Zajímá vás téma PLETENI POMLAZKY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Anestezie představuje umělé uspání pacienta (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.
Anestezie svodná
Touto anestezií dochází k blokádám nervových pletení a jednotlivých nervů. Blokády periferních nervových pletení a nervů se využívá zejména k operačním výkonům na horních a dolních končetinách a krku, kde není třeba dosáhnout znecitlivění celé končetiny či její části, případně kde jiné techniky anestezie nejsou žádoucí vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu klienta.
Příprava pacienta a jeho sledování při provádění anestezie a během operačního výkonu odpovídá technikám centrálních svodných anestezií. Při provádění blokády se nejprve provede detekce a označení místa vpichu, následně se desinfikuje místo vpichu a okolí se zakryje sterilní rouškou. Následuje vpich tenké jehly do podkoží, do jehly je přiváděn elektrický proud nízké intenzity z neurostimulátoru. Jakmile dojde k přiblížení se hrotu jehly k nervu, elektrický proud vyvolá brnění, případně drobné svalové záškuby v oblasti, kterou daný nerv zásobuje. Během elektrické stimulace je pacient dotazován na lokalizaci brnění a jsou sledovány svalové záškuby, postupně se intenzita proudu zmenšuje a po dosažení požadované minimální intenzity proudu, kdy lze ještě svalové záškuby vyvolat, je do jehly aplikováno lokální anestetikum – pacient může pociťovat jako tlak v místě vpichu. Po sterilním zakrytí vpichu pokračuje monitorace pacienta, postupně dojde k znecitlivění požadované oblasti na končetině (doba nástupu účinku anestetika a trvání blokády je odvislá od druhu použité látky), stejně jako u centrálních svodných anestezií. Po operačním výkonu je pacient předán sestře z oddělení, kde byl hospitalizován. Blokády jednotlivých periferních nervů se využívají stejným způsobem jako blokády nervových pletení, neurostimulátor nebývá k provedení blokády potřeba, vpich se děje pomocí standardní injekční jehly, znecitlivělá oblast je výrazně menší, proto i použití je pro drobné chirurgické výkony.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Hemoroidy jsou žilní pletence v oblasti konečníku. Při normálním stavu nezpůsobují žádné obtíže. Typickými příznaky tohoto onemocnění jsou krvácení z konečníku, hlavně při defekaci, svědění, mokvání a zduření žilních pletení. Co se týče jejich léčby, je důležitá prevence, především příjem potravy s vysokým podílem vlákniny. Klasická léčba spočívá v aplikaci mastí, krémů a čípků na postižené místo. Doporučují se koupele v odvaru z dubové kůry a doplňky stravy k posílení cévní stěny. Pokud nic z toho nezabírá, přistupuje se k chirurgickému zákroku.
Mast obsahuje: dubová kůra, panthenol, alantoin a Hamamelis virginiana – mají výrazné protizánětlivé a hojivé účinky. Používá se zevně při hemoroidech, trhlinkách, při podrážděné kůží po slunění a drobných spáleninách.
Dávkování: 2–3x denně jemně vetřít na postižené místo. Určeno k zevnímu použití.
Hodgkinova nemoc se obvykle léčí chemoterapií s radioterapií. Jistou možnost skýtá i transplantace kostní dřeně.
Protonová terapie může být indikována u Hodgkinova lymfomu a Non-Hodgkinských lymfomů. Vhodnou indikací jsou nádory postihující mezihrudí nebo retroperitoneum, u kterých vede konvenční radioterapie k aplikaci nepřijatelně vysokých dávek na kritické orgány nebo kde vzhledem k věku nemocných existuje reálné riziko indukce pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie.
Retroperitoneum je prostor pod zadním listem pobřišnice, odshora vedoucí za játry, zadní stěnou tlustého střeva, duodena až ke konečníku. Zespodu je retroperitoneum ohraničeno dorzálními úpony bránice, páteří, zádovými svaly a pánevním dnem. V této úzké anatomické krajině, vyplněné „vatovitým“ řídkým pojivem, jsou uloženy ledviny, nadledvinky, močovody, močový měchýř, rektum, ženské pohlavní orgány, břišní aorta, dolní dutá žíla, nemalé množství lymfatických pletení, a navíc ganglia a vlákna sympatického nervstva. Také slinivka břišní a „zádová“ plocha duodena jsou uloženy v této krajině.
Hemoroidálním onemocněním trpí až 50 % dospělé populace, obtíže u každého jedince vypadají různě a mohou provázet i řadu jiných nemocí trávicího traktu. Vždy je tak vhodná prohlídka u lékaře. Hemoroidy jsou žilní pleteně nacházející se na konci řitního kanálu, kde plní svou fyziologickou funkci při utěsňování konečníku. Jako hemoroidální onemocnění pak označujeme patologické zvětšení a rozšíření těchto žilních pletení provázené různorodými potížemi, jako jsou svědění v oblasti konečníku, krvácení po stolici, bolestivost, pocity vlhka či drobná inkontinence. Hemoroid vzniká zapálením křečových žil. Hemoroidy definujeme jako uzlovité cévní rozšířeniny (městky) v hemoroidálních pleteních pod řitní kůží (zevní hemoroidy) a pod sliznicí hrdla ampuly konečníku (vnitřní hemoroidy).
Jako doplněk léčby nebo prevenci lze užívat i řadu přírodních přípravků. Na zmírnění lokálních projevů se dá použít například Hemostop Gel, který obsahuje allantoin (důležitý pro své regenerační účinky) a standardizované extrakty z dubové kůry, třezalky a aloe vera s obsahem rostlinných výluhů. Zevně se dá použít i Ruticelit krém, který obsahuje komplex výtažků z léčivých rostlin a pomáhá při zánětech žil, tedy i při vzniku hemoroidů. Jako součást léčby i jako prevence se dá užívat přírodní přípravek HemoStop ProBio, který působí velmi příznivě, podobně jako roztok Hemoran.
Dělení podle umístění:
vnější hemoroidy – vyskytují se okolo řitního otvoru, mívají charakter malých modrých hrudek na žilním systému;
vnitřní hemoroidy – vznikají uvnitř konečníku do vzdálenosti 3–4 centimetrů od análního otvoru. Pokud otečou natolik, aby zasáhly výrazněji do průsvitu konečníku či análního kanálu (hemoroidy 2. stupně), začnou se projevovat krvácením a bolestí při vyprazdňování stolice, případně i produkcí hlenu. Opakované dráždění hemoroidů při vyprazdňování pak vede k jejich postupujícímu zápalu a dalšímu natékání, nakonec mohou vystoupit z konečníku.
Vnitřní hemoroidy členíme na stadia:
hemoroidy 1. stupně – žíly jsou nateklé, ale jinak se nevyskytují problémy; občas může dojít ke svědění;
hemoroidy 2. stupně – žíly jsou podstatně nateklé a zasahují do průsvitu konečníku či análního otvoru; objevuje se bolest a krvácení při vyprazdňování, svědění, při větších hemoroidech i pocit nedokonalého vyprázdnění; míra příznaků může kolísat; při výskytu uvedených příznaků se doporučuje vyhledat lékaře;
hemoroidy 3. stupně – hemoroidy rostou, problémy se stupňují; při vyprazdňování vystupují z konečníku, dají se ještě zasunout nazpět;
hemoroidy 4. stupně – hemoroidy již nelze zasunout zpět, jsou velké a mohou kromě výše zmíněných příznaků způsobovat rozličné další komplikace (například mohou znemožnit pacientovi sedět).
Bederní oblast je nejvíce zatěžovaným úsekem páteře, protože nese váhu celého těla, a navíc zde dochází k přenosu pohybu z dolních končetin na trup. Podívejte se, kde se přesně nacházejí bedra.
Bolesti bederní páteře mohou mít mnoho příčin. U starších osob bývá velice častým zdrojem bolestí degenerace meziobratlových plotének. Ty se nacházejí mezi jednotlivými obratli naší páteře a jejich úkolem je především tlumit tlak a nárazy vznikající při pohybu ve vzpřímené poloze. Meziobratlové ploténky jsou tvořeny elastickou tkání, která má tendenci s věkem ubývat. Ploténky se následkem toho ztenčují a páteř se celkově „sesedá“ (jednotlivé obratle se přibližují stále více k sobě). Tím může dojít k útlaku některých citlivých struktur, především nervů a nervových pletení, což vyvolává bolest v bederní krajině.
Komplikace nemoci se obvykle řeší akutní operací. K hlavním komplikacím léčby hemeroidů patří:
profúzní krvácení – krvácení po obtížné defekaci; hrozí nebezpečí chudokrevnosti při takovýchto častých ztrátách krve;
trombóza vnitřního hemoroidu – přebývající krev ve vnitřní hemoroidální cévní pleteni se srazí a tato krevní sraženina obvykle vyvolá zánět oblasti; hemoroid se zvětší a dráždí nervová zakončení registrující napětí ve stěně – reakcí na toto zvýšení napětí je křeč; kvůli této křeči svěračů bývá obvykle znemožněno vyšetření hemoroidů pohmatem skrz konečník (per rectum);
strangulace – zánětem postižené zvětšené hemoroidy vyhřeznou z konečníku, avšak dojde ke stahu svěrače – hemoroidům je tedy znemožněn návrat do análního kanálu; nastává takzvané uskřinutí hemoroidálních uzlů.
Hlavním úkolem čípků (latinsky suppositoria) je mechanicky usnadnit proces vyprázdnění (obsah glycerinu), případně podpořit defekaci stimulací podslizničních nervových pletení. Čípky jsou různé velikosti (čípky na zácpu pro děti, čípky na vyprázdnění pro dospělé) a po rozbalení se zavádějí vždy do konečníku (takzvané rektální čípky) po lehkém zatlačení na stolici, a to nejlépe v mírném předklonu/podřepu. Jakkoliv čípek po zavedení prakticky okamžitě nutí k vyprázdnění, je třeba pro dosažení maxima jeho účinku několik desítek minut počkat ‒ v opačném případě se pouze vypudí netknutý čípek a zácpy se nezbavíte.
Zjišťování informací o nemoci je důležitou součástí léčby. Co nejdříve po něm by ale měla následovat návštěva lékaře. Nestyďte se mu svěřit se svými zdravotními komplikacemi. Pokud znáte popisované příznaky z vlastní zkušenosti, návštěvu odborníka neodkládejte. Poradit se můžete s praktickým lékařem, který vás případně odešle na specializované pracoviště (proktologie, gastroenterologie, chirurgie). Lékař provede potřebná vyšetření, poradí s úpravou životosprávy, doporučí lokální léčbu (masti, čípky) a rozhodne o léčbě venofarmaky (léky na posílení žilní stěny).
Mnoho pacientů si najde základní informace na internetu a poté si koupí „naslepo“ mast či čípky v lékárně. Hemoroidální onemocnění je však dlouhodobý problém, který je mimo jiné příznakem takzvaného chronického žilního onemocnění (stejně jako například metličky a křečové žíly). Proto je nutná návštěva odborníka.
Krémy a čípky mohou přinést krátkodobou úlevu, ale důležitá je dlouhodobá léčba vycházející z aktuálního stavu pacienta (stadium onemocnění). Jedině léčba z rukou lékaře pomůže zlepšit stav žilní stěny, zmírnit krvácení a bolest a zabránit opakování akutních hemoroidálních atak. Lékař vám poradí, zda stačí venofarmakum (lék), nebo je již nutná chirurgická léčba. Proto i zde platí, že čím dříve začnete s odpovídající léčbou, tím lépe.
V prvních stadiích je možné využít ambulantní metody, později je nutný několikadenní pobyt v nemocnici. Nejvhodnější metoda zákroku závisí na konkrétním stavu. Důležité je ale uvědomit si, že odstranění neznamená, že již bude vše v pořádku. Při nedodržování režimových opatření (dostatečný pitný režim a množství vlákniny v jídelníčku, omezení dráždivých potravin, užívání léků na posílení žilní stěny, nošení volného oblečení, zvýšení osobní hygieny, pravidelný pohyb a speciální cviky) se mohou komplikace opět rychle vrátit.
Léčba hemoroidů
konzervativní
ambulantní zákrok
operace
Konzervativní léčba: Pod konzervativní léčbou se skrývají zásady prevence nemoci (vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší pacientovi nepříjemný problém.
Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
Koagulace infračervenými paprsky – vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm.
Elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás. V podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem – hemoroid je zaškrcen a odpadá. Po tomto výko
