PŘENOSNÝ BIDET je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Hlavním významem derivační koupele je prodlužované osvěžování pohlaví jeho vlhčením studenou vodou a velice jemným třením - masáží, pomocí kousku látky, například houbou nebo žínkou. Masíruje se shora dolů. Délka derivační koupele je přesně určena a záleží na věku, na váze a na cílovém účinku. Zbytek těla má být při derivační koupeli v suchu a v teple, včetně nohou. Podrobný popis, jak si správně dopřát derivační koupel přinášíme v našem článku.
Na co si sednout, jak se usadit při derivační koupeli?
Pokud máte bidet, sedněte si na okraj bidetu, přičemž hýždě nesmějí být ponořeny do vody. Hýždě i pohlaví jsou tedy těsně nad hladinou studené vody. Pokud se zdá být okraj bidetu málo pohodlný, tak si přes něj položte prkénko a sedněte si na něj, nad vodu a své pohlaví si nasměrujte tak, aby bylo na kraji prkna. Také existuje přenosnýbidet, který pasuje na mísu kteréhokoliv záchodu. Dá se koupit v obchodních domech na dobírku a nestojí mnoho. Takový dodatečný bidet se vyrábí v Německu a prodává se s návodem v němčině, ve kterém se dočtete, jak tuto nádobu používat ke koupelím Ludwiga Kuhna, čili k derivačním koupelím! Derivační koupele si také můžete dělat ve čtvercové anebo i v obdélníkové vaničce, ale také na pevném kbelíku s širokými okraji, typicky dřevěné vědro je dokonalé. Nahoru, na vědro, si dáte prkno, abyste seděli v suchu. Také jde derivační koupel absolvovat ve vaně. Napříč přes vanu se položí prkno a přímo pod něj se umístí vědro nebo kbelík po okraj naplněný vodou. Zvednete nohy a položíte si je na okraj vany. Nohy musejí být v každém případě v teple a v suchu, v ponožkách nebo v papučích. Pro pány, kteří vlastní umyvadlo v patřičné výši, je možno si také stoupnout a namáčet penis ve vodě, kterou umyvadlo naplníte. Není dobré nechávat přímo na penis téci studenou vodu přímo z kohoutku. Pro masáž pohlaví se použije žínka, se kterou se nabírá voda z umyvadla a zvlhčuje se s ní pohlaví.
Derivační koupel představuje jednoduché a přirozené odstraňování škodlivin a přebytků z těla. Je to jednoduchá, účinná a nenáročná cesta ke zdraví. Jde o starobylé umění, které může působit blahodárně na nás na všechny, a to bez vynaložení nákladů a bez jakéhokoli nebezpečí. Derivační lázeň spočívá výhradně v osvěžování pohlaví studenou vodou za velice přesně vymezených podmínek. Tato metoda je známá již celá tisíciletí.
Podstatou derivačních koupelí je prodlužované osvěžování pohlaví jeho vlhčením studenou vodou velice jemným třením pomocí kousku látky, například houbou nebo žínkou. Pohyb se provádí shora dolů a zbytek těla má být v suchu a v teple, včetně nohou. Voda v nádobě, umyvadle má být studená, ale ne ledová, žínku příliš neždímáme a držíme ji v ruce tak, aby se příliš neohřívala. Pro muže je nejpohodlnější provádět derivační koupel ve stoje (nad umyvadlem), ženy použijí buď bidet, nebo si mohou dát na pevný kbelík prkénko a na něm sedět. Intenzita tření žínkou pohybem shora dolů by se měla přibližovat účinku, jaký má drsný jazyk kočky. Tak, aby nás to nebolelo ani nedráždilo, ale abychom cítili jemné tření. Nenahrazujte žínku vlastní rukou, stejně tak není vhodný přímý proud vody z kohoutku nebo ze sprchy. Délka koupele u dospělých osob s hmotností méně než 70 kg postačí 10 minut na jednu koupel, nad 70 kg zvýšíme dobu na 15 minut. Neměli bychom však překročit dobu 20 minut. Derivační koupel provádíme jednou denně, a to po dobu několika týdnů. Pouze při velké zátěži, nebo když spěcháme na rychlý výsledek, uděláme koupel dvakrát denně. Pro udržovací – preventivní kůru postačí provádět derivační koupel třikrát až čtyřikrát za týden. Minimum je dvakrát týdně v případě, že už nemáme v těle příliš mnoho balastu. Po derivační koupeli je vhodné se zahřát, zabalit do deky nebo vlézt pod peřinu.
Derivační koupel nikdy neprovádíme hned po jídle ani těsně před jídlem. Uvolňování balastu by mohlo vyvolat nevolnost. Po jídle by měla být pauza 1,5 až 2 hodiny. Vhodné je provádět ji ráno nalačno. Jedinou kontraindikací je menstruace, kdy koupele neprovádíme. Ženám v těhotenství a u malých miminek působí derivační koupele velice rychle a účinně a s ohledem na získané zkušenosti jsou zvláště u zdravotních potíží malých dětí velice doporučovány.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se
Bradavice jsou nezhoubné nádorky způsobené lidským kožním papilomavirem HPV. Papilomaviry se běžně vyskytují v lidské populaci a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění. Viry z této skupiny mohou ale způsobovat i závažnější onemocnění, jako je rakovina děložního čípku nebo některé infekční kožní choroby. Virus HPV obsahuje dvouřetězcovou DNA a stejně jako v lidské populaci se vyskytuje i u jiných živočišných druhů. Všechny HPV viry jsou však vysoce druhově specifické, proto se nemohou mezi jednotlivými druhy přenášet. U stejného druhu je virus přenosný pouhým dotekem a může proniknout do podkoží například malým poraněním. Bradavice mají individuální inkubační dobu od několika týdnů přes měsíce, nebo dokonce roky. Člověk tedy může být přenašečem bradavic, aniž by sám nějaké měl. Uvádí se, že příznivým faktorem pro vznik bradavic je kůže dlouho vystavovaná potu, odtud zřejmě vyplývá jedno z nejčastějších umístění bradavic – na ploskách nohou.
Existuje pět druhů bradavic, které se od sebe liší vzhledem a tvoří se na různých částech těla.
Běžné bradavice rostou nejčastěji na rukou, ale mohou se objevit kdekoliv na těle. Jsou na povrchu drsné, mají tvar kopule a šedohnědou barvu. Tady je vidět několik fotografií, jak vypadají běžné bradavice.
Plantární bradavice se objevují na chodidlech. Vypadají jako tvrdá silná pokožka s tmavými skvrnami. Plantární bradavice způsobují při chůzi bolest. Připadá vám, jako byste šlapali na ostré kameny. Tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět plantární bradavice.
Ploché bradavice obvykle rostou na obličeji, rukou nebo nohou. Jsou malé, ploché a mohou být růžové, světle hnědé nebo světle žluté. Tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět ploché bradavice.
Nitkovité bradavice se objevují kolem úst, nosu nebo v oblasti vousů. Mají stejnou barvu jako kůže. Trčí z nich výrůstky, které vypadají jako vlákna. Tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět nitkovité bradavice.
Periunguální bradavice rostou v oblasti nehtů. Tyto bradavice mohou ovlivnit růst nehtů. Tady je několik fotografií, na kterých jsou vidět periunguální bradavice.
S bradavicemi má zkušenost každý desátý člověk naší populace. Některé zmizí bez další léčby, některé zase dovedou svého hostitele potrápit na dlouhé měsíce. Bradavice je nezhoubný kožní novotvar způsobený virovou infekcí. Dermatologové se často setkávají s mylnou interpretací ze strany pacientů. Bradavicemi jsou pak často nazývány růžky kožní, stařecké bradavice nebo různá mateřská znaménka. Tyto útvary však nejsou virového původu a jejich léčba nebo odstranění jsou často založeny na jiném principu. Bradavice jsou nezhoubné nádorky způsobené lidským kožním papilomavirem HPV. Papilomaviry se běžně vyskytují v lidské populaci a většina z nich nevyvolává u člověka žádné onemocnění. Viry z této skupiny mohou ale způsobovat i závažnější onemocnění, jako je rakovina děložního čípku nebo různé infekční kožní choroby. Virus HPV obsahuje dvouřetězcovou DNA, která se vyskytuje nejen u lidí, ale i u jiných živočišných druhů. Všechny HPV viry jsou však vysoce druhově specifické, proto se nemohou mezi druhy přenášet. Virus je přenosný dotekem a proniká do podkoží například malým poraněním. Bradavice mají individuální inkubační dobu: od několika týdnů přes měsíce, nebo dokonce roky. Člověk tedy může přenášet bradavice, aniž by sám nějaké měl. Uvádí se, že příznivým faktorem pro vznik bradavic je také kůže dlouho vystavovaná potu, odtud jedno z nejčastějších umístění bradavic – na ploskách nohou.
Virus je pohlavně přenosný, proto jsou nejvíce rizikovou skupinou promiskuitní jedinci. Statisticky se tedy častěji nakazí lidé, kteří mají víc sexuálních partnerů. Rozdíl mezi ženským a mužským pohlavím není nějak velký, v poslední době se uvádí větší procento nakažených mužů. Nejvíc ohroženou věkovou kategorií jsou mladiství a mladší lidé (v rozmezí 20–30 let). Ve starším věku se lze s touto infekcí setkat ojediněle. Důvodem k zamyšlení je fakt, že lidským papilomavirem se nakazí až 80 % lidí. Důvodem je takzvaný volný sex.
U žen výskyt na malých a velkých stydkých pyscích, klitorisu, v ústí močové trubice, na hrázi, v konečníku a jeho okolí, v pochvě, na čípku, na vestibulu, na zadním rozštěpu velkých stydkých pysků
U mužů: v konečníku a jeho okolí, na žaludu, na šourku, v ústí močové trubice, na předkožce. Špičaté kondylomy lze u mužů zaměnit s přirozeně se vyskytujícími pupínky okolo žaludu (na koruně penisu kolem žaludu), které se odborně označují jako papillae corone glandis a rozhodně nejsou důvodem k znepokojení.
Tento virus je přenosný nejčastěji pohlavním stykem. U dětí je nutné zvažovat jiný způsob přenosu. Kondom nemusí chránit před jeho přenosem. Většina nakažených nemá žádné příznaky infekce. Imunitní systém většiny žen se dokáže do 12 až 18 měsíců s nákazou vypořádat.
Přístroj BioBeam 660 využívá vlastní patentově chráněnou technologii léčebných vlastností paprsku o vlnové délce 660 nm, která urychluje přirozený léčebný proces. BioBeam 660 je charakteristický protibolestivými, protizánětlivými a biostimulačními účinky, což výrazně snižuje počet lékařských zákroků, množství užívaných léků a s tím spojené odbourání vedlejších a nežádoucích účinků. Izraelská společnost Syro Technologies jako vůbec první na světě začala používat červené světlo určité vlnové délky. Přístroje BioBeam mají za sebou více než 12 let intenzivního klinického testování a miliony spokojených pacientů na celém světě, což svědčí o vysoké účinnosti těchto přístrojů. Zatímco jiné fototerapeutické metody jsou velmi nákladné a vyžadují klinickou aplikaci, lehký, přenosný a cenově dostupný BioBeam 660 je vhodný pro domácí použití. Při dlouhodobém používání stimuluje ozdravení kožních buněk, potlačuje projevy stárnutí, stimuluje tvorbu kolagenu.
Přístroj BioBeam 660 je určen k léčbě kožních onemocnění, proleženin, diabetických vředů, bércových vředů, nehojících se trofických defektů končetin, kožních defektů dolních končetin, chronické žilní insuficience, poúrazových defektů, ran po amputacích, nehojících se pooperačních ran, osteosyntézy, pásového oparu, lupénky, vyrážek, ekzémů, hemoroidů, akné, jizev, strií, aft, odřenin, popálenin, Herpes simplex, Herpes genitalis (oparů), meziprstních plísní, zánětlivých onemocnění, postižení sliznic (dutiny ústní a nosní – nachlazení, bolesti v krku, rýmy a infekčních stavů).
protibolestivé, protizánětlivé a biostimulační účinky;
kontinuální a pulzní režim, ergonomický design;
bezbolestná léčba bez vedlejších účinků, žádné kontraindikace (vhodný i pro pacienty, kteří špatně reagují na farmakologickou léčbu, nebo tuto léčbu hůře snášejí);
pružné upínací pásy, které jsou součástí balení, umožňují připevnění na špatně dostupných místech (oblast páteře a podobně);
výrazný psychologický efekt, pacient se sám může podílet na vlastní léčbě;
snadné použití v domácnosti, dlouhá životnost cca 10 000 hodin;
nadstandardní záruční doba 36 měsíců, připojení do sítě 230 V, dlouhý přívodní kabel;
přístroj schválen v Evropské unii (také v ČR) jako lékařské zařízení CE 0473;
snížení spotřeby léků, léčba bez pocitu horka během léčby;
nízká pořizovací cena oproti konkurenčním výrobkům, možnost nákupu na splátky;
přístroj najde uplatnění u každého člena domácnosti.
Virus vyvolávající pásový opar patří do skupiny takzvaných herpetických virů. Jeho blízcí příbuzní vyvolávají známé opary na ústech nebo genitáliích. Genitálie napadá vir Herpes simplex 2 projevující se nepříjemnými puchýřky v oblasti konečníku a přirození. K nákaze dochází převážně při souloži, a to přenesením viru z úst do intimních partií a naopak. U žen může navíc toto onemocnění zasáhnout také močový měchýř, u mužů zevní pohlavní orgány. Pokud tedy máte opary na pohlaví, raději se sexem počkejte, dokud se infikované partie zcela nezhojí, popřípadě použijte kondom.
Genitálními opary trpí více ženy. Důvodem je především to, že ženské přirození je vlhčí a teplejší než mužské, virus tak má u žen vhodnější podmínky pro rozvoj choroby. Zmiňovaný pohlavně přenosný neduh, s inkubační dobou dva až pět dnů, znepříjemňuje močení, narušuje sexuální život, zvyšuje riziko nákazy HIV. Nebezpečný je ale především v období těhotenství. Existuje zde totiž velká možnost nakažení a poškození plodu, při porodu se pak infekce může dostat z matky na novorozeně. Lékaři však v tomto případě zpravidla volí císařský řez, aby nebezpečí předešli. Co se týká způsobů léčby, využívá se obkladů, sedacích koupelí i mastí/léků s protivirovými účinky. Dalším řešením je laser, který může doporučit gynekolog či kožní lékař. Herpes genitalis nelze trvale vyléčit. Periodicky se navrací v závislosti na spouštěcích faktorech.
Bradavice patří mezi kožní onemocnění. Jedná se o nezhoubné novotvary, které jsou způsobovány viry. Bradavice mají různé tvary, různé velikosti i různé barvy. Nejčastěji se vyskytují na kůži, konkrétně na kůži nohou a rukou, ale i na jiných částech těla. Někdy mohou být bolestivé (obvykle však nebývají), někdy se mohou projevovat svěděním.
Všechny typy bradavic vyvolává lidský kožní virus papilomavirus (HPV), který je přenosný. Bradavice se kromě vzhledu liší i inkubační dobou: některé se mohou objevit už pár týdnů po nákaze, u jiných trvá inkubace několik měsíců (až dvacet). Tvar, velikost, barva i místo výsevu bradavic jsou dány jejich typem. Bradavice charakterizuje zdrsnělý a hrbolatý povrch. Mohou se vyskytovat samostatně (většinou), ale i ve shlucích.
Jestliže bradavici objevíte, v nejlepším případě byste měli jít ke kožnímu lékaři (dermatologovi), který určí druh bradavice a stanoví nejvhodnější léčbu. V dnešní době si sice můžete koupit účinné prostředky k odstranění bradavic i bez receptu, avšak pokud si nejste jistí, že se jedná o bradavice, je lepší svěřit se do rukou odborníka. Neodborným ošetřením totiž můžete bradavice roznést po těle nebo je přenést na jinou osobu. Je třeba mít stále na paměti, že se jedná o virové onemocnění. Opatrnost se doporučuje zejména u dětí.
Všechny typy bradavic způsobuje lidský papillomavirus (HPV), který je přenosný. Kromě vzhledu se bradavice liší i inkubační dobou: některé se mohou objevit pár týdnů po nákaze, u jiných trvá inkubace několik měsíců (někdy až dvacet měsíců). Tvar, velikost, barva i místo výsevu bradavic jsou dány jejich typem, přičemž existuje více typů bradavic.
Bradavice (verrucae), nezhoubné nádory, se nevytvoří jen tak samy o sobě. Všechny jejich typy jsou způsobeny lidským papillomavirem (HPV), který je přenosný. Kromě vzhledu se liší i inkubační dobou, některé se mohou objevit pár týdnů po nákaze, u jiných trvá inkubace několik měsíců (až dvacet). Tvar, velikost, barva i místo výsevu bradavic jsou dány jejich typem. Je znám větší počet typů bradavic, mezi nejznámější však patří pravé (obecné) bradavice. Jsou charakteristické svým zdrsnělým a hrbolatým povrchem. Mohou se vyskytovat ojediněle (většinou), ale i ve shlucích. Pokud se bradavice objeví na jakémkoliv místě na těle, je vždy lépe navštívit lékaře, v tomto případě dermatologa (kožního lékaře). Ten určí, o jaký typ bradavic se jedná a jaký bude nejlepší způsob léčby.
V dnešní době je sice možné zakoupit účinné prostředky k léčbě bradavic i bez receptu, ale pokud si pacient není jistý, je lépe se svěřit do rukou odborníka. Neodborným ošetřením se mohou bradavice roznést na jiná místa nebo přenést na jinou osobu. Je třeba mít stále na paměti, že je to onemocnění zapříčiněné viry. Opatrnost se doporučuje zvláště u dětí anebo u genitálních bradavic. I tak je léčba mnohdy komplikovaná a dlouhodobá. Léčba je však možná a nutná, aby se nešířily bradavice dál. Navíc ruce či okolí pohlaví poseté nevzhlednými bradavicemi nevypadá esteticky.
V lékárně je k dostání celá řada přípravků na bradavice. Zpravidla obsahují účinné kyseliny (salicylová nebo trichloroctová). K nejznámějším přípravkům patří například Wartner tužka na bradavice, která obsahuje koncentrovaný gel, který napomáhá odlupování zrohovatělé tkáně bradavic a zároveň působí na virus. Jmenovat můžeme také Acetocaustin, který se aplikuje pouze jednou týdně, nebo kyselinu salicylovou. Ta způsobuje změknutí bradavice, kterou je poté možné jednoduše a bezbolestně odstranit pomocí skalpelu.
Pokud konzervativní léčba bradavic pomocí vodiček a mastiček nezabere, je možné použít chirurgické odstranění bradavic. K moderním a účinným metodám patří laser, který odstraní bradavici beze zbytku. K často používaným zákrokům patří „zmrazování“ bradavic pomocí tekutého dusíku. Jde o poněkud bolestivý zákrok. Také je možnost odstranit bradavice pomocí laseru.
Babské rady není třeba v případě léčby bradavic zavrhovat, protože podle řady referencí skutečně zabírají. Doporučován je především český česnek naložený v octu, šťáva z vlaštovičníku nebo citrónová šťáva.
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je přenosný na všechny masožravce, a tudíž i na člověka. Stává se to však jen výjimečně, zpravidla u lidí s oslabenou imunitou. Navíc není na rozdíl od jiných druhů svrabů pro člověka nebezpečný.
Oparu na rtu se pokud možno nedotýkejte a dodržujte zvýšenou hygienu, abyste si ho nepřenesli na další místa. Opatrní buďte při holení nebo líčení v okolí oparu. Opar neolizujte, puchýřky nestrhávejte. Velká opatrnost je třeba při aplikaci kontaktních čoček, abyste si infekci z oparu nezanesli do oka. Opar okolo očí může způsobit komplikace se zrakem. Také buďte obezřetní při líbání a orálním sexu. Mohli byste infekci zanést i na pohlavní orgány. Máte-li opar déle než čtrnáct dní, nebo pokud se opakuje příliš často a je bolestivý, navštivte kožního lékaře.
Pozor u miminek. Šance přenosu viru HPS typu 1 (toho, který se objevuje na rtu) je z matky na dítě poměrně malá. Většina maminek má totiž v sobě protilátky, které plod přijímá přes placentu a novorozenci vydrží přibližně na 3 měsíce. Miminko můžete i kojit, pokud opar zrovna máte, protože protilátky jsou i v mateřském mléce. Miminka jsou tak ve většině případů proti oparům chráněná, a to i tehdy, pokud jejich matka mívá opar často. Nic však nepokoušejte. Stále myslete na to, že herpes je infekční virus přenosný hlavně dotykem a lidé s aktivními opary by se měli vyvarovat mazlení a líbání miminek. Zejména k novorozencům nikoho s oparem nepouštějte, ani kdyby to byl nejbližší příbuzný. Maminky by měly dotyky s kojencem po dobu aktivního oparu omezit na minimum a nejlépe při kontaktu nosit roušku.
