OSNOVA

Diagnostika Non-Hodgkinova lymfomu

Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.

Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.

Zdroj: článek Non – Hodgkinův lymfom

Osnova kazuistiky

1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince

Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!

2. Popis a analýza případu

• a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
• b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
• c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
• d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně

3) Průběh

• a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
• b) Vývoj případu – účinnost
• c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
• d) Prognóza – předpokládaná trvalost, udržitelnost výsledků
• 4) Návaznost
• 5) Diskuze případu: Alternativní možnosti řešení případu, případná úvaha

Vzory

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s Alzheimerovou chorobou.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta po CMP.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s hypertenzí.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s diabetem.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s CHOPN.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s Parkinsonovou chorobou.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s demencí.

Zdroj: článek Kazuistika pacienta

Kazuistika dítěte

Osnova kazuistiky u dítěte

• 1. Úvod
• 2. Uvedení případu
• 3. Anamnéza
• 3.1 Rodinná anamnéza
• 3.2 Osobní anamnéza dítěte
• 4. Problémy (zvláštnosti) dítěte
• 5. Návrh případné intervence
• 6. Prognostická úvaha

Vzory

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s poruchou chování.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte předškolního věku.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte v MŠ.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s autismem.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s ADHD.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s mentální retardací.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s DMO.

Zdroj: článek Kazuistika pacienta

Projevy na pohřbech

Poslední rozloučení zesnulého člověka mají obvykle na starosti jeho příbuzní, kteří rozhodují o tom, jak bude pohřební akt vypadat, kde se bude konat, kolik přijde lidí, jestli součástí bude i hostina, kdo tam promluví atd. Při rozhodování se mohou řídit přáním zemřelého, pokud nějaké projevil za svého života, nebo tím co o něm vědí, co se k němu hodí atd., případně sami vyberou to, co považují za nejlepší. Důležitá je v neposlední řadě také finanční stránka, protože uspořádání pohřbu není nejlevnější záležitostí. Je třeba zajistit si pohřební službu, která se postará o zemřelého (uložení do rakve, také i umytí zemřelého, oblečení a další nutné úpravy), zajistit parte, rozhodnout o způsobu pohřbení (do země v rakvi, nebo kremace), místo pohřbení, nebo uložení urny, místo pro smuteční obřad (pokud o něj pozůstalí stojí), případně pro smuteční hostinu. S tím vším může pozůstalým pomoci právě pohřební služba, která vychází z přání pozůstalých. Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb, jehož součástí bude i smuteční obřad, musí se rozhodnout, jestli jeho součástí bude i pohřební řeč. Pohřební řeč není vždy nutná, je možné mít jen jednoduchý obřad, při němž bude puštěna vhodná hudba a pozůstalí a další lidé, kteří se přišli rozloučit, jen k rakvi položí květiny a věnce a v tichosti se rozloučí se zemřelým. V případě, že se pozůstalí rozhodnou pro smuteční obřad se smutečním projevem, musí si zvolit vhodného řečníka. V takovém případě se nabízí několik možností. Jednou variantou je, že řeč přenechají profesionálovi, který buď působí u pohřební služby, nebo pod pohřební síní. Takový řečník jim předá dotazník, do něhož vyplní základní informace o zemřelém a to, co si přejí, aby na pohřbu zaznělo. Výhodou tohoto řečníka je, že ví, jak se má obléci, umí mluvit a nenechá se ničím rozhodit. Jeho projev ale může na někoho působit neosobně. Další variantou je, že řečníkem bude někdo blízký zemřelému. Nemusí se vždy jednat o příslušníka jeho rodiny, řeč může mít i nejlepší přítel, nebo někdo jiný, kdo zemřelého dobře znal. Při některých pohřbech se dokonce střídá více řečníků, někdo promluví za rodinu, pak třeba některý přítel, kolega atd. V takovém případě je důležité, aby řečníci své projevy sladili a „nelezli si do zelí“. Není třeba, aby se všechny informace opakovaly, každý by se pak měl držet svého okruhu. Mnohem jednodušší situace je, když mluví jen jeden řečník. Ten by měl samozřejmě při tvorbě své řeči respektovat pravidla tohoto slohového útvaru a i při samotném obřadu musí dbát na správnou etiketu vycházející z dané situace.

Projev, který si řečník sám připraví, musí odrážet jeho

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Smuteční řeč na pohřbu

Osnova

• Poděkování
• Oslovení
• Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
• Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
• Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
• Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
• Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
• Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň

Podklady pro profesionální smuteční projev:

• Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
• Datum a místo narození
• Jména rodičů zesnulého/zesnulé
• S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
• Poslední zaměstnání
• Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
• Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
• Počet a jména dětí
• Počet a jména vnoučat
• Počet a jména pravnoučat
• Povahové rysy
• Zájmy, záliby
• Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
• Se zesnulým/zesnulou se loučí ......
• Báseň ano/ne

Zdroj: článek Smuteční řeč a její ukázky