Bolest dásní, krvácení při čištění nebo pocit, že se zuby „prodlužují“, jsou varovné signály, které mnoho lidí dlouho přehlíží. Právě za nimi se často skrývá parodontální chobot – nenápadný, ale velmi závažný problém, který může vést až ke ztrátě zubů.
Dobrou zprávou je, že při včasném odhalení a správné léčbě lze postup onemocnění výrazně zpomalit a stabilizovat. V článku se podrobně dozvíte, co parodontální chobot znamená, proč vzniká, jak poznat zánět chobotu a jaké jsou moderní možnosti léčby i domácí péče.
Co je to parodontálníchobot
Parodontálníchobot je patologicky vzniklá kapsa mezi povrchem zubu a dásní. Vzniká v důsledku dlouhodobého zánětu, kdy dochází k poškození závěsného aparátu zubu a postupné destrukci alveolární kosti. Jakmile se vytvoří parodontálníchobot, nejde již pouze o zánět dásní, ale o parodontitidu, která je závažným chronickým onemocněním.
Hloubka chobotu se měří speciální parodontální sondou. Zatímco zdravá dáseň má hloubku do 3 mm, hlubší hodnoty již signalizují patologický stav. Platí, že čím hlubší chobot, tím obtížnější je jeho čištění a tím vyšší je riziko dalšího zhoršování stavu.
Dásňový chobot
Dásňový chobot je štěrbinovitý prostor mezi zubem a dásní, kde se hromadí zubní plak, bakterie, zbytky potravy a zubní kámen. Stěnu chobotu tvoří epitel dásně a povrch kořene zubu. Obsah chobotu zahrnuje gingivální tekutinu, odloupané buňky a zánětlivé elementy.
Parodontální kapsa
Parodontální kapsa je hlubší forma chobotu a rozlišuje se podle vztahu dna chobotu k alveolární kosti. Supraalveolární kapsy končí nad vrcholem kosti a jsou spojeny s horizontální resorpcí. Intraalveolární kapsy zasahují pod vrchol kosti a jsou typické pro vertikální úbytek kosti, který je prognosticky závažnější.
Patologický chobot dásně
Patologický chobot může být aktivní nebo klidový. Aktivní chobot je spojen s probíhajícím zánětem, krvácením při sondáži a často i hnisavou sekrecí. Klidový chobot je stabilizovaný, bez výrazných zánětlivých známek, ale vyžaduje dlouhodobé sledování.
Parodontální absces
Parodontální absces představuje akutní komplikaci parodontálního chobotu, tedy zánět chobotu s nahromaděním hnisu. Projevuje se bolestí, otokem, citlivostí na skus a někdy i celkovými příznaky, jako je zvýšená teplota. Absces může být měkkotkáňový nebo kostní a vždy vyžaduje odborné ošetření.
Odchlípení dásně vede k tvorbě parodontálního chobotu. Parodontálníchobot (kapsa) je projevem onemocnění parodontu a může se vyskytovat pouze u jednoho zubu. Obvykle se nachází vícečetně v důsledku chronické parodontitidy, která je nejčastější příčinou vzniku chobotů. Je charakterizován prohloubením gingiválního sulku podmíněním ztrátou attachmentu v oblasti krčku a kořene zubu, v důsledku čehož se rozšiřuje štěrbinovitý prostor mezi dásní a zubem.
Sondovatelná hloubka chobotu je fyziologická do 3,5 mm. Je-li chobot hlubší, je patologický.
Povrch kořene v oblasti parodontálního chobotu je pokryt bakteriemi, toxiny a pozměněným infikovaným cementem. Gingivální stěna chobotu je pokryta nerohovějícím dlaždicobuněčným epitelem, subepiteliální vrstva je infiltrována leukocyty. Dno chobotu je tvořeno zúženou vrstvou spojovacího epitelu (oproti zdravému). Obsahem chobotu je subgingivální kámen, subgingivální plak, odloučené epitelie, mikroby, leukocyty, hnis, granulační tkáň.
Příčiny
Chobot je místo, kde žijí bakterie produkující toxiny, čímž způsobují odchlípnutí parodontu a následný zánět.
Obnova
Ošetřuje se v rámci léčby parodontitidy konzervativně výplachy, masážemi nebo chirurgicky kyretáží chobotu a kořene, excisí změněných tkání, nejdůležitější je však prevence odstranění zevních příčin, to je zubního kamene, špatných výplní a protetických prací, dokonalá ústní hygiena, poučení a motivace pacienta. Zubní kámen je zmineralizovaný zubní povlak, který jako rezervoár infekce udržuje parodontózu v aktivitě. Vyskytuje se jak nad okrajem, tak i pod okrajem dásně, v parodontálních kapsách. Zubní kámen je odstranitelný pouze speciálními nástroji a ultrazvukem, nikoliv zubním kartáčkem. K chirurgické terapii se přistupuje tehdy, nemá-li konzervativní léčba potřebný efekt, tedy zejména v pokročilých stadiích onemocnění. Chirurgický postup umožňuje například odstranit zubní kámen z míst, která jsou jinak nepřístupná – hluboké parodontálníchoboty nereagující na konzervativní léčbu.
Déle trvající parodontóza může zasáhnout čelistní kost, lékaři to zjistí rentgenem. Speciální sonda pomůže zjistit, jak hluboké jsou prostory mezi dásní a zubem, tak zvaný parodontálníchobot. Mezi zubem a dásní je štěrbina, která je hluboká od 0,5 do 3 milimetrů. Vlivem zánětů a patologických procesů se pak štěrbina prohlubuje, což vede až k nezbytnému chirurgickému zákroku náhrady zubního závěsu. Jsou různé možnosti, jak nahradit závěsný aparát zubu, které mohou zachránit zub. Když přijde pacient včas, dá se 70 až 80 % pacientů ošetřit a vyléčit pomocí ústní hygieny. To znamená, že parodontálníchoboty se zmenší a krvácení ustoupí. To nejdůležitější zůstává i tak na pacientovi: pravidelné čištění zubů a dásní. Vyléčenému pacientovi, který péči doma znovu zanedbá, se potíže brzy vrátí.
Vytékání hnisu z dásně značí závažnější stupeň zánětu dásně, popřípadě dásní, a to parodontitidu. Hnis se objevuje při zatlačení na dáseň u zubního krčku. Je velmi důležité situaci nepodceňovat a problém co nejdříve konzultovat se svým zubním lékařem, který zahájí vhodnou léčbu. Hnis pochází ze zaníceného závěsného aparátu zubu, který je postižen. V blízkosti kontaktu zubu s dásní okolní dáseň zbytní a vytvoří takzvaný parodontálníchobot, který při neléčené parodontóze může zadržovat hnis a vytvořit tak parodontální váček. Váček se může rozšířit i na kostní tkáň zubní jamky čelisti, při neléčeném abscesu hrozí vynětí zubu.
Dáseň je tkáň, která pokrývá povrch alveolární kosti (část čelisti), oblast krčku zubu a vyplňuje mezizubní prostor – jednoduše řečeno je připojena ke kosti a k zubu. Obecně je zdravá dáseň světle růžová a má tužší konzistenci, ale barevně se může měnit vlivem individuální pigmentace (hnědá až černá), počtem cév a podobně. Její vnější povrch připomíná svou strukturou pomerančovou kůru, protože je pokrytý dlaždicovitým, rohovatícím se epitelem. Šířka připojení (pevné gingivy) je u zdravé dásně od dvou do deseti milimetrů a tato šířka může být u každého zubu odlišná. V případě, že pevná gingiva je slabší než dva milimetry, jedná se o patologickou, tedy nezdravou šířku.
Tvar zdravé dásně v mezizubí závisí na šířce mezizubního prostoru, vždy ale tvoří trojúhelník a vyplňuje celý mezizubní prostor. Základna trojúhelníku je pod bodem kontaktu zubů a jeho vrchol, který má tvar ostrého hrotu, přesahuje nad bod kontaktu zubů. Pokud je dáseň v zánětu, hrot trojúhelníku je tupý, zvětšený anebo kráterovitý.
Příčiny
Zdravotní stav dásně se určuje posouzením čtyř charakteristik: barvou, tvarem, strukturou a konzistencí. Zánět dásní vzniká drážděním biofilmu plaku a taková dáseň je pak lesklá, opuchlá a zvětšuje svůj objem. Otok postupuje směrem od krčku zubu k jeho kousací ploše. Žlábek okolo zubu se otokem zvětšuje a dáseň se od zubu odtahuje. Takový stav se označuje jako nepravý parodontálníchobot (někdy také kapsa). Jasně červená dáseň signalizuje akutní zánět a tmavočervená až cyanotická barva zase zánět chronický. Při zánětu se také ztrácí tuhost dásně, při dotyku cítíme její měkkost a silné překrvení. Dáseň v zánětu na dotyk krvácí, případně krvácí spontánně (tedy bez dotyku).
Úroveň změn při zánětu dásní závisí na délce dráždění plakem. Lehký, začínající zánět vzniká přibližně po 2 až 14 dnech neodstraňování plaku. Zpočátku se zánět projevuje pouze mírným zvětšením dásně, jejím krvácením na podráždění a dáseň také tmavne, protože je více prokrvená. Po 14 dnech začíná být povrch dásně lesklý a napjatý. Po dvou až třech týdnech, kdy již hovoříme o středním zánětu, je dáseň červená, opuchlá a krvácí, ať už na podnět nebo spontánně, povrch je lesklý a hladký. Pokud se biofilm plaku neodstraní, dráždění plakem přetrvá a problém se zhoršuje, v takovém případě již hovoří o těžkém stupni zánětu. Dáseň je tmavočervená až cyanotická, krvácí a parodontálníchoboty dosahují hloubky 3 mm a více.
Obnova
Nejde o zděděný problém, dědičnost nemá se zánětem dásní příliš společného a je jen velmi vzácným faktorem vzniku tohoto onemocnění. Navzdory pověrám je totiž možné udržet zdravé dásně a zuby po celý život, stačí být důsledný v ústní hygieně, pravidelně spolupracovat s dentální hygienistkou a zubařem.
Bolest spojená s parodontálním chobotem je varovným signálem aktivního zánětu. Paradoxně klid a vynechání čištění situaci zhoršují. Základem je důsledná, ale šetrná hygiena a odstranění mechanického dráždění.
nepřestávat čistit zuby, ale používat měkký kartáček,
mezizubní kartáčky volit dle velikosti mezery,
vyplachovat ústa antiseptickými roztoky dle doporučení stomatologa,
při silné bolesti vyhledat zubního lékaře nebo dentální hygienistku.
Léčba parodontálního chobotu je dlouhodobý proces závislý na spolupráci pacienta. Základním cílem je odstranění bakteriální infekce, stabilizace stavu a zabránění další ztrátě kosti.
Bez léčby dochází k progresivní resorpci kosti, viklavosti zubů, jejich posunu a v konečném důsledku ke ztrátě chrupu. Parodontitida je léčitelná, nikoli plně vratná – ztracené tkáně se obnovují pouze částečně.
Profesionální čištění parodontálních chobotů je klíčovou součástí léčby. Provádí se pomocí ručních nástrojů, ultrazvuku nebo moderních přístrojových metod. Cílem je odstranění subgingiválního zubního kamene a bakteriálního biofilmu.
U abscesů měkkých tkání se provádí vypuštění hnisu a výplachy. Kostní abscesy mohou vyžadovat antibiotickou léčbu. Po zklidnění následuje dlouhodobá udržovací fáze s pravidelnými kontrolami.
Hnis v ústech značí závažnější stupeň zánětu dásně (popřípadě dásní), a sice paradontózu. Hnis v dásni se objevuje při zatlačení na dáseň u zubního krčku. Hnis pochází ze zaníceného závěsného aparátu postiženého zubu. V blízkosti kontaktu zubu s dásní okolní dáseň zbytní a vytvoří takzvaný paradontální chobot, jenž při neléčeném zánětu může zadržovat hnis a vytvořit tak paradontální absces. Co dělat s hnisem v dásni? Vždy je velmi důležité situaci nepodceňovat a problém co nejdříve konzultovat se zubním lékařem, který doporučí vhodnou léčbu.
Curaprox Curasept ADS 350 zubní pasta – parodontální gel. Účinně chrání a pečuje o sliznici dutiny ústní. Působí proti bakteriálnímu plaku. Představuje ideální péči pro osoby s ortodontickými aparáty, implantáty a potížemi v oblasti periodontální tkáně. Použití: Používejte jednou denně nebo dle doporučení vašeho zubního lékaře, maximálně však po dobu 14 dní.
Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je zánětlivé bakteriální onemocnění závěsného aparátu zubů, který je tvořen dásní. Zánět dásní sám o sobě nebolí, a to je jeho nevýhoda. Onemocnění nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontálníchoboty, obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se, dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na tuto infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.
Léčba zánětu dásní je založena na dokonalém odstraňování zubního plaku, to znamená na důsledném provádění ústní hygieny. U akutních forem je možné využít jako podpůrný prostředek i léčebné výplachy úst roztoky s obsahem chlorhexidinu.
Pokud vám krvácí dáseň během čištění zubů nebo máte nějaké „viklavé zuby“, jistě trpíte parodontózou, lidově nesprávně nazývanou paradentóza. Parodontóza je velmi rozšířená nemoc, ale nejméně ošetřovaná, protože je obvykle nebolestivá a šíří se pomalu. Většinou jsou její následky pro pacienta patrné až v pozdním stadiu.
Příčiny
Příčinou této nemoci jsou bakterie pobývající v plaku v dutině ústní. Nevhodné či nesprávné čištění zubů podporuje rozmnožení bakterií a plaku, což může vést k zánětu dásně. Pokud se tento stav nevyléčí, následuje úbytek kosti v okolí zubů, který později může končit ztrátou viklavých zubů. Po celou dobu léčby se musí pacient obrnit trpělivostí, protože léčba není nikdy tak rychlá a jednoduchá, jak by si přál. Cílem celé léčby je zastavit postup destrukce parodontu. Je potřeba si uvědomit, že největší díl práce musí opravdu udělat pacient sám.
Obnova
Obnova spočívá v řešení v počátečním stadiu a je jednoduchá, ale vyžaduje jak pečlivost a profesionalitu od odborníka, tak silnou vůli s velkými změnami hygienických zvyků od pacienta. Dobrá spolupráce mezi pacientem a odborníkem je klíčem k vítězství nad touto nemocí. Pokročilý stav parodontózy někdy vyžaduje chirurgické výkony, aby se mohl zcela vyloučit zánět či infekce.
Důsledky po vyléčení parodontálních problémů mohou být patrné a některé případy se musejí ještě řešit chirurgicky, aby se obnovily ztracené tkáně. Pokud je třeba obnovit kost, nejčastějšími technikami jsou kostní štěp nebo řízená kostní regenerace. Různé techniky plastické parodontální chirurgie a volné štěpy měkkých tkaní se provádějí v případech, kde se musí obnovit dáseň.
Cílem základního ošetření je stabilizace hygienických návyků a zastavení postupující destrukce parodontu, což je proces trvající několik měsíců. Skládá se z opakovaných návštěv dentální hygienistky a kontrol u lékaře.
Základním léčebným opatřením je redukce množství zubního plaku v ústní dutině. Nastolení dokonalé ústní hygieny je základním protizánětlivým a protiinfekčním opatřením. Bez ní není žádná naděje na léčebný úspěch.
K ústupu dásní dochází na základě nezánětlivých nebo zánětlivých onemocnění parodontu (dásní).
Příčiny
Mezi nezánětlivá onemocnění dásní se řadí veškeré plakem nezpůsobené změny parodontu. To znamená poškození parodontu chemickými či mechanickými prostředky, hypertrofie parodontu způsobená hormonálními změnami nebo léky, nekrotické změny vzniklé při celkových onemocněních a řada dalších. Do skupiny nezánětlivých parodontopatií, se řadí rovněž takzvané atrofické změny parodontu – obnažené krčky zubů.
K zánětlivým parodontopatiím patří gingivitida, postihující více než 80 % populace, a parodontitida, kterou trpí přes 30 % lidí starších 35 let. Kvůli širokému rozšíření v populaci a závažnosti z pohledu praktického zubního lékaře i nemocného je těmto problémům věnována hlavní pozornost.
Léčba těchto onemocnění je časově a ekonomicky náročná, závislá také na typu postižení, spolupráci pacienta a jeho ekonomických možnostech.
Za postižení parodontu jsou odpovědné určité druhy mikroorganismů, takzvané parodontální patogeny. V závislosti na tom, jaké bakteriální druhy a v jakém množství jsou přítomny v plaku a jak na tuto přítomnost reaguje imunitní systémem, dochází k výsledné destrukci parodontu.
Na vznik gingivitidy a parodontitidy má kromě plaku a dalších faktorů vliv i imunitní systém. Dříve se předpokládalo, že je za vznik parodontitidy odpovědný pouze zubní plak. Tuto představu relativizuje pojetí multifaktoriální příčiny vzniku parodontopatií. Destrukce parodontu (závěsného aparátu zubů) je dnes některými vědci posuzována jako přehnaná reakce organismu na přítomnost bakterií. Imunitní systém má rozvinuté určité toleranční mechanismy. Jejich úkolem je nenapadat a neničit bakterie, které se v ústní dutině přirozeně vyskytují a jsou užitečné, a naopak likvidovat ty druhy bakterií, které jsou pro organismus nebezpečné. U hlubokých parodontálních chobotů, které obsahují velké množství škodlivých mikroorganismů, může docházet k masivním nadměrným obranným reakcím, které vedou k destrukci celého závěsného aparátu zubů. Tyto nové poznatky ovšem v žádném případě nesnižují význam pravidelného a důkladného odstraňování plaku v rámci domácí péče, právě naopak!
Onemocnění dásní poměrně zřídka postihuje děti a mladistvé. Pokud ano, je nejčastější příčinou nedostatečná ústní hygiena, ale u těžších forem parodontitidy dětí a mladistvých se pravděpodobně jedná o systémové onemocnění, poruchu imunity a užívání léků.
Obnova
Obnova, respektive v tomto případě léčba onemocnění, je časově a ekonomicky náročná, závislá také na typu postižení, spolupráci pacienta a jeho ekonomických možnostech. Provádění ústní hygieny může ve většině případů zabránit obávaným následkům parodontitidy, ke kterým patří nevratné poškození tkání závěsného aparátu zubů, destrukce kosti alveolu a ztráta zubů či celého chrupu.
K chirurgickému způsobu léčby parodonitidy u specialistů v oboru parodontologie jsou vhodní pouze ti pacienti, u nichž došlo po konzervativním ošetření parodontu k určitému zlepšení, ale nedošlo k vyřešení problému. Základní podmínkou je dokonale prováděná ústní hygiena. Pomocí operačních postupů se eliminují zbylé parodontálníchoboty. Upravuje se kostní tkáň poškozená zánětem. Obnovují se anatomické poměry na parodontálních tkáních tak, aby tyto tkáně mohly plně obnovit svou funkci. Moderní chirurgické postupy umožňují nahradit poškozené tkáně závěsného aparátu pomocí řízené tkáňové regenerace. A to často i u zubů, které byly před několika málo lety jednoznačně určeny k extrakci. K tomu se používají takzvané biomateriály, a to buď heterogenního původu (například z hovězí chrupavky), nebo alloplastického původu (na bázi vápenatých minerálů). Po umístění takovéhoto materiálu do parodontálního kostního defektu a sešití měkké tkáně dojde v průběhu 6–9 měsíců k postupnému vstřebávání materiálu organismem a k jeho nahrazení nově vytvářenou kostní tkání. Tímto způsobem lze řešit i velmi pokročilou ztrátu kostní tkáně a udržet tak ve funkci řadu zubů určených ještě nedávno k odstranění. Samozřejmě že tento způsob ošetření není zcela univerzální a jeho vhodnost pro konkrétního pacienta je třeba pečlivě zvážit vždy po dokonalém klinickém a rentgenovém vyšetření. Obecnou nevýhodou chirurgických postupů ošetření parodontitidy je úbytek měkkých tkání parodontu, tedy stav, kdy dochází k ústupu dásní a obnažení krčků zubů. Nelze tomu žádným způsobem zabránit, výkony řízené tkáňové regenerace jsou pouze schopny do jisté míry tento jev omezit. Po provedeném chirurgickém výkonu nebo i několika výkonech následuje opět fáze hojení. U řízené tkáňové regenerace trvá tato fáze přibližně 9 měsíců, u ostatních operací zpravidla 3 měsíce. Pak následuje vybělení zubů (pokud má o to pacient zájem) a opět kontrolní vyšetření stavu parodontu, což znovu pacienty rozdělí. Ti, kteří už nepotřebují žádné jiné ošetření, jsou zařazeni do fáze udržovací a podpůrné léčby. Pacienti, kteří potřebují další ošetření, jsou zařazeni do fáze rekonstrukce chrupu.
