PANKREAS ATROFIE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Některé z příznaků menopauzy se mohou objevit již několik let před zástavou menstruačního krvácení. Lékaři obecně používají termín perimenopauza, což znamená časové období před začátkem menopauzy až do konce prvního roku samotné menopauzy. Menopauza je definována tak, že žena nemá 12 po sobě jdoucích měsíců menstruaci. Příznaky menopauzy se objevují postupně, zatímco vaječníky jsou stále funkční a žena mívá menstruaci. Symptomy se mohou začít projevovat po 4. dekádě života a mohou přetrvávat po celá léta až k nástupu menopauzy. Jejich výskyt způsobuje pokles hladiny hormonů produkovaných vaječníky (estrogen a progesteron), což je i příčinou toho, že je u žen po čtyřicítce otěhotnění stále možné, ale mnohem méně pravděpodobné. Závažnost a trvání příznaků je individuální, některé ženy mohou mít pouze minimální symptomy po dobu jednoho nebo dvou let, zatímco jiné mohou zažívat některé z příznaků i po dobu několika let. U většiny žen dochází k postupnému přechodu do menopauzy s pomalým nástupem příznaků, u některých žen však menopauza přichází brzy (předčasně). Jde často o menopauzu způsobenou selháním vaječníků, nebo jde o takzvanou „chirurgickou menopauzu“, což znamená chirurgické odstranění fungujících vaječníků.
Přechod u žen - příznaky
Návaly horka a noční pocení
Návaly horka se projevují jako náhlý pocit tepla v horní části těla, obvykle jsou nejvíce pociťovány v obličeji, na krku nebo hrudníku. Kůže na obličeji, krku a hrudníku může být nerovnoměrně zarudlá (červené skvrny), s náhlým pocením. Můžete cítit změnu ve své tepové frekvenci, cítíte velmi rychlý pulz, nebo nepravidelný a silnější než obvykle (palpitace). Návaly horka, které se vyskytují během noci, se nazývají noční pocení. Většina návalů trvá jen pár minut, nejčastěji k nim dochází v prvním roce po poslední menstruaci.
Problémy se spánkem
Mnoho menopauzálních žen má problémy se spánkem nejen kvůli nočnímu pocení, ale příčinou mohou být i pocity úzkosti. Možná následně zjistíte, že nedostatek spánku vede k vaší podrážděnosti a že se objevují problémy s krátkodobou pamětí a schopností soustředit se.
Vaginální příznaky
V době menopauzy můžete zaznamenat vaginální suchost, svědění nebo nepohodlí. To je často příčinou nepříjemného, či dokonce bolestivého pohlavního styku (dyspareunie). Kombinované příznaky jsou známé jako vaginální atrofie. Asi třetina žen má symptomy vaginální atrofie krátce po menopauze, malé množství žen mívá tyto příznaky později. V některých případech mohou vaginální atrofie přetrvávat déle než 10 let po poslední menstruaci. Pokud již trpíte vaginálními problémy, je pravděpodobné, že budou pokračovat nebo se zhoršovat v průběhu času, pokud nebudou léčeny.
Močové příznaky
Během menopauzy je pravděpodobnější, že dochází k častému opakování infekce močových cest, (zánět močového měchýře). Můžete cítit naléhavou a častou potřebu močení.
V naší poradně s názvem RAKOVINA PANKREAS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
ahojky naší dceři zjistili rakovinu slinivky loni v únoru po porodu. snaží se být silná, ale já jí to nevěřím.dá se tato forma rakoviny vyléčit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Každé onemocnění je možné léčit. Když pak pacient k tomu ještě sám chce, tak to jde ještě lépe. Proto byste měla své dceři důvěřovat a podporovat ji v jejím přesvědčení, protože naděje umírá poslední. Když bude mít vaše dcera ve vás podporu, tak se ji to bude určitě lépe zvládat, než když jí nebudete věřit.
Pankreas má vzhled šedě růžové velké slinné žlázy se zevně patrnou kresbou lalůčků. Slinivka břišní je dlouhá 12–16 cm a její hmotnost je 60–90 g. Má protáhlý tvar a makroskopicky se dělí na 3 základní části, a to hlavu (caput), tělo (corpus) a ocas (cauda).
Nachází se za žaludkem: táhne se po zadní stěně břišní od duodena (dvanácterníku) až ke slezině. Slinivka břišní patří mezi žlázy s vnitřní i vnější sekrecí a řadí se k trávicímu ústrojí.
Buňky pankreatu obsahují a vylučují definitivní enzymy a proenzymy: bílkoviny se štěpí díky trypsinogenu (trypsinu) a chymotrypsinogenu (chymotrypsinu), pro štěpení škrobů a cukrů (až na monosacharidy) produkuje pankreas amylázu a tuky jsou štěpeny prostřednictvím lipázy.
Homogenní = mající stejnorodé složení, strukturu, stejnorodý; pankreas = slinivka břišní, tudíž tento termín označuje, že je slinivka v pořádku, bez nálezu.
V naší poradně s názvem ATROFIE SLINIVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše.
Dobrý den.
Byla mi zjištěna atrofie slinivky. Jaký lék mám užívat, aby se mi zlepšilo trávení.
Mohu cvičit jógu?
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jóga bude dobrá volba. Mnoho nemocí tkví v mysli a jóga dokáže v tomto ohledu pomoci. Začněte co nejdříve a tešte se na krásné výsledky tohoto cvičení.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Ve svém příspěvku SLINIVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František .
Dobrý den nemůžete mi prosím poradit beru tramal a algifen na bolesti ale nepomáhá to už si nevím rady
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Růžena.
Dobry den. Na sonu mě byla zjištěno Pankreas nezvetsen, s difusne zhrubelou strukturou a vyšší echogenitou. Můžete mě prosim říct, co to znamená a jak moc je to pro mne ohrožující. Mohu pro to neco delat ? Za pripadnou odpověď predem dekuji
Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a k atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců. První známkou zrakové poruchy u atrofie terče po městnání je zvolna postupující, stranově často asymetrické, koncentrické zužování zorného pole s následným poklesem centrální zrakové ostrosti. Atrofie terče po městnání je nepřesně ohraničená, šedavě bílá papila s bělavě opouzdřenými, užšími a napřímenými retinálními cévami. Pokud je včas proveden dekompresní neurochirurgický zákrok, odezní edém terče obvykle během 1 až 2 měsíců. Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců.
Příznaky:
bilaterální otok, zpočátku může být asymetrický;
mírně navalitá hranice papily;
vyhlazená exkavace (vyhloubenina);
ojedinělé plaménkovité hemoragie;
zornicové reakce jsou normální;
zrakové funkce jsou dlouho neporušeny, první známkou je rozšíření slepé skvrny.
Ve svém příspěvku OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Zdravím Vás Otče od Kroměříže, mám 5letou vnučku, u které byl zjištěna celiakie/dle biopsie-částečná atrofie klků/Drží dietu, dá se s tím něco dělat, myslím tím užívání bylin?Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Edém terče zrakového nervu (ZN) je klinickým příznakem několika patologických stavů. Prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi nazýváme městnavou papilou (papiledémem). Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém rozlišujeme několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a jako poslední vzniká atrofie terče ZN. Charakteristickými známkami edému terče ZN jsou hyperémie disku ZN, setření jeho hranic, vyhlazení fyziologické exkavace, vznik papilárních a peripapilárních retinálních hemoragií, tvrdých a měkkých exsudátů, prosakování tekutiny do vrstvy nervových vláken a tvorba retinálních řas. Terč zrakového nervu je jednou z hlavních struktur, které se vyšetřují při oftalmoskopii. Nálezy na terči jsou často výchozím bodem pro diferenciálně diagnostickou rozvahu nejen u očních onemocnění, ale i u celkových chorob. Jak již bylo řečeno, edém terče je symptomem, kterým se manifestuje více klinických problémů. Mezi ně patří například zánětlivý edém u intraokulární neuritidy, ischemický edém u přední ischemické neuropatie optiku (AION – z anglického anterior ischemic optic neuropathy) či prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi.
Řadu let trvalo, než oftalmologové začali rozlišovat mezi oftalmoskopicky velmi podobným edémem terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a zánětlivým edémem při intraokulární neuritidě či ischemickým edémem. Termín městnavá papila je v Čechách vyhrazen pouze problému prosáknutí terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a jeho vyslovením se dělá vždy již jednoznačný a etiologicky velmi závažný závěr. Pokud je edém jiné etiologie nebo zatím nebyla přesně stanovena diagnóza, používá se označení edém nebo prosáknutí terče zrakového nervu. Zcela běžně a naprosto správně však lze používat „širší“ termín edém terče zrakového nervu i u městnavé papily. Toto názvosloví je také jedním z mála (vedle přídavných jmen označujících lokalizaci, například peripapilární), kde dosud zůstalo zachováno slovo papila k popisu intraokulární části zrakového nervu, tedy oblasti zadního segmentu oka, kde axony gangliových buněk opouštějí oční kouli. Jinak se v současné době již termín papila zrakového nervu nedoporučuje používat, protože vzhled zdravého terče zrakového nervu vyznačujícího se fyziologickou exkavací názvu papila (bradavičnatý výběžek) neodpovídá. V souladu se zahraniční literaturou se tedy upřednostňuje označení terč, hlava či disk zrakového nervu.
Vzhledem k tomu, že je městnavá papila významným objektivním příznakem nitrolební hypertenze, stojí v popředí zájmu nejen oftalmologů, ale i neurologů a neurochirurgů. Zda je tento symptom přítomen a v jakém rozsahu, je mnohdy hlavní otázkou, kterou má oční lékař zodpovědět při konziliárním vyšetření. Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém se rozlišuje několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a poslední vznik atrofie terče zrakového nervu.
Odhalené zubní krčky vznikají na základě atrofie parodontu, což se projevuje gingiválními recesy. Je to proces nezánětlivý. Jde vlastně o úbytek dásně u jednoho či více zubů ve viditelné oblasti chrupu, což ruší hlavně esteticky. Navíc krčky mohou být nadměrně citlivé.
Příčiny
Příčinou je atrofie parodontu, což se projevuje gingiválními recesy. Je to proces nezánětlivý. Citlivé zubní krčky vznikají po obnažení zuboviny v důsledku parodontózy nebo i nevhodné techniky čištění zubů, používáním příliš tvrdého zubního kartáčku a abrazivních zubních past. Úbytek zuboviny také mohou způsobit žaludeční kyseliny při chronickém zvracení. Obnažené citlivé zubní krčky pak bolestivě reagují na různé chemické podněty, jako jsou sladké, kyselé, chladné či teplé potraviny. Citlivost krčků bývá patrná i z fyzikálních podnětů, například prouděním vzduchu při otevřených ústech. Pokud se již pacient s těmito obtížemi potýká, je dobré omezit především konzumaci sladkých a kyselých potravin, které chemicky naleptávají dentin zubu.
Obnova
Tyto defekty se úspěšně řeší chirurgicky pomocí volných tkáňových štěpů, kdy se dáseň stahuje zpět a krček zubu je opět zakryt. Zjednodušeně to lze nazvat krytí krčků. Zákrok není pro pacienta nijak náročný, provádí se v místním znecitlivění a trvá cca 1 hodinu.
Obnažené krčky jsou nejčastější příčinou zvýšené citlivosti zubů. Účinným řešením je používat měkký zubní kartáček a zubní pastu na obnažené krčky. Zubní pasta na odhalené krčky obsahuje látky, které uzavírají dentinové kanálky, čímž snižují citlivost zubů na teplé a studené. Zároveň je potřeba osvojit si správnou techniku čištění zubů a používat mezizubní kartáčky.
Určitou úlevu přináší i vyplachování úst vodou po konzumaci chemicky dráždivé potravy.
Na trhu existuje několik přípravků, které by měly citlivost zubů snížit. Jsou to různé speciální zubní pasty, gely nebo ústní vody. Důležité je s obtížemi citlivých zubní krčků navštívit zubního lékaře, který přesně stanoví léčbu. V nejlehčích případech doporučí používání zubní pasty či ústní vody obsahující látky, jako je novamin, chlorid stroncia nebo fluoridy, v dalším stadiu pomůže potírání fluoridem cínatým či monooxalátem draselným, v horším případě se aplikuje dentinový bond či sklopolyalkenoát, další možností je zhotovení krčkové výplně například z kompozitu. Konečnou možností vyřešení citlivosti zubního krčku je endodontické ošetření, tedy devitalizace zubu.
Citlivým zubům také ulevíte pravidelným a šetrným používáním zubní pasty na obnažené krčky. Rovněž je vhodná ústní voda na odhalené krčky. Veškeré tyto pomůcky jsou dostupné v lékárně.
Kontraindikací u masti Dexametazon je přecitlivělost na účinnou látku a další složky použité v masti, nepoužívat na bakteriální (zejména tuberkulóza), virové, mykotické a parazitární infekce kůže, periorální dermatitidu, acne vulgaris, acne rosacea, dekubity, bércové vředy. Při aplikaci lokálních kortikosteroidů zejména u dětí je nutná zvýšená opatrnost.
Přípravek se nesmí dostat do kontaktu s očima, neboť hrozí vznik glaukomu nebo katarakty, a nesmí se ani nanášet na kůži v blízkosti oka (s výjimkou očních přípravků). Nedoporučuje se dlouhodobá aplikace na kůži obličeje. Neměl by se používat ani v oblasti pohlavních orgánů a konečníku. Ošetřování větších oblastí kůže (zvláště u dětí), dlouhodobá aplikace, okluze, použití v oblastech kožních záhybů či aplikace na porušenou kůži zvyšují nebezpečí vstřebání, a tím i vyvolání systémových účinků. Při dlouhodobém používání také hrozí ireverzibilní kožní atrofie.
Pokud se vyskytne sekundární infekce, musí být co nejdříve zahájena odpovídající protiinfekční léčba. I přes notoricky známé nežádoucí účinky jsou bohužel kortikosteroidy nadužívány, a vinu na tom má i nekázeň pacientů.
Pankreas divisum je vrozená vývojová vada slinivky břišní, při níž dochází k tomu, že nejsou spojeny její určité části. Slinivka je dlouhý plochý orgán, který se nachází mezi žaludkem a páteří. Její důležitou funkcí je trávení potravy.
Příčiny
V mnoha případech je tato vada nepozorovatelná a nezpůsobuje žádné problémy. Příčiny této vývojové vady nejsou známy.
Příznaky
bolesti břicha, obvykle v jeho polovině, které mohou být citelné až v zádech;
Pankreas produkuje trávicí enzymy (proteázy, lipázy, amylázy) a hormony inzulin a glukagon.
Ve slinivce se produkují tyto základní enzymy:
trypsin – hydrolyzuje bílkoviny na aminokyseliny
lipázy – štěpí tuky na glycerol a mastné kyseliny
amylázy – hydrolyzuje sacharidy na glukózu
Souhrnně je nazývána směs těchto enzymů pankreatická šťáva (succus pancreaticus), která je odváděna systémem vývodů do dvanáctníku. Zde se enzymy setkávají s tráveninou předzpracovanou v žaludku a podílejí se na jejím dalším chemickém trávení.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.
vrozená slepota
chybí prvky vizuálního orgánu;
chybí spojení mezi okem a mozkem;
rané dětství vývojová slepota
nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
juvenilní glaukom;
genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
získané slepota
věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
odchlípení sítnice;
důsledek mrtvice;
embolie nebo trombóza cév;
zranění;
infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
nádory, například uveální melanom
nemoci sklivce
Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.
U lidí až do 39. roku života je hlavní příčina slepoty oční atrofie.
Ve věkové skupině od 40. do 79. roku života, je nejčastější příčina diabetická retinopatie.
Ve věku 80 let je to věkem podmíněná makulární degenerace následovaná glaukomem. K nejvyššímu počtu vzniku slepoty (až u 48% ze všech slepých) dochází u lidí ve věku od 80 s věkem související makulární degenerací.
Existují různé důvody, které mohou vést k nízké hladině kortizolu. Nízká hladina kortizolu může být způsobena některými léky nebo špatnou funkcí nadledvinek a hypofýzy. Právě špatná funkce nadledvinek a podvěsku mozkového bývají nejčastější příčinou nízké hladiny kortizolu. Mezi primární příčiny nízkého kortizolu proto patří atrofie nadledvinek v důsledku nádoru nebo zánětu, který způsobuje odumírání buněk nebo autoimunní reakce. Také některé nemoci mohou mít vliv na nízkou hladinu kortizolu tím, že ovlivňují schopnost nadledvinek produkovat dostatečné množství kortizolu. Jednou z takových nemocí je autoimunitní polyendokrinní syndrom, což je autoimunitní postižení více endokrinních žláz, a vzácněji pak endokrinní porucha, tak zvaná Addisonova choroba. Addisonova choroba charakterizuje poruchu kůry nadledvinek, při které se snižuje tvorba hormonů kortizolu a aldosteronu.
Toxická polyneuropatie u alkoholiků vede chybnou výživou a nedostatkem vitamínů k poškození takzvaného předního rohu míchy a následně k symetrickému modelu zachvácení. Symptomy jsou: výpadek reflexů, atrofie svalů nebo úbytek svalů, především svalstva lýtek, jakož i snížení vnímání a tlaková bolest lýtek. Diagnóza je potvrzena důkazem o alkoholismu i jinými orgánovými poškozeními. V pokročilém stadiu může být zredukována rychlost nervové vodivosti. V EMG (elektromyografie) lze rozeznat patologické změny.
