PIERCING POŠTĚVÁČKU je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Ženská obřízka čili infibulace je amputace (odstranění) některých částí vnějších pohlavních orgánů ženy. Tento úkon bývá často spojen s rituálem. Provádí se především v afrických zemích. Existuje několik typů ženských obřízek. Samotný pojem obřízka je často označován jako chybný, neboť navozuje dojem smysluplného lékařského zákroku, o nějž se v drtivé většině případů nejedná, protože dochází k nevratnému poškození zdraví.
Co je to ženská obřízka
Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Akrylové nehty jsou vedle gelových nehtů velmi populární formou umělých nehtů, a jsou dokonce starší než nehty gelové. Můžete si je nechat vytvořit v salónu, nebo si je udělat samy doma. Akrylové nehty jsou velmi hezké a ve světě již dlouho velmi populární, protože dávají ženě šanci na dlouhotrvající krásnou manikúru. Mohou být různě dekorovány, a tak každou chvíli můžete změnit svůj styl. Stále se objevují nové dekorace a trendy. Poslední dobou je v módě piercing, kamínky a další 3D a 2D zdobení, Nail Art. Pokud jste již vyřešily dilema, zda mít akrylové nebo gelové nehty, můžete konečně zajít do studia anebo si koupit sadu na modelování nehtů doma. Pravidelné doplňování je zapotřebí jednou za 3–4 týdny.
Nejčastější cestou přenosu je nechráněný pohlavní styk. Bez rizika není ani nechráněná orální soulož. Riziko přenosu je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, a to jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Další možnou cestou vzniku infekce je podání infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučený. Obezřetní bychom ale měli být i u provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing a podobně). Další možností přenosu HIV je při injekčním užívání drog. V současné době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu. K přenosu může také dojít tak, že matka HIV pozitivní může nákazu přenést i na své dítě, a to nejen během těhotenství, ale i při porodu a následně i během kojení. Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Dle současně platné legislativy lze provést test na HIV u gravidní ženy i bez souhlasu, a to s ohledem na zájem nenarozeného dítěte. HIV pozitivním matkám se v rozvinutých zemích nedoporučuje kojení. HIV pozitivita u matky může být po jejím souhlasu důvodem k interrupci.
Beading je druh mužského intimního piercingu. Má podobu implantátů, které jsou umístěny pod kůži penisu. Jeho název je odvozen od anglického slova bead, tedy korálek či kulička. Umístění piercingu nemá vliv na erekci, ale jeho přítomnost ocení sexuální partner při souloži, kdy dochází ke zvýšení dráždění pochvy či análního otvoru. Podoba beadingu vylučuje nebezpečí jeho zachycení za šaty nebo za piercingy sexuální partnerky či partnera. Lze jej také považovat za jeden ze způsobů zvětšení penisu.
Aplikace: Pod kůži penisu se umisťují kuličky ze silikonu, avšak je možné použít i prvky vyrobené z teflonu. Naopak prvky z chirurgické oceli nebo titanu se nedoporučují. Během umisťování kuliček je třeba dávat pozor na místa, kudy vedou žíly, a těmto lokalitám se vyhnout. Vzniklý tvar záleží na invenci jeho autora. Kuličky je možné umisťovat například po obvodu penisu nebo v řadě za sebou. Aplikace piercingu se řadí mezi méně bolestné zákroky. Kůže se v místě aplikace rychle zhojí. Nositel piercingu ovšem musí po zavedení beadingu vynechat několik týdnů sexuální styk.
Zajímavost: Implantát je někdy označován také jako „perly jakuzy“, neboť významní členové této japonské zločinecké organizace si nechávali pod kůži penisu všívat skutečné perly. Piercing je rovněž spojen s vězeňskými rituály, kdy si odsouzení trestanci nechávali tento šperk aplikovat, a sice jednu kuličku za jeden rok strávený za mřížemi.
Pacienti s vitiligem by měli absolvovat laboratorní vyšetření k vyloučení asociovaných nemocí, měli by se vyhýbat traumatům, včetně některých kosmetických zákroků (permanentní make-up, piercing, chemický peeling). Vzhledem k tomu, že při opalování dochází ke kosmeticky nežádoucímu zvětšení kontrastu mezi skvrnami vitiliga a okolní normálně pigmentovanou kůží, neměli by se pacienti intenzivně opalovat, a pokud je to možné, volit fokusovanou fototerapii. Té se dává přednost i vzhledem k možnosti vzniku kožních karcinomů indukovaných opakovanou fototerapií okolní normální kůže. Vitiligo je onemocnění, které významně snižuje kvalitu života pacienta, třebaže nemusí být doprovázeno jinými chorobami. Pacienti by měli mít dostatek informací, možnost konzultace s psychologem a využívat i pacientské organizace v ČR a ve světě.
Uspokojivá léčebná metoda v současnosti neexistuje, ale četné klinické a výzkumné studie přinášejí etiopatogenetické poznatky, které se podílejí na rozvoji léčebných postupů. Základem komplexní léčby je vyšetření pacienta a vyloučení u vitiliga častých komorbiditních autoimunitních a endokrinních nemocí.
Léčbou topickými imunomodulancii, například takrolimus (0,03% nebo 0,1% mast) a pimekrolimus (1% krém) v kombinaci s fototerapií UVB 311 nm nebo excimerovým laserem 308 nm se dosahuje často uspokojivých léčebných výsledků. Topické imunomodulátory nahrazují lokální kortikosteroidy a vhodné jsou zejména při lokalizaci vitiliga na hlavě a krku. Uplatňují se i metody chirurgické, například mikrotransplantáty pigmentované kůže s melanocyty a autotransplantace kultivovaných melanocytů. U celkové pulzní léčby kortikoidy a PUVA (psoraleny + UVA) je třeba pečlivě zvážit závažnost vedlejších nežádoucích účinků. Nezbytná je edukace pacienta, fotoprotekce depigmentací a podpůrná psychoterapie.
Zánětlivá onemocnění zevních rodidel v těhotenství jsou častá. Tkáně rodidel jsou překrvené, prosáklé a zánětlivá infekce se rychle šíří. Mezi nejčastější onemocnění v těhotenství patří právě zánět zevních rodidel, který se projevuje zarudnutím kůže a sliznic zevních rodidel a svěděním, vyvolávaným obvykle drážděním výtokem z pochvy, potem nebo močí, třením nevhodným prádlem a podobně. Zánět může přecházet i na vnitřní plochy stehen. Náchylné k těmto zánětlivým projevům jsou ženy těhotné, obézní, s poruchami glukózového metabolismu či diabetičky.
Překrvení sliznic pohlavního ústrojí v těhotenství má za následek zvýšené zvlhčení pochvy a zevních rodidel i bez jiné zevní příčiny. Představuje však zároveň vhodné podmínky k projevům infekce stejnými původci jako mimo těhotenství, zejména infekce kvasinkové. Hojný řídký výtok může být i ze žlázek těhotensky změněné sliznice děložního hrdla, dokonce se může jednat i o odtok plodové vody. Proto posouzení příčiny a určení léčby přísluší jedině odbornému lékaři. Některé z místně používaných léků nejsou v těhotenství vhodné. Trichomonádový a jiný výtok dráždí pokožku zevních rodidel, vyvolá jejich maceraci až zánětlivé projevy. Nesmí se zapomínat na možnost čerstvé kapavčité infekce nebo vzplanutí ze skrytého ložiska. Výtok musí být bakteriologicky vyšetřen a podle výsledku eventuálně léčen antibiotiky. Při nálezu beta-hemolytického streptokoka je zapotřebí před porodem podávat antibiotika a provést příslušná opatření při porodu. Kvasinkový zánět pochvy a vulvy se v těhotenství vyskytuje častěji než mimo gestaci. Začíná svěděním a pálením v pochvě a na vulvě. Sliznice je zprvu zarudlá, suchá, pak se objeví bělavé ostrůvky náletů v rýhách mezi stydkými pysky a kolem poštěváčku, které je možné setřít; kůže a sliznice pod nimi jsou zarudlé a někdy krvácí. Výtok z pochvy je hustý, žlutavě šedý. Před zahájením léčby je třeba kontrolovat glukózový metabolismus.
