Zrakový pigment je látka obsažená ve fotoreceptorech sítnice oka (tyčinky a čípky). Skládá se z bílkovinné části, což je opsin, a nebílkovinné části, kterou zastupuje alkaloid nazývající se retinol. Oční pigmentace představuje stav, kdy dochází k výskytu pigmentu v duhovce oka. Pigment je vlastně látka, která určuje barvu duhovky. Pokud dojde k většímu výskytu pigmentace, může dojít k drobné granulaci pigmentu, který může následně ucpat kanálky oka, což způsobí zvýšení tlaku v oku.
Poruchy oční pigmentace
Hypertrofie sítnice
Hypertrofie neboli zbytnění sítnice je onemocnění, které může být vrozené, nebo získané. Jedná se o ploché černé, dobře ohraničené léze v oblasti sítnice. Téměř všichni pacienti s pigmentovou hypertrofií nemají příznaky. Tyto pigmentové nitrooční léze pak nacházejí lékaři během základního vyšetření oka, na očním pozadí. Typickým znakem pro hypertrofii sítnice je blokáda fluorescence, což představuje zhoršení zrakové ostrosti, a tvorba barevných produktů, které zbarvují oční čočku člověka v denní době do žluta.
Bělmo neboli skléry se skládají z neprůhledné silné vrstvy, která chrání oko jako štít před zraněním. Tloušťka bělma se zvyšuje s věkem, což vysvětluje optický důvod u dětí, že má jejich skléra mírně namodralou barvu. Naopak u starších pacientů má oční bělmo nažloutlý odstín, a to z toho důvodu, že se zde usazují tukové usazeniny. Jak namodralý odstín u dětí, tak žluté odstíny u starších lidí jsou neškodné a není důvod k obavám.
Dalším projevem skvrnitosti očního bělma jsou pigmentové léze nebo névy. Tyto mohou být ploché nebo mírně vyvýšené v barevném odstínu od černé přes hnědou až narůžovělou barvu. Tyto anomálie se odborně nazývají pigmentové nádory, i když většina z nich je neškodná.
Névy jsou způsobeny přemnožením melanocytů nebo buňkami, které produkují pigment. Většina lidí se s névy rodí, nebo je získává v raném dětství. Lidé s tmavě pigmentovanou kůži mají často névy vrozené. Vrozené névy mohou zůstat bez povšimnutí až do puberty. Primárně získané zabarvení se obvykle objeví náhle a vyskytuje se ve středním věku u lidí se světlou kůží.
Vrozené névy nemají žádné příznaky a nevyžadují žádnou léčbu. Většina pigmentových lézí je benigní, rakovinná poškození mohou být chirurgicky odstraněna.
Skvrny na bělmu foto
Zde najdete fotografie, na kterých jsou vidět skvrny na bělmu.
Skvrny na duhovce
Barevná část oka se nazývá duhovka. Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaným zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnaté tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.
Barva duhovky závisí na množství a hloubce uložení pigmentu. V případě, že pigment chybí (například při albinismu), se nám barva jeví jako růžová, protože přes duhovku prosvítá červená barva cévnatky. Když se pigment nachází v nejspodnějších vrstvách a v malém množství, je duhovka modrá n
Tyto skvrny na rozdíl od znamének jsou spíše léze nebo névy, většinou ploché nebo mohou být mírně vyvýšené buď v černé, růžové nebo hnědé barvě. Někdy může být tento névus také bez pigmentace. Tento névus se také může vyskytovat ve tkáni pod sítnicí, ale k jeho zobrazení je potřeba speciální lampy.
Skvrny na očním bělmu mohou být také pigmentové nádory, přičemž tyto skvrny nebo pihy bývají většinou neškodné. Nejběžnějším z očních nádorů jsou vrozené névy, kromě jiných jako spojivkový melanom a melanóza. Névy jsou způsobeny pigmentovými buňkami nebo nadměrným růstem melanocytů. Většina lidí, kteří mají névy, je má od narození nebo se objevují v raném dětství. Obvykle nemusí být skvrna patrná až do puberty, protože v tomto věku se stává větší a tmavší.
Primárně získaná melanóza se obvykle vyskytuje u lidí se světlou pletí a také náhle, nejvzácnější formou je spojivková melanóza, která se vyskytuje buď náhle, nebo jako primárně získaná melanóza.
Névus, česky mateřské znaménko, neboli smaha je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. Právě pravidelné pozorování mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a pro včasný terapeutický zásah. Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňována za takzvané melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplazií a hyperfunkcí melanocytů, a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20–30 % případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoho změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující. Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus, který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko, mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje, v současné době jej lze velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru.
Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je naevus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitou kapilárou s paprsky větévek vybíhajících do periférie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu o velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve vlasech, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgické odstranění či méně invazivní odstranění laserem.
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, která má další histologické podtypy, a jednak definované klini
Velké pihy, nebo mateřská znaménka, které jsou obvykle hnědé nebo černé, mohou být kdekoli na těle. Mohou se objevovat samostatně nebo ve skupinách a obvykle se objevují před dosažením věku 20 let. Některé névy se v průběhu let pomalu mění. Mohou přejít z plochých do vyvýšených, zarůstat chlupy nebo změnit barvu. Nechte si jednou ročně zkontrolovat mateřská znaménka dermatologem. Okamžitě navštivte svého lékaře pro jakékoli změny, nepravidelné okraje, neobvyklou nebo nerovnoměrnou barvu, krvácení nebo svědění.
Většina očních pigmentových lézí je benigní povahy a prakticky neškodná. Oční specialisté však musí tyto léze sledovat, aby zkontrolovali jakékoli známky změny tvaru a růstu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, zda se léze rozšiřuje až na rohovku, nebo zda nedochází k prorůstání krevního zásobení do rohovky. Ve srovnání s maligními lézemi rostou benigní névy pomaleji. V případě, že dojde k jakékoli změně tvaru nebo velikosti léze, může lékař doporučit biopsii, ale vrozené névy, které se stanou rakovinnými, jsou extrémně vzácné, i když vykazují změnu tvaru nebo velikosti.
Tmavé skvrny na bělmě obvykle nejsou důvodem k vážným obavám, ale vždy je vhodné poradit se se svým oftalmologem, abyste získali jasnou představu o lézi nebo névech a o dalším postupu.
vysoký krevní tlak (bolest hlavy, na hrudi, bušení srdce, otoky končetin, poruchy ledvin, krvácení z nosu, dušnost, závratě, nespavost, šumění v uších, poruchy zraku);
nedostatek vitamínu B1 (únava, nechutenství, zácpa, hubnutí, deprese, podrážděnost, nesoustředění, bolest a úbytek svalů, brnění končetin, otoky nohou, bušení srdce až tachykardie, poruchy nervů);
zánět cév (únava, teplota, nechutenství, bolest kloubů, červené tečky na kůži, skvrny pod nehty, otoky nohou, krev v moči, až zánět ledvin);
zánět povrchových a hlubokých žil (zarudnutí a bolest žíly, bolestivé otoky, viditelné zarudlé žíly postižené končetiny);
nedostatečným vstřebáváním bílkovin se mění jejich množství v krvi a tím dochází k vylévání tekutiny do tkání: porucha vstřebávání živin (chronický průjem s nevstřebanými zbytky, objemná stolice, hubnutí, nedostatek vitamínu a minerálů), celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
srdeční selhání (bušení srdce, arytmie, obtížné dýchání, kašel, vykašlávání krve, zmodrání rtů a prstů, pocení, bolest na hrudi, otoky);
perikarditida (bolest na hrudi, nedostatek dechu, únava, teplota, kašel, špatné polykání, chrapot);
snížená funkce štítné žlázy nezpůsobuje obezitu, ale pouze nárůst hmotnosti, a to především zadržováním vody (únava, zácpa, otoky, zpomalenost, spavost, zvýšení váhy, zimomřivost, bušení srdce, poruchy menstruace, suchá kůže, padání vlasů);
Jedná se o velmi běžnou benigní kožní lézi, která se projevuje jako jeden nebo více měkkých stopkatých papul barvy kůže, někdy mírně hyperpigmentovaných, s výskytem nejčastěji na krku, v podpaží a tříslech. Vypadá to jako takové visací bradavice. Obvykle je asymptomatický, někdy může být bolestivý a měnit barvu, například po traumatu. Kožní výrůstky mohou připomínat névy, seboroické keratózy, méně obvykle rovněž neurofibrom.
Rakovina jater je velmi složitě léčitelná a může napadnout kohokoliv z nás. Příznaky rakoviny jater jsou bohužel stejně jako u ostatních nádorových onemocnění tohoto typu poměrně náročně diagnostikovatelné. Mnohdy rakovina jater příznaky vůbec neukáže, což je úplně to nejhorší, co může nastat. Mezi první obvyklé příznaky rakoviny jater se řadí především bolesti břicha. Jedná se o rané příznaky rakoviny jater, které ale nemusí poukazovat na samotnou nemoc. Klidně se může jednat i o některá jiná onemocnění, která vykazují podobné příznaky. Dále se rakovina jater projevuje schváceností a vysokou únavou. Typickým příznakem rakoviny jater je i znatelný úbytek na váze pacienta. Jasným ukazatelem, jak se pozná rakovina jater, je především žloutenka. Ta se vyskytuje u jistého procenta pacientů s touto nemocí. Rakovina jater a nafouklé břicho spolu souvisejí i tehdy, když se objevují některé další příznaky rakoviny. Přítomny mohou být také viditelně vykreslené cévy na kůži, takzvané névy.
Léčba rakoviny jater spočívá zejména v dodržování diety a také v tom, že dochází k operacím nádorů. Chirurgické výkony jsou ovšem schopny odstranit pouze některé nádory jater, takže takto léčba rakoviny jater není určitě stoprocentní. Jestliže u rakoviny jater léčba za pomocí chirurgie nepomáhá, pak je zapotřebí jiných typů léčení. Operace rakoviny jater tak může být použita jako součást komplexní terapie. Zajímavá je léčba rakoviny jater za pomocí ozařování konkrétního nádoru. Dochází tak přímo k ozáření konkrétního místa, jež je napadeno nádorem. Ozáření nesmí být nijak výrazně silné, jinak se průběh rakoviny jater v mnohém zhorší. Velmi oblíbená je biologická léčba rakoviny jater. Ta je schopna dokázat doslova divy. Pravda je ale taková, že biologická léčba rakoviny jater nepatří mezi zrovna nejlevnější typy terapie, takže se můžete smířit s tím, že na ni budete mít pouze tehdy, pokud budete disponovat větším množstvím peněz.
Mezi příznaky typické pro toto onemocnění v pokročilé fázi patří následující: trávicí potíže, nesnášenlivost některých jídel, tlak v pravém podžebří, plynatost, vyrážka břicha hrudníku (takzvané pavoučkové névy), zežloutnutí kůže. V posledních stadiích nemoci pak krvácení z jícnu (vychází ústy jako chrlení či zvracení velkého množství krve), projevy encefalopatie (snížení mozkové kapacity), konstrukční apraxie (porucha prostorového vnímání – nemocný není schopen sestavit jednoduchý obrazec ze sirek), třes končetin, zvětšení sleziny (splenomegalie), portální hypertenze (vysoký tlak krve v žilním systému jater – porta neboli vrátnice je hlavní žilou jater), vodnatelnost břišní (ascites), jaterní kóma (náhlé zhoršení cirhózy vedoucí k bezvědomí často končícímu smrtí).
Každou pigmentovou skvrnu na pokožce je nutné nejdříve odborně prozkoumat. Až poté vám dermatolog navrhne vhodnou formu jejího odstranění. Na kůži těla se může objevit skvrna hnědého odstínu různé intenzity, která někdy nevyčnívá nad okolí a není plastická. Tento typ změny barvy na kůži se spíše označuje jako hyperpigmentace. Jindy může být skvrna barevně zbarvená a vystouplá, lze ji nahmatat, může mít drsný povrch. Tyto změny se označují jako pigmentové névy neboli znaménka, také se může jednat o seboroické bradavice. V případě, že se ložisko zvětšuje, tvar se stává nesymetrickým, hranice ložiska se rozpíjejí do okolí, v barvě se střídá více odstínů hnědé od bledé až po černou, případně se na povrchu objeví uzlík, oděrka či krvácení, měli byste navštívit dermatologa. Za riziková lze označit všechna nově vzniklá znaménka a ložiska hnědé barvy nad 6 milimetrů v průměru. Léčba tohoto stavu závisí na diagnóze.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů mo
Nejvíce jsou ohroženi jedinci, kteří mají na své kůži pigmentové névy. Velký počet znamének – lékaři uvádějí 50–90 znamének – zvyšuje riziko vzniku melanomu až 2x. Vyšší riziko je i u těch jedinců, v jejichž rodinách se už rakovina kůže vyskytla. Dosti nebezpečné je sluneční záření, protože jedno až dvě spálení na slunci podnítí vznik melanomu u žen 1,5x a u mužů 2,8x. Dříve byly ohroženy skupiny osob ve věku 60–70 let, v současné době to jsou jedinci v rozmezí 30–40 let a po 60 letech. U žen, které mají 20–30 let, je melanom nejčastějším diagnostikovým maligním nádorem.
V současnosti se v prevenci rakoviny zaměřuje pozornost hlavně na vitamín A a betakaroten. Betakaroten je přírodní látka schopná snižovat riziko vzniku rakoviny, stejně jako i blokovat další rozšiřování už vyvinutého nádoru, či dokonce zvrátit jeho tvorbu. Při nedostatku betakarotenu se zvyšuje riziko vývoje onemocnění a naopak, pokud je ho v organismu dostatek, zvyšuje se šance rakovině zcela zabránit. Antioxidanty, jako vitamín C a vitamín E, betakaroten a selen, mohou snížit riziko rakoviny kůže. Doporučená denní dávka je 1 000 mg vitamínu C, 100–400 mg vitamínu E, 25–50 mg betakarotenu.
Cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater. Jaterní cirhóza je chronický proces, při kterém dochází k nekróze jater a následně ke zvýšené tvorbě vaziva (fibrotizace) a k uzlovité přestavbě jaterních buněk. Toto onemocnění není v Česku vzácné a stále ho přibývá. Cirhotici umírají v průměru o deset let dříve, než je celkový věkový průměr, ženy ještě mnohem dříve. Mezi postižené patří nejčastěji sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, a naopak také dobře zajištěné ženy středního věku, u kterých se rozvíjí takzvaný syndrom opuštěného hnízda po odchodu dětí z rodiny a všude dostupný alkohol má pomoci zvládat jejich depresivní ladění. Při vzniku jaterní cirhózy se uplatňují nejrůznější vlivy. V ČR jsou nejčastějšími příčinami virové infekce jater a nadměrné užívání alkoholu. K jaterní cirhóze může vést také obstrukce žlučových cest (biliární cirhóza) a chronické srdeční městnání (kardiální cirhóza).
Příčinou úmrtí cirhotiků jsou častěji následné komplikace onemocnění než vlastní poškození jater. Jedná se především o krvácení z jícnových varixů, hepatocelulární karcinom, zánětlivé komplikace (hlavně plicní) a selhání ledvin.
Podle charakteru příznaků se rozlišuje kompenzovaná a dekompenzovaná forma jaterní cirhózy.
Kompenzovaná cirhóza svými projevy připomíná chronický zánět jater. Nemocní si stěžují na nespecifické příznaky, jako jsou pocity plnosti po jídle, změny stolice, lehké otoky v oblasti kotníků a noční močení. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu ve smyslu vynechání menstruace, nebo úplného vymizení. Lékařské vyšetření prokáže zvětšení jater a postupně také zvětšení sleziny. Onemocnění pozvolna přechází ve fázi dekompenzace.
Dekompenzovaná cirhóza má poměrně pestré příznaky. Někdy převažují projevy poškození jaterní tkáně (ikterus, krvácivé projevy, hypoalbuminémie se zadržováním tekutin, ascitem a otoky), jindy naopak projevy poškození cévního řečiště (ascites, jícnové varixy, portosystémová encefalopatie). Nemocní si stěžují na nepřekonatelnou únavu, slabost, vyčerpanost, nechutenství, úbytek svalové hmoty, zvětšování břicha a otoky. U žen jsou časté poruchy menstruačního cyklu, muži si stěžují na pokles libida a potence. Časté jsou bolesti kloubů a páteře.
Typický cirhotik mívá velké břicho, tenké končetiny, vypadá unaveně a má zpomalené reakce. Jeho kůže je bledá až ikterická s četnými pavoučkovými névy. Rty a jazyk jsou červené („lakované“), na dlaních bývá erytém. Typické jsou projevy sklonu ke zvýšené krvácivosti (hemoragické diatézy) – petechie (drobné tečkovité krvácení do kůže či sliznic), podlitiny, krvácení z dásní, nosu a podobně. U&
K rozvoji jaterní cirhózy dochází po dlouhodobém poškozování tkáně jater, nejčastěji buď vlivem přítomnosti právě výše zmíněných virů, nebo dlouhotrvající nepřiměřenou konzumací alkoholu. Vzniku cirhózy většinou předchází „ztukovatění“ jater, které má za příčinu poruchu metabolismu jaterní buňky. Tento stav je oproti cirhóze ještě vratný. Cirhóza jater znamená přestavbu jaterní tkáně, kdy odumírají jaterní buňky a jsou nahrazovány vazivem, které neumí nahradit funkci buněk jater. Tak dochází k postupnému selhávání funkce jater. Na terénu jaterní cirhózy často vzniká i zhoubný nádor.
Projevy cirhózy
U cirhózy se škála příznaků rozšiřuje a nemocného může potkat navíc některý z těchto problémů:
snadná tvorba modřin
hormonální změny (gynekomastie neboli zvětšení prsů u mužů, impotence, poruchy menstruačního cyklu)
zvětšení dutiny břišní v důsledku hromadění tekutiny
různé kožní příznaky (pavoučkové névy na hrudníku či obličeji nebo červené dlaně)
úbytek svalové hmoty
zmatenost a letargie
krvácení do zažívacího traktu a další
Jaterní onemocnění není radno podceňovat. Komplikace cirhózy mohou být i smrtelné. Vnímejte proto své tělo a při podezření na nějaký problém raději navštivte lékaře.
Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řádově několik měsíců.
Projevy nádorů jater
Projevy a příznaky nemoci jsou velmi nespecifické a zaměnitelné s jinými nemocemi. Objevuje se bolest břicha, zejména na pravé straně. Obvykle je přítomna vysoká schvácenost pacienta, únavnost, časté teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. U karcinomu se může, ale nemusí vyskytnout žloutenka. Dále lze nahmatat rezistenci v dutině břišní u 33 % nemocných, méně je pak nalezena zvětšená slezina (splenomegalie) či ascites (výpotek v dutině břišní). Příznaky uzavírá pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži, které prominují jako pavoučkové névy.
Co je melanin? Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, které jsou oxidovány a polymerizovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.
Melanin chrání pokožku proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Udává se, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale při nedostatku světla by zase nemohl vznikat vitamín D. Melanin pohlcuje především ultrafialové záření, čímž zabraňuje tvorbě volných radikálů a chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka, v níž vzniká melanin, se označuje melanocyt a je zodpovědná za pigment.
Melanocyt čili pigmentová buňka je typ živočišných buněk roztroušených ve svrchní vrstvě pokožky, ve vlasových folikulech, v oční živnatce, ve vnitřním uchu, mozkových plenách, kostech i v srdci. Melanocyty produkují pigment melanin a jsou neuroektodermálního původu. Melanocyty jsou buňky s mnoha výběžky, jimiž se napojují na přilehlé keratinocyty. V cytoplazmě melanocytů jsou zvláštní organelové struktury, takzané melanozomy. Se vzrůstající velikostí melanozomů se dá usuzovat na temnější barvu pleti. Pokud jsou pokožkové buňky vystaveny UV záření, dochází k produkci intermedinu (melanocyty stimulující hormon, MSH), který podporuje tvorbu melaninu v melanozomech. Melanin se poté po malých částech předává do sousedních keratinocytů a způsobuje zde opálení.
Nadměrnou lokální činností melanocytů vznikají různé skvrny, například pihy (ephelides), kávové skvrny („café-au-lait“) či některá lentiga. Horší bývají melanocytové névy, z nichž se může vyvinout maligní melanom.
Vlasové barvivo (melanin) je uloženo převážně v kortexu a částečně v medule.
