Vodoléčba podle Priessnitze
V roce 1819 začal Vincenz Priessnitz léčit své první pacienty. Počáteční léčba spočívala v přikládání studených obkladů a zábalů nebo v polévání postižených míst. Léčil tak zhmožděniny, podvrtnutí a povrchová poranění. Vincenz Priessnitz si uvědomoval, že existuje vztah pokožky k vnitřním orgánům a celému tělu a při své diagnostice a léčení vycházel především z povahy a způsobu reakce kůže na chladový test, který aplikoval u všech svých pacientů. Léčení trvalo v průměru několik týdnů, někdy mnoho měsíců, dokonce i několik let. Vincenz Priessnitz zakazoval hovořit o nemocech mezi pacienty, poskytoval individuální pohovory, kladl důraz na společenská setkávání a účast na hudebních či jiných akcích, které tvořily součást léčebného pobytu. Byl první, kdo sjednotil pohybovou léčbu (individuální a skupinovou) s vodoléčbou, dietou, léčbou prací, muzikoterapií psychoterapií. Priessnitzova pololázeň se stále provádí v dřevěných vanách.
Zdroj: článek Vodoléčba