PER RECTUM a nejen to se dozvíte v tomto článku. Problémy s hemoroidy patří mezi onemocnění, která se lidé stydí řešit se svým lékařem. Na řadu tak často přicházejí léky, na které není nutné mít lékařský předpis, nebo právě babské rady. Hemoroidy jsou cévní pleteně v oblasti konečníku, které do něj přivádějí a odvádějí krev. Pakliže se naruší jejich průchodnost, dochází k nepříjemným bolestivým potížím.
Název konečník, latinsky rectum, počeštěně rektum pochází z latinského intestinum rectum „rovné střevo“. Konečník je poslední část trávicí trubice, zakončená řitním otvorem, jímž se vyměšují nestrávené zbytky potravy ven z organismu. Z druhé strany na konečník navazuje sestupný tračník tlustého střeva.
Zdroj: článek Babské rady na hemeroidy
Někdy se hypermangan používá ne sedací koupele při mykózách. Zde však hrozí při nesprávném naředění velké riziko popálení zevních rodidel. Pokud si v těhotenství potřebujete provést pouze koupel nohou, tak použití hypermanganu ve správné koncentraci není škodlivé.
Nebezpečí
Hypermangan je klasifikován jako oxidující, zdraví škodlivý a nebezpečný pro životní prostředí v neředěné formě. S hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem).
Je zdraví škodlivý při požití!
Při akutní toxicitě: při požití (per os) potkan: 200 mg.kg-1 < LD50 < 2000 mg.kg-1; nebo diskriminující dávka při požití (per os) 50 mg.kg-1: 100% přežití, ale toxicita.
Při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce (zkušební metoda B1 písm. a): méně než 100% přežití při 500 mg.kg-1 < (per os).
Je rovněž vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
Zdroj: článek Jak použít hypermangan
3 ml roztoku v zásobní vložce (sklo třídy I), s pístem (halobutyl) a laminátovým pryžovým uzávěrem (halobutyl/polyisopren), zásobní vložka je vložená v předplněném peru zhotoveném z polypropylenu pro vícenásobné dávkování na jedno použití.
Velikosti balení jsou 1 (s jehlami nebo bez jehel) a 5 (bez jehel) předplněných per a vícečetné balení obsahující 10 (2 x 5) předplněných per (bez jehel).
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
3 ml roztoku v zásobní vložce (sklo třídy I), s pístem (halobutyl) a laminátovým pryžovým uzávěrem (halobutyl/polyisopren), zásobní vložka je vložená v předplněném peru zhotoveném z polypropylenu pro vícenásobné dávkování na jedno použití.
Velikosti balení jsou 1 (s jehlami nebo bez jehel), 2 (bez jehel), 3 (bez jehel), 5 (bez jehel) a vícečetné balení (multi-pack) obsahující 6 (2 x 3) (bez jehel) předplněných per.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Zdroj: článek Tresiba inzulín
Typickým projevem febrilních křečí jsou generalizované tonicko-klonické křeče, v některých případech k typickým křečovým projevům nedochází a klinické projevy mají charakter febrilních synkop s poruchou vegetativních funkcí. Febrilní křeče přicházejí nejčastěji při úvodním vzestupu teploty. Často jsou prvním projevem nemoci vůbec, kdy právě tyto křeče upozorní na to, že má dítě nějaké infekční onemocnění. Teplotní hranice, na které křeče začínají, není známa. Na základě zkušeností víme, že pokud má dítě < 38,0 °C per rectum, je pravděpodobnost jednoduchých febrilních křečí nízká.
Obvyklými příznaky febrilních křečí jsou: ztuhnutí, prohnutí do oblouku a nekontrolovatelný třes, bezvědomí, oči obrácené v sloup. Většinou trvají do minuty (ale někdy i 15 minut).
Zdroj: článek Febrilní křeče
Pokud jde o lehčí naražení kostrče, není většinou nutná lékařská pomoc, stačí pouze zraněného dostat do klidu, držet jej v teple a kostrč po pár dnech pomalu rozhýbat. Pokud je naražení kostrče vážnější, je nutný zásah lékaře a fyzioterapeuta. Léčba naražené kostrče nebo již vyvolaného kostrčového syndromu spočívá v kineziologickém rozboru, který provede zkušený fyzioterapeut. Dle zjištěných anamnestických údajů a po provedení důkladného vyšetření terapeut zvolí vhodnou terapii. Ta spočívá v uvolnění kostrče, mobilizaci SI (sacroiliakálního skloubení), mobilizaci bederní, krční a hrudní páteře, mobilizaci žeber a uvolnění hypertonických svalů. Další průběh terapie leží již na pacientovi samém. Doma si cvičí doporučené cviky, které pomáhají udržovat optimální napětí svalů a zároveň působí jako prevence kloubních blokád.
Mobilizace kostrče se provádí per rectum, tedy přes konečník. Může se provádět bezprostředně po úrazu, nebo při kostrčovém syndromu až po instruktáži cvičení. Cviky klient doma cvičí měsíc a po kontrolním kineziologickém rozboru se provede mobilizace kostrče. Někdy se po cvičení svalová nerovnováha a kloubní blokády samovolně upraví a není nutné kostrč mobilizovat. Úkon se provádí v kleku na všech čtyřech končetinách, přičemž pacient pociťuje maximálně silné nucení na stolici. Při dobré spolupráci s fyzioterapeutem se klient uvolní. Tuto terapii uzavírá mobilizace a odstranění bloků kostrče. Většina svalových vláken svalů pánevního dna se upíná na kostrč. Ty mohou svalovým napětím způsobit její posun a vyvolat i mnoho obtíží.
Pokud jsou bolesti opravdu velké, lékař vám dá obstřik nebo předepíše analgetika, která kostrči uleví od bolesti. Zranění kostrče se léčí individuálně dlouho, a to přibližně od dvou týdnů do pěti týdnů. Uvedená doba je však opravdu pouze orientační.
Zdroj: článek Naražená kostrč
Komplikace nemoci se obvykle řeší akutní operací. K hlavním komplikacím léčby hemeroidů patří:
Zdroj: článek Babské rady na hemeroidy
Zjišťování informací o nemoci je důležitou součástí léčby. Co nejdříve po něm by ale měla následovat návštěva lékaře. Nestyďte se mu svěřit se svými zdravotními komplikacemi. Pokud znáte popisované příznaky z vlastní zkušenosti, návštěvu odborníka neodkládejte. Poradit se můžete s praktickým lékařem, který vás případně odešle na specializované pracoviště (proktologie, gastroenterologie, chirurgie). Lékař provede potřebná vyšetření, poradí s úpravou životosprávy, doporučí lokální léčbu (masti, čípky) a rozhodne o léčbě venofarmaky (léky na posílení žilní stěny).
Mnoho pacientů si najde základní informace na internetu a poté si koupí „naslepo“ mast či čípky v lékárně. Hemoroidální onemocnění je však dlouhodobý problém, který je mimo jiné příznakem takzvaného chronického žilního onemocnění (stejně jako například metličky a křečové žíly). Proto je nutná návštěva odborníka.
Krémy a čípky mohou přinést krátkodobou úlevu, ale důležitá je dlouhodobá léčba vycházející z aktuálního stavu pacienta (stadium onemocnění). Jedině léčba z rukou lékaře pomůže zlepšit stav žilní stěny, zmírnit krvácení a bolest a zabránit opakování akutních hemoroidálních atak. Lékař vám poradí, zda stačí venofarmakum (lék), nebo je již nutná chirurgická léčba. Proto i zde platí, že čím dříve začnete s odpovídající léčbou, tím lépe.
V prvních stadiích je možné využít ambulantní metody, později je nutný několikadenní pobyt v nemocnici. Nejvhodnější metoda zákroku závisí na konkrétním stavu. Důležité je ale uvědomit si, že odstranění neznamená, že již bude vše v pořádku. Při nedodržování režimových opatření (dostatečný pitný režim a množství vlákniny v jídelníčku, omezení dráždivých potravin, užívání léků na posílení žilní stěny, nošení volného oblečení, zvýšení osobní hygieny, pravidelný pohyb a speciální cviky) se mohou komplikace opět rychle vrátit.
Konzervativní léčba: Pod konzervativní léčbou se skrývají zásady prevence nemoci (vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší pacientovi nepříjemný problém.
Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Plynatost a hemeroidy
Wikipedie uvádí, že kolorektální karcinom, nebo ne zcela přesně rakovina tlustého střeva, představuje jedno z nejčastějších nádorových onemocnění. Někdy používané označení rakovina tlustého střeva je prakticky synonymem. Podle MKN-10 nemá kolorektální karcinom jeden kód, jde o diagnózy C18, C19 a C20. Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 50 let. Způsobuje smrt zhruba 655 000 lidí ročně. Jedním z nejpostiženějších států na světě je Česko (společně se Slovenskem a Maďarskem).
Kolorektální karcinom obvykle nevzniká náhle. Na sliznici tlustého střeva nejprve vzniká benigní polyp, ve kterém dochází k dalším změnám buněk, které nakonec vyústí v karcinom. Odstranění polypu, například při kolposkopickém vyšetření, tak představuje vyléčení.
Poměrně výrazný vliv na rozvoj kolorektálního karcinomu má životní styl. Nejsignifikantnějším faktorem (karcinogenem) je pití alkoholu, které je v Česku velmi vysoké. Existuje rovněž statisticky významný vztah mezi množstvím snědeného masa a rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva – každých 100 gramů denně zkonzumovaného červeného masa zvyšuje riziko onemocnění o 17 %. Další jsou rizikové faktory jako nedostatek zeleniny v potravě, úprava potravy grilováním a smažením, konzumace uzenin a kouření.
Kolorektální karcinom se může vyskytovat v některých rodinách častěji, důvodem může být genetika, ale i jiné faktory (například stravovací návyky). Kromě toho existuje i několik genetických poruch, v rámci nichž se může kolorektální karcinom vyskytovat. Pro to, že je nádor součástí nějakého genetického syndromu, svědčí především nízký věk nemocného (20–30 let) a mnohdy velmi častý výskyt nádorových onemocnění v nižším věku u pokrevních příbuzných.
Vlivem prostředí jsou myšleny především klimatické podmínky a znečištění životního prostředí. Zdá se ale, že tyto vlivy nejsou pro rozvoj kolorektálního karcinomu výraznými rizikovými faktory. Za určitých okolností se mohou jako rizikové jevit dusičnany v pitné vodě.
FAP je nejčastějším geneticky podmíněným syndromem spojeným se vznikem kolorektálního karcinomu. Název poměrně dobře popisuje onemocnění – již v poměrně nízkém věku se v tlustém střevě postiženého objevuje velké množství polypů, které se mohou dříve nebo později zvrhnout v maligní karcinom. Jedinou možnou terapií je sledování a průběžné odstraňování polypů kolonoskopicky. Onemocnění je způsobeno mutací jediného genu pojmenovaného APC.
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytují i osteomy (nádory kostí) a fibromatóza (mnohočetné benigní nádory vaziva).
U postižených se kromě polypů tlustého střeva vyskytu
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Rakovina konečníku
Kolik Diazepamu dát svému psovi? Typická dávka podávaná psům je 0,5 až 2 mg na kilogram jejich hmotnosti. Diazepam se aplikuje intravenózně do žíly a to buď jednorázově podle potřeby nebo každých šest hodin nebo jako infuze konstantní rychlostí (pomalé kapání intravenózní kanylou).
Perorálně se psovi může podat i lidský Diazepam v tabletách. Lidský Diazepam bývá v tabletkách o síle 5 nebo 10 miligramů. Pěti miligramové tablety se hodí spíše pro malé psy. Normální běžně užívaná dávka, která psa dostatečně zklidní v počátcích léčby je 0,7mg na 1kg hmotnosti. To znamená, že pro pejska s váhou 15 kilogramů, bude potřeba dvě tablety o síle 5 miligramů a nebo jedna tableta o síle 10 miligramů. Pro velkého psa o váze 50 kilogramů bude třeba sedm tabletek o síle 5 mg nebo tři a půl tabletky o síle 10 miligramů. Dvojnásobná dávka psa spolehlivě a bezpečně na několik hodin uspí. Účinky Diazepamu trvají přibližně 4 až 6 hodin.
Další možností aplikace Diazepamu u psa je do jeho prdelky per rectum, kam se zavádí speciální stříkačka naplněná lékem. Po zasunutí do hloubky 3 až 6 cm se do konečníku vstříkne obsah stříkačky.
Zdroj: článek Diazepam dávkování u psa
Cukrovka u dětí a dospívajících je obvykle způsobena nedostatkem inzulinu. Má své odlišnosti biologické, psychické i sociální ve srovnání s cukrovkou dospělých. Je charakterizována velkou labilitou, sklonem k hypoglykemii i k diabetické ketoacidóze či rychlým rozvojem diabetických chronických komplikací. Základem léčby je podávání inzulinu vícekrát denně pomocí inzulinových per nebo inzulinové pumpy. Spolu s inzuliny struktury lidského inzulinu se užívají i analoga inzulinu s velmi krátkým nebo naopak s velmi prodlouženým účinkem. Mimořádnou důležitost má tzv. selfmonitoring. Ukázalo se, že čím častější je měření glykemie, tím je lepší úroveň kompenzace diabetu. V praxi to znamená měřit glykemie v tzv. malých profilech (3– 4 měření denně před jídly), podle potřeby doplňovat měřením tzv. velkých profilů glykemie (například osm měření včetně měření po jídle a v noci). Znalost její okamžité hodnoty umožňuje přizpůsobit všechny složky léčby – dávky inzulinu, stravu i pohyb. Velký význam má řádné vedení diabetického deníku. V poslední době se začínají nacházet v praxi metody kontinuálního měření glykemie. Při dlouhodobém sledování je třeba kontrolovat růst a celkový vývoj dítěte, aktivně pátrat po rozvoji diabetických chronických komplikací (ledvinných, nervových, očních) a po často přidružených onemocněních (štítné žlázy, celiakie).
Zdroj: článek Diabetes mellitus
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby tamsulosin hydrochloridem 1–2 týdny před operací katarakty je považováno za užitečné, nicméně přínos tohoto přerušení není zcela jednoznačný. IFIS byl zaznamenán i u pacientů, kteří přerušili užívání tamsulosinu před dobou delší. Z
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Tamsulosin
MYDOCALM 50 MG (MYDOCALM 150 MG) obsahuje tolperisoni hydrochloridum 50 mg (150 mg) v 1 potahované tabletě.
MYDOCALM 50 mg: bílé nebo téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany označené „50“.
MYDOCALM 150 mg: Tmavě hnědé potahované tablety čočkovitého tvaru, téměř bez zápachu, označené „150“.
Akutní, případně dlouhodobé léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného organickými neurologickými poruchami (spastickou monoparézou a hemiparézou po cerebrovaskulární příhodě, roztroušenou sklerózou, myelopathií, zraněním míchy). Jako adjuvantní dlouhodobé léčení při rehabilitaci pacientů se spastickou parézou, aby se usnadnila léčebná gymnastika. Speciální pediatrické indikace jsou Littleova choroba (spastická paralýza) a jiné encefalopatie provázené dystonií. Léčení zvýšeného tonu kosterních svalů, vyvolaného degenerativními chorobami pohybového systému, například artrózou velkých kloubů, spondylózou, spondylartrózou, diskopatií. Mimoto se nezávisle na předchozích indikacích používá i k léčení obliterujících cévních chorob (obliterující arteriosklerózy, diabetické angiopatie, obliterující trombangiitidy, Raynaudovy choroby) a poruch vyvolaných postižením cévní inervace (akrocyanózy, intermitentní angioneurotické dysbazie). Přípravek je určen pro dospělé a mladistvé, MYDOCALM 50 MG i pro děti od 3 let.
Dospělí a mladiství: MYDOCALM potahované tablety mají vysoký terapeutický index. Užívají se per os. Doporučená denní dávka je 150–450 mg, rozděleno do tří jednotlivých dávek podle individuálních potřeb a tolerance pacienta. Tyto dávky je možné užívat i dlouhodobě (několik měsíců i let) bez redukce dávkování. U starších lidí není nutná redukce ani modifikace dávkování, i pacienti vyššího věku dobře snášejí uvedené doporučené dávky. Podle dostupných údajů není třeba žádná úprava dávkování při snížené funkci jater nebo ledvin. Ačkoli potrava podle klinických zkušeností neovlivňuje účinnost MYDOCALMU, doporučuje se jako obecné pravidlo užívat tablety před jídlem.
Děti: MYDOCALM 50 MG potahované tablety nepředstavují vhodnou lékovou formu pro zahájení léčby u dětí. U dětí od 3 do 6 let se na začátku léčby podává celodenní dávka 5 mg/kg tělesné hmotnosti a od 6 do 14 let celodenní dávka 2–4 mg/kg tělesné hmotnosti, obvykle rozděleně do tří jednotlivých dávek. U dětí při Littleově chorobě je obzvlášť důležité individuálně upravené dávkování, protože děti mohou tolerovat i celkové denní dávky 100–600 mg MYDOCALMU, tedy mnohem více, než je obecně doporučovaná denní dávka. MYDOCALM se také může dětem podávat jako dlouhodobá terapie po měsíce anebo i léta.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Mydocalm
K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety.
Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per, takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků.
Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží ji, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.
Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie.
Hodnoty naměřené v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter.
V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodná glykemie a glykemie nalačno, viz výše v našem článku.
Pro koho je domácí stanovení glykemie vhodné i bez porady s lékařem? Týká se zejména lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, lidí trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství.
Glykemie nalačno se provádí nejlépe ráno před prvním jídlem. Doporučené hodnoty glykemie nalačno u zdravého člověka by měly být 5,5 mmol/l. U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako usp
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Doporučená hladina cukru v krvi
Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.
POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!
Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).
Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.
První fáze:
První fáze:
U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.
Druhá fáze:
Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od p
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci jater a jejich příznaky
Zánět slinivky břišní (pankreatitis) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní (akutní pankreatitis) je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischémií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. Příčinou je v 50 % dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % jde o nekrotizují zánět slinivky. Tryptický zánět slinivky (tryptická pankreatitis) je velmi častá, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen.
Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), která pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje. K poškození slinivky a následnému zánětu tedy vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, které se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu například tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest, například žlučové kameny (cholelithiasa) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy.
Jako u mnoha jiných onemocnění hraje i u zánětu slinivky významnou roli genetika. Mezi rizikové faktory proto patří zhoubný nádor slinivky (karcinom pankreatu) u jiného člena rodiny (častěji se vyskytuje u mužů). Dalším z faktorů je nádor některého jiného orgánu dutiny břišní (žaludek, střevo, děloha), který vede k prorůstání nádoru i do slinivky, tomuto stavu se říká druhotný nádor slinivky (pankreatu). Významný podíl na rozvoji některých druhů zánětů slinivky mají i alkohol, obezita a špatné stravovací návyky (tučná strava). Riziko zánětu slinivky stoupá také při cholelithiáze, což je vlastně kamínek ve žlučníku, který může ze žlučníku vycestovat a ucpat žlučové cesty. Další příčinou jsou stavy po tupém úderu do břicha (například při kolektivních a bojových sportech) nebo po zvedání těžkých břemen, kdy výsledkem je podrážděná slinivka.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Dieta na slinivku
Jak již bylo zmíněno měření krevního cukru, se provádí buď odborníky v laboratořích, kde je krev z žíly odebrána do ampulek, případně si ji může člověk změřit doma pomocí glukometru. Glukometr je přístroj, který hladinu glukózy stanovuje také z krve. Krev si člověk odebírá pomocí odběrových per (= autolancety). Po každém odběru je potřeba v tomto peru vyměnit jehlu (= lancetu). Touto jehlou se člověk před odběrem píchne do bříška některého z prstů. Aby to bylo co nejvíce bez bolestné, tak se u většiny autolancet dá nastavit hloubka vpichu. Pokud by i tak ale bolest u vpíchnutí do prstu byla velká, je možné u některých glukometrů odebrat krev třeba z paže, stehna nebo lýtka. Ne každý glukometr to ale umožňuje a je to třeba zjistit dříve, než dojde k měření. Po vpíchnutí jehly do prstu se pak kapka krve přiloží k testovacímu proužku, který je vložen do glukometru (Tady si je třeba uvědomit, že každý typ glukometru má své vlastní proužky a nelze je zaměňovat.). Glukometr pak provede měření a naměřenou hodnotu pak zobrazí na displeji. U sledování hodnot krevního cukru je vždy důležité sledovat, jestli se jedná o měření nalačno nebo po jídle.
Zdroj: článek Důležité pojmy související s cukrovkou