OCTOMILKY LIKVIDACE je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Aby se z vašeho mazlíčka nestal „bleší autobus“, snažte se ho ochránit preventivně. Budete chránit i sebe. A nebojte, pomoc naštěstí existuje, i když už jste nevítané hosty v srsti našli. Blechy na zvířatech nežijí. Mají své kolonie, které si dělají v pelíšku domácího mazlíčka, v polstrovaném nábytku nebo třeba v koberci či matracích. Psí blechy na zvířatech najdeme jenom v tu dobu, kdy sají krev.
Babské rady
Správná diagnostika blech: V domácím prostředí vám postačí hustý hřeben, bílý ubrousek a trocha vody. Srst zvířete pečlivě vyčešte a to, co vám ulpí na hřebeni, přeneste na mokrý bílý ubrousek a rozetřete prstem. Takto hledáme bleší trus. Ten vypadá jako malá zrnka máku, a jelikož se většina nasáté krve vyskytuje v trusu blechy, tak okolo zrnek na mokrém ubrousku vznikne hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve.
Existují i babské rady na odstranění blech, ale ty moc nefungují, a tak je lepší přiklonit se ke komerčním přípravkům.
Odstranění blech na zvířeti: Existuje spousta přípravků, které se dají pořídit u veterinárního lékaře a někdy dokonce přímo v lékárně. Vždy je důležité respektovat druh zvířete (pro kočky mohou být některé psí přípravky toxické), věk zvířete (u štěňat, koťat musíme používat určitou účinnou látku, množství přípravku), hmotnost (abychom zvíře nepředávkovali) a zdravotní stav (u zvířat nemocných musíme postupovat obezřetněji, stejně tak i u březích či kojících). Musíme si v příbalovém letáku k výrobku bedlivě prostudovat omezení pro jeho použitelnost. Nevíte-li si rady a máte pochybnosti, neváhejte se zeptat veterináře. Na trhu je nepřeberné množství přípravků a způsobů aplikace. Velmi oblíbenou se stala takzvaná forma spot-on. Jsou to malé pipetky naplněné tekutinou, které se kápnou na kůži v oblasti lopatek. Z těch velmi účinných látek jmenujme především fipronil, permethrin, selamectin či imidacloprid. U štěňat se doporučuje použít přípravky ve spreji, vzhledem k snadnému dávkování. V dlouhodobé strategii ochrany proti blechám jednoznačně vedou kvalitní „antibleší“ obojky s obsahem imidaclopridu, flumetrinu, propoxuru, deltametrinu a jejich kombinace. U většiny platí, že čím vyšší kvalita přípravku, tím vyšší cena. Nově přišly na trh také léčiva ve formě tablet. Jsou velmi účinná a vzhledem k tomu, že spousta jiných účinných látek v dnešní době přestává na blechy fungovat, staly se velkým hitem.
Asanace: Je nutné si pamatovat, že 95 % blech žije ve vnějším prostředí, proto je likvidace dospělých blech, kukel a vajíček vyskytujících se v okolí vašich mazlíčků naprosto nezbytnou součástí. Lze ji provést chemicky, tedy cestou přímé likvidace parazitů a jejich vývojových stadií postřikem nebo vytřením prostředí vhodným preparátem. Používají se přípravky s účinnou látkou permethrin, tetramethrin a cypermethrin. K úspěšnému ozdravění prostředí a prevenci patří i časté luxování, praní a mechanická očista povlaků, psích pelíšků a koberců.
V boji s blechami si musíme uvědomit hlavně fakt, že nebojujeme pouze s blechami na kočkách samotných, ale hlavně s blechami v prostředí (je jich mnohem víc). Základem úspěšného vymýcení blech jsou tedy dva hlavní body: zbavit se blech v prostředí a zbavit se blech na zvířatech.
Naštěstí existuje spousta přípravků proti blechám. Některé jsou volně prodejné v drogerii či v lékárně, některé jsou dostupné pouze u veterináře. Jedná se o šampony, pudry, spreje, obojky, spot-ony (pipety) a tablety. Jak jsme již zmínili, blechy jsou velmi rezistentní. Před 20 lety je člověk zabil prakticky čímkoliv, ale dnes je situace daleko komplikovanější, jelikož jsou blechy odolnější.
Mějte na paměti, že volně prodejnými preparáty se blech nikdy nezbavíte. V podstatě pouze zbytečně vyhazujete peníze a plýtváte energií.
U koček jsou v současnosti pouze 4 spolehlivě působící produkty. Jsou to pipety Stronghold, Advocate, Bravecto a tablety Comfortis. Jakýkoliv jiný přípravek je pouze kompromisem, který nevede k úspěchu.
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností: První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty.
V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, škodili byste nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností. První z nich je koupě šampónu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti. Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy. Přípravek použijeme dle návodu na obalu. Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuelně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid. Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo bývá přibalen k přípravku proti vším. Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme (spláchneme). Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do kolektivu. Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet dávkování. Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi, který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou látku. V žádném případě nezvyšujte dávky, tak byste škodili nemocnému, ne vším. K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život nemocného.
Při silné bolesti se používají léky k tlumení obtíží trávicího ústrojí (antacida), které sníží kyselost a na krátkou dobu pomohou. Situaci však neřeší. Nejpoužívanější a nejúčinnější jsou léky blokující sekreci kyseliny chlorovodíkové v žaludku, zejména blokátory protonové pumpy. Pokud je u pacienta s žaludečním vředem objeven Helicobacter pylori, měla by být součástí léčby i jeho likvidace. Na to se používají antibiotika. Chirurgická léčba žaludečních vředů se provádí zcela výjimečně, a to pouze při komplikacích. Jde zejména o krvácení, proniknutí vředu do břišní dutiny, neprůchodnost žaludku nebo dvanácterníku nebo podezření na zhoubný nádor.
Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.
Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.
Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.
Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.
Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jso
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Jak se zbavit blech u zvířat? Mějte na paměti, že vajíčka jsou patrně největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, které se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, znovu obsadí zvířata. Blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objevuje nanovo. Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musejí být všechna přítomná zvířata ošetřena proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musejí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou dvakrát za rok, je to k ničemu.
Jak se zbavit blech doma? V domácnosti se parazita trvale zbavíte především důsledným odblešováním zvířat. Blechy, které se narodí, se později infikují přípravkem ze zvířete a zemřou nebo se jeho krve nenapijí a zemřou hlady. Celé to trvá přinejmenším týdny, spíše však měsíce. Okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Pokud je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se však počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si to se zásahovou firmou ujasnit.
Pokud půjdete na blechy svépomocí, pusťte se do celé domácnosti. Rozhodně vyperte nebo ošetřete zvířecí pelíšky. Vhodné je vyprat i všechno ložní prádlo a další věci, ve kterých by se podle vás mohly držet blechy. Častěji a důkladně také luxujte. Podle některých zkušeností se vyplatí používat i parní čistič.
Soustřeďte se na škvíry kolem prahů, mezi prkny podlahy, na zvířecí pelechy. Po prvním vysátí postříkejte podlahy přípravkem proti hmyzu a tak ob dva dny pokračujte ve vysávání. Vhodný je bezsáčkový vysavač, kdy po vysátí vysypejte zásobník. Vysypávání obsahu luxu je důležité, protože se vám jinak budou blechy líhnout uvnitř. Poté ošetřete vyluxované a vytřené podlahy ještě přípravkem proti lezoucímu
U blech platí podobné pravidlo jako u vší, když nezlikvidujete všechna vajíčka, nepodaří se vám bleší armádu zcela vymýtit. Stále se budou líhnout další a další jedinci. Hledejte proto výrobky, které si při hubení poradí i s blešími vajíčky a larvami nebo které mají minimálně měsíční účinnost. To zajistí, že přípravek zlikviduje také mladé blešky. Zeptejte se v lékárnách nebo prodejnách pro zvířata. Než ale vyberete přípravek, důkladně si přečtěte jeho obal. Některé výrobky blechy ničí, jiné je jen odpuzují.
V mnohých domácnostech se blechy můžou zcela vymknout kontrole. Zvíře roznáší blechy všude – do koberců, podložek, pohovek, matrací, ložního prádla. Může se proto stát, že při přemnožení budou skákat po celém bytě a nepohrdnou lidskou krví. V takovém případě se vrhněte do pořádného úklidu. Na rozdíl od štěnic se blech můžete zbavit sami i bez odborníků, a to pořádným úklidem. Důležité je nevynechat ani kousek bytu. Vysávejte pečlivě všechny koberce, kouty i škvíry. Vydrhněte všechna místa horkou vodou, vyklepávejte oblečení, často perte. Všechna vajíčka je nutné mechanicky odstranit, například vysavačem. Jestliže už ale nemáte sílu blechy ničit sami a pořád máte byt plný skákajících potvůrek, obraťte se na odborníka. Před návštěvou odborníků je potřeba důkladně připravit celý byt. Odborník používá reziduální postřik nebo v horších případech ho kombinuje se studeným nebo horkým aerosolem.
Blechy ve vlasech se dají odstranit octem. Postup je stejný jako u vší. Nebojte se použít na blechy ve vlasech ocet proti vším. Jen pro zajímavost: naše společnost bojuje proti parazitům ve vlasech, ovšem jiná kultura je vyhledává. Mezi kuvajtskými dívkami je populární pěstování živých blech ve vlasech za účelem „posílení kořínků a urychlení růstu vlasů“, informují místní noviny. Lahve s živými blechami se dají koupit v obchodech se zbožím pro lázeňské procedury. Cena pěti blech činí asi 19 dolarů. Zákazníci jsou přesvědčeni, že když blechy štípají lidskou kůži, normalizují tím tok krve, což vede k urychlení růstu vlasů a stimulaci málo aktivních vlasových cibulek. Očekávaným výsledkem mají být tedy husté a dlouhé vlasy. Vypadání vlasů má být omezeno na minimum. A tak nejen u dívek se blechy těší popularitě, také muži si přejí odvrátit plešatění. Prodavači blech tvrdí, že si dávno všimli zvýšené poptávky po hmyzu. Spolu s blechami se pak ve stejných obchodech dá koupit prostředek na jejich vyhubení pro případ, že zákazníci nebudou spokojeni s výsledkem štípnutí.
Na blechy v posteli se jako nejlepší prostředek jeví přípravek Biokill. K dispozici máte velké pětilitrové balení a vystříkat jím jde naprosto všechno. Je vyzkoušený, neničí tkaniny ani barvy, takže není problém postříkat koberce, sedačku, postel. V domácnosti může ublížit pouze rybičkám v akváriu. Napoprvé se postřik opakuje po týdnu, pak několikrát po čtrnácti dnech.
Přípravky na vši jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Léčba se zahajuje pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupuje se takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností.
První z nich je koupě šamponu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti.
Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy.
Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále se léčba podpoří vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a poté likvidujeme spláchnutím.
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami i s vlasem. Vajíčka
Samička dospělé vši se pohybuje ve vlasech, několik hodin po kopulaci začne klást vajíčka (hnidy). Tyto hnidy lepí na vlasy těsně při pokožce speciálním, velmi účinným lepidlem, které je bílkovinné povahy a odolává působení vody, šamponů i česání vlasů běžným hřebenem. Tvrzení, že hnidy se nelepí na barvené vlasy, je mylné, lépe řečeno ne vždy pravdivé. Proto se likvidace vší obarvením vlasů nepokládá za dostatečné opatření.
Hnidy lze nalézt obvykle v oblasti za ušními boltci a na týle. Z hnid se za 8–10 dní líhnou larvy (nymfy), které jsou již podobné dospělým vším. Jsou ihned schopné bodat a sát krev. Po trojím svlékání se nymfa opět přibližně za 8 dní promění v dospělou veš. Ta se dožívá maximálně dalších 30 dní, za které ovšem dokáže naklást několik desítek hnid.
Pokles počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytů se rozlišuje na lymfopenii, neutropenii a monocytopenii.
Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů po chemoterapii nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou úmrtí.
Příčiny
Akutní infekce: V úvodu akutního infekčního procesu může dojít k paradoxnímu dočasnému snížení počtu bílých krvinek, relativně časté je to u septických stavů (otrava krve). Toto snížení je pak následováno očekávatelným zvýšením počtu bílých krvinek. Jako zcela speciální příčinu uveďme onemocnění AIDS při infekci HIV virem, který cíleně ničí jeden konkrétní podtyp T-lymfocytů zodpovědný za koordinaci imunitních reakcí.
Léky: Některé léky výrazně snižují počty bílých krvinek, většinou v důsledku poškození kostní dřeně. Jde například o některé přípravky používané k chemoterapii a o některá imunosupresiva. Velmi závažný podtyp je takzvaná febrilní neutropenie, kdy vlivem těchto léčiv dochází k poklesu jinak nejčastějších bílých krvinek, neutrofilů. Stav je spojen s těžkým poklesem počtu neutrofilů v krvi a s horečkou, může se snadno zvrhnout ve smrtelně probíhající infekci. Léčbou je podávání speciálních a drahých růstových faktorů, které stimulují tvorbu bílých krvinek. Pokles bílých krvinek nastává i po podávání některých antipsychotik a léků proti epilepsii.
Toxické sloučeniny: K poklesu počtu bílých krvinek dochází například vlivem chronických otrav některými těžkými kovy, jako je například arzén.
Hypersplenismus: Jedná se o zvýšenou aktivitu sleziny, která začne nadměrně vychytávat a skladovat krevní buňky a destičky. Hypersplenismus může vzniknout primárně poruchou sleziny, nebo může doprovázet jiná onemocnění.
Onemocnění kostní dřeně: Nedostatek tvorby bílých krvinek v kostní dřeni může být přítomen u hematologických chorob, jako je myelofibróza a aplastická anémie. Kostní dřeň může být kromě léků poškozena i ozařováním a po chemoterapii. Při chemoterapii jsou podávána cytostatika, která poškozují rychle se dělící buňky, hlavně nádorové, ale také má vliv na rychle rostoucí zdravé buňky (vlasové kořínky, buňky sliznic, krvinky). Pokles hladiny krvinek se obvykle projevuje 6.–10. den po podání chemoterapie. Neutrofily vznikají v
Protonová terapie je druh radioterapie vyvíjený pro léčbu onkologických onemocnění. Hlavní výhodou protonové terapie by mělo být lepší zacílení předávané energie na nádor, menší poškození okolní tkáně a tím i menší vedlejší účinky než u běžné radioterapie. Korpuskulární charakter protonů na rozdíl od fotonů způsobuje, že protony předávají tkáním před nádorem relativně málo energie a po předání maxima své energie na zaměřené místo (Braggův vrchol) se prakticky zastavují. To dovoluje používat větší dávky záření a zvýšit pravděpodobnost likvidace nádoru. Uvedené výhody by měly být největší při ozařování nádorů v blízkosti citlivých struktur, jako jsou nádory mozku, krku, očí, slinivky břišní, jater, nebo prostaty.
Na stůl bílé barvy jsou namířeny dva laserové paprsky, jejichž protnutí ukazuje, na které místo pacientova těla bude směřovat proud okem neviditelných protonů. Na těle pacienta se nakreslí značky, laserový křížek ukazuje místo, kde se bude ozařovat. Poloha pacientova těla je při léčbě protony klíčová, jelikož jejich svazek směřuje jen na nádor. Ozařovat se může z různých směrů. Aby se pacient nehýbal, používají lékaři fixátory. Jedná se o dezinfikovatelné matrace naplněné vzduchem, které pomáhají udržet pacienta nehybného při léčbě nádoru, který se nachází třeba v hrudníku nebo pánvi. V případě, že se ozařuje nádor v hlavě či krku, musí mít pacient kvůli znehybnění masku z plastu tvarovatelného teplem, která se vyrábí na míru. V extrémních případech využívají lékaři při fixaci otisky čelisti. Ovšem ani tyto pomůcky neudrží malé děti v klidu, a proto se dětští pacienti do pěti let uspávají.
U protonové léčby hrají roli milimetry. Proto je na celém procesu nejdelší polohování těla pacienta na ozařovacím stole. Pobyt v místnosti může trvat i déle než půl hodiny, přičemž samotné ozařování protony zabere přibližně 3 minuty. Robotický stůl o nosnosti 250 kilogramů si automaticky upraví polohu ozařovaného místa nakláněním tak, aby byla přesná. To, aby se následně pacient nepohnul, hlídá dvojice stereoskopických kamer na stropě. Pokud pacient například zakašle, záření se přeruší a nastavení se znovu opakuje. Poté se ozařování dokončí. Samotný proud protonů není pouhým okem vidět. Záření předá do tkáně energii, která poškozuje nádorové buňky, a to tak, že vnese chybu do jejich DNA. Tyto nádorové buňky postupně odumírají a nádor je nahrazen jizvením ve formě vaziva.
Léčba protony obvykle trvá 20 minut při jedné návštěvě. Ozařování má ve většině případů několik cyklů, pacienti proto musí do zařízení docházet opakovaně. Až na děti, u kterých to vyžaduje jejich zdravotní stav,
