PAPULY A PUSTULY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Skvrny na penisu jsou často neškodné, ale v některých případech mohou mít závažnou příčinu. Není tedy s podivem, že muži zneklidní, pokud se u nich takovýto problém objeví, mají obvykle strach, že se jedná o pohlavně přenosnou nemoc nebo určitou formu rakoviny. Skvrny však nejsou známkou sexuální infekce a nikdy nejsou příznakem rakoviny. Muži jsou také často znepokojeni fyzickým vzhledem svého přirození (tzv. uhrovitý penis), mají strach, že odradí své sexuální partnery.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se
Pustuly mohou odeznít samy od sebe. Pokud se tak nestane, existuje několik přípravků k jejich léčbě. Tyto přípravky jsou volně prodejné ve formě léků na akné, mýdel, krémů, pleťové vody. Tyto léky by neměly být použity na pustuly vyskytující se u přirození. Nejlepšími lokálními léky pro léčbu puchýřků jsou ty s obsahem peroxidu, kyseliny salicylové a síry. Nedoporučuje se používat přípravky s obsahem síry pro pacienty, kteří jsou na ni alergičtí.
Mnohé volně prodejné produkty jsou dostatečně účinné, protože vysušují vrchní vrstvu pokožky a absorbují přebytečný maz z pokožky. Některé produkty však mohou být příliš silné a způsobit tak extrémní vysušení pokožky. Pokud máte citlivou pokožku, je důležité, abyste kupovali produkty určené právě pro vás, aby nedošlo ke zhoršení vašeho zdravotního stavu (akné, puchýřků).
Puchýřky by se nikdy neměly mačkat, dloubat nebo odstraňovat – to by mohlo způsobit poškození pokožky nebo zhoršit infekci.
Vyhněte se používání olejů na bázi krémů nebo vazelíny. Tyto produkty mohou zhoršit stav pustul nebo zablokovat prodyšnost pórů a způsobit tak větší tvorbu puchýřků.
Velmi vhodné jsou i léky na předpis. Léky, které jsou často předepisovány k léčbě akné a puchýřků jsou:
Akné je jedním z nejčastějších příčin tvorby puchýřků. Pustuly akné se obvykle nacházejí na obličeji nebo krku. Také se mohou objevit na ramenou, hrudníku a zádech. Léze způsobené akné jsou zarudlé vystouplé hrbolky s viditelným bělavým hnisem na povrchu. Obrovskou roli při jejich vzniku hrají hormony. Takže by se dalo říci, že jsou běžné u dospívajících. Akné se však může projevit v každém věku. Jeho léčba není nějak složitá, postačí volně prodejné přípravky, v horším případě krémy, které jsou pouze na lékařský předpis. Nejúčinnější jsou krémy s obsahem benzoyl peroxidu, síry nebo kyseliny salicylové. Na závažné případy akné je možné předepsat perorální léky.
Rosacea
Rosacea je zánětlivé kožní onemocnění vyskytující se u dospělých. Často může být zaměněna za akné nebo ekzém, kvůli podobnému vzhledu. Za akné je kupříkladu zaměnitelná kvůli podobným zarudlým puchýřkům, které jsou stejně jako u akné naplněny hnisem. Rosacea má tendenci zhoršovat se v průběhu času. Příznaky se objevují v cyklech a trvají od jednoho týdne až po několik měsíců. Zatím není žádný účinný lék na rosaceu, ale mohou být použity lokální léky nebo perorální antibiotika.
Folikulitida
Folikulitida připomíná malé pupínky s bělavou šošolkou. Toto onemocnění může být způsobeno podrážděním z holení nebo nošením těsného oblečení, nadměrným pocením, kožním onemocněním, jako je akné nebo dermatitida. Puchýře se objevují kolem vlasových folikul na jakékoli části těla a často jsou svědivé. Někdy může být toto onemocnění bolestivé, ale obvykle se uklidní samo od sebe. Opakující se folikulitida je obvykle léčena antibiotiky nebo antimykotiky. Aktuální léky ke snížení svědění u akné jsou často používány i při léčbě folikulitidy.
Plísňové infekce
Také různé plísňové infekce mohou být odpovědné za výskyt puchýřků téměř kdekoliv na vašem těle. Candida je běžné plísňové onemocnění (infekce), která často infikuje ústa. Nejčastějším typem jsou afty, které jsou způsobeny bakteriemi, ty jsou většinou neškodné, ale když je imunitní systém oslaben léky nebo nemocí, může dojít k infekci. K léčbě aft se obvykle předepisují protiplísňové léky.
Infekce
Infekce obvykle způsobují drobné kožní onemocnění, ale mohou se přesunout do krevního řečiště, srdce či plic. Jsou časté u hospitalizovaných pacientů a u pacientů s chronickým onemocněním a oslabeným imunitním systémem. Nejúčinnější léčbou této infekce je nasazení penicilínu. Puchýřky takovýchto infekcí se často vyskytují v podpaží, tříslech a hýždích, ale je jasné, že se mohou objevit kdekoli na těle.
Růžovka je chronické kožní onemocnění, jehož příčina není přesně známa. Předpokládá se, že růžovku způsobuje přemnožení baterií uvnitř těla. Tyto bakterie se normálně v člověku vyskytují, ale jen v malém – bezpečném množství. Rosacea nejčastěji postihuje lidi ve věku 30 až 50 let, přičemž ženy jsou postiženy častěji než muži. Typické příznaky této nemoci jsou otoky obličeje – erytém, které doprovázejí papulya pustuly. Rosacea představuje vážný problém, neboť hrozí při dlouhodobém onemocnění znetvoření kůže a tím i vznik druhotných psychických problémů.
Onemocnění vzniká mezi 40.–50. rokem. Obecně platí, že častěji bývají postiženy ženy než muži a náchylnější jsou zejména ženy takzvaného keltského typu, které mají světlou pleť a vlasy a jsou více citlivé na sluneční záření a povětrnostní vlivy. Jde o onemocnění, které lze díky jeho lokalizaci jen obtížně zakrýt. Lidé s rosaceou se mnohdy obávají společenského kontaktu, což nezřídka přináší problémy v osobním i pracovním životě. Na rozdíl od akné se neobjevují ucpané černé póry (komedony) a problém je omezen pouze na obličej. Rosacea se projevuje nejdříve přechodným, později trvalým začervenáním a rozšířenými žilkami na konvexních partiích obličeje – nos, tváře, čelo, brada. Začervenání mívá typický motýlovitý tvar. V dalším průběhu se připojují zánětlivé změny – pupínky (papuly) a zkalené puchýřky (pustuly). Při delším trvání dochází ke zbytnění mazových žláz a vaziva. Kůže získává hrubý vzhled s roztaženými póry. Díky podobnosti se strukturou slupky citrusových plodů se tato nemoc nazývá i orange skin (pomerančová kůže) nebo lemon skin (citronová kůže). Při dalším rozvoji tohoto onemocnění vznikají hrbolaté až květákovité útvary na nose a přilehlých částech tváří – rhinophyma.
Častou komplikací rosacey je zánět spojivek, víček a oční rohovky. Při těžkém postižení a dlouhém trvání bez adekvátní léčby může dojít k oslepnutí. Méně častou komplikací je vznik otoku (lymfedému) některých partií obličeje. Při vzniku rosacey se uplatňují zejména dvě hlavní příčiny – porucha drobných cév obličeje a porucha funkce mazových žláz. Faktory, které přispívají k rozvoji onemocnění, jsou ty, které vedou ke zvýšenému prokrvení obličeje (stres, alkohol, ostrá jídla, horké nápoje, sluneční záření, horké prostředí, cvičení, sauna, horká koupel, větrné či mrazivé počasí, kosmetika). Často se uvádí možná souvislost růžovky s onemocněním trávicí soustavy, ale jednoznačná spojitost nebyla dosud přesvědčivě prokázána. Rosacea není infekční a není možné někoho nakazit.
U lidí jsou příznaky opičích neštovic podobné, ale mírnější než příznaky neštovic. Opičí neštovice začínají horečkou, bolestmi hlavy, svalů a vyčerpáním. Hlavní rozdíl mezi příznaky neštovic a opičích neštovic spočívá v tom, že opičí neštovice způsobují zduření lymfatických uzlin (lymfadenopatie), zatímco neštovice ne. Inkubační doba (doba od infekce k příznakům) u opičích neštovic je obvykle 7–14 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 5–21 dní.
Na začátku nemoci se objevuje:
Horečka
Bolest hlavy
Bolest svalů
Bolest zad
Zduřené lymfatické uzliny
Zimnice
Vyčerpání
Během 1 až 3 dnů (někdy i déle) po objevení horečky se u pacienta objeví vyrážka, která často začíná na obličeji a poté se šíří do dalších částí těla.
Než léze zmizí, procházejí následujícími fázemi:
Makuly
Papuly
Vezikuly
Pustuly
Strupy
Onemocnění obvykle trvá 2–4 týdny. V Africe bylo prokázáno, že opičí neštovice způsobují smrt až 1 z 10 lidí, kteří onemocní touto nemocí.
Roztoči způsobující svrab preferují části těla s tenkou stratum corneum a vysokou relativní tělesnou teplotou. Postiženy jsou zejména prostory mezi prsty, zápěstí, hýždě, genitálie, lokty, podpaží, pupek, za ušima, oblast opasku, kolena, ohyby kloubů, chodidla a kotníky. Krk a hlava mohou být postiženy i u malých dětí a u dospělých se svrabem norvegickým.
Po prvotní infekci je onemocnění v prvních dvou až pěti týdnech obvykle asymptomatické. Po této době dochází k imunitní reakci na produkty roztočů (roztočičí protein, vajíčka, výkaly) a s tím spojená typická svědivá kožní reakce.
V případě opakovaného druhého napadení se příznaky objeví dříve, již během jednoho až čtyř dnů po infekci v důsledku stávajícího vybuzeného imunitního systému. Výkaly a výměšky roztočů způsobují nejdříve vezikuly, papulovezikuly, papuly, pustuly a pupínky a jako sekundární pak léze, krusty, škrábance a furunkly. Zajímavé je, že i nepostižené části těla, například obličej, může vykazovat alergické reakce. Toto často generalizované svědění s pouze několika málo lokálně viditelnými kožními změnami je charakteristické pro svrab. K velmi intenzivnímu svědění často dochází už při lehkém napadení roztoči, obvykle pouze v noci, protože teplo lůžka snižuje práh svědění. Kožní léze jsou způsobeny – často nedobrovolným – poškrábáním kožních papul, které se vytvořily.
Vlastní diagnostika kožních onemocnění není nikdy snadným úkolem. Je to obtížnější, protože různá onemocnění mívají podobné příznaky. Kopřivka sama o sobě je rozdělena na dva typy, na akutní a chronickou. Kopřivka je způsobena uvolněním histaminu v reakci na alergeny. Histamin je organická sloučenina, která v těle způsobuje zánětlivý proces. Prvními příznaky kopřivky jsou malé pupínky na povrchu kůže, které však mohou být zaměněny za jiné onemocnění. Dalším problémem je diagnostika pupínků, protože příznaky jsou příliš obecné. Mezi symptomy kopřivky patří zarudnutí, svědění, tvorba podlitin. Ale tyto příznaky jsou známy i u jiných kožních onemocnění. Kopřivka může být způsobena alergeny, stresem, teplem, slunečním světlem nebo vodou. Neléčené příznaky mohou trvat od několika hodin až po několik týdnů. Pro diagnostiku jsou důležité krevní testy a pro léčbu antihistaminika.
Potničky
Potničky (latinsky hydroa) jsou drobné červené puchýřky na kůži, které vznikají retencí potu ve vývodech potních žláz při přehřátí těla. Nejde o vážné, spíše o nepříjemné onemocnění. Náchylní k potničkám jsou hlavně novorozenci a kojenci, u nichž je termoregulace a funkce potních žláz snížena, naopak funkce mazových žláz je zvýšena. Vyskytnout se však mohou i u starších dětí, ojediněle i u dospělých a jedinců s nadváhou. Tím, že je kůže novorozenců a kojenců velmi jemná a citlivá, je i snadno náchylná ke kožním infekcím (snadná tvorba puchýřů, vyrážky). Povrchní drobné čiré puchýřky připomínají kapky vody. Snadno praskají, místo se vysuší a začne se olupovat. Drobné začervenalé pupínky o velikosti 1–3 mm se objevují nejčastěji tam, kde je teplé a vlhké prostředí (v záhybech kůže na krku, v tříslech, na zadečku, trupu, v obličeji, ale i ve vlasaté části hlavy). Citlivá místa je proto nutné nechávat co možná nejvíce na vzduchu, aby kůže dobře dýchala.
Rosacea
Rosacea (růžovka) je velmi častá dermatóza, která je příbuzná akné. Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, příčiny vzniku růžovky jsou zatím nejasné. Rosacea postihuje obě pohlaví, přičemž u žen se vyskytuje častěji. Nemoc začíná většinou po 30. roce života. Nejvíce nemocných detekujeme ve věkové skupině 40–60 let.
Onemocnění se projevuje velmi typickými příznaky, které specializovaného lékaře-dermatologa, snadno dovedou k diagnóze. Lokalizace projevů je téměř výhradně na hlavě, a to v obličeji. Nemoc postihuje typicky kůži nosu, tváře, střed čela a bradu. Méně často se vyskytuje za ušima, na krku a ve výstřihu. Kůže okolo úst a očí bývá nepostižená. Rosacea je na začátku svého průběhu velmi nenápadná, projevuje se především vznikem přechod
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.
Kůže dětí a obzvláště miminek je velice jemná a citlivá. Často nesnese delší dobu mokro, některé dětské krémy, nebo dokonce druhy plen. Pokud dítě již nekojíte, potíže může znamenat i určitá strava. Citrusové plody, tropické ovoce, první jahody obsahující velké množství pesticidů či cukr jsou těmi hlavními viníky, na které můžeme ukázat prstem.
Vidíte na leskle červeném povrchu kůže drobné červené tečky? Tak tato vyrážka bude mít nejspíše původ v kvasinkové infekci. Kvasinková infekce u dětí (přemnožení kvasinek Candida albicans neboli kandidóza) se stejně jako u dospělých může projevovat různými způsoby, v ústech jako moučnivka, na genitáliích, hýždích a v kožních záhybech, kterými jsou hlavně třísla, podpaží, podkolenní jamky, ohbí loktů, za ušima, krční kožní řasa, pak jako zapařeniny a opruzeniny, ve vlasech a jejich okolí jako zarudlá seboreická dermatitida, na ostatní kůži jako zarudlá, často kruhová (numulární), někdy i olupující se či svědící ložiska a v trávicí soustavě například jako ublinkávání, průjmy, zácpa či koliky, případně i jako záněty močových cest.
Kvasinky jsou běžnou součástí lidské mikroflóry, vyskytují se prakticky u každého. Problémy se ale objeví, pokud dojde k přemnožení kvasinek, hlavně se jedná o druh Candida albicans. K přemnožení dochází primárně v trávicím traktu – kožní mikroflóra je jen odrazem té střevní. Střeva jsou základním kamenem imunitního systému, stav trávení a střevní mikroflóry má tedy vliv i na rozvoj a léčbu kvasinkové infekce.
Po narození se začínají střeva miminka osidlovat, dítě při vaginálním porodu, časném kontaktu kůží na kůži a při kojení přejímá mikroflóru matky (a to včetně kvasinek). U miminek ve zdravé střevní mikroflóře převažují bifidobakterie. Negativní vliv na stav mikroflóry má porod císařským řezem a také podávání umělého mléka – i jen jedna dávka může způsobit předčasnou a nežádoucí změnu od kojeneckého složení mikroflóry směrem k mikroflóře dospělého. U plně i částečně kojených dětí má zásadní vliv strava a stav střevní mikroflóry maminky, u dětí plně či částečně krmených umělým mlékem pak právě toto umělé mléko. Pomnožení kvasinek u přikrmovaných miminek a malých dětí často způsobuje vařená mrkev, jednoduché sacharidy (včetně některých druhů kojeneckých kaší, sušenek, piškotů a instantních čajů) a nadbytek složitých sacharidů (kaše, přílohy, pečivo), mléko a nezakysané výrobky a při větší konzumaci i zakysané mléčné výrobky (včetně umělého mléka – kromě těch s plně naštěpenými bílkovinami nebo těch vyrobených z volných aminokyselin).
Střevní mikroflóru rovněž narušuje očkování nebo užívání antibiotik a jiných lék
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smuteční projev:
Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
Datum a místo narození
Jména rodičů zesnulého/zesnulé
S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
Poslední zaměstnání
Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
Počet a jména dětí
Počet a jména vnoučat
Počet a jména pravnoučat
Povahové rysy
Zájmy, záliby
Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
Na pleti si umíme najít kdejaké věci, jako jsou rozšířené póry, černé tečky, tak zvané komedony, zanícené vřídky, bílé podkožní uhry i mokvající ložiska akné. Na každý druh zabírá něco jiného a každý druh vyžaduje odlišnou léčbu. Komplikované těžké akné může zanechat i hluboké jizvy na celý život, a proto se nedoporučuje ošetřovat ho podomácku. Naopak s drobným uhříkem nemusíte běžet hned k dermatologovi.
Bílé kuličky jako podkožní akné
To jsou mílie, které často bývají v okolí očí, víček, lícních kostí a tváří. Mílie jsou často označovány jako podkožní akné, které nejde vymáčknout. Mílie jsou nenápadné a proto většinou uniknou naší pozornosti. Protože mílie nejsou povrchové, nedají se ani vymáčknout jako například akné a je nutný odborný zásah zkušené kosmetičky. Ta je po napaření pokožky rychle napíchne jehlou, odstraní a vydesinfikuje. Tento typ akné by se měl vymačkávat, je li to možné, a po vymáčknutí je vhodné pokožku vydesinfikovat lihovou tinkturou z hlohu.
Černé tečky - komedony
Nejčastěji je najdeme v takzvané T-zóně, čili na čele, bradě a na nose. I ty byste měli svěřit do rukou kosmetičky, ale v drogerii není žádný problém natrefit na kosmetické pásky, které přilnou k navlhčené pokožce a po patnácti minutách působení se odstraní spolu s černým obsahem uhrů. Pokud máte rozšířené projevy tohoto typu akné, objednejte se ke kožní lékařce, která vám předepíše vhodné přípravky na ošetření pleti.
Zanícené vyrážky - pustuly
Projevují se bílým hnisavým kopečkem a jsou ohraničené zarudnutím a zapálenou pokožkou. Ty mírnější zmizí do pěti dnů, komplikovanější se léčí i deset dní. Ať by vás to jakkoliv lákalo, zanícené vyrážky si v žádném případě nemačkejte ani nijak nenípejte. Nejenže si pokožku podráždíte ještě více, ale zároveň je téměř jisté, že si do ní zanesete infekci. A ta může způsobit dokonce až jizvičky. Raději si ošetřete akné tea tree olejem, pleťovou vodou z lékárny nebo doporučeným přípravkem, který na základě stavu akné zvolí kožní lékař. Zabírají i osvědčené domácí recepty, které najdete na konci článku.
Bolestivé cysty
Patří k nejhorším projevům akné. Cysty na kůži jsou na dotek bolestivé, neestetické a často vypouští i hnis. Místa na pokožce, která jsou jimi poznamenána, většinou nabírají krvavě červenou až fialovou barvu. Tento druh akné zpravidla na kůži zanechává celoživotní jizvy a musí se léčit výlučně pod odborným dohledem dermatologa.
Pokožka je v místě postižení prosáklá, lesklá, živě červená, někdy připomíná charakterem spáleninu. Klinický obraz se nejprve rozvíjí ve formě erytematózního nebo erytematoskvamózního intertriga – opruzeniny v oblasti třísel, přirození, hýždí až k flexorům stehna a dolní části břicha. V dalším stadiu onemocnění se utvoří papulopustuly nebo pustuly o velikosti až 0,5–1,5 cm, tedy vyrážka, která je záhy erodována a vznikají mnohočetné bolestivé ulcerace s mokváním, příležitostně i s tvorbou strupů na okrajích. Onemocnění signalizuje zápach čpavku. Nemoc zůstává vždy omezena na oblast pokrývanou plenkami. Vzniká nejčastěji důsledkem špatné hygieny. Mohou ji provokovat také přidružené infekce a někdy se na ní podílí změna střevní flóry při léčbě antibiotiky, běžná je u dětí.
Nejčastější komplikací plenkové dermatitidy (ale může jít i o samostatnou jednotku) je druhotná infekce kvasinkovitým mikroorganismem Candida albicans. Při ní se objevuje v zarudlých plochách v oblasti genitálu a na hýždích nejprve výsev papulopustul, které jsou později erodovány. Při okrajích chorobné plochy jsou většinou mnohočetné makulopapulózní satelitní léze, které se límečkovitě olupují. Postižená bývá i oblast třísel. Kandidová infekce se většinou šíří i do dalších intertriginózních lokalit (krční rýha, podpaží) a často se nachází i kandidóza ústní dutiny (soor) nebo bolestivé, začervenalé, popraskané koutky úst s bělavými povlaky (anguli infectiosi).
