PROSO je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Když se rozhlédneme v koupelně kterékoliv rodiny, najdeme tam mnoho kosmetických přípravků. Na čištění pokožky a péči o pokožku, ruce, chodidla, tvář a zuby používáme různé přípravky. Zanedbatelné není ani velké množství léků v rodinné domácí lékárničce, hlavně tehdy když připočítáme i takzvané doplňky výživy a vitamíny a rovněž léčivé přípravky. Část z nich se může stát pro nás zbytečná, pokud absolvujeme očistu střev a zbavíme se značného množství toxických usazenin uložených v tlustém střevě.
Potraviny na pročištění střev
Nejdůležitějšími potravinami pro vyčištění tlustého střeva je zelenina a strava s bohatým obsahem vlákniny. Stavební materiál, ze kterého sestává zelenina a ovoce, celulóza, má schopnost povzbudit a zintenzivnit funkci tlustého střeva. Vlákniny jsou nutné k urychlení procesu vyměšování. Pokud v jídelníčku chybí, obsah střeva stagnuje a proces onemocnění může začít. I strava bohatá na vodu je důležitá, rovněž jídla s neutrální nebo zásaditou hodnotou pH.
Ideálně by měl poměr kyselina a zásada v našem těle představovat dvacet ku osmdesáti, často je tomu bohužel naopak. Zelenina je výborná zásobárna zásad a měla by být ve vašem jídelníčku bohatě zastoupena, především máte-li problémy s tlustým střevem. Výjimkou jsou ovšem brambory, rajčata, lilky, feferonky a tabák, které patří k čeledi lilkovitých. Obsahují totiž jedovatou látku jménem solanin, na kterou reagují velmi citlivě především osoby trpící bolestmi a artritidou. Osoby, jejichž trávicí soustava nesnáší jídla příliš bohatá na kyseliny, by se měly vyhýbat citrusovým plodům.
Pokud již nejíte velké množství syrových potravin, začněte dietu konzumací syrového ovoce a zeleniny k vyčištění těla jen pomalu a mírně. Především syrové ovoce a med uvedou do chodu zvlášť „agresivní“ procesy čištění. I některé druhy zeleniny mají tyto vlastnosti, a proto by měly být během diety požívány jen s mírou: cibule, pórek, pažitka, pastinák.
Pro mnoho lidí nebude tou nejlepší metodou začít naráz s čisticí dietou, protože tak mohou tělu způsobit jistý druh šokového stavu. Jedovaté látky jsou v těle nahromaděny v hlubokých orgánech (játra a ledviny). Když sáhneme k extrémní dietě se syrovými potravinami, dostanou se odtud jedovaté látky do povrchového vylučovacího systému, v němž hrají důležitou roli útroby, kůže a lymfatický systém. Nejsou-li však tyto orgány na takové čištění připraveny, může je to příliš namáhat a vyvolat „léčebnou krizi“. Ta se dostaví, když jedovaté substance vystoupí rychleji z tělesných tkání, než je vyměšovací orgány mohou odstranit, což potom vede k otravě krve a mízní tekutiny.
Vhodná výživa
Fazole aduki, fermentované sójové boby (například pasta miso, k dostání v prodejnách zdravé výživy), květák, celer, čínské zelí, kukuřice, okurky, fíky, med, hlávkový salát a žluté sójové boby – to jsou některé z potravin, které doporučuje čínská medicína pro tlusté střevo.
Jezte více obilnin, a to zvláště rýži a proso (u nás většinou k mání loupané – jáhly). Proso neobsahuje lepek, je zásadité a nevyrábí v těle hlen. Může být však těžko stravitelné, pokud není správně připraveno. Namočte proso přes noc, dobře je propláchněte a&n
Nedostatek vápníku může být obnoven mnoha způsoby. Existují i přírodní prostředky, které mohou pomoci zvýšit hladinu vápníku u rostoucích dětí.
Konzumace mléčných výrobků v každodenní stravě. Dítě by mělo pravidelně pít mléko. Mléko je bohatým zdrojem vápníku.
Konzumace zelené listové zeleniny, jako je špenát, celer, pískavice, by měla být zahrnuta v denní stravě.
Proso nebo červené proso a jídlo z nich připravené je rovněž bohatým zdrojem vápníku.
Sezamová semínka jsou plná vápníku.
Pivovarské kvasnice jsou dalším dobrým zdrojem vápníku.
Vystavení se časnému rannímu slunění po dobu 30 minut je velmi prospěšné, protože napomáhá produkci vitamínu D, který je důležitý při syntetizování vápníku.
Ovoce v každodenní stravě. V ovoci je vitamín C, který pomáhá s ukládáním vápníku v kostech. Pomeranče, citrony a guava, to jsou některé druhy, které jsou bohaté na vitamín C.
Po probuzení: Přiveďte k varu 2 šálky vody a vařte 10 minut. Po vychlazení na pokojovou teplotu přidejte do vody 1 lžíci jablečného octa a 1 lžičku medu.
Snídaně: 1 dušené nebo pečené jablko či hrušku (pečeme při 190 °C 30 minut doměkka) se 3 ks hřebíčku, 1–2 hrnky medové vody. Dejte vařit na 10 minut vodu, nechte zchladit a přidejte lžičku medu a lžičku citronové šťávy.
Svačina: Čerstvě vymačkaný džus z kyselého ovoce (grapefruit) smícháme v poměru 1 : 1 s převařenou vodou, přidáme špetku kurkumy.
2 varianta: šálek vařené zeleniny, zeleninová detoxikační polévka nebo jiné zeleninové jídlo bez brambor a lilkovité zeleniny´
3 varianta: celerový, mrkvový nebo řepový džus
Pitný režim: Pijte každých 30 minut po doušcích teplou vodu s citronem a medem, AGNI čaj či teplou detoxikační vodu. Můžete pít také vývar ze zeleninové detoxikační polévky.
Pijete rádi kávu? Kávová sedlina je skvělá pro vaši pokožku na stehnech, břichu a pažích. Během sprchování si můžete třít kávu na kůži a vmasírovat ji krouživými pohyby. Můžete použít samotnou mletou kávu, ale také ji můžete doplnit s mořskou solí nebo cukrem a trochou sprchového gelu. Hrubé částice soli nebo cukru pak třete na kůži, protože podporují krevní oběh v kůži. Zvláště mořská sůl má dobrý detoxikační efekt. Smíchejte všechny tyto složky a vytvořte z nich pastu. Pomocí této pasty si udělejte ve sprše masáž a následně pastu opláchněte. Další zpříjemnění kůže může být provedeno ledem, protože led prokrvuje kůži. Tato metoda je velmi dobrá a efektivní. Anticelulitidní péči můžete udělat pomocí, hnědé proso mouky. Tuto mouku si koupíte v obchodě se zdravou výživou nebo na internetu. Smícháte 2 šálky hnědé proso mouky s vodou, dokud nevznikne hladká pastovitá směs. Tuto pastu nanesete na strie, které jsou na stehnech, a zabalíte je do fólie. Tento zábal necháte působit 30 až 60 minut.
Železo je důležité pro transport kyslíku v krvi, fyzickou výkonnost, dodávky elektrolytu, imunitní systém. Optimální denní příjem železa činí u žen 1,2 až 1,5 mg, u mužů 1 mg. Průměrná denní dávka železa je obsažena v:
300 až 400 g masa
400 g žitného chleba
350 g špenátu
100 g dýňových semen
Nedostatek železa způsobuje únavu, anémii, imunitní deficit, suchou kůži a vlasy, popraskané koutky úst, lámavé vlasy, rýhy na nehtech. Zdrojem železa je maso (vnitřnosti, především játra), celozrnné obiloviny, pšeničné otruby, proso, ořechy a semena, sezamová semínka, kakao a čokoláda.
Jáhly jsou loupané proso, jedná se tedy o bezlepkovou potravinu. Instantní jáhlová kaše představuje lehce stravitelný výrobek s výraznou nutriční hodnotou. Má mnohostranné a snadné využití při přípravě stravy. Do teplého mléka nebo vody přidáváme za stálého míchání instantní kaši do té doby, než docílíme požadované hustoty. Instantní jáhlová kaše je vhodná potravina pro každý věk a její příprava trvá 5 minut.
Malé bílé tečky o velikosti 1 až 2 mm, které se vytvářejí na pleti nejčastěji v oblasti okolo očí a na nejtenčích místech pokožky, jsou takzvaná milia. Jedná se o tvrdé bílé cysty vyplněné keratinem (zrohovatělou kůží). Jsou to odumřelé kožní buňky zachycené v kůži, které se od ní nemohou volně odloučit. Starým lékařům připomínaly zrníčka obilí, a proto jim začali říkat podle latinského výrazu pro proso. V češtině nemáme žádný odborný ekvivalent, ačkoliv milia nalezneme u mužů i žen, od miminek po babičky a dědečky, jsou tedy poměrně rozšířená.
Pokud na milia trpíte, tak víte, že to není akné – pokožka není nijak zanícená a bílá čepička není tvořená hnisem, ale nahromaděným keratinem, tedy rohovinou. Keratin tvoří svrchní vrstvu epidermis, která zajišťuje mechanickou ochranu kůže a plní mnoho dalších funkcí. Někdy ovšem může dojít k tomu, že se keratin nerozvrství pravidelně, ale těsně pod epidermis vytvoří maličkou hrudku, kterou právě vidíme jako malou bílou čepičku – milium.
Některým lidem se vytvoří jen občas jedna čepička okolo očí, ale někteří mají smůlu, že se jim rozesejí po celých tvářích a pak už mohou být značně nepříjemné. Nebolí, ale mohou být esteticky nežádoucí a určitě si je nebudete chtít nechat. První, co přijde na mysl, je odstranit je. Vzít jehlu a vypíchnout je ale není úplně nejlepší nápad. Zanesením infekce si totiž zakládáte na daleko horší následky.
Milia jsou ve většině případů důsledkem suché pleti nebo špatně zvolených kosmetických přípravků. Vznikají ale také vlivem nedokonalého odličování pleti. A nezřídka se stane, že příčinu jejich vzniku ani neodhalíme.
Milia však vždy poukazují na to, že se pleť něčemu brání – něco se jí prostě nelíbí. Na základě zkušeností z praxe se mnozí odborníci přiklánějí k tomu, že milia vznikají v důsledku suché pleti. V mnoha případech si totiž mylně diagnostikujeme mastný typ pleti, pleť zbytečně vysušujeme kosmetickými přípravky určenými pro mastnou pleť a snažíme se tímto způsobem milia odstranit. Jde však o začarovaný kruh – pleť je stále sušší a milií spíše přibývá. Milia mohou být způsobena rovněž špatnou životosprávou, fungicidy či potravinovými alergiemi. Svou roli zde sehrává i genetika.
Pokud nemáte milií mnoho, tak je nejlepším řešením navštívit kosmetičku, která je hygienicky odstraní. V tomto případě je velice důležité najít opravdu profesionální kosmetičku, ke které máte důvěru. Nechcete, aby vám někdo nešikovný píchal jehlou okolo očí. I v salónech se milia odstraňují pomocí jehly, ale dají se použít i neinvazivní metody (chemický peeling a podobně), které fungují spíše na prevenci a samotnou bílou čepičku neodstraní.
Běžným zdrojem niklu je hrách, proso, pohanka, oves, ovesné vločky, klíčky, těstoviny, otruby a zelené části rostlin, česnek, kapusta hlávková i růžičková, bílé zelí, jablko a jiné plodiny.
Za potraviny bohaté na nikl se považují vnitřnosti, herinky, mušle, sója, sójové mléko, špenát, luštěniny, česnek, kapusta, fíky, ananas, maliny, švestky, ovocné konzervy, čokoláda, kakao, některé druhy čaje, marcipán, mandle, oříšky, slunečnicová jádra a prášek na pečení.
Nejběžnějším symptomem negativního účinku niklu v závislosti na dávce je výskyt alergických reakcí, zarudnutí pokožky, tvorba vyrážek, chronická bronchitida, snížení funkce plic – u lidí, kteří požili větší množství, 100 000krát vyšší než se běžně nachází v pitné vodě, byly pozorovány poruchy žaludku, krve a poškození ledvin. Chronická expozice může způsobit ztrátu čichu a perforaci nosní přepážky.
Křemík ve formě kyseliny křemičité se nachází především v rostlinných potravinách. Vynikajícím zdrojem jsou obiloviny, zejména oves, ječmen a rýže. Zelenina jako zelené fazolky, špenát a další listová zelenina, spolu s ovocem, jako jsou banány a rozinky, také poskytuje významné množství křemíku. Mezi další zdroje patří pivo (díky ječmenu a chmeli), ořechy a některé mořské plody.
Potraviny bohaté na křemík
Obiloviny: Oves, ječmen, rýže (zejména hnědá rýže a rýžové otruby), pšenice, kukuřice, žito a proso.
Zelenina: Zelené fazolky, špenát, listová zelenina (kapusta kadeřavá, hlávkový salát), okurky, celer, chřest, řepa a kořenová zelenina jako cibule, batáty a tuřín.
Ovoce: Banány, jablka, broskve, třešně, hroznové víno a rozinky.
Luštěniny: Sója a hrášek.
Ostatní: Mandle, slunečnicová semínka, lněná semínka, dýňová semínka a pivo.
Při výběru potravin si pamatujte, že rafinované obiloviny mívají ve srovnání s nerafinovanými (celozrnnými) obilovinami nižší obsah křemíku.
V lidském organismu má zinek důležitou úlohu jako součást velké řady enzymů. Dostatek zinku v potravinách je důležitý pro správnou činnost imunitního systému. Zinek podporuje hojení ran, tvorbu řady hormonů, léčbu zánětů a uchovávání inzulínu. Mezi důležité zdravotní účinky zinku patří ochrana organismu před nachlazením. V dostatečném množství se zinek vyskytuje v potravinách bohatých na bílkoviny, zejména v hovězím, vepřovém a drůbežím mase, vejcích, játrech a mořských plodech. Mezi potraviny obsahující velké množství zinku patří také obilniny, fazole, sýry a ořechy, ale tyto přírodní zdroje poskytují zinek ve formě hůře přijatelné pro lidský organismus. Pokud tyto potraviny příliš nekonzumujete, poskytnou vám optimální denní dávku zinku doplňky stravy. V doplňcích stravy je zinek nejčastěji kombinován s hořčíkem a vápníkem.
Obsah zinku v potravinách:
chléb pšenično-žitný – obsah Zn [mg.kg-1] 12;
ječmen – obsah Zn [mg.kg-1] 25;
jogurt – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2–4,6;
kroupy ječné – obsah Zn [mg.kg-1] 20;
krupice hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 5,6;
hovězí kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 6,5;
vepřový bok – obsah Zn [mg.kg-1] 33;
vepřová kýta – obsah Zn [mg.kg-1] 37;
vepřová krkovice – obsah Zn [mg.kg-1] 48;
vepřová plec – obsah Zn [mg.kg-1] 57;
mléko acidofilní – obsah Zn [mg.kg-1] 3,3;
mléko plnotučné – obsah Zn [mg.kg-1] 3,2;
mléko sušené – obsah Zn [mg.kg-1] 36;
mouka pšeničná hrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 7,3;
mouka pšeničná polohrubá – obsah Zn [mg.kg-1] 4,8;
Bezlepková dieta je dieta spočívající v omezení konzumace potravin obsahujících lepek (neboli gluten) ze stravy dotyčného, zpravidla ze zdravotních důvodů. Konzumace potravin obsahujících lepek osobami nemocnými celiakií nebo alergií na lepek by totiž mohla vést k vážným zdravotním komplikacím. Osoby držící bezlepkovou dietu konzumují nejlépe potraviny přirozeně bezlepkové. Základem diety je nekonzumování potravin vyrobených z běžných obilovin, jako je ječmen, pšenice, žito, které jsou na lepek bohaté. Tato dieta je v současnosti jedinou známou léčbou celiakie a alergie na lepek.
Potravin, které neobsahují lepek, je větší množství, než by se mohlo na první pohled zdát. Jedná se například o rýži, pohanku, kukuřici, amarant, proso, luštěniny (fazole, hrách, čočka, sója), veškerou zeleninu a ovoce, veškeré maso. U ostatních potravin, respektive výrobků, je zapotřebí pečlivě číst. Ani mléčných produktů není nutné se vzdát, jen je třeba sledovat složení, typ zahušťovadel a podobně.
Pečiva se také vzdát nemusíte. Místo pšeničného či žitného pečiva si zvolíte pečivo z kukuřičné mouky, prosa, pohanky.
Několik zásad k udržení zdravých ledvin zde již zaznělo, jsou ale i rady, jak člověk může své ledviny posílit, patří sem: otužování; žádné kouření; konzultace užívání všech léků s lékařem; cvičení (při pocitu tlaku v ledvinách je vhodný třeba hluboký předklon a setrvat v něm, aby se svaly uvolnily); zvýšení příjmu zásadotvorných potravin a naopak snížit příjem kyselinotvorných potravin; snížení příjmu soli; pití čisté a přiměřeně teplé vody; proti zimě se chránit teplým oblečením; prohřívání těla koupelí (alespoň nohy); v zimě doplnění stravy o luštěniny, pohanku, rýži, ječmen, proso, ořechy, kořenovou zeleninu; užívání zázvoru a skořice; místo kávy používání kořene čekanky; z ovoce jsou ideální ke konzumaci brusinky, borůvky, lesní plody (brusinky mohou být sušené nebo ve formě džusu); snížení konzumace bílkovin (vhodné je krůtí a králičí maso, ryby). K posílení ledvin pomáhají i okurky, které působí detoxikačně, ředí kyseliny a vylučují je z těla.
Z psychologického hlediska se pro chladné zimní dny hodí oblékat do červené a oranžové barvy, protože je to barva, pod kterou ledviny spadají, nebo nosit u sebe kameny: rubín, korál, hematit, karneol.
Existují i potravinové doplňky, jejichž smyslem je podpořit funkci ledvin, s vhodným potravinovým doplňkem vám poradí v lékárně, protože každý z nich má trochu jiné účinky.
Každý člověk je pánem své acidobazické rovnováhy, a tudíž zcela pravděpodobně většinovým tvůrcem svého zdraví či uzdravení. Potenciálně zdravý člověk si tuto skutečnost většinou nerad uvědomuje a nemocný nemá často dostatek víry, aby jí věřil. Výsledkem jsou přeplněné ordinace chronických pacientů bez vyhlídky na uzdravení.
Krev má pH 7,35 až 7,4 s velmi nepatrnými výkyvy. Pokud by se tato hodnota výrazněji snížila pod 7,35, člověk zemře. Celá řada biochemických pochodů v těle je zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu „nesprávné funkce jiného orgánu“. Krev má prostě přednost... A jak se tento důležitý proces realizuje?
Kyseliny jsou pro organismus škodlivé látky. Některé se v organismu tvoří jako produkty látkové výměny (chlorovodíková, octová, močová a podobně), jiné bohužel přijímáme. Pro zajištění zmíněné acidobazické rovnováhy je bezpodmínečně nutné kyseliny z těla průběžně odbourávat neboli redukovat. K odbourávání kyselin může dojít pouze za přítomnosti látek zásaditého charakteru, jako jsou minerály, stopové prvky a podobně. Jestliže je jejich příjem ve stravě dostatečný, je vše v pořádku. Jestliže přijímáme zásaditých látek málo a kyselých mnoho, organismus je nucen použít pro redukci kyselin uložené zásadité látky. Vápník z kostí, chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík, který byl původně určen pro nervovou činnost... A navíc organismus začne ukládat nežádoucí vodu a zadržovat ji, aby kyseliny v těle naředil. Tím dochází k ochromení bezchybné činnosti orgánů a následně pak k nemocem, které se dlouhodobým překyselením stávají chronické. Mohl by následovat dlouhý výčet chorob počínaje alergiemi, artrózami, žaludečními vředy a konče například rakovinou považovanou za „kyselou nemoc“ číslo jedna.
Díky stravě, kterou přijímáme, má více než 90 % populace překyselený organismus (latentní acidózu).
Naše strava by měla obsahovat dostatečné množství zásadotvorných potravin, jako je ovoce a zelenina. Každá potrava, kterou strávíme, zanechává v našem těle zbytkový „popel“, který je buď kyselý, zásaditý, či neutrální, podle druhu potravy, ze které pochází. Přirozený poměr mezi kyselinami a zásadami by se měl ve zdravém těle pohybovat v poměru 1 : 4. Jestliže je tento poměr zachován, tělo je odolné proti nemocem. Ideální strava by tedy měla obsahovat 80 % zásadotvorných a 20 % kyselinotvorných potravin. Někteří výživoví poradci doporučují poměr 50 : 50.
Potraviny, které jsou pro tvorbu kyselosti v organismu (pozor, ne v krvi, jak to mnozí nejednou špatně interpretují) nejhorší, jsou to jednoznačně ty, které obsahují rafinované cukry, veškeré klasické nezdravé jídlo, cereálie plné cukrů, kofein, alkohol a
Veškeré ovoce a zeleninu před konzumací dobře omyjte a prohlédněte, zda nemají plíseň, pokud ano, v žádném případě je nejezte.
Konzumujte libové bílkoviny bez kostí a bez kůže, kuřecí a krůtí prsa a vaječné bílky v bio kvalitě. Z ryb jsou vhodné sardinky a makrela, bílé ryby jako platýz, treska, nebo pstruh. Libové hovězí maso je přijatelné v omezeném množství (1x za týden). Rovněž se doporučuje hnědá rýže a proteinový prášek do smoothies.
Fazole a luštěniny jsou skvělou volbou jako příloha k masům a rybám. Můžete také jíst dušenou hnědou rýži, divokou rýži a proso. Tyto potraviny obsahují komplexní sacharidy, které vám poskytnou stabilní přísun energie po celý den, zejména v kombinaci s luštěninami nebo jinými proteinovými doplňky.
Pokud jde o zeleninu, můžete ji konzumovat libovolně a v neomezeném množství. Zvláště dobrá je zelená listová zelenina, neboť má alkalizační účinky.
Koření nabízí vynikající možnost, jak zvýraznit chuť potravin, které jsou určeny pro detoxikační dietu. Kupujte však vždy čerstvé koření, nebo si pěstujte své vlastní.
Pohanka je často užívanou surovinou ve zdravé výživě. Neobsahuje lepek, takže je na rozdíl od obilovin vhodná pro osoby trpící celiakií. Je významným zdrojem rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Vhodná je také pro psychicky a fyzicky namáhané osoby. Posiluje imunitu a využívá se při detoxikaci. Z pohledu makrobiotiky stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus.
Jáhly jsou v podstatě proso, tedy historicky naše domácí obilovina, bezlepková, vhodná již od začátku příkrmů. Hodnoty na 100 g jsou následující: 1 514 kJ, 11 g bílkovin, 73 g sacharidů, 4 g tuku, 8,5 g vlákniny. Z minerálních látek je obsažen hořčík, draslík, fosfor, křemík, měď, železo a zinek, z vitamínů pak B1 a B2. Jáhly obsahují vyšší množství sacharidů, přítomná vláknina však snižuje výsledný glykemický index, jehož hodnota je v rozmezí 55–60. Křemík obsažený v jáhlách podporuje růst a zachování zdravých zubů, nehtů a vlasů, ovlivňuje vzhled a pružnost kůže, svalovou tkáň, vyznačuje se protizánětlivými účinky, urychluje hojení ran, podílí se na syntéze vitamínu B1 a působí blahodárně při osteoporóze. Jáhly jsou lehce stravitelné zásadité potraviny. Díky vyššímu obsahu železa je lze doporučit i anemickým pacientům. Konzumace jáhel má blahodárný vliv na celý gastrointestinální trakt, zejména na žaludek, dále na slinivku břišní a slezinu, ale protože obsahují vlákninu, nejsou vhodné pro kojence, jimž mohou zatěžovat trávicí trakt. Působí rovněž jako jemné diuretikum.
Cizrna je druh hrachu, takže luštěnina, a z luštěnin jedna z výživově nejzajímavějších, obsahuje totiž největší množství minerálů. Cizrna je oblíbená v národních kuchyních arabského světa. Pod názvem římský hrách se v minulosti dostávala i na náš stůl. Je zdrojem nejdůležitějších živin. Lidskému tělu dodá také spoustu energie, jelikož ve 100 gramech je přibližně 360 kcal. V cizrně najdeme sacharidy, železo, proteiny, zinek, vlákninu, draslík, niacin, sodík, kyselinu listovou, vitamín A, vápník, vitamíny B1, B2 a B6, fosfor, vitamín E, hořčík a vitamín C. Díky svému jedinečnému složení podporuje cizrna odolnost vůči stárnutí. Pomáhá totiž s obnovou buněk i regenerací obecně. Také posiluje imunitní systém, který zvláště v dnešní uspěchané době bývá ohrožován mnoha negativními vlivy. Cizrna napomáhá v boji proti vysokému cholesterolu (díky kvalitním tukům a vláknině), čímž pomáhá předcházet arterioskleróze a infarktu myokardu, a v neposlední řadě zvyšuje obranu nervové soustavy před působením stresu (díky vitamínu B), který sužuje téměř každého z nás. Vzhledem k tomu, že cizrna obsahuje velké množství vlákniny, je výrazným činitelem při podpoře správné činnosti trávicího traktu. Opomenout se nesmí ani její vhodnost pro těhotné ženy, a to vzhledem k obsahu kyseliny listové, která uchrání plod před případnými vrozenými vadami nervové soustavy. Cizrna je rovněž výbornou potravinou pro osoby, které nemohou konzumovat potraviny s lepkem. Kromě toho, že je cizrna bezlepková, má velkou výživovou hodnotu a může tak nahradit klasické obiloviny.
Potraviny bohaté na proteiny se počítají mezi potraviny kyselinotvorné a odebírají z těla základní prvky. Potraviny, které jsou bohaté na bílkoviny, obsahují síru a obvykle také fosfor, oba prvky mohou být při špatné funkci organismu a přeměně na kyseliny pro nás škodlivé. K redukci kyselin využívá organismus uložené zásadité látky. Bere si vápník z kostí a zubů, hořčík, který měl zajišťovat nervovou činnost, svaly slábnou a produkují tak silně zásaditý amoniak. Když je tento proces znovunastolení zásady u konce, jsou odebrané minerály a stopové prvky vyloučeny močí. Dochází k oslabení činnosti orgánů a nemocem, které se při dlouhodobém překyselení organismu stávají chronickými. Ovoce a zelenina jsou bohaté na draselné soli, které tlumí kyseliny přirozenou cestou. Pokud jíme málo ovoce a zeleniny, nedostáváme do sebe draslík – minerál, který nás chrání proti vysokému tlaku a mrtvici. Důležitá je i rovnováha draslíku se sodíkem. Strava bohatá na sodík a chudá na draslík může mít na zdraví člověka neblahý vliv. Kvůli přesoleným, přeslazeným, chemicky barveným konzervovaným potravinám je tento poměr dnes spíše ve prospěch sodíku.
Obecně platí, že cukry, potraviny živočišného původů, průmyslově zpracované a rafinované potraviny, kvasnicové produkty, kvašená jídla, obilniny, umělá sladidla, káva, alkohol, čokoláda a sycené limonády jsou kyselinotvorné. Obilí je sice kyselinotvorné, ale některé druhy jako proso, pohanka a špalda jen velmi mírně. Naopak zásadotvorné je zejména ovoce a zelenina. I příprava jídla ovlivňuje výslednou kyselost/zásaditost. Zde platí, že syrová strava je více zásaditá než vařená jídla. Paradoxní je, že například šťáva z citrónu působí zásadotvorně. To dokazuje, že i když jsou potraviny kyselé na chuť, nemusí být kyselinotvorné. Užívání neředěné citronové šťávy před jídlem se dokonce doporučuje při snaze o odkyselení organismu.
