Zajímá vás téma PATOGENEZE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Často se setkáváme při péči o tělo s použitím výrobků obsahujících dehet. Například dehtové mýdlo. Ale je dehet skutečně to správné pro naše tělo, když je obecně známo, že dehet je toxickou látkou, která způsobuje rakovinu? Pojďme se na to blíže podívat v našem článku.
Co říci závěrem?
Dehty pro své mnohostranné účinky zůstávají významným pomocníkem i v současné dermatologické léčbě. Vzhledem k harmonizaci terapeutických postupů se zeměmi EU, kde došlo v posledních letech k výrazné redukci používání kamenouhelných dehtů pro jejich nežádoucí efekty, je vhodné zvážit jejich omezení také v České republice. I když se objevuje řada nových léků zasahujících do patogeneze lupénky, aplikace kamenouhelného dehtu zůstává u některých forem psoriázy určitým přínosem. Vždy je ale nutno individuálně zhodnotit míru rizika. Nezanedbatelná není ani relativně nízká cena dehtových preparátů. Rozhodně by ale v přípravcích neměla být překračovaná 5% koncentrace dehtu a jeho aplikace by neměla přesáhnout 20% kožního povrchu za průběžných biochemických kontrol. V ostatních indikacích lze kamenouhelné dehty nahradit ichtamolem a leukichtolem, které nemají karcinogenní, fotosenzibilizační a ledviny poškozující účinky černouhelného dehtu.
Zdroj informací: Doc. MUDr. Dagmar Ditrichová CSc.,
Ichtamol a dehty v současné dermatologické terapii
Zdroj: článek Dehty v péči o tělo
Patogeneze
Patogenem je abnormální mechanické napětí na kůži, které má za následek tvorbu několika vrstev epitelu (hyperkeratózy). Abnormální mechanické namáhání může být způsobeno vnitřními faktory (deformita) a vnějšími faktory (těsná obuv, nesrovnalosti uvnitř boty). Z hlediska namáhání dochází na kůži ke zvýšení tlaku, a tak tělo chrání podrážděnou pokožku tím, že tvoří hyperkeratotické léze (kuří oko, mozol). Zvýšený tlak úměrně zvyšuje tvorbu kuřích ok.
Zdroj: článek Kuří oka
Alveolitis sicca
Alveolitida, laicky zánět zubního lůžka, je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoří se tedy o takzvaném suchém lůžku (alveolitis sicca). Nebo jde o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci, a vzniká zánět po extrakci zubu. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Následně dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytnou vysoké teploty nebo schvácenost.
Při diagnostice alveolitidy lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitis sicca) v místě, kde se nacházel zub. Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta (viz výše). Vhodný je v tomto případě drén (dren).
U alveolitis sicca přesná patogeneze není dosud známá, převládají dvě teorie vzniku: bakteriální a fibrinolytická.
Zdroj: článek Suché lůžko po vytržení zubu
