a příčná klenba je při větší zátěži (například dlouhodobé stání) vystavena silám, které mají tendenci klenbu snížit a nohu oploštit. Klenbu nám drží ve správné funkci vazy nohy spolu se svaly a umí udržet klenbu při pohybu. Proto je také tendence k poklesu klenby větší při únavě zúčastněných svalů. Plochonoží často doprovází deformita prstů (takzvané kladívkovité prsty), vbočený palec (hallux vagus), různé otlaky a „kuří oka“.
V přetížených svalech (a tedy i na chodidle) můžeme vyhmatat bolestivé trigger points (malé svalové uzlíky nacházející se v přetíženém svalu). Vyskytují se zde často i plísně, které mohou signalizovat problémy s imunitou nebo různá svalová mikrotraumata.
Vady nohou jsou běžné u všech věkových skupin. Existuje jich velká řádka a velkou část z nich způsobuje nevhodná obuv. Příklady vady nohou u člověka:
pedes transversoplanus = příčně plochá noha
Příčně plochá noha vzniká poklesem přední příčně klenby, zároveň s tím se i celá přední část nohy rozšíří. K tomuto problému může dojít z vrozených příčin (klidně to může být i dědičné), ale člověk (hlavně tedy ženy) si příčně plochou nohu může způsobit sám hlavně nošením bot s vysokými podpatky, nebo se zúženou částí pro prsty. Plochou nohu může také způsobit nadváha a u dětí i předčasné a časté nošení bot. Není tedy vhodné, aby děti celý den pobíhaly v botách, doma by měly chodit i na boso, nejen v přezůvkách. Kromě toho, že poklesne klenba, dochází současně také i k otlakům a často také k deformaci prstů, případně i k útlaku nervu, který může způsobovat pocity bolesti při chůzi (obzvláště na podpatcích). Plochá noha může ale způsobovat také bolesti kolen, kyčlí, páteře, nebo i křeče v lýtkách. Každý člověk si sám může ozkoušet, jestli nemá plochou nohu. Stačí si prohlédnout otisk chodidla (samozřejmě bez bot!), plochá noha je širší než běžná fyziologická noha. Zároveň se dají ploché nohy cvičit, aby se jejich zdravotní stav nezhoršoval, případně se i zlepšil.
pes valgus = vybočená noha
Jedná se o to, že je noha vbočená směrem dovnitř. Tuto vadu způsobilo špatné postavení hlezenní a patní kosti, protože hlezenní kost vybočuje směrem k vnitřnímu okraji chodidla. Tento typ vady se objevuje ve většině případů u dětí, u dospělých je to málokdy, protože s přibývajícím věkem by se zesilováním svalstva a vazů měla napravit. Pokud by ale tato vada trvala do puberty, jedná se o předzvěst podélně ploché nohy.
pes planovalgus = podélně plochá noha
Jedná se o vadu typickou pro děti. Dochází při ní k zploštění vnitřní podélné klenby a zároveň je pata postavena výše a vybočuje. Vznik této vady ovlivňuje genetika, ale i to, jestli dítě nosilo v dětství kvalitní obuv správné velikosti. Tato vada se kromě vzhledové deformity může projevit i pocity únavy nohou, ale i bolestí v bérci, nebo v holeni. V horších případech ji může dokonce doprovázet i pocení a otékání nohou a vznik křečových žil. U podélně ploché nohy se rozlišují tři stupně vady podle závažnosti.
pes excavatus = lukovitá noha = vysoká noha
Jedná se obvykle o vrozenou vadu, kterou je ale nemožné odhalit u malých dětí. Vada je způsobená vrozenými poruchami míchy (v některých případech ale i získaných). Obvykle bývá znatelná až v době, kdy děti chodí do školy, protože v té době z nohy vymizí tukový polštář. Jed
U nás se vyskytuje asi 100 druhů mravenců, v celém světě cca 15 000 druhů, a to především v tropických oblastech. Všichni mravenci při napadení koušou do protivníka kusadly a vstřikují mu do ran kyselinu mravenčí, kterou mají ukrytou ve žlázách na zadečku. Kousnutí mravence je velice bolestivé.
Největší mravenci u nás:
dělnice až 17 mm, královny až 22 mm – mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda), mravenec obrovský (Camponotus herculeanus) a mravenec toulavý (Camponotus vagus)
Nejmenší mravenec u nás:
dělnice 1,4–1,7 mm, královny nepatrně větší – mravenec titěrný (Plagilepis pygmea)
Nejhojnější mravenec:
mravenec obecný (Lasius niger) v otevřené krajině, mravenec otročící (Formica fusca) v lesích
Největší kolonie u nás:
mravenec hojný (Formica polyctena) a mravenec podhorní (Formica lugubris), někdy přes 1 000 hnízd v jednom hnízdním komplexu
Nejmenší kolonie u nás:
rod Temnothorax – celé hnízdo i s dělnicemi, larvami a kuklami se vejde do lískového oříšku
Mezi naše nejvýznamnější entomology, kteří se zabývají studiem mravenců, patří manželé Pavel a Klára Bezděčkovi z Jihlavy. Oba se věnují mravencům několik desítek let.
Příčin může být povícero, některé jsou neurologické, jiné souvisí spíše s oběhovým systémem. Pokud se vyskytuje pouze parestezie neboli brnění, mrazení, mravenčení, pocity chladu, pak to může být v případě rukou projev syndromu karpálního tunelu. Tato potíž je důsledkem toho, že je například po úraze nebo kvůli přetěžování ruky při práci s počítačem utlačován v zápěstí středový nerv zvaný nervus medianus, někdy syndrom karpálního tunelu trápí také těhotné ženy, kterým otéká zápěstí kvůli zadržování vody.
Poškození periferních nervů
Péči neurologa vyžaduje také druhá možná příčina, která připadá v úvahu, pokud někoho opakovaně trnou prsty horních i dolních končetin, ať už ve stejnou, či různou dobu. Může to signalizovat poškození mnoha periferních nervů, pak jde o polyneuropatii – u nás nejčastěji diabetickou nebo alkoholickou, ale příčin je mnoho, včetně těch neobjasněných.
Raynaudův syndrom
Když prsty nejen brní, ale navíc mění barvu – nejprve blednou a pak naopak zčervenají a přidává se bolest, půjde nejspíše o Raynaudův syndrom, někdy se též hovoří o Raynaudově příznaku či fenoménu. Nejčastěji bývají postiženy prsty, ale může se to týkat i celých rukou či nohou. Někdy není příčina syndromu zcela zřejmá, ale jde o projev přemrštěné aktivity nervů kolem drobných kožních cév, typické je to zejména pro mladší stresované ženy, které bývají postiženy pětkrát častěji než muži. Minimálně se část vlivu přisuzuje i hormonům, protože se potíže často objevují poprvé v pubertě a po klimakteriu naopak mizí. Častěji je ale Raynaudův syndrom sekundárním příznakem, který jen doprovází nějakou jinou hlavní potíž, ať už to jsou neurologické problémy, stavy po úraze, či problémy s oběhovým systémem. Podle lékařů je v tomto případě na místě odborné vyšetření. Jde nejspíše o příznak onemocnění tepen, které spadá do kompetence interních lékařů.
Názvem karpální tunel se označuje úzká štěrbina v oblasti zápěstí, která je ze tří stran obklopena zápěstními kůstkami a ze čtvrté strany na ni naléhá pevný zápěstní vaz. Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejčastějších útlakových syndromů. Vzniká permanentním stlačením středového nervu (nervus medianus), k němuž dochází nejčastěji přetížením, úrazem, otokem některé ze šlach, kostní ostruhou, dislokací či výpotkem, což je pak příčinou bolestí a trnutí. Hlavními původci vzniku jsou chronické přetěžování zápěstí nebo dlouhodobé vystavení zápěstí tlaku. Nejvyšší výskyt se udává u zaměstnání, kde je požadována dlouhodobá práce na počítači, dále u hry na klavír a podobně. Pokud není práce na počítači z ergonomického hlediska v pořádku, dochází k trvalému tlaku na zápěstí, čímž dojde ke zbytnění vazu kryjícího karpální tunel, který začne utlačovat nerv. Problém může být také důsledkem onemocnění zánětu žil nebo vazů. Objevuje se také velmi často v těhotenství, neboť pro toto období je charakteristické zadržování vody a tvorba otoků. Celkově je jeho výskyt až 4x častější u žen než u mužů a takřka vždy se vyskytuje na dominantní ruce. Během života se diagnostikuje asi u 4 % obyvatelstva.
Mozkové či hlavové nervy, latinsky nervi craniales, jsou nervy periferní nervové soustavy, které na rozdíl od spinálních nervů vycházejících z míchy, vystupují z mozkového kmene (prodloužené míchy, Varolova mostu a středního mozku). Z mozkového kmene vystupuje třetí až dvanáctý hlavový nerv, první a druhý hlavový nerv jsou vývojově výchlipkami mozku. U člověka existuje 13 párů hlavových nervů, tradičně jich je ale rozlišováno pouze 12, označovaných číslicemi od I do XII. Zbývající pár, objevený později, nervus terminalis, je ve skutečnosti první. Aby nebylo nutné měnit tradiční číslování, označuje se číslem 0. Většina nižších obratlovců má 17 párů hlavových nervů (oproti blanatým mají navíc nervy postranní čáry). Společně s míšními (spinálními) nervy tvoří mozkomíšní (cerebrospinální) nervy. Jedná se o párové struktury vystupující z mozkového kmene, výjimku tvoří I. a II. hlavový nerv.
Rukou je v anatomii i v medicíně označována část horní končetiny od zápěstí až ke konečkům prstů. Je to oblast, ve které se nachází spousta cév, nervů, šlach a svalů a všechny tyto struktury mohou být poškozeny při práci rukama v běžném životě, stejně jako bývají postiženy různými onemocněními.
Příčin bolesti rukou je velmi mnoho. Jde o nemoci, které se vyskytují velmi často, ale také stavy vzácnější. Mezi nejčastější příčiny bolesti rukou patří:
Syndrom karpálního tunelu – jde o útlakový syndrom čili onemocnění způsobené útlakem nervu (nervus medianus), který prochází specifickým tunelem v zápěstí, aby se z předloktí dostal do oblasti dlaně – karpálním tunelem. Příčin způsobujících útlak je mnoho: změny ve stavbě stěn tunelu, poúrazové změny, změny v karpálním tunelu způsobené záněty v této oblasti. Léčba je buď konzervativní (neoperační), kdy se do oblasti nervu podávají injekce místních znecitlivujících látek či kortikoidních hormonů, které brání zánětu. Nebo druhou možností je léčba operační, kdy lékař při místním znecitlivění provede protětí vazu tvořícího stěnu karpálního tunelu a tím se pro nerv vytvoří místo.
Úrazy – jsou druhou nejčastější příčinou bolestí kloubů na ruce. Ruce jsou velmi namáhanými částmi těla a zřejmě i nejvíce používanými. K úrazům dochází často a jsou různé od pořezání, popálení až po vykloubení článků prstů a jejich zlomeniny. Pokud nejde o opravdu malé ranky, měly by vždy být prohlédnuty lékařem.
Osteoartróza neboli artróza – jde o nejčastější onemocnění kloubů. Léčba je individuální, záleží na stupni artrózy.
Revmatoidní artritida (známá také jako revma) – může být další příčinou bolestí rukou. Je to onemocnění, během kterého náš vlastní imunitní systém (obranný systém)napadá klouby a způsobuje v nich vleklý zánět, čímž dochází k poškození chrupavek a jiným změnám v kloubu, které jsou bolestivé, omezují a v horších případech nevratně brání v pohybu v daném kloubu. Nemoc se soustřeďuje především na malé klouby ruky, zápěstí. Léčba se snaží zejména o zachování pohyblivosti kloubů.
Dna – je to onemocnění způsobené nadměrným ukládáním kyseliny močové v kloubech. Dna se projevuje ostrými bolestmi (dnavý záchvat). Léčba je medikamentózní a je nutná přísná dieta.
Záněty – v oblasti rukou může dojít k zánětům mnoha struktur, které jsou v ruce uloženy dosti natěsno, díky čemu se zánět může šířit na okolní tkáně. Každý zánět patří do rukou lékaře, který naordinuje adekvátní léčbu.
Postižený se ve většině případů u obrny nervus facialis, což je latinský název lícního nervu, ráno probudí a z koutku úst mu vytékají sliny. V zrcadle zjistí, že nemůže zavřít oko, které slzí. Nemůže ani mrknout, na postižené straně jsou vyhlazené vrásky a asymetricky pokleslý ústní koutek.
Velký otok tváře je také hlavním příznakem příušnic. Při nich virus napadá tkáň příušní slinné žlázy, která se nachází ve tvářích. Ty jsou pak nateklé a v ústech na sliznici tváře u horních stoliček je viditelná boulička, která odpovídá oteklému vývodu ze slinné žlázy. Při zatlačení na žlázu může být viditelný výtok sekretu z bouličky. Díky očkování jsou dnes příušnice méně časté.
Otok tváře může být dále způsoben cizí tělesem v kůži nebo chorobným procesem, který v ní probíhá.
Mimo jiné může být způsoben rovněž rakovinou slinných žláz. Onemocnění postihuje ve většině případů příušní slinnou žlázu, která se nachází v tváři před boltcem. Žláza je zduřelá, tvář působí otekle. Jelikož se v okolí žlázy nacházejí větve lícního nervu (nervus facialis), může otok a zduření způsobit jeho útlak, což vyvolá obrnu obličejových svalů. Na straně nádoru je pak koutek povislý, vrásky jsou vyhlazené, jazyk je stočen ke straně, může být i povislé víčko.
Někdy jsou ale dříve objeveny až metastatické projevy, jakými je zvětšení krčních uzlin, než vlastní nádor, jehož projevy mohou být spíše nespecifické. Pokud má pacient otok tváře, měl by vyhledat lékaře, který určí příčinu a případnou léčbu. U nádoru se provádí chirurgické odstranění.
