a. profunda femoris – ↓ za a. femoralis, pro svaly stehna
a. circumflexa femoris med. – → mezi m. ilipsoas a m. pectineus, po m. obturatorius ext. k fossa trochanterica – r. asc. (anast. s a. obturatoria), r. prof. – přes add. magnus ke svalům sedacího hrbolu (anast. s a. glutea inf.), r. transv. – ke svalům sedacího hrbolu, r. acetabularis – do lig. capitis fem., (anast. s a. obturatoria)
a. circumflexa femoris lat. – ← pod m. rectus fem., dělí se v r. asc. – k m. sartorius a tensor fasciae latae (anast. s a. circumflexa med. a aa. glutaea sup.), r. transv. – do m. vastus lat., r. desc. – pod m. rectus k patelle
aa.perforantes (3) – ↓ kolem femuru, přes adduktory k zadním svalům stehna
a. genus desc. – ↓ v canalis adductorius, ↑ přes membrana vastoadductoria, r. saphenus souběžně s n. saphenus na bérec, rr. articulares do rete genu
Zákolenní tepna (a. poplitea)
větve kloubní do rete articulare genus a větve svalové:
a. genus sup. lat. – nad lat. kondylem femuru do rete genus
a. genus sup. med. – nad med. kondylem do rete genus
a. genus media – do fossa intercondylaris k ligg. cruciata a plicae alares
a. genus inf. lat. – pod m. gastrocnemius lat. a lig. collat. lat. do rete genus
a. genus inf. med. – pod m. gastrocnemius med. a lig. collat. med. do rete genus
rr. musculares – k úponům zadních svalů stehna
aa. surales – k m. triceps surae a šlaše bicepsu
Přední holenní tepna (a. tibialis ant.)
větve:
a. recurrens tibialis post. – za mezikostní blánou do rete genus
a. recurrens tibialis ant. – před mezikostní blánou do rete genus
rr. musculares – k extenzorům nohy
a. malleolaris ant. lat. – ← pod šlachami extenzorů palce a prstů do rete malleolare lat.
a. malleolaris ant. med. – → pod šlachou m. tibialis ant. do rete malleolare med.
Hřbetní tepna nohy (a. dorsalis pedis)
větve:
aa. tarseae med. – k mediálnímu okraji nohy
a. tarsea lat. – pod krátkými ext. k laterálnímu okraji nohy, dovytváří arcus dorsalis pedis
a. arcuata – ← obloukem laterálně pod krátkým ext. prstů přes baze mtt., spojí se s a. tarsea lat. za vzniku arcus dorsalis pedis; z něho 3 aa. metatarsae dors. pro 2.–4. intermtt. štěrbinu a z nich a. digitales
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný
I nohu tvoří několik kostí, celkově se kostra nohy nazývá skeleton pedis. Noha je vlastně podkladem celé kostry člověka, a tak nese celou váhu lidského těla, proto je třeba, aby kosti byly odolné.
Části nohy
a) kosti
Nohu tvoří kotníky, kosti holenní a lýtkové, současně také několik kostí zánártních (= ossa tarsi), kostí nártních (= ossa metatarsi) a prstů (= phalanges). Kostí zánártních je v chodidlu 7 a počítají se od paty směrem dopředu. Největší z nich je kost patní (= calcaneus) a kost hlezenní (= talus), před nimi se nachází menší kost loďková (= os naviculare) a tři kosti klínové: vnitřní (= os cuneiforme mediale) střední (= os cuneiforme intermedium) a zevní (= os cuneiforme laterále), na stejné úrovni se také nachází kost krychlová (= os cuboideum). Před kostmi zánártními se nachází pět kostí nártních (= ossa metatarsi), každá z nich vede k jednomu prstu nohy. Samotné prsty jsou tvořeny několika články. Palec u nohy tvoří dva větší články, ostatní prsty jsou ale tvořeny již třemi kostními články.
b) klouby a vazy
Stejně jako ruka i noha obsahuje klouby, které ale nejsou v noze tak pohyblivé jako v ruce. Kosti chodidla vytvářejí nožní klenbu, která umožňuje pružné našlapování. Klouby pojí různé části kostí, například kloub spojuje kost patní s hlezenní a člunkovou, nebo kost patní s kostí krychlovou, kost krychlovou s kostí člunkovou, kost člunkovou s kostí klínovou, kost krychlovou s kostmi klínovými a kosti nártní s prstovými články.
c) svaly
U chodidla se rozlišují svaly podle toho, jestli se nachází na hřbetu nebo na chodidlové části. Na hřbetu se nachází krátký natahovač prstů (= musculus extensor digitorum brevis) a krátký natahovač palce (= musculus extensor brevis). V chodidlové části se vyskytuje odtahovač palce (= musculus abductor hallucis), přitahovač palce (= musculus adductor hallucis), krátký ohybač palce (= musculus digitorum brevis), odtahovač malíku (= musculus abductor digiti minimi V), krátký ohybač malíku (= musculus flexor digiti minimi brevis V), krátký ohybač prstů (= musculus flexor digitorum brevis), čtyřhranný sval chodidlový (= musculus quadratus plantae) a další mezikostní svaly.
Svaly jsou zde velmi důležité, protože udržují nožní klenby ve správném postavení. U svalů je důležité, aby byly pevné a současně i pružné. Pokud by byly ale dlouhodobě přetěžovány, může se stát, že způsobí i pokles nožní klenby, a tím i způsobí ploché nohy.
d) klenby
U nohy se rozlišuje vnitřní klenba, zevní klenba příčná přední klenba. Vnitřní klenba vede od spodního hrbolu patní kosti přes kost člunkovou, první kost klínovou k první kosti nártní. Zevní klenba také začíná
Důvodů pro odchlípnutí nehtu od ploténky může být několik. Patří sem již zmíněné plísňové onemocnění nehtů, ale i další:
Paronychium je výraz pro zánět nehtového lůžka a jeho okolí. Může probíhat jak akutně, tak chronicky. Obvykle je způsoben bakteriální či plísňovou infekcí. Projevuje se bolestí, otokem, zarudnutím a trofickými změnami okolí nehtu. Rizikovými faktory jsou poruchy prokrvení periferie (častěji u žen), chronické dráždění či drobné trauma. Podobné onemocnění je panaricium – hnisavý zánět měkkých tkání prstu.
Léčba
Chirurgické řešení (fenestrace nehtu nad ložiskem, snesení nehtu ve svodné anestezii, odstranění nekrózy), užití antiseptik, antibiotik, koupele prstu v heřmánku či řapíku, sterilní krytí a obvazy.
Glomus tumor je bolestivý nezhoubný tumor prosvítající pod nehtovou ploténkou jako červená skvrna, vyskytuje se zejména u žen, bolestivé příznaky se projevují hlavně v chladu. Buňky glomus tumoru vznikají z přeměněných buněk hladké svaloviny takzvaného Sucquet-Hoyerova kanálu, což je jakási arteriovenózní anastomóza na konečcích prstů s termoregulační funkcí. Histologicky se odlišují tři typy glomus tumorů: glomangiom (nejčastější), solidní glomus tumor a glomangiomyom. Pro jejich odlišení je nutná biopsie. Definitivní diagnózu potvrdí magnetická rezonance (MRI).
Vyřešit tento problém lze v lokální anestezii, kdy se snese část nehtu, odstraní nádor a po čase nehet opět zaroste.
Zde můžete vidět, jak vypadá onemocnění glomus tumor.
SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF je suspenze ke kožnímu podání k léčbě růže (erysipel), červenky (erysipeloid), postupujícího neohraničeného kožního zánětu (flegmona), nežitu (furunkl a karbunkl), hlízy (absces), hnisavého zánětu nehtového lůžka (paronychium), zánětu podpažních potních žláz (hidrosadenitis axillaris), zánětu povrchních křečových žil (varikoflebitis) a sekundárně infikované kožní vředy jiného původu.
SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF mast obsahuje jako léčivou látku bismuthi tribromphenolas (zásaditý tribromfenolát bizmutitý). Bismuthi tribromphenolas, působí dezinfekčně, protizánětlivě a má lehce znecitlivující účinek. Urychluje ohraničení zánětu a vyhnisání. Podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a regeneraci tkáně.
Nepoužívejte přípravek SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF, pokud jste přecitlivělý(á) na léčivou látku nebo některou z pomocných látek, při povrchovém neinfekčním zánětu kůže (například ekzému), při oděrkách a jiných povrchových poškozeních a na zvředovatěnou (exulcerovanou) kůži. Při použití na kožní záněty přesahující 5% tělesného povrchu může docházet k prostupu látek obsažených v přípravku kůží do oběhového systému na sliznice a do očí.
Upozornění a opatření
Ošetřené okrsky kůže je třeba chránit před slunečním zářením obvazem nebo oděvem, a to vzhledem k látkám obsaženým v bukovém dehtu, zcitlivujícím pokožku na UV záření. Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Při náhodném požití přípravku dítětem může dojít k nevolnosti a zvracení. V této situaci je vhodné zvracení podpořit nebo vyvolat a ihned vyhledat lékaře.
Další léčivé přípravky a SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF
Jestliže vám lékař bude předepisovat nějaký jiný lék, informujte ho, že již používáte SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF.
Nejsou známy specifické formy interakcí SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF s jinými léčivými přípravky ani jiné formy interakcí. Není však vhodné nanášet na stejné místo současně se SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF jiné přípravky pro místní použití. Z těchto důvodů nepoužívejte bez porady s lékařem pro své onemocnění současně s touto suspenzí jiné léky pro místní používání.
Užívání přípravku SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF s jídlem a pitím
Použití léku SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF není vázáno na jídlo a nápoje. Účinek místního podání přípravku není jídlem ani nápoji ovlivněn.
Těhotenství a kojení
Poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete užívat jakýkoli lék. Těhotné nebo kojící ženy mohou používat SUSPENSIO VIŠNĚVSKI CUM PICE LIQUIDA HBF pouze na dop
Velká populace pacientů trpí hallux valgus častěji ženy, přičemž onemocnění se objevuje v mnoha případech od mladého věku. Chirurgická léčba onemocnění vhodnou chirurgickou technikou při indikaci operace ke korekci deformity (s úhlem hallux valgus a intermetatarzálním úhlem menším než 36°, resp. 17°) je kontroverzní, neboť je zde vysoká míra recidivy deformace, často krátce po operaci. Jedním z těchto postupů je klasická distální osteotomie prvního metatarzu Austin/Chevron, relativně stabilní osteotomie ve tvaru V, která se běžně používá u mírných až středně těžkých deformit.
Kombinace intervencí, jako je modifikace Chevron osteotomie, také pravděpodobně pro některé chirurgy distální k první řadě osteotomií nohy-falangy (Akin osteotomie) a modifikace intervence měkkých tkání (uvolnění Hallucis adductor & kapsuloplastika) umožňují korekce větších než středních deformit.
Existují také jiné typy osteotomií včetně proximální metatarzální kopulovité osteotomie, Lapidus a Scarf, ale tyto techniky se tak často nepoužívají samostatně ani v kombinaci s jinou technikou. Téměř všechny různé techniky spojené s osteotomií Chevron se provádějí dvěma přímými šikmými osteotomiemi k dlouhé (horizontální) ose prvního metatarzu, omezují možnost korekce větších deformit, protože narušují stabilitu kloubu a protože často chybí vhodné instrumentárium k jejich provedení. Navíc i u jednoduchých až středně těžkých deformit, u kterých lze provést klasickou Chevron osteotomii, skutečnost, že dochází k nadměrnému poškození tkáně, špatným výběrem chirurgických technik a materiálů pro obnovu, stejně jako nedostatek respektu k anatomii oblasti a měkkých tkání, tak všechny tyto aspekty vyvolávají komplikace, které odpuzují pacienty a chirurgy od chirurgické léčby této deformity.
Nyní je navržena moderní inovativní alternativní metoda založená na klasické Chevron osteotomii, která zahrnuje změnu úhlu a směrů dvou osteotomií (dorzální a plantární osteotomie), přičemž dorzální osteotomie zůstává téměř svislá k podélné ose prvního metatarzu a provádí se pouze jednoduchá změna úhlu plantární osteotomie podle stupně deformity a požadované korekce. Zvýší se tak endogenní stabilita a zajistí účinnost osteotomie, větším povrchem řezané kosti a umocnění stability pomocí kanylovaného kompresního šroubu.
Višněvského balzám nebo také někdy nazýván jako černá mast působí dezinfekčně, protizánětlivě a má lehce znecitlivující účinek. Višněvského balzám urychluje ohraničení zánětu a jeho vyhnisání a zhojení. Višněvského balzám podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a urychluje regeneraci tkáně. S těmito vlastnostmi se višňák výborně hodí na zanícené záděry kolem nehtů, na zánětlivé akné anebo také na zarudlé boláky na krku a to i pro děti. Višněvského balzám může být použitý i pro děti. Výborně se také višněvského balsám uplatní při léčbě růže (erysipel), červenky (erysipeloid), postupujícího neohraničeného kožního zánětu – červené fleky na kůži (flegmona), nežitu (furunkl a karbunkl), hlízy (absces), hnisavého zánětu nehtového lůžka (paronychium), zánětu podpažních potních žláz (hidrosadenitis axillaris), zánět povrchních křečových žil (varikoflebitis), sekundárně infikované kožní vředy jiného původu.
Višněvského balzám, někdy nazýván také černá mast, působí dezinfekčně, protizánětlivě a má lehce znecitlivující účinek. Višněvského balzám urychluje ohraničení zánětu a jeho vyhnisání a zhojení. Višněvského balzám podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a urychluje regeneraci tkáně. S těmito vlastnostmi se výborně hodí na zanícené záděry kolem nehtů, na zánětlivé akné anebo také na zarudlé boláky na krku. Višněvského balzám mohou používat i děti. Výborně se také uplatní při léčbě růže (erysipel), červenky (erysipeloid), postupujícího neohraničeného kožního zánětu – červené fleky na kůži (flegmona), nežitu (furunkl a karbunkl), abscesu, hnisavého zánětu nehtového lůžka (paronychium), zánětu podpažních potních žláz (hidrosadenitis axillaris), zánětu povrchních křečových žil (varikoflebitis), sekundárně infikovaných kožních vředů jiného původu.
Nehet je tvrdé zakončení prstů, které slouží jako ochrana a prostředník přenosu tlaku na prsty s okolím, jelikož umožňuje okolní kůži lépe přenášet informace o dotýkaných věcech. Nehty se vyskytují na všech prstech, a to jak na rukou, tak i nohou. Rychlost růstu nehtů je na rukou v průměru 0,1 mm za den, na nohou je pak 3–4x pomalejší. Celý nehet naroste za 6 až 12 měsíců (například po stržení). Nehet obvykle dosahuje tloušťky 0,5 až 1 mm.
Vzhled zdravého nehtu: Normální zdravý nehet je hladký bez žlábků a rýh. Je lehce klenutý, má narůžovělou plochu a přírodní lesk. U kořene nehtu je viditelný nehtový měsíček, polokruhová bílá kresba nehtu. Nehtová kůžička obklopuje nehet jako ochrana.
Stavba nehtu: Nehet je rohová nehtová ploténka, která je tvořena zrohovatělými buňkami. Je průhledná, tenká 0,50 až 0,75 mm a skládá se ze 3 až 4 různě zrohovatělých (a různě tvrdých) vrstev, které leží na nehtovém lůžku. První vrstvou je takzvaný dorzální nehet (tvrdý keratin), druhou tvoří intermediální nehet (měkký keratin) a třetí vrstvu ventrální nehet (hyponychiální keratin). Ten vyrůstá z kořene nehtu a posouvá se po nehtovém lůžku (velmi citlivé) až k volnému okraji nehtu. Vlastní nehet vyrůstá zpod zadního nehtového valu (matrix), který je přímým pokračováním nehtového lůžka. Lůžko nehtu, po kterém se posouvá nehtová ploténka, je měkká tkáň odpovídající zárodečné vrstvě pokožky. V dolní části nehtové ploténky je poloměsíčitá skvrna bělavé barvy, nazývaná lunula (měsíček). Zde je nehet nejvíc připevněn a je u každého jednotlivce jinak velký. Nehtová ploténka tu obsahuje množství dutinek, které jsou světlejšího zabarvení. Nehet ohraničují postranní valy. Kožní nehtový val (paronychium) přirůstá k nehtu nadnehtovou kůžičkou (v oblasti lunuly se nazývá eponychium, pod volným okrajem nehtu zpředu hyponychium). Spojení nehtu s lůžkem obstarává nedokonale zrohovatělá epidermální vrstva, která se nazývá „lůžkový nehet“. Její rohové buňky obsahují dost tuku, proto je měkká.
Zdravý nehet má nejmenší tloušťku u novorozenců. Nehty jsou tak ostré, že mohou způsobit vážná poškození obličeje nebo očí, jsou-li dvě děti vůči sobě nepřátelsky naladěny. Nejsilnějšími nehty se mohou pochlubit nejstarší lidé, protože nehet postupně dorůstá celý život, i když ve stáří se rychlost může zpomalit.
Nehty bývají často zasaženy nemocemi nejrůznějších charakterů. Mnohdy se jedná o poruchy růstu, které jsou většinou zapříčiněny genetickými dispozicemi. Běžně se například setkáváme s plísněmi. Nejznámějším, někdy však neprávem opomíjeným problémem je patrně zarostlý nehet (latinsky unguis incarnatus, jinak onychokryptóza). Kolem tohoto onemocnění koluje velké množství chybných informací. Léčení vyžaduje individuální přístup, jelikož každý nehet je jiný, a tak některé postupy nemusí vždy zaručeně fungovat.
Zánět nehtového lůžka (latinsky panaricium, paronychium) je zánětlivé postižení konečného článku prstu ruky či nohy a nehtového lůžka. Příčina je nejčastěji infekčního (obvykle bakteriálního, eventuálně plísňového) původu, a pokud není správně léčena, může se problém šířit přes prst a ruku až na celou končetinu! Vlastní příčinou zde bývá většinou drobné poranění prstu, cizí těleso (tříska), drobný vpich nebo někdy i bodnutí hmyzem, například u palce u nohy. Při infikaci se může objevit hnis či absces nehtového lůžka.
Projevy:
zarudnutí v okolí nehtu;
zvýšená citlivost až bolestivost postiženého místa;
vymizení kutikuly – kůžičky okolo nehtu;
trofické změny nehtové ploténky a omezení funkce kloubů v blízkosti postiženého místa;
absces a závažná komplikace až hluboká flegmóna předloktí (může probíhat jako závažná infekce s projevy sepse);
Pokud pozorujete zarudnutí a otok kolem nehtu, můžete mít infekci – panaricium.
Příznaky
Hnisavý zánět měkkých tkání prstu se může šířit do podkoží a zasáhnout i šlachové pochvy, případně až kosti falangu. Paronychium je obdobný proces, který postihuje nehtové lůžko a vzniká obvykle v souvislosti s traumatem (vbodnutím třísky, trnu a podobně). Způsobuje místní zánět se svými průvodními jevy, což jsou bolest, zarudnutí, otok, teplota a zhoršená funkce (zanícený orgán hůře pracuje). Vytvořené zánětlivé ložisko se přirozenou obranyschopností buď samo uzdraví, nebo se postupně promění v hnisavé ložisko. Hnis je tvořen produktem boje, tedy odumřelými bakteriemi, bílými krvinkami, zbytky odumřelé rozpuštěné tkáně a tělní tekutinou. Nahromaděný hnis je vždy nutné odstranit.
