PRINCIPY a nejen to se dozvíte v tomto článku. V tomto článku se zaměříme na unavené oči. Z různých studií vyplívá, že člověk mrkne každých 5 až 10 sekund a však během soustředění, například při práci s počítačem, se tato frekvence mrkání sníží na jedno, až dvě mrknutí za minutu. To znamená, že se slzný film se neobnovuje dostatečně často. Co konkrétně se s naším zrakem děje, když se soustředěně díváme na monitor počítače?
Domácí léčba unavených očí?
Unavené oči lze vyléčit i jiným způsobem, známe takové ty způsoby, že si promneme ruce a potom si je teplé přiložíme na oči. Těmito metodami lze skutečně pomoct unaveným očím, protože toto jsou jednoduché principy, které můžeme nazvat jako hygiena zraku, ovšem jen pokud si je člověk vědom toho, co je příčinou jeho unaveného oka. Také se doporučuje odpočinout si od soustředěné práce například odejít od monitoru a projít se, podívat se z okna na 2 minuty ulevit očím a pak se vrátit k práci.
Léčebné principy lupénky ve vlasech jsou stejné jako pro obecnou lupénku, to znamená, že se bude zpomalovat rychlý obrat postižené kůže pomocí dehtu nebo lokálních kortikosteroidů, nebo pomocí jednoduššího léčení následků rozpuštěním či odstraněním šupin. Většinou se šupiny rozpouštějí nebo odstraňují pomocí kyseliny salicylové nebo šamponu. Většina léků jsou tekutiny, které obsahují různě účinné složky.
Principy léčby se liší podle toho, zda se jedná o první výskyt onemocnění, nebo o takzvanou recidivu, tedy znovuobjevení se zarůstání. Velmi důležité je rovněž sdělení, zda již nehet byl v minulosti chirurgicky ošetřován. Nehet roste velmi pomalu, udává se hodnota 0,1 mm za týden, rychleji rostou nehty v létě a u mladých lidí, na ruce než na noze. Komplikace jakéhokoli zákroků se tedy může objevit i za 1/2–1 rok! Recidiva zarůstání po odborném ošetření je ve skutečnosti velmi vysoká, udává se až 80 %.
Při prvním výskytu akutní paronychie se můžete obrátit na svého praktického lékaře, chirurgickou nebo dermatologickou ambulanci. Stav lze většinou zvládnout pomocí místně působících léků s dezinfekčními a antibiotickými účinky v masti nebo roztoku, při prudším zánětu i celkově podávanými antibiotiky. Důležitá jsou režimová opatření – sprchování vlažnou vodou, koupele v odvaru z heřmánku nebo řepíku lékařském, nošení volné obuvi a prevenci zapářky. Opět je základním předpokladem nezastřihávat nehet dokulata, jen příčně zkracovat. Pokud jste si jej již zastřihli, nechte jej volně odrůst.
Pokud jde o opakovaný výskyt onemocnění, obraťte se nejlépe na chirurgickou ambulanci, zarůstání je třeba důkladně ošetřit. Operaci lze provést většinou při místním umrtvení, výjimečně v celkové narkóze, s přihlédnutím k věku a přidruženým onemocněním. Existují i metody léčby takzvaným dlahováním, vkládáním plastových podložek pod nehtové okraje, ošetření laserem, které vám může nabídnout dermatolog. Obecně tyto metody vyžadují velkou míru spolupráce ze strany pacienta, procento recidiv je větší.
Operativní odstranění zarůstajícího nehtu
Operací zarůstajícího nehtu je několik druhů. V zásadě je lze rozdělit na radikální a podpůrné. Volba typu operace záleží na lékaři. Podle situace lze jen snést zánětlivou granulaci, případně provést stržení celého nehtu nebo odstranění části zarůstající ploténky. Většinou opatření vedou k okamžité úlevě a zlepšení, velkým rizikem zůstává recidiva zarůstání nehtu, ke které bohužel dochází zpravidla s větším odstupem (1/2–1 rok), viz výše.
Radikální výkony bývají rozsáhlejší, odstraňuje se při nich i skrytá část zarostlého nehtu, případně zárodečná tkáň, ze které se nehet tvoří. V této fázi lze rovněž využít toxického působení některých chemikálií na buňky tvořící nehet. Ošetřovací doba po operaci je delší, podle rozsahu výkonu 1–4 týdny, lze ji zkrátit provedením plastiky nehtového valu, která ale většinou vyžaduje vynětí stehů.
Neoperační léčba zarůstajícího nehtu
Lze použít techniku zvanou tapování, jejím principem je odtažení nehtového valu tahem proužku náplasti. Tato velmi stará metoda ošetření
Koncept jin a jang má původ v dávné čínské filozofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Jin: tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené, jde o tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí. Je to černá část, ženský element, značí tmu, pasivitu, poddajnost, přijímání, koresponduje se zemí a vodou.
Jang: světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo, jde o světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem. Je to bílá část, znamená světlo, slunce, aktivitu, tvořivost, expanzi, koresponduje s elementem ohně a větru.
Jin a jang se nevylučují. Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuje základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.
Jin a jang jsou na sobě závislé. Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.
Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang. Jestliže si například uvedeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.
Jin a jang se navzájem podporují. Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy – pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.
Jin a jang se mohou navzájem měnit. Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.
Část z jin je jang a část z jang je jin. Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný, a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít. Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).
Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha proměn), kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovena myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filozofie – taoismus a konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filozof Tung
V makrobiotické stravě jde především o to, dodat tělu vše, co v danou chvíli potřebuje. Stejně jako v běžném stravování víme, že pokud těžce pracujeme, potřebujeme jinou skladbu jídelníčku, než když sedíme osm hodin v kanceláři. Tak je tomu i v makrobiotice. Jinak se budeme stravovat v souladu s přírodou na věčně zamrzlé Aljašce nebo Sibiři (jako vegetarián bych tam umřel hlady), jinak v teplých krajích u moře, jinou potravu potřebujeme ve věku dvou let, jinou v šedesáti a zcela odlišně jíme v devadesáti letech. Jinou stravu budu jíst jako nemocný s alergií, jinou s cukrovkou. Mám-li málo pohybu, musím to vyvažovat stravou. Nebo naopak. Když hodně jím, musím se více hýbat.
Cílem makrobiotiky je vědět a cítit, co je třeba tělu dodat. Rodinnými zvyklostmi ve stravování, ve školních jídelnách, v rychlých občerstveních, v restauracích, v cukrárnách, v supermarketech jsme ztratili cítění pro potřeby organismu. Při makrobiotickém stravování a způsobu života se vrací i cit a správné chutě v jídle.
Stačí si vzpomenout na zvyky našich babiček a dědů. Ovoce jedli pouze v době jeho zralosti. Ne v zimě. V zimě bylo ovoce sušené, v marmeládách a později, s vynálezem zavařování, v kompotech. Toto je respektování makro- i mikrokosmu, kdybychom žili na jihu, jedli bychom po celý rok ovoce jižní, ale my jsme v Česku. Zde se rodí ovoce jednou za rok a v tu dobu se má jíst. Lidský organismus ví, kdy jíst jaké ovoce – když je zralé, čerstvé. Jedině tehdy dodává energii, nejenom různé prvky a vitamíny. V tu dobu je to „živá“ strava.
V zimě se v našich zeměpisných šířkách jedlo kysané zelí, okurky. A hlavně sušené ovoce. Tělo si žádalo vitamíny a stopové prvky v této formě. Navíc v zimě ovoce a zeleninu tolik nepotřebujeme, dle makrobiotiky se všichni svým způsobem ukládáme k zimnímu spánku. Vše v těle se nám zpomalí, naše orgány si chtějí odpočinout. Jenže v dnešní době se stejně stresujeme v pracovním či soukromém životě, ať je zima, jaro, léto, podzim. Svítí umělá světla, čili je stejná doba svitu, spíme v teplých místnostech, tělo v noci neprochladne, zrovna tak v létě nechodíme bosky, chodidla, na kterých máme důležité body, nejsou otužilá a podobně. Samozřejmě, doba jde dál, ale zkusme si zlepšit zdraví pomocí makrobiotické stravy.
Jezte jídlo, které roste ve vašem pásmu (ještě lépe ve vaší oblasti) a odpovídá příslušnému ročnímu období. Minimalizujte či zcela vyřaďte konzervy, tropické ovoce a mražené potraviny. Kupujte si potraviny, které nejsou chemicky ošetřené, různě rafinované či jinak zpracované (polotovary si nechte na&nb
Somatotyp, biotyp nebo konstituční typ znamená souhrn morfologicko-fyziologických charakteristik jedince, které daný organismus zařazují do určité definovatelné skupiny. Tímto termínem se vlastně označuje kvantitativní popis stavby a kompozice těla.
Poprvé byl tento termín použit zakladatelem somatotypologie Williamem H. Sheldonem, který už v roce 1940 rozdělil tvary lidského těla do tří základních somatotypů – ektomorf (astenik – hubený), mezomorf (atlet – svalnatý) a endomorf (piknik – tlustý).
Každý člověk má v sobě všechny tři typy. Rozhodující je pouze to, který typ a v jaké míře převažuje, proto se často hovoří také o takzvaném mezotypu čili kombinacích dvou základních somatotypů: endo-mezomorf nebo mezo-endomorf. Somatotyp se kromě vizuální charakteristiky určuje i na základě specifických měření (výška, váha, obvod bicepsů, ...), které se zpracovávají v počítačovém systému. Toho se využívá hlavně pro stanovení vhodné pohybové aktivity, hubnutí a formování postavy.
Ektomorf má štíhlou, hubenou postavu se slabě vyvinutým svalstvem. Kvůli zvýšenému metabolismu obtížně nabírá váhu i svalstvo. Pro nabrání váhy se doporučuje méně náročný trénink s delšími pauzami mezi sériemi, samozřejmostí je vysoký příjem bílkovin a dostatek odpočinku. Pokud se neudržuje ve formě, rychle ztrácí své těžce nabyté svaly. Tento typ postavy má předpoklady pro vytrvalostní sporty, gymnastiku nebo basketbal.
Endomorf má většinou zpomalený metabolismus, právě kvůli tomu mívá problémy s hubnutím. Snadno nabírá váhu a jeho postava je do větší míry obalená tukem, a tak vzniká riziko obezity, cukrovky a kardiovaskulárních chorob. Tento typ postavy je vhodný pro vzpírání, zápasy nebo vodní sporty.
Mezomorf by se dal nazvat zlatou střední cestou mezi endomorfem a ektomorfem. Jde o atletický svalnatý typ postavy se širokými rameny a úzkými boky. Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty. Tento typ postavy je ideální například pro různé aerobní sporty, kulturistiku a podobně.
Při stravování založeném na typu postavy, které vychází z výše zmíněných somatotypů a jejich kombinací, se přihlíží k tomu, kde se tuk ukládá na postavě nejvíce.
Jestliže ke každému typu přiřadíme vhodný sport, pak to podle pořadí bude – vytrvalostní sportovec, zápasník sumo a kulturista. Musíme si ale uvědomit, že většina lidí nepasuje přesně do některého z těchto typů, ale spíše patří někam mezi.
Jestliže chceme začít s potravinovými doplňky, musíme brát v potaz typ postavy a metabolismu, abychom dosáhli určitého cíle. Pro endomorfa je například těžké zbavit se tuku, ale zase je pro něj snadné svalovou hmotu i tuk
Uzdravující běh posiluje stěny cév, snižuje krevní tlak i hladinu špatného cholesterolu, uzdravuje funkce žaludečního a střevního ústrojí, posiluje páteř, svaly a klouby. Běh, to je nejlepší způsob, jak zvýšit odolnost vůči různým infekcím, je to perfektní pomocník k získání mladí a zdraví.
Již staří Sparťané říkali: „Chceš-li být silný – běhej, chceš-li být zdravý – běhej, chceš-li být moudrý – běhej.“
Všechna tato pozitiva zajistila běhu ohromnou popularitu. Nicméně když se v tisku objeví zprávy o úmrtích při běžeckých závodech, kladou si mnozí otázku: „Je skutečně běhání tak zdravé, jak se říká a píše?" Jde o to, že mnoho lidí, kteří začnou běhat, neberou v potaz svou aktuální výkonnost, svůj aktuální zdravotní stav, čímž naruší hlavní principy fyzické námahy a zásady postupného zvyšování fyzické zátěže. Většina lidí totiž začíná běhat, aby zhubli, a neuvědomují si, že nadměrná hmotnost je vlastně nemoc, takže pokud se chtějí uzdravit, a pohyb je k tomu ten nejlepší lék, tak je třeba si jej odměřovat na lékárnických vahách.
Prostě jak je tomu u většiny lidí zvykem, když už se pro něco rozhodnou, chtějí výsledky nejlépe hned, takže si naordinují koňské dávky, jaký div, že svou nemoc svou hloupostí a nedočkavostí jen prohloubí. Člověk si musí vypěstovat přiměřený návyk. To znamená, musí se naučit znát míru ve všem, v jídle, pití, při fyzické zátěži.
Piperin obsahuje alkaloid, který stimuluje histaminové receptory přítomné v žaludku, zvyšuje produkci žaludečních šťáv a urychluje metabolismus. Zvyšuje také tělesnou teplotu a urychluje okysličování tukové tkáně. Molekuly piperinu tak mají silné odtučňovací vlastnosti a pomáhají definitivně odstranit problémy s nadváhou. Principy, podle nichž piperin působí, umožňují udržet si štíhlou postavu bez toho, že bychom museli radikálně měnit jídelníček.
Pravidelné užívání piperinu pomáhá shodit až šest kilogramů za měsíc. Výsledek se různí podle individuálních dispozic každého. Hubnutí urychluje fyzická aktivita – díky sportu se počet shozených kilogramů může zvýšit, ale hubne se i bez cvičení. Vědci uvádějí, že piperin zlepšuje výkonnost každého organismu. To znamená, že hubnou jak jedinci fyzicky aktivní, tak i ti, u nichž převládá sedavý způsob života. Dietologové zdůrazňují, že optimální je shazovat čtyři až šest kilogramů za měsíc. Takovým způsobem se mimo jiné zabrání jo-jo efektu. Rychlejší hubnutí je pro organismus nebezpečné a shozené kilogramy se pak o to větší rychlostí vracejí. Výhodou piperinu je také to, že redukuje tukovou tkáň, což se děje sice pomaleji, ale trvale. Tento vědecký objev umožňuje lidem zklamaným takzvanými zázračnými dietami pochopit tajemství účinného shazování kilogramů. Podle expertů si stále více lidí uvědomuje, že přirozené metody hubnutí zaručují trvalejší výsledky.
Úvod knihy se zabývá základními principy stravování podle Mačingové, vyvrací kritiky na základě přesvědčivých argumentů dle principů a filozofie stravování.
Příběh Simončiny přeměny: Zde autorka popisuje příběh Simony, její náhlou změnu. Jedná se o teenagerku, která neustále bojovala s chutí na sladké, měla nepravidelný jídelníček s hladověním a neustálé výčitky ohledně dietních chyb. K novému stravování se přidali i rodiče Simony. U nich byl přechod na stravování podle Antónie Mačingové postupný. Po absolvování první detoxikace se rodičům upravil cholesterol a váhové úbytky u otce byly 12 kg a u matky 7 kg. Nejde však o kilogramy, ale především o úbytky v centimetrech.
Něco pro vegetariány: Tato kapitola se věnuje konkrétním receptům, které jsou doplněny fotografiemi zhotovených pokrmů. Je zde 21 receptů s fotografiemi.
Sváteční menu: Jde o univerzální skladbu menu, které je vytvořeno jak pro „masožravce“, tak pro vegetariány. Jsou zde zajímavě skloubené jednotlivé chody a při pohledu na fotografie se vám začnou doslova sbíhat sliny. V této kapitole je 9 receptů s fotografiemi pokrmů.
Sladké recepty z mouky: Tato pasáž je určena mlsounům, kteří nedokážou odolat sladkému pokušení. Autorka do svých pokrmů používá žitnou mouku, sójové mléko, jáhlovou mouku a další zdravé ingredience. Když se například podíváte na recept „Šišky s ořechy“, řeknete si, že jde o zcela běžné jídlo, ale když se podíváte na fotografii pokrmu, tak neodoláte a začne ve vás hlodat červíček, co to zkusit? Tato pasáž obsahuje 11 sladkých receptů, mezi nimiž nechybí tolik populární muffiny anebo klasické koláče se švestkami či maková buchta.
Slané moučné recepty: Tuto kapitolu využijí zastánci pizzy a slaných moučníků. Je zde 12 receptů od pizzy, tortill, chleba, rohlíčků až po slané koláče. Úžasně vypadají šneky z listového těsta, které se výborně hodí na slavnostní příležitosti. Ani zde se nemusíte bát, že byste si nevybrali své oblíbené jídlo.
Těstoviny: Zde autorka využívá veškerých možností přípravy celozrnných těstovin od lasagní po klasické špagety. Je zde 5 receptů s různými ingrediencemi, které jsou velmi zajímavé.
Recepty bez masa: Tato pasáž potěší vegetariány. Najdou tady velmi lákavé špízy, zapečené rolky, brambory, květák, lívance, čočku, fazole a další. Tato část knihy se skládá z 12 receptů a nechybí zde ani klasické vegetariánské knedlo-zelo a... to je překvapení.
Recepty s masem: Skvělá kapitola pro milovníky masa. Je zde 12 receptů s jehněčím, hovězím, králičím, krůtím a kuřecím masem. Nechybí ani recept n
Jóga vám pomůže zpevnit nejen vnější, ale také vnitřní svaly, což vaše páteř velmi ocení. Postupem času získáte pružné a pevné tělo, které sem tam zvládne i noc ve stanu nebo na gauči.
Před každým cvičením začněte nejprve protažením a zahřátím těla.
Příklady cviků:
Tančící bojovník – Virabhadrásana II
Tato pozice se vám postará o posílení břišních a zádových svalů. Dokáže dostatečně protáhnout svaly nohou a zpevňuje pas. Stejně jako ostatní pozice bojovníka dodá vašemu tělu energii.
Bojovník s rotací –Parivritta virabhadrásana
Díky této pozici získáte zpevněné břišní a zádové svaly. Je velmi důležité se po celou dobu soustředit na základní principy, kterými jsou prodýchání každé pozice a správné držení těla. Jedině tak se vám uvolní ramena, páteř a kyčelní klouby.
Rotace v sedu – Marichyova poloha III
Poloha rotace v sedu vám přinese lepší pohyblivost páteře a svalů v oblasti ramen. Což je přesně to, co například potřebuje člověk se sedavým zaměstnáním. Zároveň s její pomocí opět posílíte svaly v oblasti břicha, zad a pasu. To je neocenitelné pro ty z vás, kdo mají naopak potíže s bederní páteří.
Most – Setu bandásana
Poslední pozice pro úlevu vašich zad je všemi dobře známý most. Ten vám pomůže posílit svaly zádové, hýžďové a stehenní. Při správném provedené protahuje třísla, šíjové i břišní svaly. Celkově je tak vaše páteř pružnější a méně náchylná k zatuhnutí a chronickým bolestem.
Dietní omezení po operaci žlučníku jsou u každého pacienta jiná. Obecně se dnes nedoporučuje žádná striktní dieta po operaci žlučníku jako dříve, ale přesto platí, že je dobré se vyhnout tučným, smaženým a příliš kořeněným jídlům, tučným sladkostem a potravinám rychlého občerstvení. Stejně jako pro zdravé jedince platí i zde dodržování požadavků zdravého stravování, aby se nezatěžoval trávicí trakt. Každý člověk je individuální a snáší zátěž stravou rovněž individuálně. Na dietní chybu vás upozorní žaludeční nebo trávicí obtíže (bolest břicha, pálení žáhy, zvracení, průjem, křeče v břiše, velká únava). Vy sami si budete nejlepším pozorovatelem. Doporučuje se tedy dodržování zásad správného stravování, zejména jíst pravidelně 5x denně menší porce.
Základní principy žlučníkové diety:
omezte příjem tuků – tuků nesmí být více než 60 g za den, pokud hubnete, tak i méně
vybírejte si především tuky rostlinné
maso ani zeleninu nesmažte, nepečte, negrilujte
vhodné maso je pouze libové (například krůtí, telecí, králičí)
konzumovat můžete ryby – vybírejte pouze čerstvé, tepelně upravené
jídla musí být lehce stravitelná, nepoužívejte moc koření
strava by neměla obsahovat tvrdé a špatně stravitelné části (například tvrdé slupky, zrníčka)
vylučte nadýmavé druhy zeleniny, jako je květák, zelí nebo kapusta
vajíčka zařazujte pouze v malém množství na přípravu pokrmů
vyvarujte se konzumaci vnitřností (například játra)
nesmíte používat tučné, zrající a plísňové sýry a mléko na pití nebo do jídel
nejezte kynuté pečivo ani čerstvé pečivo
vylučte tučná dochucovadla (například majonézu, tatarku)
pozor na ovoce a zeleninu se slupkami, zrníčky a peckami
neměli byste pít alkohol, černou kávu ani perlivé nápoje
nevhodná je také čokoláda
Každý pacient má k potravinám jinou toleranci, proto by strava měla být poskládána individuálně s ohledem na doporučené a nedoporučené potraviny.
Při léčbě je nutné léčit zvláště příčinu, která svědění kůže vyvolává. Samotné svědění se tlumí léky, které se nazývají antihistaminika. U cukrovky je nutná kompenzace. Léčba cukrovky I. i II. typu se dnes skládá ze tří hlavních principů: dodávat tělu injekčně inzulin, zvýšit fyzickou aktivitu a dodržovat dietu. Všechny tyto principy léčby snižují hladinu cukru v krvi a léčí tak cukrovku. Léčba je ale jen v některých případech dočasná, pokud má pacient předepsány inzulinové injekce, musí si je píchat pravidelně.
Diabetes mellitus 1. typu je založen na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem: tři dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, a proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla hned dva důvody:
Zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle.
Rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.
Při použití inzulinové pumpy či krátkodobých analog inzulinu je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat.
Základní principy diety pro diabetiky 1. typu:
Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do několika jídel denně. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, to znamená, že nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti.
Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií.
Povolenou dávku sacharidů, například 200 g, je nejlépe rozdělit do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidových ekvivalentů, tedy kolik jídla obsahuje 10 g sacharidů, nebo principu takzvaných chlebových jednotek, které jsou používány například v Německu.
Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin.
Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.
Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující:
Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. I kvůli tomu je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má navíc zvýšenou tendenci ke ketóze, čemuž brání právě trvalý přísun malých dávek sacharidů.
Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti metabol
Jestliže se u vás projeví podrážděná slinivka, měli byste dodržovat preventivní opatření, a to:
vyhýbejte se alkoholu;
nekuřte;
vyhýbejte se stresovým situacím;
nekonzumujte příliš tučná jídla;
nepřehánějte to se sladkostmi;
snažte se nemít nadváhu;
hlídejte si hladinu cholesterolu;
dávejte pozor na problémy se žlučníkem a žlučovými cestami;
vyřešte žlučníkové kameny, pokud jimi trpíte;
konzultujte prevenci s lékařem v případě rodinné anamnézy zahrnující problémy se slinivkou;
nezvedejte příliš těžké věci;
pozor na údery do břicha (bojové sporty a podobně);
stravujte se podle zásad slinivkové diety.
Dieta při podrážděné slinivce je popsána v řadě brožur a knih. Jedná se o kombinaci diety diabetické a žlučníkové, vhodné je dodržovat i principy dělené stravy. Trvání dietního omezení může záviset na intenzitě prodělaného záchvatu, ale v zásadě by mělo mít trvalý charakter.
Následující potraviny byste měli z jídelníčku vynechat, máte-li potíže se slinivkou: tučné maso (zejména kachna, husa, vepřové), uzeniny a uzené výrobky, sádlo, škvarky, oleje, silně kořeněná a pikantní jídla, nadýmavé potraviny (kapusta, zelí, hrášek, fazole, květák), majonézy, dresinky, tatarská omáčka, kečup, tučné sýry a tučné mléčné výrobky (nejlépe konzumovat nízkotučné), všechny druhy oříšků, černá káva, smetana, šlehačka, mák, čokoláda, sladkosti, alkohol, smažená jídla, cibule, česnek a jiné dráždivé potraviny.
Trvání dietního režimu závisí na průběhu a intenzitě proběhlého zánětu. Při dlouhodobém zánětu dochází k nevratným změnám, čímž je řada funkcí slinivky poškozena trvale. Dietní režim se v těchto případech doporučuje dodržovat celoživotně. Mějte stále na paměti, že každý dlouhodobý zánět slinivky potřebuje odborný přístup a pravidelné lékařské kontroly.
Prvním krokem by měla být harmonizace: Jezte do sytosti a „pijte jako duha“. Je důležité pít již od rána. Zdravé ledviny dokážou zpracovat 4 litry vody za den. Odhoďte veškerý stres. Negativní emoce totiž odčerpávají potřebné prvky z těla. Největší strašák a důvod, proč lidé hubnou jen s těžkostmi, spočívá často v tom, že je ovládá myšlenka na nechutnou stravu plnou zeleniny, po které stejně nic neshodí.
Druhým krokem by mělo být vyloučení potravin, které nevyhovují vaší krvi.
Třetím krokem je, že nebudete v rámci jednoho jídla kombinovat sacharidy a živočišné bílkoviny. Tato zásada se netýká celého dne.
