PŘEOČKOVÁNÍ PROTI SPALNIČKÁM je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Klíště obecné (Ixodes ricinus Linné) je roztoč patřící do čeledi klíšťatovití (Ixodidae). Živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem. Klíšťata figurují jako přenašeči řady infekčních chorob. Mezi nejfrekventovanější choroby přenášené klíštětem obecným patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida.
Očkování proti klíšťatům
Klíšťata, která přenášejí virus klíšťové encefalitidy, se vyskytují po celé České republice a už v březnu se můžeme nakazit touto nebezpečnou nemocí. Jedinou možností skutečně spolehlivé prevence je očkování. Očkovat se dá celoročně, ale nejvhodnější doba pro zahájení očkování je na podzim nebo koncem zimy, či ještě začátkem jara.
Nízká proočkovanost obyvatel v České republice ukazuje, že mnoho lidí zatím bere klíšťovou encefalitidu na lehkou váhu. Základní očkovací schéma představuje 3 dávky vakcíny. Druhá dávka se podává za 1 až 3 měsíce od první a třetí dávka za 5–12 měsíců od první dávky. Následuje přeočkování každých 5 let. Existuje také zrychlené schéma, kdy se interval mezi 1. a 2. dávkou zkracuje na 14 dnů. Toto schéma se využívá, když je potřeba rychle zajistit ochranu před klíštětem, například když se první dávka podá v teplejších jarních dnech, kdy už jsou klíšťata v přírodě aktivní. Po 2 dávkách je přibližně za 14 dnů již jedinec proti nemoci chráněn. K upevnění hladiny protilátek je ale nutná 3. dávka a následná pravidelná přeočkování. Správně absolvovaná prevence představuje dvojí očkování brzy po sobě, to je v období 1–3 měsíců, třetí maximálně po roce od druhé dávky a následující přeočkování vždy do každých 3–5 let. Tento způsob nás před klíšťovou encefalitidou ochrání zhruba 14 dní po podání druhé dávky a při pravidelném přeočkování už prakticky navždy.
Je vakcína proti difterii (D), tetanu (T), pertusi (acelulární komponenta) (Pa), hepatitidě B (rDNA) (HBV), poliomyelitidě (inaktivovaná) (IPV) a konjugovaná vakcína proti haemophilu typu b (adsorbovaná).
Co je Infanrix hexa
Infanrix hexa je vakcína, která je dostupná ve formě prášku a suspenze k přípravě injekční suspenze. Obsahuje tyto léčivé látky:
toxoidy (chemicky oslabené toxiny) difterie (záškrtu) a tetanu,
části bakterie Bordetella pertussis (B. pertussis, bakterie, která způsobuje černý kašel),
části viru hepatitidy B,
inaktivované polioviry,
polysacharidy (cukry) bakterie Haemophilus influenzae typu b („Hib“, bakterie, která způsobuje meningitidu).
Na co se přípravek Infanrix hexa používá
Přípravek Infanrix hexa se používá k ochraně dětí ve věku do tří let proti záškrtu, tetanu, černému kašli (pertusis), hepatitidě B, dětské obrně (poliomyelitidě) a onemocněním způsobeným bakterií Hib (například bakteriální meningitidě).
Tato vakcína je dostupná pouze na lékařský předpis.
Jak se přípravek Infanrix hexa používá
Doporučené očkovací schéma přípravku Infanrix hexa spočívá v podání dvou nebo tří dávek s odstupem minimálně jednoho měsíce, a to obvykle v průběhu prvních šesti měsíců života. Přípravek Infanrix hexa se podává injekcí hluboko do svalu. Místo vpichu injekce je třeba měnit.
Posilovací dávka přípravku Infanrix hexa nebo podobné očkovací látky musí být podána až po uplynutí nejméně šesti měsíců od data podání poslední dávky v rámci základního očkování. Výběr očkovací látky vychází z oficiálních doporučení.
Přípravek Infanrix hexa lze podat dětem, které byly při narození očkovány proti hepatitidě B.
Jak přípravek Infanrix hexa působí
Přípravek Infanrix hexa je vakcína. Vakcíny působí tak, že „učí“ imunitní systém (přirozený obranný systém těla), jak se bránit proti onemocněním. Přípravek Infanrix hexa obsahuje malé množství:
toxoidů z bakterií, které způsobují záškrt a tetanus,
toxoidů a jiných proteinů získaných purifikací z B. pertussis,
povrchového antigenu (povrchových proteinů) viru hepatitidy B,
poliovirů (typu 1, 2 a 3), které byly inaktivovány (usmrceny), aby nemohly vyvolat žádné onemocnění,
polysacharidů získaných z „pouzder“, která obklopují bakterie Hib; polysacharidy jsou chemicky navázány (konjugovány) na toxoid tetanu jakožto proteinový nosič, neboť tato technika zlepšuje reakci na vakcínu.
Jakmile je vakcína dítěti podána, imunitní systém rozpozná části bakterií a virů jako „cizí“ a vytváří proti nim protilátky. Pokud se očkovaná osoba později dostane do kontaktu s těmito bakteriemi nebo viry, její imunitní systém bude schopen rychleji vytvářet protilátky, což pom
Spalničky jsou virovým onemocněním, které je známé také pod latinským názvem morbilli. V Čechách se někdy také užívá i slovenský název osypky. Spalničkami se může nakazit jen člověk, protože ho přenáší jeden z paramyxovirů, které jsou přenosné jen na člověka.
Spalničky jsou velmi nakažlivým onemocněním, a aby se jeho šíření zabránilo, je proti nim každý člověk povinně očkován vakcínou MMR (Measles, Mups, Rubella = spalničky, příušnice a zarděnky). Touto vakcínou se poprvé očkuje zhruba na roku a čtvrt věku dítěte a pak následují ještě další dvě dávky, zhruba za šest a deset měsíců od první dávky. Tato vakcína obsahuje kromě virů spalniček, také viry příušnic a zarděnek. V některých případech se doporučuje se protispalničkám znovu přeočkovat v průběhu života, jestliže člověka čeká cesta do zemí, kde se toto onemocnění vyskytuje. Po očkování se může u člověka objevit zvýšená teplota, kašel, nebo i vyrážka. Obvykle to ale za několik dní po očkování zmizí.
I přes toto očkování v dětství se ale v dnešní době spalničky v České republice objevují ve větší míře, než tomu bylo v předcházejících letech. Tento jev pravděpodobně způsobuje to, že řada rodičů odmítá své dítě protispalničkám očkovat, děti pak nejsou proti tomuto onemocnění nijak chráněny. Pokud jedinec toto onemocnění prodělá, je pak obvykle celoživotně chráněn proti další nákaze.
Jak moc je toto onemocnění nebezpečné je zřejmé ze zemí, kde se protispalničkám vůbec neočkuje a v případě nákazy, je zde velmi vysoká úmrtnost (dokonce v některých zemích až přes 90 %) obzvláště u dětí, které toto onemocnění postihuje nejčastěji.
Očkování není ale všemocné, i očkovaný člověk se může spalničkami nakazit, očkování by ale mělo zajistit, aby projevy nemoci byly co nejlehčí.
Spalničky se přenášejí z člověka na člověka kapénkami, to znamená, že do lidského organismu vstupují přes spojivky a sliznici nosohltanu. Nákaza spalničkami se zpravidla projeví zhruba za dva týdny. Po kontaktu s člověkem se spalničkami může tedy člověk působit ještě zhruba dva týdny zdravě, a přesto již v sobě má virus spalniček, který zároveň také může šířit. Spalničkami totiž může infikovat své okolí už zhruba čtyři dny předtím, než se u něj projeví hlavní příznak spalniček (vyrážka) a zhruba ještě čtyři dny poté, co u něj vyrážka skončila. Nakažlivost tohoto onemocnění je velmi vysoká, obzvlášť když je člověk s nakaženým dlouhodobě v kontaktu. Onemocnění spalničkami také nahrává, pokud je člověk oslaben jinou nemocí, má nedostatek vitamínu (hlavně vitamínu A) a případně trpí i podvýživou.
Virové onemocnění spalničky doprovází také vysoké ho
V současné době jsou postiženi převážně dospělí jedinci, a to z toho důvodu, že od roku 1987 probíhá povinné očkování proti parotitidě, od roku 1995 pak ve společné vakcíně ještě proti zarděnkám (rubeola) a spalničkám (morbilli) v 15. měsíci věku dítěte a přeočkování se provádí mezi 21.–25. měsícem věku (tedy 6–10 měsíců po prvním očkování). Nakazí se převážně lidé, kteří nebyli očkováni, nicméně i očkovaní jedinci mohou ve výjimečných případech onemocnět. Onemocnění má sezónní výskyt, a to hlavně v zimních měsících a na jaře. Komplikující záležitostí u dospělých je zánět slinivky břišní. Ta se projeví nechutenstvím, bolestmi břicha, nevolností a zvracením. Většinou tato pankreatitida nezanechá následky, nicméně jsou zaznamenány i případy, kdy pankreatitida při příušnicích vedla k poškození slinivky (poškození Langerhansových ostrůvků, které obsahují buňky tvořící inzulin), a tedy ke vzniku cukrovky. Častou komplikací u dospělých mužů je zánět varlat. Zánět může postihnout buď jen jedno z varlat, nebo obě. Varle je výrazně zvětšené, bolestivé, kůže nad ním je zarudlá. Jedná se o stav, který pokud není léčen, může vést k neplodnosti.
Možná proto, že v letech 1970 až 1980 dostávaly děti místo obvyklých dvou dávek pouze jednu. To mohlo vytvořit předpoklad pro snadnější oslabení imunity a vznik a rozvoj spalniček, nicméně toto nestačí. Dalším možným důvodem, který zveřejnili odborníci, je, že vyprchal ochranný účinek protilátek, i když by neměl. Mohlo také dojít ke změně a mutaci cirkulujícího viru a současná vakcína už na něj nemusí účinkovat, čemuž by nasvědčoval fakt, že původním zdrojem infekce byl turista, který si nemoc přivezl z Indie.
A jak se bránit? Je zde možnost přeočkování, ale koho z dospělých by před vypuknutím epidemie infekce napadlo dát se přeočkovat! Navíc, při přeočkování se mohou objevit nežádoucí účinky, jako jsou zarudnutí, vyrážka a jiné kožní problémy, průjem, nespavost, zvracení, nechutenství. Dalším negativem je informace odborníků, která udává možnost mutace viru.
V případě panující nejistoty existuje možnost stanovení diagnózy pomocí laboratorního postupu. Nemocnému se odebere krev a v laboratoři se zjišťuje výskyt protilátek IgM a IgG v krvi. Tento způsob stanovení diagnózy navíc pomáhá vyloučit jiná podobná onemocnění, jimiž může nemocný trpět.
Průběh onemocnění a jeho projevy se často drobně liší. Lékař by měl vždy provést vyšetření na spalničky u nemocného, pokud se současně projeví horečky, kašel, zánět spojivek a následná kožní vyrážka. Správnost diagnózy je potvrzena v případě nalezení bílých skvrn na vnitřní straně tváří.
velmi časté reakce: bolest a zarudnutí v místě vpichu injekce, horečka (měřeno rektálně 38 °C až 39,5 °C; měřeno axilárně/perorálně: 37,5 °C až 39 °C);
časté: otok v místě vpichu injekce, horečka (měřeno rektálně > 39,5 °C; měřeno axilárně/perorálně: > 39 °C);
méně časté: letargie, malátnost, únava.
Po podání první dávky kombinované vakcíny protispalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím byl pozorován zvýšený výskyt horečky (přibližně 1,5násobně) ve srovnání se souběžným podáním vakcíny protispalničkám, příušnicím, zarděnkám a vakcíny proti planým neštovicím odděleně do jiných injekčních míst.
Spalničky nejčastěji postihují děti ve věku 3 – 5 let. Spalničky ale mohou postihnout i mladší děti, obzvláště pokud nejsou očkovány, trpí nedostatek vitamínu A a podvýživou.
Protože toto onemocnění dříve způsobovalo vysokou úmrtnost právě kojenců, tak již v tomto věku jsou děti protispalničkám očkovány. Očkování probíhá na 15. měsíci věku dítěte. Je to proto, že do té doby by dítě mělo být protispalničkám chráněno matčinými protilátkami (prostřednictvím kojení mateřským mlékem). V tomto věku matčiny protilátky již přestávají být účinné, a tak musí být dítě očkováno. Další očkování následuje obvykle 6. měsíc a 10. měsíc po první vakcíně. Kojenci matek, které tedy byly očkovány, nebo spalničky prodělaly, jsou tedy před spalničkami chráněny (minimálně do 6. měsíce věku dítěte).
Právě v tomto věku někteří rodiče řeší, jestli své dítě dají očkovat touto vakcínou MMR, obávají se možných vedlejších účinků. V takovém případě si je ale třeba uvědomit, co způsobí, když dítě očkovat nedají. Vakcína samozřejmě nedokáže dítě ochránit stoprocentně proti tomuto onemocnění, ale může jeho průběh velmi ulehčit. Neočkovanému dítěti hrozí obrovské komplikace a v řadě případů pak dítě na toto onemocnění i umírá.
Pokud by se mladší dítě dostalo do kontaktu s nakaženým spalničkami, je dobré vyhledat co nejdříve lékaře, který se může pokusit naočkovat dítě o něco dříve, aby tak u něj zabránil propuknutí nemoci.
Příznaky spalniček u dítěte
Spalničky se dostanou do organismu dítěte nejprve dýchacími cestami, kde se také množí. Postupně se u dítěte začne objevovat vysoká horečka, kašel, rýma a specifická vyrážka (červenohnědé skvrny po celém těle) na kůži, ale i v dutině ústní (skvrny na vnitřní straně tváří s bílými středy). Vyrážka v dutině ústní často předchází kožní vyrážce. Kožní vyrážka se u dítěte obvykle objeví nejprve za ušima, postupuje k obličeji, krku, břichu, k rukám a nohám. Vyrážka v prvních dnech postupně tmavne a skvrny se mohou i zvětšovat, nakonec se ale začne společně s poklesem teploty vyrážka zmenšovat a zesvětlovat.
Obrázky
Zde jsou fotografie, na který jsou vidět příznaky spalniček u dětí: spalničky foto.
Léčba spalniček u dítěte
Při podezření na toto onemocnění je vždy nutné navštívit lékaře, který spalničky diagnostikuje podle příznaků (vyrážka, horečka). Pokud si lékař není jistý (může se domnívat, že by to byly například neštovice), pošle dítě na vyšetření krve, kde se zkoumá množství a přítomnost protilátek IgM a IgG.
Pokud spalničky nedoprovází žádné komplikace, obvykle lékaři dětem doporučí sirupy pro snížení horečky, nějaké kožní přípravky pro zklidně
Hlavní prevencí spalniček je plošná vakcinace obyvatelstva. V případě, že se dítě navzdory očkování nakazí, zabraňuje vakcinace plnému rozpuku choroby a zmírňuje její projevy. Vakcína je tvořena oslabenými viry spalniček. Očkování je často spojeno s protilátkami na další dětské nemoci, a to s vakcinací na příušnice a zarděnky. Očkuje se ve dvou dávkách pomocí injekce. Poprvé v 15. měsíci života dítěte. V 15. měsíci proto, že dítě přestávají ochraňovat protilátky získané od matky. Druhá dávka se pak očkuje 6 měsíců po té první. Někdy se může po očkování objevit trochu zvýšená teplota, kašel či náznaky vyrážky. Tyto symptomy se projeví v rozmezí pěti až šestnácti dnů po očkování. Vzácně se vyskytne i zánět středního ucha. Tyto nepříjemnosti po očkování však nepředstavují vážné nebezpečí. Očkování protispalničkám je povinné, proto je velmi nepravděpodobné, že se vaše dítě později nakazí. V případě objevení nemoci je nezbytné zabránit dalšímu šíření infekce. Nemocný by proto měl být preventivně izolován doma. Izolace končí nejdříve po pěti dnech po prvním výskytu vyrážky.
Priorix-Tetra injekční stříkačka + prášek pro přípravu injekčního roztoku s rozpouštědlem + vakcína protispalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (živá). Tato vakcína je určena k aktivní imunizaci dětí od 11. měsíce života do 12 let včetně protispalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím. Za zvláštních okolností lze zvážit možnost očkování dětí ve věku 9 až 10 měsíců. Očkování vakcínou Priorix-Tetra se má provádět na základě oficiálních doporučení. Kojencům a dětem ve věku od 11 měsíců do 12 let by měly být podány dvě dávky (každá po 0,5 ml) vakcíny Priorix-Tetra. Věk, ve kterém se může kojencům nebo dětem podat vakcína Priorix-Tetra, by se měl řídit oficiálními doporučeními, která se mohou lišit podle epidemiologické situace těchto onemocnění. Mezi podáním obou dávek se doporučuje dodržet interval mezi 6 týdny a 3 měsíci. Pokud je první dávka podána ve věku 11 měsíců, druhá dávka by se měla podat do 3 měsíců. Za žádných okolností nesmí být interval mezi dávkami kratší než 4 týdny.
Prevencí protispalničkám je plošná vakcinace, která je povinná. Poprvé se děti očkují v 15. měsíci života, a to ve dvou dávkách. Druhá dávka se aplikuje 6 měsíců po první. Vakcína je tvořena oslabenými viry spalniček. Očkování je často spojeno s protilátkami na další dětské nemoci, a to s vakcinací na příušnice a zarděnky.
Někdy se může po očkování objevit reakce, která se projevuje zvýšenou teplotou, kašlem či vyrážkou. Tyto projevy se objevují v rozmezí pěti až šestnácti dnů po očkování. Vzácně se vyskytne i zánět středního ucha. Tyto nepříjemnosti po očkování však nepředstavují vážné nebezpečí.
Očkování protispalničkám je povinné, proto je velmi nepravděpodobné, že se vaše dítě nakazí.
V případě objevení se choroby je nezbytné zabránit dalšímu šíření infekce. Nemocný by proto měl být preventivně izolován doma. Izolace končí nejdříve po pěti dnech po prvním výskytu vyrážky.
V České republice je pravidelné očkování protispalničkám zavedené od roku 1969. Do roku 1975 se očkovalo jen jednou dávkou. Dnes se očkuje dávkami třemi. Je možné se navíc nechat znovu naočkovat protispalničkám, pokud se člověk chystá na cestu do zahraničí, kde by mu toto onemocnění mohlo hrozit. Toto očkování výrazně napomohlo snížit počet nemocných. Epidemie spalniček se občas objeví, ale obvykle jsou způsobené tím, že si je lidé přivezli z cest do zahraničí, kde je toto onemocnění běžnější. Větší počet dětí onemocněných spalničkami mohou také způsobovat rodiče, kteří se snaží očkování vyhnout.
Po očkování se u dětí mohou během několika dnů (až 14 dní) objevit komplikace spojené s očkováním, a to zvýšená teplota, únava, drobná vyrážka atd.
Spalničky jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí. Typickým příznakem onemocnění je kromě jiných doprovodných příznaků horečka a výskyt malých červených skvrn na obličeji a na trupu. Jelikož je zde možné riziko nákazy ještě dříve, než se objeví příznaky, není možné vyhnout se kontaktu s infikovanou osobou. Nejlepší ochranou je onemocnění v dětském věku – ten, kdo jednou měl spalničky, má celoživotní ochranu. Ženy, které chtějí mít děti a které nejsou imunní, by měly být protispalničkám včas očkovány. Očkování v těhotenství již není možné, protože by mohlo uškodit plodu. Pokud nastávající matka dostane spalničky v prvních třech až čtyřech měsících těhotenství, může přenést infekci na plod. Čím dříve se dítě nakazí, tím větší je nebezpečí potratu nebo předčasného porodu a riziko vzniku očních problémů, hluchoty a srdeční poruchy. Po čtvrtém měsíci je infekce nenarozeného dítěte sice stále možná, ale méně riskantní, protože orgány jsou v podstatě vyvinuty.
Na prvním screeningu se pomocí krevního testu určí, zda je těhotná žena imunní vůči spalničkám. Takzvaný titr spalniček označuje, zda jsou protilátky proti virům dostatečné: pokud je hodnota 1 : 32 nebo vyšší, má těhotná žena dostatečnou ochranu. Pokud je hodnota 1 : 16 nebo nižší a těhotná žena přijde do kontaktu s nakaženou osobou, může pasivním nakažením s protilátkou imunoglobulinem dojít k tomu, aby se zabránilo infekci.
Nejúčinnějšími metodami využívajícími účinky přírodních prostředků jsou inhalace a koupele.
Koupel s přidáním eukalyptu či tea tree při prvním pocitu, že na vás „něco leze“, dokáže často rozvoj onemocnění zastavit. Měla by trvat alespoň 20 minut a poté by měl následovat odpočinek ve vyhřáté posteli.
Inhalace pročišťuje ucpaný nosohltan a zklidňuje zanícenou sliznici. Velmi horká pára je již sama o sobě pro viry nepřátelským prostředím, a přidáme-li antivirální olej, zvýší se ještě její účinnost.
Horkou páru vdechujte alespoň dvakrát denně po dobu 5 minut.
Dopoledne inhalujte eukalyptus, tea tree, rozmarýn nebo mátu, protože mírně stimulují.
Večer inhalujte raději levanduli, která podporuje spánek. Levanduli můžete také rozptýlit v ložnici do prostoru nebo kápnout do odpařovače.
Vitamín C proti nachlazení
Vitamín C je dlouhou dobu považován za nejběžnější prostředek proti nachlazení. Ale výsledky vás mohou překvapit. I když podporuje určité stránky imunitního systému, studie neprokázaly, že by vitamín C, a to dokonce ani v dávkách 1 gram denně, působil preventivně proti nachlazení. Pokud jde o samotnou léčbu, tady jsou výsledky lepší. Podle některých studií může vitamín C zkrátit dobu trvání nemoci o 24 až 36 hodin. Ale jiné studie naopak ukázaly, že ani v dávce 3 gramy denně nemá vitamín C žádný efekt. Mějte na paměti, že vysoké dávky vitamínu C, které jsou někdy doporučovány, nemusí být dobré na žaludek.
Echinacea proti nachlazení
Výsledky výzkumů se liší. Zatímco podle některých studií echinacea nemá žádoucí léčebné účinky, podle jiných může snížit dobu trvání i sílu nachlazení o 10 až 30 %. Mnoho odborníků se domnívá, že rovněž užívání echinacey nechrání před chřipkovými viry a nachlazením. Echinacea má i určitá rizika, pokud jste alergičtí na ambrózie nebo na jiné rostliny, nezačínejte s užíváním echinacey dříve, než se poradíte se svým lékařem. Tato rostlina rovněž nemusí být vhodná pro osoby s některými typy onemocnění, například těmi, které působí na imunitu – revmatická artritida nebo vřed.
Zinek proti nachlazení
Užívání zinku je jedna z velmi populárních léčebných metod. Laboratorní výsledky ukázaly, že zinek může zničit virus nachlazení ve zkumavce. Ale není zcela jasné, zda má stejný efekt i v lidském těle. Pokud jde o léčbu, studie prokázaly, že zinek v množství 9 až 24 miligramů může zkrátit trvání nachlazení a zmírnit příznaky. Ale musíte začít zinek užívat ihned, když se objeví první příznaky, a to každé 2 až 3 hodiny (kromě doby, kdy spíte). Další studie žádný přínos neprokázaly. Prozatím zde tedy nejsou
Vyrážka doprovází některé dětské infekční nemoci. Známe spíš ty, proti kterým je možné, nebo dokonce povinné se nechat očkovat – zarděnky, spalničky, neštovice. Očkování proti spále, páté a šesté dětské nemoci však neexistuje. U dětí většinou tyto nemoci probíhají lehce, lze je však zaměnit, a i proto je třeba jim věnovat pozornost. Kůže je největší orgán lidského těla a řada nemocí, s kterými se běžně potkáváme, se projeví právě na kůži. Jak? Vyrážkou. Máme-li malé dítě s teplotou a vyrážkou, pak nás jako rodiče nejčastěji napadne, zda naše ratolest nemá některou z typických dětských nemocí. Ale kterou? Spalničky, zarděnky, spálu, neštovice? Očkováním se lze chránit protispalničkám a zarděnkám – je to jedno z povinných očkování v dětském věku. Ovšem je třeba vzít v úvahu, že i přes velkou proočkovanost se v České republice tyto nemoci ojediněle objevují. Dalším onemocněním, které sem spadá, jsou plané neštovice. Těmi ročně onemocní desítky tisíc dětí. Toto onemocnění většinou probíhá lehce, ale i proti němu je možné očkovat – na přání rodičů.
Nejlepší prevencí je podstoupení pravidelného očkování, které vám většinou doporučí lékař. Dnes užívané očkovací látky obsahují pouze ty složky bakterií černého kašle, jež jsou potřebné pro vytvoření důležitých protilátek. Jsou dobře snášeny. V ČR je celoplošně prováděno povinné očkování. Používá se smíšená očkovací látka (trivakcína), která chrání proti černému kašli, záškrtu a tetanu. Děti jsou očkovány třemi dávkami, poprvé od 9. týdne do 5. měsíce života. Druhá dávka následuje za 6 týdnů a třetí za 6 měsíců. Díky tomuto opatření je u nás výskyt černého kašle zcela ojedinělý. Dále je samozřejmostí nestýkat se s nakaženými lidmi, pokud samozřejmě víme, že jsou nemocní. Matky s novorozenci by neměli asi šest týdnů po porodu navštěvovat nákupní centra, jezdit přeplněnou městskou hromadnou dopravou a navštěvovat místa, kde je velká koncentrace lidí z důvodu možné nákazy miminka.
Přeočkováníproti černému kašli je doporučováno rodičům i prarodičům novorozence, a to ještě před narozením miminka. Matka se může nechat přeočkovat v porodnici, dodá dítěti ochranu mezi 6.–13. týdnem života, kdy je dítě zcela nechráněno. Imunita ani po prodělaném onemocnění není celoživotní, i po očkování trvá ochrana pouze několik let.
